Maize – ztracen v kukuřičném poli

Studio Finish Line Games nebude většině z vás určitě nic moc říkat. Tento indie tvůrčí celek se objevil na herní scéně teprve před třemi lety, když přišli s HD verzi závodní hříčky Cel Damage. Letos v únoru vývojáři z Toronta oznámili zcela nový projekt, který byl na rozdíl od jejich předchozího díla něco absolutně nového. Tentokrát se Finish Line Games snaží prorazit s vlastní puzzle adventurou jménem Maize. Logických her rozhodně není nikdy dost a další kousek do sbírky rozhodně vítáme. Než však budeme z Maize plní očekávání skákat do stropu, musíme si položit jednu otázku: Povedlo se Maize?

Kukuřice kam se podíváte

Děj hry je zasazen na venkov, kde pod obřím kukuřičným polem skupina vědců podporována vládou USA prováděla nezvyklé pokusy na místní floře a fauně. Hra na bohy se nakonec lidem vymstila, z genetických hrátek vzešla rasa inteligentních kukuřic, která převzala kontrolu nad celým vědeckým komplexem. Po této události se z lokální vysílačky ozýval jen permanentní šum, nikdo z vnějšího světa doposud neměl ani tušení co v podzemních prostorách stalo. Hrobové ticho přeruší až váš protagonista, který se z čista jasná ocitá nedaleko zmíněného zařízení.

I když se titul zpočátku tváří velmi vážně, jedná se o velmi vtipnou záležitost. Humor, který se nese v duchu komediální skupiny Monty Python, je všudypřítomný a nedá vám pokoj. Maize převážně cílí na mladší publikum, ale i starší generace hráčů ocení jednoduší, avšak za to velice zajímavý příběh. Atmosféra je parádní, často máte pocit, že vám někdo dýchá na záda a je připraven na vás vyběhnout zpoza rohu. To celé navíc podtrhuje hudba v pozadí, která je dělaná přesně na míru hry. Prostředí, ve kterém se pohybujete, je velmi detailně udělané. Ať už se touláte labyrintem z kukuřice či bloudíte chodbami v podzemí, jedná se o slast pro oči. Bohužel si tento zážitek vychutnáte pouze na šest hodin, jelikož na déle rozhodně hra není. Je to škoda a bohužel není Maize jedna z těch her, která by oplývala znovuhratelností. Ve výsledku tak je tento počin spíše odpočinkovým titulem na líné odpoledne během víkendu.

Během svého putování narazíte na několik odlišných postav. Sem tam potkáte skupinu kukuřic, které se mezi sebou dohadují a vedou nesmyslné rozhovory. V určitých částech hry také narazíte na největšího zástupce této rasy, který má být jistou obdobou antagonisty. Ten ale není žádná významná hrozba a spíše se jedná o nekňubu, který vás občas vyruší od práce. Avšak charakter, který si určitě zamilujete, se skrývá v plyšovém méďovi Vladdym. Tento cynický plyšák se stane vaší pravou rukou, jež vás bude následovat kamkoliv se hnete. Jeho úloha spočívá především v prolézání větracích šachet a úzkých prostor, které v sobě často uchovávají důležité objekty. Vladdyho slovník se skládá převážně ze slov jako stupidní, idiot a smetí, přesto je rozhovor s ním velice povedený, u nějž se nejednou zasmějete. Třešničku na dortu tomu navíc dodává Vladdyho ruský přízvuk.

Při objevování podzemních komplexů se také seznámíte s dvojicí významných vědců, mrzoutem Teddem a hlupákem Bobem. Na žádné osobní setkání však nedojde, jejich příběh budete rozkrývat skrze poznámkové bloky, které jsou vyvěšené na každé druhé zdi. V nich najdete kromě vzájemných urážek i občasná vodítka. Ty vás budou navigovat dál. Přestože se s nimi nikdy naživo nesetkáte, po cestě zahlédnete mnoho soch a obrazů, jež tyto dva podivíny vyobrazují. Stejně jako Vladdy, tak Tedd a Bob vás budou často dohánět k smíchu. Od nalezených zpráv až po obrazy, kde je například Bob vyobrazen jako Napoleon jedoucí na koni s hlavou Tedda.

Škatulata, hejbejte se

Při řešení hádanek, které vám hra do cesty postaví, nebude otestováno pouze vaše logické uvažování, ale dojde i na zkoušku trpělivosti a obezřetnosti. Překážek ve hře je mnoho a chvílemi potrvá, než je všechny zdoláte. S něčím vám hra samozřejmě pomůže a nesměruje vás správným směrem. Jindy dá ruce pryč a nechá vás trápit se. I když se zpočátku může zdát, že problém před vámi má jednoduché řešení, nemusí tomu tak vždy být. Často si budete muset posvítit na každý kout a zkoušet všemožné kombinace předmětů. Za zmínku určitě stojí stavba figurín, které potřebujete pro ošálení kamerového systému. Nečekejte žádné hledání opravdových soch, díky naší kreativitě si budeme muset postačit s pozlaceným vajíčkem, lincolnovským kloboukem, drahými kameny, kytarou či krabicí. Jindy zase hledáte náhradu za ztracený klíč, který lze nalézt i v poškrábaném cédéčku. I když si budu lehce odporovat, občas logiku nemá smysl hledat a bude lepší zkoušet i naprosté absurdity.

Najdou se i sekvence, kde budete muset rychle jednat, jinak vám hrozí záhuba. Jedním z takových příkladů je stabilizace jádra vědeckého komplexu, kde budete bloudit za tmy a husté páry mezi trubkami a snažit se zabránit explozi zařízení. Avšak takových okamžiků je v Maize opravdu velmi málo. Gamesa nedisponuje žádným soubojovým systémem a všechny konflikty, které vás při cestě potkají, se budou muset řešit nenásilnou cestou. Zastrašením, lstí a dalšími fígly.

Grafická stránka titulu není přelomová a dech vám určitě nevyrazí, přesto se jedná o velmi krásnou podívanou. Některé momenty vám ale přeci jen dokáží vyrazit dech. Pohled na kukuřičné pole při západu slunce je fantastický. Hra světla a stínů zde dokáže vyčarovat velmi pěkný pohled.  Alespoň tedy na nejvyšší nastavení. Avšak toto pro mě nebylo vždy možné. V určitých částech hry docházelo k masivním poklesům FPS a častým zásekům. Nejhorší však je, že tento neduh pokračoval i při středním a nejnižším nastavení. Často jsem tak hru musel vypnout, jelikož byla opravdu nehratelná. Problém je i s pomalým načítáním. Než se hra načte, můžete si počkat klidně i tři minuty. Jak jsem zmiňoval, důležitá vlastnost při hraní Maize bude i trpělivost.

Dobrodružství na venkově

Jak tedy dopadl Maize? Jednodušší avšak chytlavý příběh dokáže zaujmout lidi všech věkových kategorií. Některé vtípky se sem a tam nepovedou, přesto se u hry nejednou zasmějete, hlavně tedy s vaším společníkem Vladdym. Řešení překážek je zábavné a místy se zapotíte. Celkově se dá Maize shrnout jako velice povedená logická hra, která však dokáže zabavit na jedno odpoledne, popřípadě víkend. Přesto se ale studiu Finish Line Games povedl a byla by rozhodně škoda, kdyby nad puzzle hrami zanevřeli. Pro příště by se ale měl vývojářský tým více poprat s optimalizací, která je místy nesnesitelná.

Redakce Zing.cz hraje na notebooku ASUS GL552.