Nioh se vážně hodně podobá Dark Souls. To neberte jako kritiku, ale jako pochvalu. Nové akční RPG od Team Ninja vám napráská. Jednou. Dvakrát. Tucetkrát… Přestože vás bude bezpočtukrát sžírat pocit frustrace a bezútěšnosti, stejně nakonec zase zvednete odhozený ovladač. A zkusíte toho pekelného zmetka, který se prostě porazit nedá, překonat. A znova. Znova. Pokud vytrváte, nakonec se to opravdu podaří a zaplaví vás vlna euforie. Jenže ta vyprchá poměrně záhy u dalšího protivníka, který, teď už ale opravdu, se prostě porazit nedá. To je esence Nioh v kostce.
Katany a démoni
Hra je zasazena do Japonska v období Sengoku a velmi volně se inspiruje životem mořeplavce Williama Adamse (díky jeho herní podobě s hrdinou ze Zaklínače jsem mu osobně přezdíval Geralt-kun), jenž se jako první Brit dostal na japonské ostrovy, a dokonce se stal prvním známým západním samurajem. „Velmi volně“ je důležité slovní spojení, protože sice v průběhu hraní narazíte na celou řádku historických postav, ale zároveň potkáte ještě víc fantaskních stvůr z japonských mýtů. No, potkáte, většinou je budete muset nadrobno nakrájet.
Příběh Nioh se nesnaží být kryptický, jako tomu bylo v Dark Souls, naopak jej tvůrci servírují velmi přímočaře v podobě animací a zápisů do obsáhlé herní encyklopedie. I tak se příběhová linka nedá považovat za nosný prvek, spíš za nezbytnou omáčku. Pokud se trochu vyznáte v Japonské historii a mýtech, asi oceníte spoustu narážek na známé osobnosti a události, v opačném případě to pro vás bude jen matoucí změť cize znějících jmen. Ale to je v podstatě jedno, protože v Nioh jde o něco jiného – o boj.
„Příběh Nioh se nesnaží být kryptický, jako tomu bylo v Dark Souls, naopak jej tvůrci servírují velmi přímočaře v podobě animací a zápisů do obsáhlé herní encyklopedie.“
Žít, zemřít, opakovat
Zmínka o Dark Souls v úvodu nebyla bezúčelná – tvůrci ze studia Team Ninja si hodně berou ze série od From Software. Jedná se tak o akční RPG ze třetího pohledu s celou řádkou specifických mechanik. Narazíte tu na známý systém, kdy po smrti za sebou necháte mrtvolu se všemi získanými zkušenostmi (zde se jim říká Amrita), a pokud po cestě k ní znovu zemřete, přijdete o ně navždy. Stejně tak tu je variace na systém ohýnků, ke kterým se po smrti vracíte – v Nioh mají podobu malých svatyní. Dalo by se pokračovat ve vypočítávání styčných bodů, ale považuji to za zbytečné. Na každý povědomý nápad totiž připadá jeden až dva originální.
Například u svatyní lze kromě nezbytného navyšování úrovní i požádat o požehnání Kodamů, což jsou malé roztomilé příšerky schované různě po úrovních. V závislosti na počtu nalezených Kodamů pak můžete získávat bonusy do počtu získané Amrity, vyšší četnosti vypadávání zbraní z poražených protivníků, a tak podobně. Stejně tak po smrti nenecháváte za sebou přímo mrtvolu, ale ochranného ducha (postupně získáváte více typů), který vám nejen dá specifické bonusy do statistik, ale zároveň se po nabití ukazatele dá použít jako ničivý útok.
Sekni a uskoč
Největší změnu však přináší soubojový systém. Sice staví na tradičním mixu: silný útok, slabý útok, úskok a obrana, nicméně přihazuje ještě kombinace pro změnu stylu. K dispozici jsou tři: nízký, střední a vysoký. Každý styl má své specifické útoky a využití. Obecně se dá říct, že nízký styl je rychlý a slabý, zatímco vysoký je pomalý a silný. Střední je, jak jinak, něco mezi tím. Každý úder i úskok ubere něco ze zásoby Ki, což je zdejší variace na staminu. Jakmile nemáte Ki, nemůžete se pár okamžiků hýbat, což je ve většině případů fatální. Na druhou stranu, svoji zásobu energie mají i protivníci.
