The Walking Dead: A New Frontier – všeho moc škodí

Recenzovaná verze: PC

Když jsme se s The Walking Dead od Telltale Games setkali naposled, bylo to v rámci minisérie The Walking Dead: Michonne. Mělo jít o možnost zkrátit si čekání na plnohodnotnou třetí sérii a zároveň šanci, jak představit nový příběh jedné z ikonických postav komiksové předlohy. Nakonec se ale z minisérie vyklubala veskrze průměrná, fádní a nepříliš zajímavá jednohubka. Už tehdy bylo znát, že autory svět plný nemrtvých přestal bavit nebo že v něm už nemají co nabídnout, což potvrzovaly i dojmy z prvních epizod třetí série, nesoucí podtitul A New Frontier. Teď je však tahle série o pěti epizodách kompletní. A bohužel se toho příliš nezměnilo.

Další hrdina do sbírky

Zatímco první sérii jsme prožívali v kůži oblíbeného Leeho Everetta a druhou v roli jeho chráněnky Clementine, A New Frontier přesouvá záři reflektorů na muže jménem Javier, který se svými blízkými zažívá poměrně standardní příběh o přežívání ve světě, kterému vládnou nemrtví, a o konfliktu s lidskou komunitou. Nehodlám tu psát, co všechno Javier zažije a co je podstatou té komunity, abych se vyhnul možným spoilerům. Důležité je, že v jádru opravdu nejde o nic přelomového.

V mnoha směrech nabízí A New Frontier jen motivy, které jsme mohli vidět už v předešlých sériích, v Michonne nebo v seriálové adaptaci komiksu. Děj hry je obvykle jako stokrát převařený čaj, do něhož někdo nasypal trochu cukru, aby se zdálo, že jde chuťově o něco jiného. Ale není. Největším problémem však není obyčejnost příběhu, který v posledních epizodách přeci jen dokáže nabídnout zajímavější vývoj událostí. Navíc i obyčejný příběh může být zajímavý, když je udělaný pořádně. Zásadní problém představují postavy.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Javier je sympatický protagonista, s nímž se snadno ztotožníte, ale většina jeho spojenců a protivníků už na tom tak dobře není. Postavy jsou podobně jako v případě The Walking Dead: Michonne dost obyčejné a zpravidla nepříliš zajímavé. Některé se navíc mnohdy chovají nelogicky a nahrávají vzniku četných klišé. Ideálním příkladem je retrospektiva v úvodu druhé epizody. Javier si povídá s Kate, manželkou jeho bratra, která zrovna utírá nádobí. Přirozeně se během mytí rozbije sklenička a spadne do dřezu. Co udělá Kate? Sáhne do něj holou rukou, načež se zcela logicky pořeže. To všechno proto, aby mohl Javier přistoupit jako rytíř v zářivé zbroji, ruku Kate ošetřit a přivodit rádoby intimní chvilku. Dalším dobrým příkladem je muž jménem Tripp. Na pohled správný chlap, kterému lze rozhodováním v průběhu hry tak trochu zničit život. Můžete mu ale provést cokoliv, může vás stokrát seřvat a Javiera zatratit, ale stejně vám vždy pomůže a všechno vám promine. Abych citoval Shreka, Tripp je někdy jak tupé, na nervy jdoucí tažné zvíře.

„Postavy jsou dost obyčejné a většinou nepříliš zajímavé. Některé se navíc mnohdy chovají nelogicky a jen nahrávají vzniku četných klišé.“

Návrat staré známé

Příkladem s Trippem jsem chtěl mimo jiné naznačit, že ani tentokrát na vašem rozhodování příliš nezáleží. Volby ovlivňují nanejvýš dílčí události a občas chování určitých postav, ale rozhodně nemáte šanci výrazně pozměnit vývoj celého příběhu. Přítomnost rozhodování je tedy tradičně pouhá iluze, navíc snadno prohlédnutelná, čemuž napomáhá zmíněné iracionální chování mnoha postav. Také byste měli zapomenout na jakýkoliv vliv voleb z předešlých sérií. Sice máte před začátkem hraní možnost importovat do hry uloženou pozici z druhé série, ale A New Frontier na to příliš nebere ohledy.

To, jak jste se kdysi rozhodli, se promítne pouze do krátké retrospektivy, v níž hraje hlavní roli dobře známá Clementine. Ta zastává v Javierově příběhu docela výraznou roli a představuje jeden z mála světlých bodů tohoto příběhu, protože jde stále o velmi dobře napsanou postavu. Ale vzpomínání, v němž se ujmete její role, zprvu působí jako plivnutí do tváře všech fanoušků.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Scénáristé z Telltale Games odbyli východisko konce druhé série trestuhodně krátkou, povrchní a nesmyslnou scénou. Později se k této události hra na krátký okamžik vrací, což může zklamání lehce zmírnit, ale rozhodně nejde o nic spásného. Vzpomínky Clementine na to, co následovalo a co se stalo před setkáním s Javierem, už mají naštěstí smysl a vytyčují jednu z mála zajímavých a poutavých dějových linií, které A New Frontier zahrnuje. Přesto dochází k tomu, že se veteráni předešlých sérií nedočkají uspokojivého rozuzlení dřívějších událostí, zatímco nováčkům nebude mít příběh Clementine pořádně co říct. A i kdyby jim něco řekl, otevřený konec celé série, spojený právě se snažením této ikonické postavy, je nejspíš nepotěší. A veterány asi také ne.

