Need for Speed: Payback – smutné pokračování série

Recenzovaná verze: Xbox One

Poslední srpnový den letošního roku oslavila série Need for Speed své 23. narozeniny. Za tu dobu vyšla spousta dílů, která do jisté míry inovovala žánr arkádových závodních her. U posledních dílů kdysi slavné NFS se ale zasekla ruční brzda a nejde pustit dolu. Předloňský restart zůstal stát daleko před cílovou rovinkou. Do série sice navrátil vizuální úpravy z dob oblíbených Underground (roky 2003 a 2004), ale nebylo to žádné terno. Do toho město bylo takové prázdné a bez většího smyslu, filmový příběh se vůbec nepovedl a nejen z toho důvodu začala hra po nějakém čase nudit a být repetitivní.

Letošní Need for Speed: Payback má tohle všechno odčinit a navrátit sérii zašlou slávu. Povedlo se? Nebudu vás trápit a na otázku odpovím hned v úvodu recenze. Bohužel se to nepovedlo. Payback je sice delším a do určité míry o něco lepším dílem, ale zároveň v něm zůstalo nebo se naopak nově objevilo pár nešvarů, které vás od hraní budou odrazovat.

Nedůležitý příběh

Payback navázal na filmově ztvárněný restart z roku 2015 (na PC vyšel až v roce 2016). Příběh ale není v tomhle NFS zas tak důležitý. Společnost Electronic Arts to s marketingem přehnala a ukazovala Payback stylem, který nereprezentuje celou podobu hry. Rozhodně to není tak, že byste celou dobu sledovali filmečky s herci a užívali si všelijaké výbuchy při závodění. Je tady i dost klasického závodění. O tom si ale povíme až za chvilku.

Teď se vrátíme zpět k příběhu. V NFS: Payback máme partičku mladých lidí, které kupředu žene vidina pomsty. Tyler, Mac a Jess si musejí rychle vybudovat v ráji hazardu jméno, aby dostali pozvánku na finálový závod, kde se mohou jednou provždy vypořádat s kartelem House. Ten ovládl město Fortune Valley a má pod palcem úplně všechno, včetně kasin, zločinců, policajtů i samotných závodů.

Za zhruba 20 hodin, které jsem věnoval Need for Speed: Payback, mě tahle parta nijak neohromila a nedokázal jsem si k ní najít žádný vztah, natož abych jim v jejich výzvě fandil. Naštěstí těchto pasáží není mnoho. Klasické závodění přece jen převládá, což kvituji. Řízení rozličných automobilů je hodně arkádové a připravte se na to, že budete často se svým vozem vybírat zatáčky ve smyku. Abyste vyhráli, tak vám pořádně ani nic jiného nezbyde. Driftování je nejrychlejší. V některých případech sice můžete ubrat plyn, hlavně na nezpevněném povrchu v off-roadech, ale stejně je nejefektivnější projet větší začátku, ať už je jakákoli, driftem.

Nějaký čas mi trvalo, než jsem si na řízení zvyknul a dokázal ukočírovat koňské síly. Postupem času mi ale nepřišlo, že by se od sebe jednotlivé vozy nějak extra lišily, což je škoda. Výběr automobilů je dost pestrý a svůj klenot na čtyřech kolech by si měl bez problémů vybrat každý hráč. Já s rozhodováním neměl žádný problém, vsadil jsem na starou klasiku, se kterou jsem drandil i v předešlých dílech Need for Speed. V Payback si ale musíte vybrat auto pro každou ze závodních disciplín zvlášť, ale to vám nebrání v tom, abyste měli ve své garáži stejné vozy pro jednotlivé kategorie závodů. Snad jen škoda, že v Payback nejsou zastoupeny značky Ferrari a Toyota.

V NFS: Payback naleznete klasické okruhové závody, sprinty a drag, na které je expert vcelku sympatický mladík Tyler 'Ty' Morgan, zatímco Sean 'Mac' McAlister je specialistou na off-road a drifty a Jessica 'Jess' Miller je běžec. Závody obzvláštňují výzvy, na které je možné sázet. Hra vám nabídne, abyste vsadili stanovený počet peněz a nejen vyhráli závod, ale rovněž při něm něco udělali. Často jde o to zajet kolo ve stanoveném čase, driftovat, nebourat nebo skákat. Když to nesplníte nebo naopak nevyhrajete závod, tak o vsazené peníze pochopitelně přijdete, a to i při restartu. Tyhle výzvy považuji za dobrou věc, ale zároveň mě mrzí, že nemohu zvolit, kolik peněz chci vsadit. Asi bych toho chtěl moc.

