InnerSpace – recenze

Hráli jsme na: PS4

Nebudeme si nic nalhávat, žijeme v uspěchaném světě, takže si užíváme každou chvilku, kdy si můžeme odfrknout. Zřejmě proto mají relativně velký úspěch hry meditačního charakteru jako Journey, Flower, Abzu či chystané Sky (exkluzivně pro Apple). Na vlně oblíbenosti plynulých a poklidných zážitků v graficky zajímavých světech se snaží se svou prvotinou InnerSpace svézt studio PolyKnight Games, které úspěšně podpořili svými penězi lidé na Kickstarteru v roce 2014. Jak se kamarádům ze studentských let povedlo simulovat brouzdání umírajícím světem, v němž otvíráte nové lokace na základě prostorových puzzlů?

Sejde se archeolog a kartograf…

U relaxačních záležitostí bychom hledali příběh lupou. Jistě, pro zvídavé hráče mají tvůrci přichystané pomrknutí a náznaky reálií o navštívených světech. PolyKnight Games se pokusili představit mnohem propracovanější příběh. Otázkou však je, zda se na něj raději neměli vykašlat.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Základní premisa se drží zápletky o prozkoumávání rozpadajícího se světa Inverse, z něhož se dvojice aktérů z podnadpisu snaží prchnout. Sami se vžijete do kůže kartografa, který neváhá prozkoumat všelijaká zákoutí pomocí svého stroje schopného létat či se potápět. Archeolog vás neustále nabádá, abyste aktivovali prastará zařízení a cestou se ještě věnovali hledání archaických artefaktů poskytujících při plném složení vašemu vzdušnému a podvodnímu plavidlu všelijaké bonusy.

Staticky realizované vyprávění o osudech historika na futuristickém parníku a jeho průzkumné podpory osvěží přítomnost vizuálně originálně zpracovaných polobohů, kteří dříve chránili a ovládali svět. Během vašeho pobytu v různých koutech Inverse se je pokusíte zachránit, abyste odhalili střípky historie a získali větší sílu Větru. Vzdušné proudy jsou totiž hlavním motorem místního klimatu. Jak sami vidíte, příběh má možná zajímavou premisu, ale moc si od něj neslibujte, protože vyzní úplně do ztracena a místo zápletky budete svou pozornost věnovat spíše prostorovým hádankám.

„První, co vás zaujme v barvami hrajícím prostředí, budou bílé blánovité útvary, jež v sobě ukrývají pozůstatky mocného Větru.“

Křídlo jako břitva

První, co vás zaujme v barvami hrajícím prostředí, budou bílé blánovité útvary, jež v sobě ukrývají pozůstatky mocného Větru. Nejenže jeho sběrem posilujete svou schopnost využít nalezené artefakty, ale mnohdy vás také nasměrují k důmyslně ukryté součástce archaického zařízení či k možnému řešení logického úkolu. Kdo si bude létat jen tak pro radost ze sbírání, tak má šanci splnit místní zadání a postoupit do další krajiny (což je, řekněme si na rovinu, podivné).

Největší překážkou vaší průzkumné činnosti je absolutní nepřehlednost během letu. Chvilku si budete zvykat na nalézání stěžejních bodů objeveného místa, jež vám umožní orientaci v prostoru. Ale pořád nebudete mít vyhráno. Vaše letadélko má tendenci se od všech povrchů odrážet, čímž splaší kameru a vy totálně ztratíte přehled nad celou situací. Občas se dokonce v odrazech tak zacyklíte, že vás hra raději milosrdně přenese do poklidnějších koutů mapy, odkud můžete ve své činnosti pokračovat.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Létání totiž není nic snadného. Z několika různých modelů aeroplánů (hadrový typ, perutě z klaviatury či blanitá křídla netopýra – každý má své vlastnosti) si vyvolíte svého oblíbence, který bude velmi citlivě reagovat na vaše pokyny. Pokud budete chtít udělat rychlou otočku, budete manévr dlouze trénovat do jeho pečlivého provedení. A věřte, že se vám každá nalétaná minuta započítá k dobru, protože v rámci logických překážek budete muset přesekávat napnutá lana, kosit svítivé parazitující rostliny či spínat mechanické páky, což bez pečlivé koordinace pohybů půjde velmi ztuha.

Jak jsem již naznačil, prastará stvoření vládnoucí světu rozeseli útržky Větru nejen v ovzduší, ale velké množství najdete také pod vodou. Během okamžiku se můžete ponořit pod hladinu, kde se ze svižné poletuchy stane rozvážně se pohybující ponorka. Snímání mořského dna je v rámci ovládání mnohem přívětivější, protože na všechno máte dostatek času. Škoda, že podvodních úkolů je minimum, byl bych rád alespoň za poloviční herní dobu strávenou pod hladinou.