Jistě, stamina hrála důležitou roli už v Dark Souls, ovšem Nioh jde ještě o krok dál, když přidává Ki Pulse. V jednoduchosti jde o to, že pokud v pravý okamžik stisknete specifické tlačítko, můžete okamžitě získat část Ki zpátky. Ki Pulse navíc slouží k odstranění loužiček temné energie, které pod sebou nechávají démoni a jež vám zpomalují schopnost regenerace Ki. Komplikované? Možná zpočátku, jakmile vám tento systém vejde do krve, odhalíte tu pravou krásu soubojového systému v Nioh.
„Boje v Nioh tak připomínají krvavý balet, kde kroužíte se soupeřem kolem sebe a čekáte na vhodnou příležitost k výpadu.“
V tomto ohledu se totiž hra spíš blíží klasických third person rubačkám, jako je třeba série Ninja Gaiden, kterou Team Ninja prosluli. Boje v Nioh tak připomínají krvavý balet, kde kroužíte se soupeřem kolem sebe a čekáte na vhodnou příležitost k výpadu. Jistě, dá se slavit úspěch i bez využívání Ki Pulse a přepínání stylů, nicméně jejich mistrné zvládnutí je to, co odliší průměrné hráče od pravých (tedy virtuálních) samurajů.
Křížem krážem Japonskem
Masakrování démonů i lidských protivníků představuje hlavní náplň vašeho cestování po japonských ostrovech, které nemají (možná trochu překvapivě) podobu otevřeného herního světa, ale série hlavních a vedlejších úrovní, což jsou obvykle vlastně osekané verze hlavních úrovní s vlastními úkoly. Uzavřené levely dávají tvůrcům prostor k volnějšímu střídání zasazení, takže jednou se probíjíte u pobřežní vesničky, jindy zabloudíte do dolů zamořených jedem, a pak třeba zase do zasněženého okolí svatyně. Úrovně nejsou kdovíjak rozlehlé, nicméně každá z nich vám zabere pěkných pár hodinek na dohrání. Zvlášť, pokud budete chtít prozkoumat každou odbočku a zapadlý kout.
Návrh úrovní nedosahuje kvalit prostředí Dark Souls, na druhou stranu ke cti tvůrcům slouží to, že se snaží většinu levelů nějak ozvláštnit. Ve zmíněných zamořených dolech tak například můžete aktivovat stroje na dočasné odstranění jedu, abyste mohli pokračovat dál. Vyvrcholení každé úrovně představuje souboj s bossem, jenž dokáže až do krajností ozkoušet vaše meze trpělivosti. Zatímco průchod úrovní s trochou obezřetnosti dokážete zvládnout s minimem smrtí, boje s bossy vám nabyté sebevědomí velmi rychle srazí k zemi.
„Protivníci každé vaše zaváhání nelítostně trestají a bezpočtukrát se mi stalo, že souboj skončil s mým prvním (pozdním) uskočením.“
Obtížnost jednotlivých bossů kolísá, nicméně obecně se dá říci, že jsou výraznější a akčnější než v Dark Souls a mají kratší okna k protiútoku. Protivníci každé vaše zaváhání nelítostně trestají a bezpočtukrát se mi stalo, že souboj skončil s mým prvním (pozdním) uskočením. Krokem jedna se stává učení protivníkových úderů, krok dva představuje se jim úspěšně vyhýbat a sem tam zasadit úder. Jakmile se vám toto podaří, dostanete se do druhé fáze, kde boss vymění paletu útoků za ničivější a rychlejší. Ano, Nioh prostě dokáže vytočit k nepříčetnosti. I přes to má však neskonale silnou přitažlivost, jenž vám nedovolí to jen tak zdát. Když dojde k nejhoršímu, můžete prostě zkusit ještě polevelovat.
Hvězdice a magie
I když precizní kontrola nad boji představuje naprostý základ, můžete si hraní usnadnit pomocí RPG mechanik a nezbytného systému vybavení. Nioh nijak zvlášť neexperimentuje, co se týče statistik. Občas se jmenují jinak, ale jde o obvyklou variaci na sílu, obratnost, výdrž a tak dále. Každý z parametrů ovlivňuje účinnost jedné z kategorie zbraní, kterých je celkem osm. Pět nablízko: meče, dvojice mečů, kopí, sekery, kusarigama (srp s řetězem) a tři na dálku: luk, pušky a ruční kanón. Protože jsme v Japonsku, nechybí ani umění nindžutsu a specifická magie. Konkrétně si tedy můžete vyrábět házecí hvězdice, výbušné bomby i různé druhy obraných i útočných svitků. Asi je zbytečné zabředávat do systému více, jen vězte, že je dostatečně komplexní na to, aby vám umožnil hrát celou řádkou různých herních stylů.
