Civilization VI: Rise and Fall – recenze

Politika přídavných balíčků do kteréhokoliv dílu ze série Civilizace neměnně patří k trpěnému koloritu oblíbené strategie. Myslet si o něm můžeme své, ale musíme přijmout fakt, že po vydání základního dílu se na nás budou v pravidelných intervalech sypat DLC s různorodými mechanikami oživující původní hratelnost. Studio Firaxis v podstatě dělí své fanoušky na dvě křídla – první nadšeně koupí Civilizaci, v tomto případě šestou, a čekají na nový obsah, zatímco ostatní už vzdali ždímání vydavatel 2K Games, hrají starší díly a čekají na odladěnou kompletní edici aktuálního titulu. Uvidíme, zda si nový datadisk Rise and Fall zaslouží vaši pozornost, nebo upadne v zapomnění.

Tatínek vám vyhlásí válku

Jestli se ptáte, zda se Firaxis rozhodl tradičně přidat nové národy, pouze vědoucně pokývnu hlavou. Každý z devítky čerstvých absolventů si přináší specifické zaměření, osobité stavby a jednotky, jež odpovídají naturelu dané říše. Těšit se můžete na norské drancíře, kteří se vám v zastoupení Haralda Hadrady neváhají kdykoliv vysmát za malou flotilu, obchodováním posedlou holandskou královnu Vilemínu, rozvážného indiána z kmene Cree Poundmakera či hrdou královnu Gruzie Tamaru. Mým favoritem se zřejmě k náklonosti ke skotské kultuře stal Robert de Bruce, jehož politika je odvozena od jeho historických patálií s Anglií, zkrátka válka za svobodu se zdá být omluvitelná.

„Všechny důležité milníky, které vám přinesou žádané body výjimečné éry, se zaznamenávají na pergamen, v němž můžete sledovat svou jedinečnou stopu v historii vyvoleného národa.“

Sympaticky animované postavičky se na vás škaredí či usmívají podle toho, jak moc spolu zrovna táhnete za jeden provaz, a dokáží vyvolat auru nejlepšího kamaráda i z takových plenitelů historie, jako byl třeba Čingischán. Dětsky působící vzhled se také odráží na jejich nelogickém chování. Občas si totiž budete připadat jako mezi mládeží skotačící na pískovišti. V jednu chvilku se bratříte, vyměňujete suroviny, aby vás z nenadání přepadli a vrazili kudlu do zad. Fajn, to by se ještě díky poučení z minulosti dalo pochopit. Ale proč vás poté ti samí bez jediného útoku po deseti tazích žádají o smír a nabízejí vám kdejaký úplatek? Tento aspekt dost sráží pokus o seriózně vypadající hru na rozvíjení civilizace. Škoda, že si vývojáři nepohráli s umělou inteligencí trápící i původní hru.

Vidím město veliké, jehož sláva bude hvězd se dotýkati

Z mého pohledu je nejlákavější novinkou sledování vaší cesty v podobě jednotlivých epoch. Už jsme zvyklí, že se po určitém počtu tahů dostaneme do nového věku, kdy středověk střídá renesance, aby byla nahrazena moderním věkem, ale vývojáři zdůraznili nutnost plnit úkoly v každém období jednoduchým hodnocením epoch. Pokud se budete starat o dynamický rozvoj své říše, budete stavět divy světa, pečlivě bádat nad novými vynálezy a statečně hájit hranice své domoviny, budete odměněni body, jež ovlivní, jakým směrem se bude ubírat vaše budoucnost.

Všechny důležité milníky, které vám přinesou žádané body výjimečné éry, se zaznamenávají na pergamen, v němž můžete sledovat svou jedinečnou stopu v historii vyvoleného národa. Konečně máte pocit neobvyklého přínosu pro svůj lid. Úspěšní budovatelé se mohou těšit na slunné zítřky přinášející na svých paprscích zlatý věk blaženosti a prosperity. Odměnou za řádnou správu civilizace bude několik zajímavých profitů, jež mohou postrčit váš stát kýženým směrem.

„Svou pozici ve městě můžete posílit nastolením jednoho ze sedmi guvernérů, kteří se postupně vyvíjí a přispívají městu svou aurou zástupce vladaře.“

Jazýčky na vahách hodnotících vývoj jednotlivých říší však mají velmi citlivý mechanismus a neváhají vás v další éře hodit do průměru nebo i do jámy zapomenutých říší. Ono totiž v případě, že se dostanete do úzkých, vaši sousedé vás šikanují a nemáte kam rozšířit své území, moc dobré hodnocení nezískáte. Za plody vaší práce sklidíte úpadek společnosti a přijdou temné časy, během nichž se budou lidé ve vašich metropolích cítit více svázáni a budou mít tendenci se od vaší říše odtrhnout.

