Sonic Forces – modré bodliny se vrací

Recenzovaná verze: PC

Příběh modrého hmyzožravce se na obrazovky počítačů poprvé podíval již před dlouhými 26 lety. Svým plošinovkovým pojetím měl konkurovat Mariovi, slavnému instalatérovi s knírkem ze stáje společnosti Nintendo. V rámci vzájemného soupeření studií Sega inovovala hratelnost, až přenesla oblíbeného ježka do třetího rozměru. Ve 3D prostředí však rychlík Sonic prozatím moc neboduje. Podařilo se mu zaujmout nás v nové týmovce Sonic Forces nebo Sega pokračuje v postupném úpadku série?

Nováček na scéně

K modrému ježkovi již neodmyslitelně patří jeho úhlavní nepřítel Dr. Eggman, který se pokouší vyhladit nebo zotročit všechny Sonicovy přátele. V Sonic Forces se rychlonožka postaví prozatím nejtěžší překážce – technologicky upravenému tvoru, který přijal jméno Infinite. Jeho síla tkví v krystalu, který umí ohýbat realitu, takže se může pohybovat mnohem rychleji než náš hrdina. To je zřejmě důvod, proč jej v prvním souboji porazí za pomoci digitálních replik dřívějších Sonicových nepřátel. Chrabrý blankytný hrdina je uvězněn na vesmírné stanici a organizovaný odboj zvířátek proti Eggmanovým robotům je bez svého velitele zdánlivě ztracen.

„K dispozici vám bude tradiční škála pohybů rychlonohých zvířátek, vystřelovací kotva jako udělaná k překonávání hlubokých propastí, ale postupně získáte přístup k širokému arzenálu palných zbraní.“

Pokroucená realita otevře dimenzionální bránu, díky čemuž z jiného světa přijde druhý Sonic. Je to náš starý známý z 2D plošinovek. Zádumčivý modrý ježek č. 2 toho moc nenamluví (je němý) a nemá k dispozici řadu agresivních vylepšení zajatého dvojčete, ale můžete se spolehnout na jeho bodliny, kterými vyřeší téměř každý problém. Přesto ani zjevení slovutného šampiona z jiného univerza nemůže zastavit rozpínavou sílu Eggmanovy říše, která nakonec obsadí celou planetu.

Naštěstí se na scéně objevuje neznámý hrdina, kterému všichni neřeknou jinak než Nováček. Toho si budete moct vymodelovat sami – zvolíte raději psa či medvěda, zůstanete u klasického ježka či si vyberete tvář opeřence? Poté, co vyladíte barvu těla a očí svého avatara, vydáte se vstříc záchraně modré ikony Sonica a poté společnými silami překazíte Eggmanovy plány. K dispozici vám bude tradiční škála pohybů rychlonohých zvířátek, vystřelovací kotva jako udělaná k překonávání hlubokých propastí, ale postupně získáte přístup k širokému arzenálu palných zbraní. Své robotické nepřátele počastujete ohněm či elektřinou za doprovodu ohromných explozí, jež vám mohou vyčarovat spokojený výraz z dobře udělané práce.

Odboj nabírá na síle

Se třemi hratelnými hrdiny (dva Sonici a váš výtvor) se pustíte do postupného osvobozování planety. Jednotlivé úrovně dobrodružství si vybíráte na globusu světa. S úspěšným splněním každého levelu se vám otevře další lokace světa, v němž musíte prožít nový střípek vyprávění, vrcholící epickým soubojem s gigantickým robotem v poslední, třicáté úrovni. Promluvy jednotlivých postav během cestování po planetě více přibližují příběhové pozadí.

Na začátku a konci mise na vás může vyskočit videosekvence přibližující dění na obrazovce, ale moudří z toho nebudete. Rádoby vtipný Sonic hecuje své kamarády, kteří se nejdříve ustrašeně a později heroicky povzbuzují, zatímco záporáci ve vší počestnosti prozrazují detaily svého pekelného plánu, aby jej naše postavy mohly rozcupovat v dalším levelu. Naivita příběhu evokuje spíše zábavu pro děti, ale ani ty by tvůrce nepochválily za špatnou odladěnost vyprávěcích předělů. Při jejich přehrávání vám na PC spadne snímková frekvence k třiceti snímkům za vteřinu a není výjimkou ještě nižší číslo, kdy už není video možné pohodlné sledovat.

Nepřehledný chaos

Přihlouplý příběh můžete odbýt mávnutím ruky, protože Sonicovy eskapády zakládaly zábavnost především na nebezpečně rychlém proběhnutí úrovně, jež ždímalo vaše schopnosti na maximum. Jak je na tom aktuální díl? Moderní pojetí Sonic Forces pracuje s přechody mezi druhým a třetím rozměrem, což na papíře zřejmě vypadalo jako velmi oživující prvek hratelnosti. Nelze upřít tvůrcům snahu přinést inovaci do mírně konzervativního žánru legendárních plošinovek, ale lépe by udělali, kdyby se soustředili na jeden druh zobrazení a udělali jej pořádně

„Na konci přibližně čtyřhodinové kampaně vám přijde, že jste v podstatě dělali pořád to samé, jen v jiných kulisách.“

Ve 2D se můžete těšit na speedrunnerskou extázi, během níž se snažíte různými cestami dostat co nejrychleji na konec úrovně. Bohužel se studio Sonic Team nevyhnulo problémům v ovládání. Při stejném odrazu ke skoku z jednoho místa se totiž můžete dopracovat k různým výsledkům, což vede spíše ke vzteku a frustraci než k motivaci překonávat sami sebe (především v pokročilejší fázi hry). Mnohdy vás totiž nepřesnosti stojí drahocenný čas nebo dokonce restart od záchytného bodu. Rozmístění checkpointů chtělo také trošku více citu. Po skonu hrdiny musíte mnohdy opakovat primitivní a zdlouhavé pasáže, než se dostane k hlavní překážce úseku. Po několikerém absolvování jednoduché cesty zakončené pádem do hlubin máte chuť odložit ovladač a zanechat Sonicův svět svému osudu.