S běžkyní se postavíte tváří v tvář policejním jednotkám a zločineckému syndikátu ve zběsilých honičkách, při kterých v časovém limitu musíte doručit balíčky na určená místa nebo bezpečně někoho někam dovézt. Při tom vám půjdou po krku policajti. Ze začátku jen se svými obyčejnými vozy a čas od času vám do cesty postaví zátarasy, zejména ty z betonu, které nelze za žádných okolností prorazit. V pozdějších fázích hry policajti usednou do svých speciálních a velmi rychlých vozů, na pomoc si přivolají helikoptéry nebo vám na silnici dají hřebíky. Ale nebojte, když jimi náhodou projedete (občas je můžete vidět z dálky, bliká u nich světlo), tak se vám za pár sekund kola sama od sebe opraví a vy můžete pokračovat dál. Přijdete tak vlastně jen o čas.

V těchto fázích jsou policajti dost agresivní. Dokonce se nebojí používat sebevražednou taktiku, kdy se proti vám vyřítí v dodávce s jediným úmyslem, nabourat do vás. Stejně se chovají členové House ve svých těžkých SUV. Nejednou mě vystrčili ze silnice a já naboural do stromu nebo spadl z útesu. To je ale tak vše, co lze o nich napsat. Jsou sice agresivní, ale moc rozumu nepobrali a jejich cílem je vás akorát zastavit. Navíc mě dost zaráží, jak se hra chová. Stačí dojet do určitého bodu (většinou pár kilometrů před cílovou destinací) a pronásledovatelé z ničeho nic zmizí. Zmiňovat dřívější nešvar, že policajti se vás drží zuby nehty a předjíždějí vás i v momentech, kdy máte velmi rychlý vůz, ani nemá cenu. Oproti tomu potěší zpomalené záběry na vybourané vozy pronásledovatelů, při kterých si vzpomenete na starý dobrý Burnout 3.

Pokud vás policejní honičky nebaví a berete je za otravnou věc, tak pro vás mám dobrou zprávu. Setkáte se s nimi jen v závodech v kategorii Runner. V jiných disciplínách na ně téměř vůbec nenarazíte, což mě ze začátku dost zamrzelo, ale po několika hodinách věnovaných Jess jsem byl rád, že se s nimi nemusím štvát i v klasických závodech, sprintech apod. Pravděpodobně na tom budete dost podobně. Kdyby si vývojáři dali s nimi více práce, nemusela by to být jen lineární záležitost z jednoho bodu do druhého.

Otevřený herní svět?

EA se pyšní, že Need for Speed: Payback má největší otevřený svět, který kdy v této sérii byl. To je pravda, ale má to jeden velký a dost podstatný háček. Oblast Fortune Valley, která je inspirována Las Vegas, je sice obrovská, ale zároveň plná spousty neviditelných zdí. Tyhle zdi vám velmi často nedovolí vyjet ze silnice a užívat si projížďku krajinou. Často jsou zdi zastoupeny skálou/kamením, které nelze překonat, a když už se vám to podaří, tak čumákem narazíte do neviditelné bariéry. Výtku mám i ke složení závodů. Ty se jezdí v koridoru. Dokonce i při policejních honičkách máte jasně nadefinováno, kudy se k cíli dostat. Čas od času sice můžete odbočit na jinou silnici, ale hra vás vždy donutí se vrátit. Jinak totiž neprojedete kontrolním stanovištěm, které vám přidá čas. Tím pádem se do cíle před vypršením časového limitu nedostanete. Tyhle nedostatky alespoň trochu vynahrazují jednotlivé regiony mapy a střídání denní doby, které v předešlém díle chybělo (tam se jezdilo jen v noci).

Aby cestování z jednoho závodu ke druhému nebylo nudou, je herní svět plný vedlejších aktivit. Ty zastupují stanoviště pro měření rychlosti, kdy musíte překonat stanovenou rychlost, krátké časovky, drifty nebo bláznivé skoky. K tomu ještě ve Fortune Valley nalezneme billboardy, které je nutné prorazit autem, dále balíčky pro doručení a vraky vozů jako vystřižené z konkurenční Forzy Horizon.

Vraky hledáte pomocí útržků mapy, případně se jen tak touláte světem a čekáte, až vám zapípá GPSka, že je vrak blízko. Poté ho stačí najít, po upozornění GPSky je označen na mapě, ale hlavně se k němu musíte dostat. To je to nejtěžší. Často jsem se pídil po tom, jaká k vraku vede cesta. Někdy je to jednoduché, zatímco jindy musíte naleznout skokánek a „vypočítat“, jakou rychlostí musíte jet, abyste na místo doletěli a stihli zabrzdit. Hrozí totiž, že spadnete a vše budete muset opakovat. Když vrak naleznete, tak se poté musíte vydat hledat další jeho části. Až po zkompletování je vám umožněno použít vůz a zařadit ho do jedné z pěti kategorií závodění.