Věrnost měst patří k dalším novým mechanikám, které v šestém dílu Civilization okusíte. Tvůrci na vás v podstatě tlačí, abyste z počátku nerozsévali své otce zakladatele zběsile po celé mapě, ale rozrůstali se pěkně postupně jako způsobná středověká říše s centrálním městem. Loajální poddaní totiž mohou pod tlakem sousedních národů zradit váš majestát, vyhlásit nezávislost a po čase podlehnout tlaku pokušitele a přidat se k oponentovi. Až s lepším zázemím a pokročilou správou říše si můžete troufnout kolonizovat nové krajiny za mořem.

„Poté budete plnit dílčí cíle a sledovat, jak postupně dosáhnete očekávaných výhod pramenící z využití (či zneužití) pomoci svého spojence.“

Svou pozici ve městě můžete posílit nastolením jednoho ze sedmi guvernérů, kteří se postupně vyvíjí a přispívají městu svou aurou zástupce vladaře. Přijde mi však, že na průběh hry nemají tak velký vliv, jak se zdůrazňuje ve vývojářských deníčcích. Ovšem musí se objektivně přiznat, že vhodně umístěný správce umí nakopnout určitý směr průmyslu či armádu dost razantně (když si ovšem neumístíte borce na vodní průmysl do pouště).

Společný zájem sjednocuje

Zajímavým směrem se vydala také alianční politika mezi přítomnými národy. V případě podobných postojů se můžete spojit a vytvořit spojenectví v různých okruzích: náboženské otázky, válečná spolupráce, ekonomický rozvoj, výzkumné objevy a kulturní růst. Poté budete plnit dílčí cíle a sledovat, jak postupně dosáhnete očekávaných výhod pramenící z využití (či zneužití) pomoci svého spojence.

Nikdy nezaškodí využít obchodních cest k povzbuzení vědeckého bádání či vést svatou válku. V rámci jednotné agendy se vám otevírají nové diplomatické možnosti, které lze využít ve velmocenské politice. Samozřejmě můžete utužovat dobré vztahy pravidelně, čímž se dostanete k novým výhodám, ale pozor na úskalí, jež společná práce přináší. Váš kolega dostává protiváhou své bonusy. Ty mu mohou nakopnout vývoj natolik, že se vám vzdálí na hony daleko. Navíc jeden typ mezinárodního paktu nelze vést s více státy najednou, takže musíte moudře zvážit, s kým se budete paktovat a koho při žádosti pošlete k šípku.

Fanoušky nadchne

Nemusím s DLC politikou souhlasit, ale musí se nechat, že vždy dokáže novým obsahem nadchnout především své věrné příznivce těšící se mimo nových národů také na další možnosti ve správě své říše. U přídavku Rise and Fall se pravděpodobně bude konat stejný scénář, protože systém loajality měst, umisťování guvernérů a vměšování se do celosvětové politiky díky piklení se sousedy v rámci diplomacie cílí přesně do vkusu pravidelných hráčů šesté Civilizace.

Bohužel si musím povzdechnout nad tím, jak je alianční politika dvousečná zbraň. Podivné rozhodování umělé inteligence trápilo titul již při vydání a mezinárodní vyjednávání ještě více podtrhuje nelogické politické chování vůdců jednotlivých států (především ve vojenské fázi, pokud hrajete spíše za mírumilovný národ). Stále zůstává pravdou, že se vývojáři zjednodušením některých principů a líbivou grafikou vydali cestou vstříc méně náročným hráčům, ale komplexní systém tabulek a statistik pod pohledným povrchem, v nichž jeden ukazatel ovlivní deset dalších, zabaví také urputné stratégy.

Verdikt: DLC Rise and Fall rozšiřuje Civilization VI především z pohledu diplomatických rozhodnutí. Nové možnosti aliancí umožní vést společnou politiku se svými sousedy. Kvalitativně se jedná spíše o lepší přídavek, jenž však na světlo vytahuje nešvary původního titulu. Datadisk také není nijak revoluční, ale spíše sázkou na jistotu, která potěší především dlouholeté příznivce série.

Civilization VI: Rise and Fall koupíte v obchodě Xzone.cz.