Série Killzone, vždy sloužila jako předváděcí technologie hardwaru Sony konzolí PlayStation. První díl vyšel v roce 2004 na PS2 a ihned se stal obrovským hitem. Grafika, animace, zvuk, prostě všechno bylo skvělé. S jistou mírou nadsázky můžeme říct, že nebýt Microsoftu, tak by možná Killzone nikdy nespatřilo světlo světa. Sony se totiž dlouho dobu snažila udělat hru, která by přetáhla hráče nesmírně populární sci-fi FPS série Halo, která vychází exkluzivně na konzolích Xbox.
Sony tedy spojila své síly, s holandským studiem, sidlícím v Amsterdamu Guerrilla games. Ti se rozhodli vytvořit sci-fi FPS hru, a aby se odlišili od ostatních sci-fi FPS tehdejší doby, rozhodli se vzít si předlohu z našich dějin. Především pak z druhé světové války. Samotná smyšlená historie Killzone universa je velice spletitá a rozsáhlá. Pro orientaci si stačí ujasnit, že váš hlavní nepřítel v Killzone je, národ žijící na planetě Helghan, kterým se díky názvu jejich domovské planety říká Helghasti.
Od svého vzniku Helghasti vyčkávali na správný okamžik, kdy budou mít dobrou příležitost zaútočit na lidimi, kolonizovanou planetu Vekta. V momentě jejich invazi na tuto “novou Zemi“ jak by se dala Vekta, díky svému charakteru nazvat, začíná první díl Killzone. Po úspěšném odvrácení Helghastského útoku se lidé, rozhodnou dále nečekat na jejich další tah a rozhodnou se jednat. Podniknou tedy útok na plantu Helghan s cílem zaujmout jejich vůdce Scolara Visariho, kterému propůjčil hlas svkělý Brian Cox.
Killzone 3 začíná přesně v momentě, kde skončil druhý díl. Opět se převtělíte do seržanta Tomase ‚Seva‘ Sevchenka. No, v podstatě se začátek hry, a prvních pár kapitol, odehrává v 6 měsíčních skocích v příběhu, je to ale uděláno velmi přehledně a vždy se dozvíte, kdy se v ději vracíte dozadu či jdete dopředu. Úkol je jasný, a navazuje přímo na druhý díl, ve kterém jak už jsem psal, jste měli za cíl zatknout Visariho, jenže tohle jeho zatýkání se vyvinulo trochu jiným směrem, než jste potřebovali. Váš parťák totiž neudržel nervy na uzdě a Visariho jednoduše zabil. Nemusím tedy dodávat, že to naštvalo jak všechny Helghasty tak i vašeho nadřízeného a to kapitána Narvilla.
V tomto bodě začíná boj o holý život. Vaším jediným cílem je evakuovat se pokud možná, co nejrychleji s Helghanu, než se na vás sesypou všechny zdejší ozbrojené jednotky a že jich není málo. Podle mě, v tomto státe je každý člověk hned o narození vojákem. A aby toho nebylo příliš jednoduché, tak se také vedou velké spory mezi vaším parťákem Ricem Velasquezem a vaším nadřízeným kapitánem Narvillem. Vy jste v podstatě střebodem a takovým katalyzátorem jejich sporu a snažíte se, na to dívat z racionálního hlediska. Často tedy vyvstane otázka ke komu se přiklonit a čí rozkazy jsou správné a nejednou se tak stalo, že Sev musel zplnit úkol, ze kterým úplně nesouhlasil. Jeho nesouhlas z rozkazem, mu je doslova čitelný z výrazu v jeho obličeji.
Obdobné problémy jako vás, trápí i vašeho protivníka. Zde totiž po Visariho smrti bojují o moc dva vysoce postavení muži a to bitvou ošlehaný admirál Orlock (nadaboval Ray Winstone) a majitel zdejší největší továrny na výrobu zbraní Jorhan Stahl (nadaboval Malcolm McDowell). Největší problém je ten, že oba dva se snaží zaujmout Helghanské senátory, aby jim předali vládu nad zemí tím, že se dohadují a předhánějí v tom, kdo vás a vaše spolubojivníky dříve chytí a popraví. Jejich souboj je plný špinavých intrik a lstí na toho druhého. Jak tohle všechno dopadne se dozvíte v průběhu samotné hry.
Čeho si okamžitě při spuštění hry všimnete, je grafická stánka hry, která od druhého dílu urazila obrovský kus cesty dopředu. Barvy jsou daleko více barevnější, detaily objedktů, prostředí či samotných obličeju postav ve hře, daleko detailnější a také zde nechybí monumentální výhledy do okolí. Podle slov lidí z Guerrilla games, je ve hře třikrát více polygonů než u druhého Killzone. A je to vidět! Zde bych se nebál řící, že Killzone 3 je po grafické stránce, nejlépe vypadajcí hra na PS3. Hra vás svým způsobem vede neustále koridorem dopředu, ale občas je bojiště více rozhlešjí a tak se vliv pomyslného tunelu částečně maže. K eliminaci koridorové hratelnosti také dopomáhá, neustálé a velmi fretenické pravé válečné peklo, kterého se účastníte, ba co více, vy jste jeho hlavní postavou.
