Recenzovaná verze: PC
Výskyt nevýrazných her není na současné herní scéně ničím neobvyklým. Den co den tu máme řadu projektů, jenž během pár dní zapadnou mezi jiné stejně nezajímavé tituly, které zajímají jen minimální procento platících hráčů. Většina jimi však moc okouzlena není, protože zabírají prostor pro nadějněji vyhlížející díla, která se v jejich záplavě velmi snadno ztratí. Pokud bychom soudili knihy podle obalu, bez většího rozmýšlení bychom mezi tuto skupinu zařadili také nepříliš vábně vypadající roguelike Loot Rascals, který na první pohled vyvolává dojem nepříliš poutavého kusu. Je tomu však skutečně tak, nebo v tomto případě opět platí oblíbené české přísloví zacílené na charakter nikoliv na vzhled?
Eskapády vesmírného rošťáka
Kapitán malé vesmírné lodi Rascal byl svým robotickým nadřízeným vyslán na velmi snadně vypadající misi. Z dostupných záznamů nabyl dojmu, že splnění nadcházející akce mu zabere maximálně pár hodin. Nakonec se z ní však díky špatnému přísunu informací stal boj o přežití na planetě, která mu neustále hází monstra pod nohy. Jeho hlavní prioritou se tím pádem stává nalezení plavidla, které by ho dostalo pryč z povrchu příšerami zamořeného světa, jenž mu do odletu nedá moc prostoru k odpočinku.
Autoři rogue-like her si na propracovaný příběh většinou moc nepotrpí. Tvůrci Loot Rascals v tomto ohledu výrazně nevybočují z řady. Jejich dílo disponuje hodně omezenou dějovou linkou, která nadchne snad jen slušnou dávkou humoru. Její ostatní aspekty moc výrazné nejsou. Celek bych v tomto ohledu označil za průměrný, v konkurenčních dílech je zpracování tohoto prvku dle mého názoru o něco lepší nežli zde.
Omezený výběr
Příběh nelze považovat za pilíř, na kterém toto dílo stojí. Podobně jako děj je na tom naneštěstí i výběr hlavního protagonisty, který taktéž není výrazně propracován. Zvolit si můžete buď slabého, neschopného muže nebo silnou, jednookou ženu, která již na první pohled říká, že vše zvládne minimálně stokrát lépe nežli nedomrlý bílý protagonista s vercajkem v kalhotách. Osobně bych uvítal možnost tvorby specificky laděné postavy, která by více odpovídala mým představám charakteru, za který bych chtěl celek absolvovat.
„Hlavním pilířem je vliv slunce a měsíce na svět, ve kterém se pohybujete. Obyvatelům planety se dle denní doby definují základní atributy a efektivita jejich útoků. Některým příšerkám vyhovuje více noc, jiným naopak pekáčem prozářený den. Většině monster však sedí jen určitý stav. “
Po navolení jednoho z vyvolených se ocitáte v zelení pokrytém údolíčku, v jehož středu stojí skleněná kopule. Malý dóm obývá skupinka normálně smýšlejících příšerek, které vám jsou ochotné poradit, upravit váš karetní balíček, vyléčit vaše zranění nebo vylepšit některé atributy vámi ovládaného protagonisty. Po opuštění této oázy klidu a míru se k vám slétnou divoká monstra z celého okolí. Pokoj vám dají až v okamžiku, kdy dosáhnete teleportačního zařízení, které vás pošle do bezpečné zóny na nové náhodně vygenerované mapě.
Noční a denní tvorové
Zástupy nepřátel, které na vás čekají za silovým polem, jenž chrání pokojně vypadající údolíčko, jsou tvořeny bohatým spektrem protivníků. V jejich řadách najdete jednooké obry, chlupaté vlasatce, agresivní humanoidní kočky a na dálku útočící roboty, kteří vás budou napadat z co největší možné vzdálenosti. Na rozsáhlé paletě nepřátel mě fascinuje primárně jejich zpracování, každý protivník tu disponuje specifickým vzhledem a osobitou nabídkou schopností, které užívá v boji.
Hlavním pilířem je vliv slunce a měsíce na svět, ve kterém se pohybujete. Obyvatelům planety se dle denní doby definují základní atributy a efektivita jejich útoků. Některým příšerkám vyhovuje více noc, jiným naopak pekáčem prozářený den. Většině monster však sedí jen určitý stav. Soumrak či svítání může od základu změnit jejich role. Z bezbranné myšky udělá světlo luny nebezpečného hlodavce, který vám dokáže slušně zatopit. Když však počkáte několik tahů, opět se z ní stane tvor, kterého odrovnáte bez větších škod na jeden až dva tahy.