„Často se tak dostanete na místa dosud neodhalená, na nichž se může skrývat řešení vašeho problému nebo součástka archaických strojů, které budete analyzovat v jednoduchém badatelském módu.“

Vzhůru dolů

Pestré barvy, prapodivné tvary a šílené rotace vašeho letounu mohou učinit z pohodového letu nepřehledný maglajz. Naštěstí se můžete v pohodě orientovat pomocí bíle zářících orbů, které váš stroj zachytí. Následně se v klidu rozmyslíte, kterým směrem se z přitahovacího zařízení necháte vystřelit. Systém „rozhleden“ se vyplatí využívat především při plnění úkolů, když si budete myslet, že jste přehlédli důležitý tunel či spínač.

Tvůrci šli hráčům naproti a důležitá místa označili proudícím vzduchem, jenž přímo láká, abyste následovali směr vánku. Často se tak dostanete na místa dosud neodhalená, na nichž se může skrývat řešení vašeho problému (velmi často blankytně zářící koule, které musíte roztříštit) nebo součástka archaických strojů, které budete analyzovat v jednoduchém badatelském módu.

 

1 z 2

- +

1.

2.

I když mechanika větrných toků funguje docela slušně, měl jsem často problém dokončit puzzly daného prostoru a posunout se dál. Stačí jedna záludně schovaná páka nebo nedůrazně označený rozbitný prostor a poletujete po mapě jako blázni a zkoušíte do všeho narážet, jestli se náhodou nedostaví kýžený postup. Rozhodně by pomohl systém nápovědy při dlouhém bloudění (alespoň jako možnost v menu), protože některé záseky opravdu hráče demotivují (a dost často jsou to úplné banality, které jste možná zkusili, ale jen ze špatného směru).

Pestrá paleta

Z přiložených obrázků sami vidíte, že se grafici nebáli použít širokou škálu barev. Tvůrcům se rozhodně nedá upřít fantazie, díky níž se setkáte s prostředím a tvory, jež si každý vyloží po svém. Především podmořský svět působí sympaticky živoucím dojmem, v němž se po vás ve vlnách sápají rostliny na členitém dně. Vzdušný prostor se míhá všudypřítomnými částicemi a houfy neonově modrých motýlků, z nichž někteří větší budou vašimi průvodci během plnění úkolů (prostě je budete pronásledovat spletitými chodbami, než dorazíte do cíle cesty).

„Uklidňující melodie, hrající u relaxačně laděných titulů důležitou roli, zbytečně potichu brumlají v pozadí a ve své podstatě si jich ani nevšimnete.“

Sympaticky působí destrukce některých prvků prostředí. Především přesekáváním nosných lan ovlivňujete vzezření mapy a zároveň si můžete otevřít některou z tajných chodeb vedoucích k reliktům minulosti. Já si užil nejvíce prostor s podivnou bytostí, u jejíž hlavy svítí slunci podobný objekt. Tady se hračičkům naskýtá mnoho možností, jak vypilovat své naváděcí schopnosti a naučit se přetínat provazy s přesností mistra.

Výše uvedená vizuální chvála má ovšem obrovskou pihu na kráse. Občas se mi totiž propadávaly textury, resp. se dokonce ztrácely. Během zběsilého letu vás to může natolik rozhodit, že skončíte po sérii nezvladatelných odrazů neznámo kde. V některých chvílích možná šlo o umělecký záměr, ale troufnu si tvrdit, že u valné většiny problémů se jednalo spíše o chybný kód.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Slabší chvilku si vybralo ozvučení díla. Převahu má po většinu herní doby, která čítá okolo šesti hodin, směsice podivných zvuků cinkavého charakteru při kontaktu s okolím, případně úplné ticho. Uklidňující melodie, hrající u relaxačně laděných titulů důležitou roli, zbytečně potichu brumlají v pozadí a ve své podstatě si jich ani nevšimnete. Stejně tak zapomeňte na jakýkoliv pokus o dabing, vše se odbude několika syntetickými zvuky (někdy až nepříjemnými), s nimiž si musíte vystačit. Vše zamrzí o to více, že se v několika chvílích objevuje skrytý potenciál (třeba hudební motivy pronásledovaných modrých ptáků).

Není všechno zlato, co se třpytí

Na první pohled působí titul InnerSpace jako barevná variace na pohodové zkoumání podivně fungujícího světa. Pod lákavým vizuálem se ovšem skrývá dílo, které nemůžeme úplně s klidným srdcem doporučit. Občas narazíte na řadu pěkně navržených prostor, s nímž korespondují také důmyslně laděné postupně se vyvíjející puzzly. Ale na druhou stranu se setkáte se záseky značně znepříjemňujícími hraní občasným propadáváním textur a s nevýrazným hudebním doprovodem. Za prvotinu studia PolyKnight Games zaplatíte mírně přes 500 Kč, což na nově vydaný titul není mnoho, musíte však zvážit, zda se nepoohlédnete jinde.