Mario + Rabbids Kingdom Battle – pěkně vykutálený, ušatý instalatér

Nikdy jsem nebyl zastáncem chovu králíků nebo zajíců. Říkejte si, co chcete, ale podle mě patří tahle havěť tak do kotce nebo do trouby na pekáč, na smetanu nebo na zelí. Stejně tak by se měli všichni vyučení instalatéři zamyslet nad tím, co budou ve svém životě chtít dělat. Na rovinu, králíky by doma chovat neměli. On totiž králík už v normálním stavu vleze, kam může a sežere všechno, na co přijde, ale když se rozhodne vypadat tak trochu jako levná varianta Power Rangers, vzniknou problémy monstrózních rozměrů. A ani všechny houbičky z celého království nepomůžou Mariovi, aby byl v pohodě.

Ušaté neštěstí

Dneska si budu připadat trochu jako na střelnici. Ale budu zastávat funkci živého terče na odstřel. Tato recenze totiž může spoustě lidem připadat trochu kontroverzní. Osobně mám totiž problém jak s tituly, označovanými souhrnně Mario *něco* a podobně to mám i se sérií Rabbids. Hlavním problémem ale není hratelnost, nedostatek inovací nebo všeobecná nuda při hraní, ale prostě mám problém se vzhledem Maria, Luigiho, Peach a i oněch králiggů (čti “rabidds”). Ani jedni mi nikdy nepřirostli k srdci, ale když se objevily první gameplay videa z chystané tahové strategie Mario + Rabbids, začal jsem měnit názor. Navíc, asi mě budete zase chtít kamenovat, ale já to tak prostě cítím. Prakticky cokoli co vyšlo na Switch, stojí za investici vašich těžce vydělaných peněz. Tak proč ne tohle?

„Zápletka hry je geniálně jednoduchá. Prostě zneuznaný génius vynalezl něco, čím se dají dohromady spojit dvě úplně různé věci.”

Zápletka hry je geniálně jednoduchá. Mladistvý zneuznaný génius prostě vynalezl něco, čím se dají dohromady spojit dvě úplně různé věci. Nasadíte si takové „jako” virtuální brýle, v prostoru před vámi se objeví digitální společník, vypadající jako iRobot jménem Beep-0 a kouknete se třeba na kytku a lampičku (jak je představeno v úvodu hry) a najednou máte svítící kytku. Jenže uznání za tuhle úžasnou věcičku nepřichází, ale naopak se objeví Tardis, pardon, objeví se pračka, ze které vyskáčou králíci a začnou likvidovat, co se dá. A protože byl mladý génius fanoušek Big N, začnou se někteří králíci oblékat do kostýmů Maria, Luigiho, Peach a dalších.

Celá situace se díky spojujícím brýlím ještě zkomplikuje a nová partička vytuněných bílých králíků nakonec skončí v Houbovém království, kde Mariovi a jeho kamarádům přeruší… no to je jedno co. Zápletka je jednoduchá, hloupá, nebo možná hloupě jednoduchá, ale celkově zapadá do konceptu hry. Na začátku dostanete trojici hrdinů (Maria a králičí verze Luigiho a stejně ušatou variantu Peach) a jdete za robotickým společníkem najít králíka Swapyho, který celé tohle neštěstí způsobil. Poznáte ho lehce podle „VR” brýlí, ale je rychlejší než byste čekali a stále vám uniká. Nakonec se ho zmocní ještě Bowser Jr. a celá situace se postupně pěkně komplikuje. A to ještě nemluvím o skupinkách králíků, kteří vás prostě chtějí zastavit. Je jich opravdu hodně a jsou i různě odolní nebo mají různou výbavu. Ti jednodušší mají podobné paprskomety jako vy, ale najdou se i speciality v podobě králíka, spojeného snad s Donkie Kongem, nebo králíka medika.

 

1 z 3

- +

1.

2.

3.

Ty běž tam a ty zase tady!

Hra Mario + Rabbids Kingdom Battle běží jakoby ve dvou rovinách. Tou první je průzkum, při kterém v prostředí ovládáte onoho robotického společníka a trojice hrdinů jej následuje jako husy na špacíru. Skoro se mi chce říct, že jde o klasického Maria, protože procházíte ikonické prostředí Houbového království, sbíráte mince, sem tam si střihnete nějaký ten kvíz a postupujete svižně vpřed. Pak ale narazíte na pasáž, kdy se dostanete na území zlotřilých králíků a hra se přepne do strategického, soubojového režimu, rozděleného na kola, a to pak každou postavičku ovládáte zvlášť. Ve svém kole se můžete pohybovat, zaútočit nebo provést speciální akci.

Nic ale není tak jednoduché, jak na první pohled vypadá. Speciální akci můžete spustit jen třeba jednou za 2-3 kola. Mario umí ze začátku vystřelit na přemisťujícího se nepřítele, takže zaútočí, i když není na tahu, a králičí Peach zase kolem sebe vytvoří na jedno kolo štít, pohlcující 40% úderu. Pak je ale dvě kola zase bez ochrany. A počítat musíte i se schováváním se za terénní nerovnosti, s možností tyto kryty rozstřelit a se sekundárními efekty vašich zbraní.