Pochvalu nezaslouží ani úrovně ve třetím rozměru. Co na tom, že prostředí vypadá nádherně a je radost sledovat jednotlivé detaily, s nimiž měli grafici mraky práce, když pohyb po něm se zvrhne v učiněný chaos. Chvíle, které jsou zaměřeny na sbírání různých předmětů (nejčastěji zlatých prstenů, které máme tak rádi) si ještě budete užívat. Přeskakování mezi drahami, hledání netradičních cest a dokonce sporadické quick time eventy patří k tomu lepšímu, co vás na cestě za spásou zvířecí říše čeká.

Protože pak se vrhnete do víru soubojů proti stojícím a běžícím robotům, kteří se tříští do všech stran, zatímco vy hledáte pokračování vaší cesty vpřed. Pokud směřujete rovně, nečeká vás žádný problém, ale pokud trasa záludně zahne do strany, tak se zapotácíte pár vteřin vzduchem, dokud se neobjevíte v záchytném bodě. Dynamickou akční jízdu vám to znechutí stoprocentně, slabší povahy hru po několikerém zopakování vypnou, odinstalují a zapomenou na ni.

„Roztomilé zvířátko tak můžete přizdobit slušivou helmou, tričkem, batůžkem, rukavicemi, botami a dalšími částmi oblečení, které umožní přiblížit vašeho hrdinu vysněnému vzezření.“

Podobně strastiplné jsou souboje s hlavními bossy. Po jedné či dvou chybách následuje krutý restart a můžete se zloducha pokusit porazit znovu. Naneštěstí se ke všem výše zmíněným negativům vplíží ještě stereotyp, který se v závěrečných soubojích mísí s rostoucí frustrací. Na konci přibližně čtyřhodinové kampaně vám přijde, že jste v podstatě dělali pořád to samé, jen v jiných kulisách. Několikrát jsem se dokonce přistihl, že u Sonica sedím vlastně jen kvůli napsání recenze, místo abych se u něj bavil, což musím vyhodnotit jako obrovský problém u relativně krátké hry.

Sonic Forces se vás bude pokoušet udržet u obrazovek co nejdéle. Po mapě vás náhodně budou žádat zvířecí přátelé o pomoc v SOS misích, které musíte zvládnout na jeden pokus. Motivací by vám mohlo být vytvoření co nejlepšího výsledku v dané lokaci. Každé pokoření úrovně zakončíte vyhodnocovací tabulkou, kde budete odměněni za své snažení.

Rozhodování o známce za váš bleskový běh ovšem málokdy odpovídá vašemu pocitu. Ve své podstatě stačí level pouze rychle proběhnout, mít aktivovaný bonus za splnění denní výzvy a maximální hodnocení máte na dosah ruky. Vůbec se nebere ohled na sbírání předmětů jako v předchozích dílech, pokud vám jako úspěch stačí splněný odznáček na steamovém účtu. Mám smutný pocit z toho, že duše původního Sonica se ztratila v barevných eskapádách třetího rozměru.

Barevné kulisy

Mladší fanoušky světa Sonica určitě potěší rozličné možnosti úpravy vámi vytvořené postavy. Za úspěšné absolvování misí a zisk maximálního hodnocení postupně otvíráte řadu kosmetických doplňků. Roztomilé zvířátko tak můžete přizdobit slušivou helmou, tričkem, batůžkem, rukavicemi, botami a dalšími částmi oblečení, které umožní přiblížit vašeho hrdinu vysněnému vzezření. Mezi zkrášlovacím harampádím občas naleznete novou zbraň, která propůjčí postavě ničivější a atraktivnější bonusy, v jejichž rámci je likvidace Eggmanových poskoků ještě snadnější práce.

O grafické stránce titulu jsem se již zmínil výše, ale připomenu, že designéři odvedli kus poctivé práce. Vizuál jednotlivých světů se dostatečně liší, takže snadno poznáte zarostlou džungli, městské uličky nebo vesmírnou stanici. Svět Sonica navíc ožívá řadou nepatrných detailů, které při sprintu modrého ježka ani nezaznamenáte (ale můžete se těšit i na řadu zpomalených záběrů jak z Matrixu). Práce návrhářů je ovšem pohřbena nepovedeným ztvárněním běhacích koridorů, především v 3D prostředí.

Sonic Forces mohl být zábavnou hru nabízející prolínání mezi plošinovkovými a 3D skákacími pasážemi v bleskové rychlosti s vlastním hrdinou. Nakonec se však úspěch titulu zastavil na špatném návrhu úrovní, chaotických a stále se opakujících soubojích a malé nabídce herních činností. Možná se Sonicem vydržíte kvanta hodin, pokud máte pevné nervy, ale většina zřejmě na dobrodružství modrého rychlíka zapomene ještě dříve, než jej stihne odinstalovat (pokud tak neučiní v afektu). A to je za 40 euro žalostně špatný výsledek.