Overgrowth – prohopkejte se ke svobodě

Bugs Bunny, Bob a Bobek, nebo ten malý hajzlík z Jen počkej zajíci. To je jen malý výčet hrdinů, kteří nesklopili uši a dokázali se prosadit. Žádný z nich ale nikdy nefušoval do bojové hry zasazené do doby feudálního Japonska. Tenhle šílený nápad vznikl v hlavách tvůrců ze studia Wolfire Games (složeného z opravdu malého počtu programátorů) již před neuvěřitelnými devíti lety. Za tu dobu prošel mnoha úpravami, nyní se konečně může oprostit od statusu Early Access a plnohodnotně se předvést na našich monitorech. Jenomže slovy Járy Cimrmana: „A není to málo Antone Pavloviči?“

Hra na hrdinu

Overgrowth dlouhou dobu neměl příběhovou kampaň. Místo toho jste mohli různě blbnout v otevřeném světě ať už online nebo v singleplayeru. Ona zmiňovaná kampaň byla přidána až nedávno a má navodit určitý pocit zadostiučinění. Převážně jde ale hlavně o online záležitost, která, řekněme si to na rovinu, žádný příběh nepotřebuje.

„Největší předností tohoto králičího dobrodružství je jednoznačně soubojový systém, kupodivu zvládnutý povedeně a naprosto plynule.“

V roli králíka Turnera se vydáváte na strastiplnou cestu proti zlým utlačovatelům, kteří vládnou přísnou packou celému vámi známému universu. Cestou potkáváte mnoho přátel, ale i protivníků ze zvířecí říše, a protože Turner před nikým nebere do zaječích, pouští se do soubojů plných kopanců, vrhaní mečů a brutálních komb. Tyto souboje jsou jedním z hlavních atributů celé hry. Tím druhým je po vzoru Prince of Persia šplhání po plošinách, lezení po skalách a dostávání se na málo přístupná místa. Buďte si setsakra jisti, že frustrace z často opakovaných smrtících pádů je téměř nekonečná. Stejně tak nelibost k příběhové lince celé hry. Příběh je totiž vyprávěn dosti odbytě a jeho prezentace se odvíjí jen díky němým sekvencím, kdy samotné postavy různě postávají v kruhu, drbou se na hlavě, zvedají ruce a pod nimi se objevují dialogy v podobě textu. To by bylo přijatelné před devíti lety, kdy se Overgrowth poprvé nadechl a byl představen v prvním traileru, ale teď už ta veškerá strohost působí nedodělaně a je jako pěst na oko.

Dalším problémem je propojování příběhu. Většinou se to má tak, že hlavní postava někam přijde, osvobodí nebohé vesničany tím, že porazí všechny protivníky, ti mu za to poděkují a pošlou ho dál. Najednou se objevíte v úplně jiné scenérii, kde máte obdobný úkol, a tak je to pořád dokola. Jen tu a tam je děj prošpikován skákací sekvencí nebo nemotornou stealth akcí.

 

1 z 3

- +

1.

2.

3.

Pacičku pro štěstí a jde se na to

Největší předností tohoto králičího dobrodružství je jednoznačně soubojový systém, kupodivu zvládnutý povedeně a naprosto plynule. První podobný titul, který mi vyvstane na mysli, je Absolver. Overgrowth ovšem na rozdíl od něj působí ladně. Dynamické souboje na život a na smrt opravdu prožíváte, učíte se nové údery, přehazujete si soupeře přes rameno a až se zvířecím instinktem uděláte vše, aby váš malý ušák přežil.

Animace pohybů je zpracována kvalitně. Moc se mi líbí prvek, kdy hlavní hrdina odkopává své nepřátele mocným úderem zadních běhů (stejně tak, jak to dělá v přírodě doopravdy). Nepřátelé se pak odvalí různými směry a vy dokončíte toto akrobatické číslo elegantním saltem vzad. Největší zábava ovšem přichází na scénu až se zbraněmi. Všechny jsou totiž kontaktní, bodné a smrtící. Malé dýky, kopí, nebo i samurajské katany. To všechno vám pomůže na vaší cestě proti útlaku a bezpráví. Například taková dýka není jen na souboj jeden na jednoho. Dá se využít i jako vrhací nástroj schopný instantního zabití. Uvedu příklad: Hezky si to štrádujete po planině a najednou vás zpozoruje hlídka složená z králíků, koček nebo divokých vlků. A co si má pak takový bezbranný zajda počít? Jednoduše se rozeběhnete proti prvnímu oponentovi, vrhnete na něj z dálky dýku, ta se mu zarazí nonšalantně do hlavy, a ještě něž dopadne jeho teplé bezvládné tělo na zem si pro svůj hrot doběhnete, vezmete si jej zpět a věnujete se dalším nešťastníkům. Právě díky všestrannému využití vašeho arzenálu souboje působí akčně a neztrácí na eleganci. Je to vlastě takový tanec různorodých zvířátek s rytmickými kroky. Tato zvířátka udělají všechno pro to, aby svého oponenta vyprovodila ze světa.