„Vzpomínky Clementine na to, co se stalo před setkáním s Javierem, mají smysl a vytyčují jednu z mála zajímavých a poutavých dějových linií, které A New Frontier zahrnuje.“

Chci vás jenom šokovat, šokovat, šokovat

Příběh třetí série nedokáže pořádně pracovat ani s prvky, které v minulosti tak dobře fungovaly. Leckteré zvraty, spojené třeba s náhlou smrtí určitých postav, jsou nezřídka předvídatelné a někdy mohou působit skoro až trapně. Scénáristé v tomto ohledu nezkouší nic nového a snaží se vás šokovat stejně jako už mnohokrát předtím. Ani hudba už tolik nepomáhá. Obzvlášť v první sérii hrála hodně výraznou roli, tentokrát je ale hudební doprovod nevýrazný a místy jen využívá motivy převzaté z předešlých sérií. Situaci alespoň trochu zachraňuje dabing všech postav, který je jako obvykle na velmi vysoké úrovni.

Po vizuální stránce je A New Frontier standard. Celá série je už od začátku dobře optimalizovaná, takže nehrozí problémy s výkonem jako v případě prvních epizod Batmana, předešlé série od Telltale Games. Také se jí stále daří dodržovat řádnou komiksovou vizáž. Problematické jsou snad jen animace, které jsou v mnoha případech dost prkenné a zastaralé, přičemž vrchol představuje občasný výskyt většího počtu nemrtvých, vždy složeného z nekvalitních, rozmazaných, trhaně se pochybujících 2D postaviček.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Ani po stránce hratelnosti není třetí série The Walking Dead žádná sláva. Interaktivní stránka série jako vždy sestává z rozhovorů, quick-time eventů a z volnějších pasáží s možností pohybu po scéně a interakce s určitými předměty a postavami. Můžete se ale rozloučit s vidinou, že je tahle tradiční formule něčím oživena. Výjimečně musíte několikrát za sebou stisknout určitou klávesu nebo tlačítko, abyste postříleli několik nemrtvých, ale to je asi jediná zvláštnost. Jinak jde o standard, navíc ochuzený standard.

V porovnání s ostatními sériemi od Telltale Games totiž ubylo zmíněných volnějších pasáží. Třeba v třetí a páté epizodě není ani jedna. Když budou takhle tvůrci pokračovat, za chvíli nebude možné jejich produkty nazvat hrou ani s nadsázkou. Postupná eliminace interaktivních prvků, díky nimž byste se mohli častěji zastavit a zvolnit, se podepisuje i na poměrně krátké herní době. Nikam jsem se během hraní nehnal, a přesto jsem A New Frontier dokončil za 7 hodin, což je v porovnání s ostatními sériemi dost málo.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Když jdou na Telltale Games léta

V Telltale stále umí kvalitní série. Batman to dokázal dost jasně. Bohužel The Walking Dead: A New Frontier mezi ně nepatří. Naopak jde o jeden z nejhorších titulů, jakých jsme se od takzvaných expertů na epizodické hry dočkali. Už druhá série měla své mouchy, ale v porovnání s A New Frontier měla stále co nabídnout. Tentokrát jsme se však dočkali obdoby Michonne, jen ve větším měřítku. Návrat Clementine je sice fajn a příběh série dokáže ve svých finálních fázích zaujmout, ale jinak si nedokážu představit moc důvodů, proč byste měli v případě zájmu o epizodické tituly nebo o svět The Walking Dead sáhnout zrovna po A New Frontier. Zvlášť když tu existuje značné riziko, že dokáže série naštvat a zklamat i ty nejzanícenější fanoušky, zvlášť ty, kterým záleží na příběhu prvních dvou sérií.

Po všech směrech jde zkrátka o průměrnou, ničím nevyčnívající hru, které viditelně ubližuje jednání tvůrců. Ti se zjevně nedokázali rozhodnout, jestli se chtějí zaměřit na zážitek pro nové hráče nebo pro veterány a fanoušky, a tak nakonec vytvořili prapodivný příběhový slepenec, který nedokáže pořádně uspokojit ani jednu skupinu. Navíc je vážně vidět, že už ve světě The Walking Dead nedokážou nabídnout nic výjimečného či vysloveně přínosného. Smutný konec kdysi kvalitní série. Upřímně doufám, že tohle byl poslední pokus Telltale Games o využití značky The Walking Dead. S ohledem na otevřené rozuzlení celé hry se ale bohužel už teď dá říct, že má tužba zůstane nevyslyšena. Když už je tedy pokračování nevyhnutelné, nezbývá než doufat aspoň v to, že se pro příště tvůrci vzpamatují a nabídnou něco skutečně nového a ne jen mnohokrát ohranou desku, jaká se vyklubala z A New Frontier.