Everspace – klony už neletí

Recenzovaná verze: PC

Když se osobně podívám na rogue-like hry, většinou mě moc nezajímají a následně ani nechytnou. Kdysi jsem si občas rád sedl k The Binding of Isaac, ale to je tak všechno. Stále se zkrátka opakuje to samé s malou obměnou a já nemám pocit, že bych někam postupoval a nějak se posouval dál. Možná, že „uvnitř zlepšuji svůj skill„, ale pak umřu a jedu zase od nuly, tudíž mi předchozí průchod vlastně nic moc nepřinese.

V podobném duchu jede (nebo spíše letí) i vesmírný Everspace. Hra, která láká nejen na rogue-like elementy – a tedy na časté umírání – ale také na krásnou grafiku, zajímavý příběh, dokonce i dabing a kvalitně zpracovanou hratelnost jako takovou. Ale přeci jenom je to trochu jiné. Pokud vás rogue-like hry zajímají, nastražte uši. A pokud vás takové hry stejně jako mě moc neoslovují, tak nastražte uši i tak.

Definice šílenství

Nějak si nemohu odpustit menší zavzpomínání na definici šílenství (kterou mezi hráči proslavil Vaas ve Far Cry 3), ve které se mluví o dělání toho samého znovu a znovu a znovu pořád dokola, aniž by se něco zásadně změnilo. Stejně tak se dá na první pohled popsat i Everspace, ale opak je pravdou. I když hra staví na častém umírání a zkoušení toho samého pořád dokola, tak také staví na tom, že si každou smrtí trochu polepšíte. Během hraní totiž získáváte kredity, které můžete po úmrtí vyměnit za permanentní vylepšení vaší lodi a vašeho pilota. Můžete si vylepšit nejen zdraví lodi, ale také šanci na kritické zásahy, případně upgradovat senzor, odemknout více služeb u obchodníků nebo třeba zvýšit šanci na nalezení více kreditů nebo vybavení. Po každé smrti si tak můžete vaší loď zase o krůček vylepšit a vylepšení využít, abyste se dostali zase o něco dál.

Ve hře jsou přitom tři různé lodě, které můžete ovládat a každá je zaměřená na odlišný styl hraní. Ať už je to tank, scout, nebo kombinace obojího, tak si každý najde, co mu nejvíce sedí. Už jen proto, že si ke každé lodi můžete odemknout další loadouty s odlišnými počátečními zbraněmi a předměty. Ty se odemykají v závislosti na tom, jak daleko ve hře se s danou lodí dostanete.

Začínat ovšem budete jen s jednou lodí, Colonial Interceptor. Obě dodatečné lodě (Colonial Scout a Colonial Gunship) si ovšem budete muset koupit za deset tisíc kreditů. Díky vylepšování, možnosti koupit a hrát s jinými loděmi a odemykání další(ch) loadoutů/výbavy, máte pocit, že ačkoli může váš další pokus vypadat víceméně stejně jako ten předchozí, je přeci jenom odlišný. Samozřejmě do toho nepočítám přítomnost náhodně generovaného prostředí.

Ve zkratce se pomalu po kousíčkách posouváte dál a dál a vylepšujete si vaše plavidlo, dokud nenarazíte na ten bod, kdy budete moci udělat nějaký větší skok kupředu. Díky zmíněnému náhodně generovanému prostředí – tedy i počtu nepřátelských a neutrálních jednotek, obchodníků apod. – pokaždé hrajete pořád jinou, i když stejnou hru a vaše předchozí pokusy vám dovolí se postupně zlepšovat. Ani po dlouhé době ale není hra nijak snadnou, a jakmile pokročíte do dalších částí hry, můžete očekávat další překážky. A pokud vám hra přeci jenom bude připadat snadná, tak si můžete dát těžkou obtížnost, která se s vámi nebude párat už vůbec. A že těžká obtížnost je vážně těžká.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Možná že to zní tak, že nejdříve budete muset ve hře trávit několik desítek hodin, než si vylepšíte svou loď natolik, abyste mohli hru vůbec dohrát, ale tak tomu samozřejmě není. Už od začátku můžete hru dohrát, ačkoliv je to samozřejmě mnohem těžší, zvlášť když nevíte, co všechno vás může na vaší cestě čekat. Postupně se totiž začnou objevovat nové a nové věci. Nové jednotky, nové možnosti, nová prostředí, nové herní prvky… Dokonce se čas od času objeví i mini-boss nebo side-quest.