„Nečekejte žádnou srst chvějící se ve větru, nebo krásnou a detailní krajinu. Vše tu působí zastarale a nedodělaně.“

Zuby nehty

Hratelnost je ale bohužel to jediné, co se povedlo. Za těch devět let vývoje sice grafická tvář prošla jakýmsi vývojem, pořád ve vás ale vyvolává pocit, že jste se ocitli v minulosti. Nečekejte žádnou srst chvějící se ve větru, nebo krásnou a detailní krajinu. Vše tu působí zastarale a nedodělaně. Prostředí je složeno z rozmazaných textur, kde je stejně vysoká tráva, stále se opakující domy, nebo ledová plocha, po které nečekaně postavy kloužou. Kloužou ale tak, že se ani nehnou a jen sjíždějí ze strany na stranu.

Říkal jsem si, že to všechno se dá přejít, a že se určitě největší pozornost věnovala samotnému Turnerovi, ale i tady jsem se zmýlil. Hlavní hrdina, pokud zrovna nebojuje, skáče jako Lara Croft v prvních dílech Tomb Raidera. O jeho běhu á la Mirek Dušín s plným batohem nebo o působení gravitace a ostatních fyzikálních zákonů nemá cenu ani mluvit.

 

1 z 3

- +

1.

2.

3.

Bohužel ani bugům se Overgrowth nevyhnul, a tak se párkrát stane, že se propadáte zemí, nebo se nepřátelé zaseknou o kus skály a komicky běhají na místě. Na druhou stranu oceňuji přítomnost krve. Když se vám v soubojích moc nedaří, vaše postava začíná více a více krvácet. Ale i tato vlastnost je pronásledována opravdu odfláknutým ztvárněním. Krev je rozpixelovaná a naprosto nerealistická.

Největší problém zastaralé grafiky je podle mého celkově mrtvý svět. Zdá se, že autoři rezignovali na to, aby hra lépe vypadala. Jistě, jde o nezávislé a opravdu malé studio kde většinu práce odvádí dva až tři lidé, ale i tak to zamrzí. Na druhou stranu nemůžu říct, že všechna prostředí jsou nepovedená. Například temné močály, kde mlhu rozráží jen pár slunečních paprsků, působí celkem atmosféricky. Bohužel je to jen první a zároveň i jediná vlaštovka.

Overgrowth se mermomocí snaží získat své místo mezi plejádou obdobných her, ale bohužel se mu to nedaří. Sice nabízí různé herní módy, ale vesměs se jedná o to samé, jen jinak rozfázované. Příběh by bylo možná lepší úplně vynechat a více se věnovat požitku z hraní a vychytání všech much.

Když už jsme u příběhu, tak mne ke konci kampaně asi nejvíce iritovalo zjištění, že se Overgrowth snaží protáhnout děj co nejdéle. V závěrečných fází jste zatčeni zlou kočkou a nuceni bojovat na život a na smrt v aréně (tato aréna je i jako samostatný režim). Což o to, nápad je to dobrý, ale proč proboha se systém souboje opakuje třikrát? Nejdříve vám hodí do arény nějakého slabocha, pak další dva, pak další a další, aby to vše završil největší soupeř v podobě ozbrojeného vlka. To vše by klidně stačilo jednou, ale ne, tady se to bude opakovat, aby hra působila delším dojmem.

Pěst mezi oči

Overgrowth je herní počin, který má určitě šanci si získat své příznivce. Takových děl je ale hromada, a i když zpočátku získávají na oblibě, často se postupně propadnou do zapomnění. Většinou jde ale o tituly, které vznikly za podstatně kratší dobu, než je devět let.

Je škoda, že si autoři kromě soubojového systému nedali více záležet i na ostatních aspektech hry. Overgrowth totiž jinak mohl být docela zábavnou záležitostí na dlouhá, deštivá odpoledne. V tomto případě bych ale spíše doporučil se po kvalitních bojovkách poohlédnout jinde.