Jak již bylo naznačeno v předchozím řádku, souboje jsou vedeny převážně za pomoci tahů, které jsou definovány podobně jako statistiky monster, především měnící se denní dobou. Jednou budete jako první útočit vy, jindy naopak váš nepřítel. Po pár soubojích budete schopni bez větších problémů odhadnout, kdy máte střet odstartovat nebo naopak zahrát do autu a utéct o pár políček dále.
Zlatá masařka
I přes možnost odstartování střetů je nemusíte vždy vyhrát. Náhoda tu totiž hraje velmi významnou roli. Prakticky každý souboj může být díky tomuto aspektu finálním okamžikem vaší trnité cesty. Faktor štěstí je pro váš úspěch zcela zásadní. Když se vám nebude dařit, neprojdete s vysokou pravděpodobností ani prvním světem. Osobně jsem tímto prvkem moc zaujat nebyl, nepatřím totiž mezi fanoušky zlaté mušky, jejíž náklonost je hodně nestálá.
„Loot Rascals je průměrný rogue-like, který ostatní konkurenční tituly zastiňuje zejména pohádkovou stylizací monster a zajímavou prací s inventářem. Ostatní aspekty nejsou moc výrazné. Jeho primárním problémem je absence chytlavé hratelnosti, která by vás u něj udržela na delší dobu.“
Vrtkavá štěstěna jde ovlivnit jen v minimálním měřítku. Určitý způsob jak jí přiklonit na vaší stranu tu však je. Misky vah je možné naklonit správným směrem vybavením, které padá náhodně z vámi poražených nepřátel. Výstroj vám může do příští smrti zlepšit útočnou sílu, obranu či rychlost obnovování speciálních dovedností. Super-schopnosti umožňují vaší postavě po zabití určitého počtu protivníků útočit na dálku, blokovat protivníky nebo regenerovat v boji ztracené životy. Na prvku výbavy se mi líbí primárně kombinace různých předmětů a zefektivňování věcí tím, že je uložíte na vyžadované pozice v inventáři.
V případě smrti přijdete o všechny dovednostní a statistické karty, které nosíte ve své brašně. Při příštím průchodu máte možnost získat zpět jen některé z nich za přispění cizích hráčů, kteří vám je mohou při poražení monster, která vás zdolala, poslat mezigalaktickou poštou. Poctivci jsou za dobrý skutek odměněni duchem hráče, kterému pomohli. Tvůrcům se základní propojení jednotlivých světů skutečně povedlo, osobně jsem jím byl příjemně překvapen.
Průměrný svazek
Souzení knihy podle obalu by nám minimálně v tomto případě ušetřilo několik promarněných hodin. Loot Rascals je průměrný rogue-like, který ostatní konkurenční tituly zastiňuje zejména pohádkovou stylizací monster a zajímavou prací s inventářem. Ostatní aspekty nejsou moc výrazné. Jeho primárním problémem je absence chytlavé hratelnosti, která by vás u něj udržela na delší dobu. Již po pár hodinách hraní se díky tomuto nešvaru, neustálému opakování základních úrovní a vrtkavému štěstí od tohoto projektu s vysokou pravděpodobností odpoutáte a už nikdy se k němu nevrátíte.
Pokud bych měl tuto chuťovku z dílen vývojářského studia Hollow Ponds někomu doporučit, zaměřil bych svůj zrak asi na skalní příznivce žánru, kterým by nemuseli vadit zmíněné nedostatky. Ostatní hráči by se měli tomuto průměrnému rogue-like titulu širokým obloukem vyhnout, nenabídne jim totiž nic, co by skutečně stálo za řeč. Případnou investici doporučuji jedině ve slevě.
Recenze
Loot Rascals – série nejistých kroků
Loot Rascals je jedním z mnoha titulů, které pár týdnů po vydání zapadnou v záplavě výraznější konkurence. Pokud uvažujete o investici do tohoto průměrného díla, určitě posečkejte na slevu. Za plnou cenu tento kousek rozhodně nestojí.
Líbí se nám
- pohádková stylizace monster
- zajímavá práce s inventářem
Vadí nám
- absence chytlavé hratelnosti
- neustálé opakování základních úrovní
- vrtkavé štěstí