Sherlock Holmes: The Devil’s Daughter

Recenzovaná verze: PC

Je tu někdo, kdo nezná Sherlocka Holmese, jeho kolegu doktora Watsona, inspektora Scotland Yardu Lestrada a další slavné postavy z příběhů tohoto nadaného, byť výstředního detektiva? Pokud ano, doporučuji se od her na chvíli vzdálit a vzít do rukou nějakou z povídek od Arthura Conana Doyla, případně alespoň různé hrané adaptace, jako například trochu odlišně pojatý seriál od BBC – Sherlock. No a pokud vám jméno Sherlock Holmes není cizí (což doufám není nikomu), pak se připravte řešit opravdu záhadné případy, které pro vás tvůrci z Frogwares ve své hře připravili.

Ďábel? To je relativní, můj milý Watsone

Sherlock Holmes si ve svém životě prožil všechno možné. Postavil se Jacku Rozparovači, stal se doslova nenáviděným v celé Anglii a měl tu čest s tolika případy, že se Watson ještě div neupsal k smrti. Jedna věc je ale pro něj úplně nová, jiná a takřka si s ní neví rady – jeho vlastní dcera.

Stejně jako Crimes & Punishment před téměř dvěma lety, i The Devil's Daughter se primárně točí kolem několika menších, nikoliv však nekvalitních případů, mezi kterými najdeme třeba vraždu, kterou údajně způsobila oživlá socha, nebo prapodivnou nehodu na náměstí. Sherlock při tom všem navíc prožije řadu zajímavých dobrodružství; budeme utíkat před magorem, který po nás střílí, budeme kovat dýku, vyhánět ďábla z posedlého bytu nebo dešifrovat různé kódy a znaky. Sherlock si v novém dobrodružství užije ledacos a pokud už jste měli co dočinění s předchozím dílem, The Devil's Daughter vás až tak mohutně nepřekvapí, ale rozhodně vás nezklame. Čeká vás vesměs stejné, jen vylepšené, byť naneštěstí trochu kratší dobrodružství.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Bizarní možná, ale akční určitě

Jak už si asi dokážete představit, Sherlock Holmes využívá všech možných prostředků, aby přišel i jakkoliv prazvláštnímu případu na kloub. Občas se musí obrátit na svého kolegu Watsona, jindy bude vyžadovat pomoc inspektora Lestrada, pouličního mládence Wigginse nebo svého psího čmuchala Tobyho. Nejvíce ze všeho ale bude spoléhat sám na sebe (nebo svoje archívy) – na svoje vědomosti, znalosti a především téměř nadpřirozené schopnosti dedukce a představivosti.

Budete se pohybovat po místech činů, hledat důkazy a stopy, zpovídat svědky a důležité osoby a také občas řešit nějakou tu hádanku a sem tam třeba páčit nějaký ten zámek. Relativně nově také přijde na akční sekvence. Nepředstavujte si ale střílečku s dynamickým systémem krytí v otevřeném světě – jde o menší sekvence, ve kterých si zkrátka nemůžete dávat na čas s přemýšlením. Jednou budete utíkat před velkým balvanem po vzoru slavné scénky s Indianou Jonesem, jindy zase budete utíkat v lese, krýt se před letícími šípy, tajně pronásledovat podezřelého, bojovat v baru a také dojde i na nějakou tu stealth pasáž. Dalo by se říct, že The Devil's Daughter je oproti předchozím dílům zkrátka více… „aktivní”.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Nemusíte se ale tak bát, tyhle pasáže jsou dobře vymyšlené a zprvu i zábavné, bohužel trpí jednou zásadní vadou. Většina je totiž poměrně dlouhá a s nijak větší obměnou. Tuhle utíkáte ve zmíněném lese a trvá to jednu, dvě, možná pět (i když to působí jako deset) minut, než to skončí a celou dobu děláte v podstatě totéž. Naštěstí jsou ale v rámci série Sherlock Holmes relativně dobře zpracované a slouží nejen jako pěkná novinka, ale také jako hezká věc na rozdmýchání stereotypu. Který jsem naštěstí nezažil ani jednou. Většinu hry sice děláte de facto to samé, ale prostředí jsou dostatečně odlišná, stejně tak jsou samotné případy velmi zajímavé a nepůsobí až tak jako něco, co už jsme měli možnost vidět, hrát nebo číst.

221B, Baker Street, Londýn

Akční sekvence ale nejsou jedinou větší novinkou ve hře. Pravda, zbytek novinek je sice menšího rázu, zato dohromady fungují velmi dobře. Jednou takovou novinkou je fakt, že se tentokrát dostanete více do ulic města. Zatímco v předchozím díle jste měli k dispozici například jenom váš byt ve slavném domě 221 na Baker Street, nyní se už můžete vydat ven na ulici a sledovat každodenní činnosti občanů.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Pokud navíc máte namířeno například do Scotland Yardu, nemusíte využívat drožky, ale dojít tam díky pár ulicím, které jsou vám k dispozici, pěšky. Mezitím si také můžete vzít noviny od místních chlapců, kteří je prodávají, a dozvědět se, co zajímavého se někde jinde děje. A pokud budete zvlášť dobře hledat, můžete narazit i na pár dalších vedlejších aktivit, jako je cvičení ve střelbě nebo páka.

