Tahové projekty několik let zažívají svou zlatou éru. Každý měsíc tu máme minimálně jednoho člena tohoto oblíbeného a hlavně nenáročného žánru. Strategie zastupující této žánr se většinou odehrávají v různých realitách, světech a vesmírech, přesto je velmi náročné narazit na titul cílící na historický vývoj Dálného východu. V této recenzi se na takovýto raritní kousek podíváme. Oriental Empires je totiž dílem, které fanoušci Číny a Japonska vyhlíží již delší dobu.
Éra neklidu
Cesta ke sjednocení je u velkých říší hodně náročná, o moc se při jejich formování přetahují všechny dominantní frakce. Ze střetu gigantů může však vzejít vždy jen jeden vítěz. Oriental Empires nám ve Velké kampani nastiňuje úsvit čínského impéria, které je v prezentované etapě svých dějin rozsekáno na řadu menších provincií. Malé kousky území kontrolují specificky smýšlejícími klany snažící se dostat pod svou nadvládu okolní sousedy.
Před startem samotné kampaně si musíte vybrat jednu z dostupných historických frakcí. Na výběr bude klan Shang, Han, Chu, Shu, Qin, Wu a řada dalších. Každý z rodů má specifické bonusy, jednotky a smýšlení. Při prvním průchodu vám bude nabídnuta jen část elementárních klanů, zbytek se otevře až poté, co vámi zvolená rodová linie přežije dvě stě tahů.
Na začátku má každé uskupení k dispozici jen jedno sídlo, pár ozbrojených vesničanů a expediční družinu, s niž je možné založit novou osadu. V počátečních fázích hry vám dává Oriental Empires velký prostor k rozkoukání, tlak je na vás vyvíjen snad jen ze strany banditů, kteří loupí a rabují sídla všech frakcí bez rozdílu.
Jeden císař vládne všem
Primárním úkolem každého rodu je získat titul císaře, který dává svému nositeli kontrolu nad všemi civilizovanými frakcemi. Po imperátorské koruně baží snad každý. Do rukou jí dostanou ale jen nejmocnější rodiny, které budou schopné za pomoci síly a diplomacie přesvědčit ostatní o svém nároku na trůn. Prvek vyjednávání je v Oriental Empires slušně propracován, diskutovat jsou s vámi schopni jak členové cizích rodin, tak i po svobodě toužící rebelové. Většinou jedná AI ve směru diplomacie velmi rozumně. Za sebe mohu říct, že jsem byl jejími kroky vždy příjemně překvapen.
„Budování je v Oriental Empires velmi slušně propracováno, budovy vyžadují neustálou pozornost. Provoz každé stavby stojí určitý obnos, pokud si ho sama není schopna vydělat, po určité době se vám může stát, že vás přemíra struktur přivede do minusu.“
Pokud vám diplomacie moc nesedí, nezoufejte, k vítězství naštěstí vede víc cest. Dominanci je možné získat za pomoci armády či kulturního rozvoje. Každý směr po vás bude vyžadovat trošku jiný typ snažení. Kulturní vítězství si kupříkladu žádá neustálou stavbu, úpravu a vylepšování měst. Hráči, kteří se rozhodnout jít tímto směrem, se s vysokou pravděpodobností podaří vyhnout většině krveprolití a rebelií.
Fanoušci prolévání krve a gigantických bitev by se kulturně laděné cestě měli vyhnout. Lépe jim dozajista sedne dominance za pomoci velkolepé armády, s níž budou dobývat a obsazovat nepřátelská města. Při obsazení metropole budete mít vždy na výběr alternativní tresty pro ty, jež vám vzdorovali. Protivníkovu državu můžete zabrat, vybrakovat nebo srovnat se zemí.
Armáda bezzemků
Já sám jsem se vydal cestou, na jejíž konci na mně čekala císařská koruna. Diplomatické vítězství je náročné hlavně po finanční stránce, každý panovník si totiž žádá určitý obnos. Před bankrotem mě ochránila efektivně fungující města, jež mi byla schopná dodat dostatek prostředků k vedení mé politické kampaně. Budování je v Oriental Empires velmi slušně propracováno, budovy vyžadují neustálou pozornost. Provoz každé stavby stojí určitý obnos, pokud si na něj sama nevydělá, po určité době se vám může stát, že vás přemíra struktur přivede do minusu.