„Sem tam ale narazíte na pasáž, kdy se dostanete na území zlotřilých králíků a hra se přepne do strategického, soubojového režimu na kola a každou postavičku pak ovládáte zvlášť.”

Zažít si principy boje je asi největší oříšek. Nebo aspoň u mě rozhodně byl. Uvědomit si, že klávesami L a R přepínáte rovnou mezi postavami a klávesami ZL a ZP pouze mezi akcemi dané postavy, mi dělalo problémy i po několika hodinách hraní. Navíc se časem dostanete ke stromu dovedností, kde můžete za získané dovednostní body zlepšit nejen statistiky postav, ale naučit se i nové skilly a nabídka akcí jednotlivých postav se tím pádem přímo úměrně rozrůstá a mě se občas stalo, že jsem zvolil něco jiného, než jsem měl v úmyslu.

Rozeným stratégům se tím ale otvírají různé možnosti plánování. Některé schopnosti totiž mají i plošný charakter a vliv i na ostatní parťáky. Časem se tak dokážete léčit nebo i zvyšovat sílu útoku o několik procent.

 

1 z 3

- +

1.

2.

3.

Sranda kam se podíváš

Mario + Rabbids Kingdom Battle nesází pouze na spojení dvou značek, ale i na pořádnou dávku humoru, zasazeného do lehce upraveného ikonického prostředí a dělá si legraci sám ze sebe. Třeba potrubí, kterým se náš hrdina obvykle protahuje, má najednou zaječí uši a hlodáky. A podobně dopadlo takřka všechno. Ze všeho jde cítit ona Nintendovost, ale okořeněná ujetým rabbids stylem. I bossové jsou spíše vtipní. Časem se přistihnete při tom, že se nejvíc těšíte na to, jakou hovadinu (omlouvám se za ten výraz, ale sedí pro celkové vystihnutí atmosféry nejlépe) si pro nás tvůrci zase přichystali.

„Také prostředí je lehce “rabbidí”. Občas narazíte na obří spoďáry, vlající ve větru, jindy na záchod velikosti Petřínu, s plavající plastovou kachničkou.”

Nicméně od samého začátku u mě v oblíbenosti jednoznačně celou dobu vyhrávala Rabbid Peach se svými výrazy ukřivděného teenagera, pořizující si v jakékoli možné situaci selfíčka. Doporučuji si ji všímat hlavně ve chvíli, kdy potká skutečnou Princeznu Peach. Ta reakce je prostě dokonalá. Také prostředí je sice notoricky známé, ale lehce “rabbidí”. Občas narazíte třeba na obří spoďáry, vlající ve větru, jindy na záchod velikosti Petřínu, s plavající plastovou kachničkou. Ale krajinu doporučuji prohledávat nejen kvůli zajímavým výhledům a krajinným prvkům, ale také z důvodu různě poschovávaných truhel. V některých najdete „pouze” 3D modely postav nebo artworky, ale někdy narazíte i na dovednostní body nebo na speciální předměty.

A málem bych zapomněl. K Mariovi neodmyslitelně patří i sběr mincí a i tady se tento prvek určitě nevyplatí podceňovat. Za nasbírané mince totiž můžete kupovat silnější nebo sekundární zbraně, anebo kousky s různými efekty. A nemusím vám říkat, že je vždycky lepší do králíčka nejen střelit, ale třeba ho odpálit někam dál od svých parťáků nebo jej naopak přilepit na jedno místo.

 

1 z 3

- +

1.

2.

3.

Opakování není matka moudrosti

Pár chybek ale Mario + Rabbids Kingdom Battle má. Předně jde o kameru, kterou standardně ovládáte pravou páčkou. V 80% hry se jde s její pomocí rozhlížet a získat tak lepší představu o prostředí, ve kterém se zrovna nacházíte. Nebo jen díky ní najít poschovávané truhly. Ale někdy se tvůrci rozhodli, že nám tento luxus nedopřejí a basta. Důvod nechápu, ale vždycky se najednou cítíte jako by vám chyběla jedna ruka. Nebo půlka mozku.

Trochu jiný případ je celkem uměle okaté protahování herní doby. Ve většině procházených lokalit najdete místa, kam se nedostanete. Cestu vám blokují předměty, se kterými je třeba něco udělat, co ale při první návštěvě neumíte. Sotva ale daný svět opustíte, onu akci se naučíte. Takže mám trochu pocit, že se vám hra vyloženě vysmívá do tváře a vy na první pokus nemůžete projít 100% lokality a najít úplně všechny truhly a bonusy. Je to škoda a mírně to degraduje jinak pěkně fungující logiku titulu.

To jsou ale asi jen dvě větší pihy na kráse jinak velmi zábavné hry. Naříkám, že je Mario + Rabbids Kingdom Battle pro všechny, ale i já jsem musel slevit ve svých přesvědčeních a uznal jsem, že ten Mario není tak úplně špatný chlapík. Trochu mu chybí smysl pro humor, ale od toho je tady záplava králíků, kteří se o zábavu postarají. A když už máte pocit, že vás nic nepřekvapí, není nic jednoduššího než odepnout Joy-Cony od obrazovky a jít do hraní třeba ve dvou!

Mario + Rabbids Kingdom Battle koupíte na Xzone.cz a GameExpres.sk.