Tento fakt ještě zdůrazňuje systém vybavení a předmětů, kterých je hodně. Vážně hodně. Tvůrci se netajili s tím, že se inspirovali u Diabla, takže snad z každého poraženého protivníka vypadne nějaký předmět, brnění, či zbraň. Zpočátku budete nadšeně zkoumat každý nový kousek, později to budete brát jen za hromadu haraburdí. Naštěstí není zbytečné, protože se dá prodat, proměnit na zkušenosti (tedy Amritu) nebo rozložit na suroviny. Nioh nabízí i bohatý systém vyrábění a upravování zbraní a zbroje, kde se dá vyzdvihnout možnost si oblíbenou zbraň nižší úrovně povýšit a tím zlepšit i její vlastnosti. Pravda, na vyšších úrovních a legendárních zbraní to znamená zaplatit obrovskou hromadu peněz, ale ta možnost tu je.
Ostatně Nioh nabízí ještě spoustu dalších věcí, které jsem nezmínil. Za všechny to může být možnost si do hry povolat na pomoc jiného hráče, případně vyvolávat a porážet duše mrtvých hráčů. Získáváte za to vybavení a systém reputace, která se v pozdější fázi hry dá využit v systému frakcí.
Vzhůru na démony
Nioh nemělo lehkou cestu na svět. O hře se začalo mluvit už v roce 2004. Nicméně musím říct, že čekání stálo za to. Herně se jedná o skvostné akční hardcore RPG s výtečným soubojovým systémem a hromadou skvělých nápadů. Graficky sice nedosáhne na absolutní vrchol, nicméně potěší nabídka několika nastavení – buď s důrazem na stabilní FPS, nebo hezčí vizuální stránku. Pravda, zvolil jsem důraz na FPS, a přesto párkrát narazil na jemné poklesy frameratu, ale nic děsivého. Hrál jsem tedy na klasické PS4, nikoliv Pro variantě.
Hudební a zvukové stránce se nedá nic vyčítat, obojí je správně atmosférické, včetně japonského dabingu, se správně lámanou snahou mluvit anglicky s hlavním hrdinou. Pokud tedy nedostáváte osypky z variace na Dark Souls a naopak dokážete ocenit hru, která vám nedá nic zadarmo (občas vás taky zavede až na samou mez příčetnosti), nenechte si Nioh ujít.
Nioh koupíte na Xzone.cz a GameExpres.sk.
Recenze
Nioh – samurajský nářez
Nioh je skvělé akční RPG s nádherným zasazením do starověkého Japonska a nekompromisní obtížností.
Líbí se nám
- skvělý soubojový systém
- nekompromisní bossové
- zajímavé zasazení
- výtečný RPG systém
Vadí nám
- slabý příběh
- chudší nabídka protivníků
- matoucí kamera v interiérech
- ojedinělé poklesy FPS
Odpověď na komentář uživatele
Malasnikov
Ktore hry maju podla teba zasluzenych 9 v 2017?
Já teda dám daleko více na umělecký dojem, který ve mě grafika zanechá a ne jen jak je hezká, nehezká. .
Takový Bloodborne je pro mě luxusní a dost lidem se to nelíbí vůbec, prostě PCčkáři, co hodnotí hry podle pár screenu, či chvilky na streamu u jejich oblíbence. Sami si to zahrajte, pak hodnoťte. . 
Odpověď na komentář uživatele
Malasnikov
Neni to kopírka, nemáš bohužel pravdu. Ani z daleka.
A jestli ano, tak takhle bych mohl oznacit kdejakou hru za kopírku …
Odpověď na komentář uživatele
Ratos
Ty masterpiece hry jsem úmyslně nevyjmenoval, nechci tady vyvolávat nějaký srovnávačky a s tím spojený hádky. A kopírka to je, taková hra už tady byla hodněkrát. Kdybych viděl jenom screenshot tak mě ani ve snu nenapadne že je to nová hra, ale spíš bych řekl že je to screen z nějaké starší hry. Svoje fanoušky si to najde to je jasný, ale podle mě takový hry by v roce 2017 neměli dostávat tak vysoký hodnocení. Ještě se herní průmysl zastaví a budeme stejný hry hrát i za 5 let. Já už chci vidět nějakej pokrok.