Vedle propracované stavby a správy budov tu máme také zajímavě rozdělenou společnost. Lidé se tu dělí na šlechtice a rolníky. Obě skupiny mají své vlastní požadavky a touhy. Když je budete ignorovat, časem se vám může stát, že se jedna z vašich lokálních frakcí vzbouří a převezme kontrolu nad městem, ve kterém rebelii odstartovala. Armáda rebelů je vždy zastoupena jen členy jejich třídy, v selském vojsku tím pádem žádné šlechtické válečníky nenajdete.
Armáda bezzemků není na bitevním poli zrovna z nejefektivnějších, její údržba je ale hodně nízká, takže si jí může dovolit prakticky každý. Největší nevýhodou selského vojska je jeho morálka, pokud se sedláci setkají se vzbouřenci ze sousední vesnice, mohou se obrátit proti vám a přidat se k vojsku povstalců. Nepříjemné situaci se můžete vyhnout verbováním profesionálních vojáků. Válečníci z povolání jsou více nároční na finance, jejich morálka je ale nezlomná, takže se vám s nimi nemůže stát to, že vás jen tak z ničeho nic opustí.
Držte formaci
Do čela armády je vždy dobré postavit jednoho z mnoha členů vaší rodiny. Zástupce vašeho klanu je za vedení vojsk a úspěšné absolvování bitev odměňován zvýšením věhlasu, který definuje pohled lidu na jeho osobu. Kvalifikovaný generál dokáže prakticky s vojskem bezzemků dosáhnout překvapivého vítězství, mimoto je schopen svou popularitou zažehnat nejednu selskou rebelii.
Úspěch vojska definuje, krom dobrého generála, také formace. Vojákům je možné určit různé typy útvarů, které jim mohou zefektivnit útok, obranu či taktický útěk. Nadefinované uskupení může nejednou rozhodnout o výsledku střetu. Aspekt definovatelných formací odlišuje Oriental Empires od jiných podobně laděných tahových strategií.
Paleta válečníků a nástrojů zkázy není nikterak pestrá. V řadách většiny vojsk naleznete jen městskou milici s kopím a lukostřelce. Na zbytek jednotek narazíte ve všech fázích hry jen v minimálním měřítku. Celkově mi přijde škála užitelného válečného vybavení velmi omezená, vedle ostatních tahových strategií bych se jí nebál označit za chudou.
Konkurence z Dálného východu
Pokud by Oriental Empires nabízelo košatější spektrum jednotek, odladěnější technickou stránku a povedenější soubojový systém, mohlo by v mnoha ohledech bez problémů konkurovat poslednímu dílu kultovní Civilizace. Bohužel v obou zmíněných aspektech zaostává, což rozhodně není dobře. Celek nad vodou drží hlavně jeho komplexnost, propracované herní mechanizmy a vcelku slušně reagující umělá inteligence, která se s vámi na vyšších obtížnostech za žádných okolností nepáře.
Nezávislé vývojářské studio Shining Pixel vytvořilo mírně nadprůměrnou tahovou strategii, skrze níž prezentuje pomalé formování čínského impéria. Pokud vás tato etapa lidských dějin zajímá a nepotrpíte si na propracovaných soubojích a pestré škále jednotek s klidem můžete do tohoto dílka vrazit své finance. V případě, že patříte mezi fanoušky série Total War či Civilization, vyhněte se mu raději obloukem.
Recenze
Oriental Empires – dynamická Civilizace z Dálného východu
Vytvořit nadprůměrnou tahovou strategii definující určitým způsobem žánr je velmi náročné. Vývojářům ze studia Shining Pixel se to bohužel nepodařilo. Prakticky stvořili jen mírně nadprůměrné dílko, které v mnoha ohledech zaostává za silnou konkurencí. I přes tento fakt není Oriental Empires špatnou 4X hrou, jen prostě necílí podobně jako Total War či Civilization na většinu členů herní obce.
Líbí se nám
- Komplexnost herních mechanizmů
- Propracované budování měst
- Slušná diplomacie
Vadí nám
- Nepříliš vyladěný soubojový systém
- Chudá škála jednotek
- Trošku zlobící technická stránka