Kartičky pro upgrade výkonu a mizerný vizuální tuning

Tyhle dvě věci považuji snad za nejhorší věc v Need for Speed: Payback. Nějaká chytrá hlava v EA nebo Ghost Games vymyslela, že výkon vozu budeme vylepšovat pomocí sběratelských kartiček. Kartu získáte po každém vyhraném závodě. Na výběr máte tři karty, až po kliknutí na jednu z nich se ale dozvíte, co karta v autě vylepšuje. Taková loterie, která s výkonem nemá nic společného. Když máte štěstí, dostanete kartu, která se vám hodí a vylepší vám výkon, zatímco jindy máte kartu úplně k ničemu. Tu můžete buď prodat za peníze, vyměnit za token nebo odeslat do garáže. Jeden by si myslel, že když budete mít kartu v garáži, budete ji moci použít na kterýkoliv vůz, nebo alespoň na automobil v dané kategorii. Nic z toho ale nejde. Karta je určena jen pro auto, se kterou jste ji získali.

Karty výkonu je rovněž možné koupit za vydělané peníze v obchodě s autodíly, kde se objevují náhodně a rotují po 30 minutách. Jen se připravte na to, že ceny jsou velmi vysoké a rozhodně neodpovídají tomu, co za závodění dostáváte. Proto vám často nezbyde nic jiného než investovat tři tokeny a za pomoci hazardu se pokusit získat kartu, kterou zrovna potřebujete. Tyhle karty jsou mnohem výkonnější než ty, které lze koupit v obchodě.

Každé auto má šest slotů, které reprezentují jednotlivé části vozu (motor, turbo, převodovka, nitro apod.). Celkově je tenhle systém upgradu postaven tak, aby vás vývojáři donutili investovat do hry další peníze a za ně si koupit bedničky. Naštěstí bedničky získáváte i klasickým hraním a věřte mi, že často vás zachrání, abyste nemuseli starší závody jezdit pořád dokolečka a vydělávat peníze na upgrady. V bedničkách jsou dále další maličkosti, třeba nepotřebné barevné kouřové efekty, jiný zvuk klaksonu nebo neony. Pokud NFS: Payback budete hrát, doporučuji vám si bedny schovat na pozdější dobu a otevřít je až v moment, kdy vám budou chybět peníze na koupi silnějšího vozu. Upgradování výkonu je totiž často dražší než pořízení nového auta.

Na vizuální tuning v předešlém díle se těšil nejeden fanoušek NFS. Návrat do dob Underground se ale nekonal a bohužel jsme se ho nedočkali ani s příchodem Payback. Úprava vozidel je dost omezena. V zásadě máte k dispozici jen pár dílů od každého kusu a kompletní body kity jsou povětšinou jen dva na každé auto. Alespoň že je dostatečný výběr barviček a různých samolepek a vlajek (naše vlajka překvapivě chybí).

S vizuálním tuningem mají souvislost nepovinné úkoly ve světě. Pro odemčení jednotlivých kategorií dílů (nárazníky, spoilery, výfuky, kapoty, zrcátka, kola…) je nutné splnit několik výzev. Kupříkladu projet měřenými úseky, driftovat a skákat. Pro někoho to může být otrava a navíc hra vás do těchto úprav vozu nijak nežene, ale bohužel ani nemotivuje. Pokud nechcete, nemusíte se o auto starat, stačí mu vylepšovat výkon a je to.

Takhle ne

Need for Speed: Payback je pro mě bohužel zklamáním. Kdysi slavné arkádové závody trpí lineárními pasážemi v policejních honičkách, nic neříkajícím příběhem, divným systémem pro vylepšení výkonu vozu se sběratelskými kartičkami, malým počtem dílů pro vizuální tuning a do toho všeho jsou zapleteny mikrotransakce. Alespoň že závody obzvláštňují výzvy, na které je možné vsadit peníze a po dokončení závodu získat větší částku, která se vám bude hodit. Navíc multiplayer tvoří jen závody, respektive eventy.

Takhle by ale následovník této série rozhodně vypadat neměl. Je to smutné. Průměrnou známku volím jen z toho důvodu, že dvacet hodin jsem se vcelku bavil, ale zároveň si uvědomuji, že NFS: Payback nepřináší nic nového – off-road závody to nezachrání – a navíc mi při hraní chyběl pocit z rychlosti, který by měl v závodní hře být, když se řítíte rychlostí přes 300 kilometrů v hodině v naleštěným sporťáku. Snad příště.

Hru koupíte v našich obchodech Xzone.cz a GameExpres.sk.