Odpověď na komentář uživatele @ltr33
Však já jsem ani neřekl že grafika je špatná. Souhlasim že je hlavní hratelnost.
Odpověď na komentář uživatele
Stibb
No pozor! Grafika u Demon’s Souls je super na tu dobu!
Neskutecná hra ! ! !
Odpověď na komentář uživatele
Malasnikov
Na grafice nezáleží, hlavní je se u hry bavit a užívat si jí, záleží nejvíc na hratelnosti…grafika je jinak nadprůměr, screeny jsou tu nic moc
Chcete s všichni pobavit na můj účet? Ano?
Většinou používám PS remote play, abych nemusel furt složitě přehazovat kabely/sluchátka… Nicméně se mi nějak restartovalo nastavení v remotu (720p a 30fps) a s tím jsem nahrál 11h… 720p streamovaný obraz hry, co je většinu času v nativním 720p… No podle youtubu bych to v konečné kvalitě odhadl na takových 480p a jako bonus s 25-30fps s luxusním trháním obrazu a nemožností střílet na víc jak 50m, protože už nepoznáte kde je začíná nepřítel a kde kámen.
Říkal jsem si, že takhle vypadá třeba Demon Souls na PS3… Tak jsem z toho nebyl zrovna nadšen… No a začal zkoumat, o co jde… Klasicky jsem si pustil video od Digital Foundry a zjistil, že by to mělo jet 60 fps i na obyč PS4 a hlavně že grafika je z nynější generace (proč u mě ne že? ) tak jsem přepl kabel a ty vole
To nejde popsat… fakt ne…
Každopádně s recenzí víceméně souhlasím… Propadů FPS jsem si na 11h powerpointové prezentaci nevšiml a po přehození PS2 za PS4 mi přišlo těch 60fps celkem stabilních a grafika je rozhodně dostatečná – obrázky jsou oproti realitě dost zavádějící.
Příběh je zatím OK-ish, ale to hlavní pro co si mě Nioh získal jsou lokace a vybavení (předměty obecně) . Jsem takový ten klasický Japanofil
a 11/10 za japonskou angličtinu – to je ještě větší lvl než podobné případy v anime
Odpověď na komentář uživatele
Malasnikov
Prvne si to zahraj. . . ano hra se inspiruje napr. Ds nebo diablem, ale uricte to neni zadna kopirka, me rekni ktera hra je v dnesni dobe originalni…tohle je mistrovsky zvladnuta hra, at se ti to libi nebo ne, navic nadprumerne znamky dostava vsude…
Napis ty tvoje masterpiece hry, rad si zahraju neco nevsedniho a neokoukaneho, jak rikas…
Tohle si takový hodnocení v roce 2017 nezaslouží. Vypadá to jak 10 let stará hra a ještě to kopíruje kdeco. Přijde mi neférový že mnohem lepší a originálnější hry mají nižší hodnocení než tohle. A přijde mi děsivý že některý masterpiece hry který zaslouženě dostali maximální hodnocení mají jenom o jeden bod víc než tohle.
Presne tak a tato blbost si ode mne vysloužila totální hodnoceni. Kandidát na ps4 exkluzivku roku jak vyšitá.

edit: A to nejsem žádnej Japanofil, abych podotkl.
Teď tu devítku taky dostane každá blbost.
Odpověď na komentář uživatele
Stibb
Nope, je lepší jak v DS, ale na to, že to jsou japonci, tak jsem čekal lepší příběh
ale pořád nadprůměr, když se koukneš na ostatní hry…
Nioh – soubojovej systém je fakt pěknej, demo jsem si celkem užíval a co víc – vracel jsem se zpátky k bojům v Nioh, než abych se trápil v Lords of the Fallen, DS nebo Bloodborne – i když tomu jsem teď celkem přišel na chuť.
Není to můj šálek kávy ale semtam rád si u takových her odpočinu – vypnu a bezhlavě jdu řezat všechno co mi vleze do cesty.
SteveHood: Kostičky jo ? tak to nesmíš sedět půl metru od televize…