Samotný svět Everspace je rozdělený na sektory, které jsou samy o sobě rozdělené na části. Každá část v sobě může skrývat cokoliv – od spousty nepřátelských jednotek po vraky lodí, různé vybavení nebo plány na jejich výrobu či věci, které můžete vytěžit, jako jsou třeba krystaly, plyn nebo plazma, a ty následně použít k prodeji, výměně nebo vylepšení a craftování. Takto se postupně posouváte po částech sektoru a čím dál jste, tím těžší a zajímavější hra je. Sice začne vaším směrem házet klacky a kameny, ale zároveň i záchranné kruhy. Nikdy se zkrátka nezdá, že by byla hra příliš nefér. A pokud nastane moment, kdy jste slušně řečeno v koncích, je to dost možná vaše chyba. Možná jste byli moc chamtiví nebo jste něco úplně nedomysleli. Everspace je totiž hodně neodpouštějící hrou a trestá každou chybu.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Klonové války trochu jinak

Jak už jsem ovšem zmiňoval v úvodu recenze, hra nabízí i příběh, cut-scény a dabing. Díky tomu se zdá, že je Everspace tak trochu i normální hrou, která „jen“ nabízí rogue-like elementy. V Everspace hrajete za klona a vaším úkolem je odhalit, proč jste klon, co se stalo v „laboratoři” a co se to sakra celkově děje.

Při příchodu do každého sektoru se (jednou) přehraje cut-scéna, která poodhaluje minulost vašeho tzv. originálu, a pomalu začnete objevovat pravdu o tom, proč vůbec existujete. Na vašich cestách vám přitom bude trochu pomáhat i umělá inteligence, která vám poví o všemožném, co ve světě Everspace můžete najít. Bude s vámi mluvit o různém vybavení, ostatních lodích, a když narazíte třeba na nějaký vrak nebo zajímavý přírodní fenomén, řekne vám, co očekávat a jak s ním v kontextu hry pracovat. Stejně tak si vždycky můžete otevřít kodex a detailně si přečíst o různých frakcích nebo postavách, které během hraní potkáte nebo uvidíte.

Překvapivě ale není příběhová vsuvka, včetně zezačátku častých dialogů, nijak rušivá. A i když se nejedná o žádný unikát, bude vás zajímat, co se vlastně stane dál. Takže ti z vás, kteří neberou zlepšování se jako dostatečnou motivaci, mají v Everspace i jiné cíle.

Nahoře je dole a dole je vlevo

Jednou z nejdůležitějších věcí je ovšem samotné ovládání. Vzhledem k tomu, že se celá hra odehrává ve vesmíru, můžete svou loď otočit, převrátit nebo naklonit jak chcete a kam chcete, čímž se může často dostavit pocit dezorientace. O to horší to je během soubojů, kdy kolem vás nepřátelé poletují a vy je samozřejmě následujete, protože jinak vás zabijou. Takže se točíte dokola a dokola a pak chvíli hledáte, kde to vlastně jste, kam přesně koukáte, odkud jste vlastně přiletěli a kam jste původně letěli.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Naštěstí to není tak velký problém, ačkoliv se občas dostaví. Daleko horší jsou spíše značky, které ukazují, kde jsou nepřátelé a kde je třeba nějaký předmět, který můžete sebrat (což je taková modrá ikonka). Jsou totiž docela malé a často je těžké je zpozorovat. Více a více se mi stávalo, že jsem s lodí na jednom místě kroužil a hledal, kde je sakra ta ikonka, kterou jsem teď měl v rohu obrazovky. Což rozhodně není ideální a více než často to kazí solidní tempo hry. Naštěstí je v ostatních ohledech všechno docela jasné.