Také se často dostanete do ulic poblíž vašich dalších cílů, jako je třeba obchod, bydliště nějakého podezřelého nebo místní putyka. Často se stane, že dostanete do rukou důkaz, ve kterém se objeví číslo domu a ručně musíte hledat ten správný dům a následně i byt. Jde o malý detail, který ale působí svěže a především autenticky.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Mezi další novinky pak především patří rozšíření už známých mechanik. V předchozím díle jste mohli postavy prohlížet a vytvořit tak o nich profil. To můžete i tentokrát, s tím rozdílem, že jde často o časově omezenou (pokud hrajete na těžší obtížnost ze dvou možných) minihru a navíc jste leckdy vyzváni k výběru správné volby – vidíte například kapesník a musíte usoudit, zda-li jde o módní doplněk nebo je dotyčný nějak nemocný. Většinou je poměrně snadné „uhádnout”, co je správně, ale někdy se může stát, že to zkrátka zkazíte a profil tudíž nebude kompletní nebo bude špatně. To pak může vést k tomu, že když postava lže, nemůžete jí konfrontovat a zjistit pravdu.

Čímž jsem si pěkně nahrál právě k samotné konfrontaci. Zatímco v minulém díle jste mohli vybrat důkaz, abyste prokázali, že vám daná postava lže do očí a při špatném výběru vás hra vrátila zpět, nyní to můžete zkrátka zkazit a hra prostě jede dál. Nevrátí vás zpět a vy tak permanentně ztratíte možnost vypáčit z dané postavy další informaci, která by se této lži týkala.

Všechno to dohromady opravdu funguje, naneštěstí se nedá říct, že by byla hra prostě těžká nebo rovnou nesplnitelná. V podstatě vždycky budete mít dostatek důkazů a prostředků ke zdárnému ukončení případu. Z předchozího dílu se samozřejmě vrací i možnost buďto pachatele obvinit, nebo zprostit viny, ačkoli tentokrát jsem osobně cítil, že zprostění viny si nezaslouží takřka nikdo.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Knírek, bradka a nevkusný klobouk

S nástupem dalšího dílu také platí železné pravidlo vylepšeného audiovizuálu. Někdo by ale mohl ze své vlastní dedukce říct, že Sherlock Holmes existenci jakéhokoliv železa popírá. The Devil's Daughter je oproti předchozímu dílu hezčí hrou, ale velký skok nečekejte. Tváře se změnily k lepšímu, modely jsou obecně hezčí a došlo také na vylepšené osvětlení a stíny, které sice někdy zažívají menší kiks v tom smyslu, že neví, na kterou stranu kolem Sherlocka se vrhat, ale to se dá přehlédnout.

Řada věcí ale zůstává při starém – uživatelské rozhraní se v podstatě nezměnilo a nutno také podotknout, že jsem si během hraní všiml několika recyklovaných animací a především postav z Crimes & Punishments, na které tvůrci akorát nalepili nějaký ten knírek nebo bradku. Něčeho takového jsem si ale všiml hlavně díky tomu, že jsem zmíněný předchozí díl znovu dohrál poměrně nedávno.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Naštěstí mohu konstatovat jednu zásadní věc – optimalizace je tentokrát lepší. Není perfektní, po načtení lokace je třeba hru ještě chvíli nechat donačíst pár věcí, ale pak hra většinou s i5-6400 a GTX970 jede na 60fps, což se v případě předchozího dílu říct nedá. Ten i na této sestavě běží docela špatně.

Změnou je tentokrát i dabing, a to i několika hlavních postav. Zejména například sám Sherlock. Ten nyní zní více lidštěji a ne tak pasivně. K samotné hře to ale sedí, už jen proto, že se velká část týká jeho samotného a občas mu jde i o život. Na nový dabing bylo sice těžké si v prvních momentech hry zvyknout, ale po chvíli to šlo velmi snadno. Snad jen škoda, že dabing některých vedlejších postav je občas poměrně sporný. Jmenovitě dabing Kate, Sherlockovy dcery, bych označil přinejmenším za iritující, a pokud se téměř kdykoliv objeví na scéně, doporučuji nehrát se sluchátky.

Zločin je zcela běžný, logika je vzácná

Sherlock Holmes: The Devil's Daughter je nadprůměrnou hrou se vším všudy. Pokud jste nikdy neměli tu čest s touto sérií, tak s tímto dílem nic nezkazíte. A pokud jste hráli minimálně dva předchozí, případně jenom minulý díl, můžete čekat vylepšení takřka v každém ohledu. Hra je trochu těžší (vážně jen trošku), ambicióznější, hezčí a prostě v některých ohledech lepší. Akční sekvence a obecně boj s časem nepůsobí nijak mimo mísu a prožijete díky nim zase něco nového a zábavného. Většina jednotlivých sekvencí by ale mohla být o trochu kratší. Naštěstí jsou nedostatky v podobě recyklace modelů, diskutabilního dabingu některých postav a zmíněné délky akčních sekvencí a samotné hry vyváženy skvělými různorodými případy, otevřeností a živostí několika ulic v Londýně nebo obecně interakcemi s postavami a předměty.

Pro fanoušky detektivních adventur je The Devil's Daughter jasnou volbou. Nabízí všechno, co dělá hru se Sherlockem Holmesem takovou hrou a zároveň nabízí od minula pár vylepšení. Sem tam se najde nějaký ten zápor, ale to se dá nakonec přehlédnout a nemělo by to být něco, co vám zkazí zážitek z hraní. Snad jen je opravdu škoda, že hra nevydrží déle než zhruba deset hodin a na obtížnosti by se taky mohlo trochu přidat. Teď už jen čekat, s čím přijdou tvůrci z Frogwares zase příště. Tentokrát už by to chtělo vážně zabrat a přijít s něčím „kulervoucím”. Tenhle formát her se sice, alespoň v mém případě, tak snadno neohraje, ale přeci jen by to příště chtělo něco víc. Za přidání na obtížnosti bych se určitě nezlobil.

 

1 z 4

- +

1.

2.

3.

4.

Počítač do redakce zapůjčil Grunex.com.