Hra navíc podporuje tři pohledy, resp. kamery – pohled ze třetí osoby, pohled přímo z kokpitu a pohled z první osoby bez samotného kokpitu. Já osobně preferuji kokpit (jak vidno na screenshotech). Dotváří to takovou zajímavou atmosféru. Snad jen škoda, že nejsou vidět ruce na kniplech a nohy. Mimo to nabízí Everspace i podporu VR pro ty z vás, kteří mají VR headset. Hra podporuje Vive i Oculus Rift. Zajímavostí také je, že i přes to, že hra nabízí podporu gamepadu, autoři silně doporučují hrát na klávesnici a myši. V Everspace budete více než často potřebovat přesné a rychlé míření, což je něco, co zkrátka gamepad neumí nabídnout. Pokud tak plánujete hru hrát na gamepadu, je na místě doporučení od tohoto plánu rychle opustit.

Bum, prásk a to ostatní

V neposlední řadě je tu i hudba a zvuky. Hudbu budete vnímat jen výjimečně a musím říct, že nejde zrovna o něco, na co bych vzpomínal. Ne že by byla vyloženě špatná, i když byla občas monotónní, jenom tam prostě… je. Zkrátka není potřeba jí tak často vnímat. Naopak zvuky budete vnímat velmi často a nedá se jim skoro nic vytknout. Občas mi ale přišlo, že jsou trochu přeplácané (zvlášť když se toho ve hře dělo docela hodně). Kvůli tomu, kdy se z každé strany něco děje, člověk zkrátka nesmí moc spoléhat na zvuk jako indikátor toho, kde jsou nepřátelé. Což může být ve hře, kde se můžete jakkoliv otáčet, docela problematické.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Naštěstí pokud je něco, čemu se nedá vůbec nic vytknout, je to grafika. Modely lodí jsou super, efekty jsou skvělé (snad až na efekt výbuchu při vašem úmrtí), nasvícení perfektní a mnohdy je samotné prostředí opravdu dechberoucí podívaná. A přitom je to jen černomodré pozadí s velkou planetou nebo hvězdou a pár poletujících šutrů. Díky generovanému prostředí se navíc zdá, že je vždy na co čekat. I po několika hodinách mě dokázal Everspace stále překvapovat. A to nejen v rámci grafiky, ale i hratelnosti jako takové.

A nejlepší na tom je, že je vydařená i optimalizace. Na nejvyšší nastavení jsem neměl problém si hru plynule užít. Naneštěstí došlo na výjimečné propady snímků, a to když jsem prolétával např. vraky lodí. Těch není tolik a většinou v nich nejste, pokud jste v boji, takže to není až takový problém. Ale pořád šlo o propady třeba o 20fps. Což je docela těžké k pochopení, protože ve vracích se v podstatě nic neděje a není tam nic, kvůli čemu by musela hra tak vyvádět.

Vždyckyvesmír

Everspace je rogue-like hrou s příměsí tradičních prvků a zároveň je to tradiční hra s příměsí rogue-like elementů. Jde ve zkratce o zajímavý střet obou světů, kde častá smrt neznamená frustraci, ale kde zároveň desítky hodin neopakujete totéž s minimální obměnou. Vylepšujete si vaší loď a nacházíte další prvky, to všechno v zajímavém generovaném prostředí doplněném o příběh, kvalitní dabing a často dechberoucí vizuál.

Víte co je na tom nejlepší? Everspace nabízí hodně věcí a několik komplexních systémů, ale dostanete se do nich a do samotné hry v podstatě okamžitě. Jde zkrátka o hodně přístupnou hru, která má hloubku. Everspace není perfektní a dříve nebo později přijde moment, kdy vyčerpáte všechno, co může hra nabídnout, ale do té doby vás čeká pořádná, těžká a nekompromisní jízda, která vám nedá odpočinout.

 

1 z 1

- +

1.