Velice příjemně mě také překvapila, velká rozmanitost a pestrost prostředí, kterým budete ve hře procházet a ve kterém budete bojovat o přežití. V průběhu celé hry se před vašima očima vystřídají ruiny hlavního města Helghanu, pestrá i když velice nebezpečná džungle, zasněžený arktický sever, velké vrakoviště a také se podíváte do vesmíru. Například při průběhu hry na mě doslova dýchla, tesklivá atmosféra města Pyrrhus, což je hlavního města Helgahnu. Visari totiž na tohle město nechal shodit atomovou bombu a co zbylo jsou opravdu jen ruiny, které ale dávají tušit, že tohle město, kdysi přetékalo životem a čilím průmyslovým ruchem.
Velkou grafickou úpravou prošli také vaši nepřátelé. Ano, jsou to pořád ti samí protivníci se svítícíma oranžovýma očima, hlubokým hlasem, ale jejich řady se rozrostli o nové vojenské skupiny, nové zbraně a nové velké mechanické zbraně či dopravní prostředky. Opravdu hezky jsou vymodelování Helghasti proti, kterým bojujete na zmrzlém severu jejich země. Nelze si také nevšimnout, jejich pečlivosti. Kdekdo by si možná pomyslel, že po smrti Visariho bude v jejich řadách panovat chaos, ale opak je pravdou. Pracují jako dobře promazaný stroj, který si jde za svým cílem. Helghasti se také naučili využívat nehostinné a brutální podmínky své planety ke svému propsěchu, z čehož pramení velké problémy pro vás.
Ožehavým tématem u současných FPS je umělá inteligence vašich protivníků. U Killzone 3 můžu s klidem říct, že je všechno v naprostém pořádku. Helgahsti se schovávají v krytech a často i chvilku posečkají než se jim objevíte v hledáčku. A když jim jde do úzkých tak ani nevystrčí hlavu z krytu a jen palí na slepo, přes jeho okraj. Často se také stává, že se vzájmeně kryjí. Jeden po vás střílí a další se k vám pomaličku přibližují. Málokdy kdy se vám také stane, že dokáže zabít více Helghastů jedním hodem granátu, protože jak vidí letět granát vzduchem, tak okamžite začnou utíkat. Má to zase výhodu, že se vám odkryjí a vy máte větší šanci je tak dostat. Zmizelo také nepříjemné skriptování. Už žádné souboje proti neustále se, opakujícímu se houfu protivníků.
Velkou nevýhodu, nebál bych se řící přímo otravnou funkcí, druhého dílu Killzone bylo, že když jeden z vašich spolobujovníků byl v boji postřelen tak bylo na vás, ho zase oživit elektrickým šokem. Tento systém uzdravování neměl z hratelnostního hlediska žádné výhody, jen vás zbytečně zdržoval v postupu v před, protože se často stalo že v zápalu tuhého boje, to někdo z vašcih koupil a vám tak nezbylo nic jiného, než se k němu dostat a uzdravit ho. Problém byl v tom, že to vždycky schytali na odkrytém místě, což mělo za následek, že i vy sami jste tak často byli zabiti. Pokud jste, ale umřeli vy, nidko vám nepomhlo a museli jste začít od posledního chekpointu.
Ve třetím Killzone se situace změnila. Pořád pomáhate svým padlým druhům dostat se zpět do bitvy, ale pokud padnete i vy, tak i oni už vás můžou konečně uzdravit. Hra tímto způsobem získala daleko více na plynulosti. I zde se mi stalo, že se přes těžkou palbu ke mě nikdo v čas nedostal, aby mě mohl oživit, tyhle případy ale nastanou velmi zřídka. Pokud to situace umožňuje, tak se vám vaš parťák snaží pokaždé pomoct. To ma za následek, že se i vy, už více snažíte udržet vašeho kolegu naživu. Znáte to, jednou pomůžu já tobě, příště zase ty mě.
Velice svižným dojmem, se prezentuje samotná hratelnost hry. K tomu dopomáhá opravdu velké množství různých bojových prostředků, kdy skoro každou druhou misi ovladáte nějakou tu novu hračičku hromadného ničení. Od hammerů, přes EXO roboty až vzůru do vesmíru. To vše je prokládáno klasickým pěšími souboji, přes opravdu skvěle provedenou stealth misi. A když už si myslíte, že vás hra nemůže ničím jiným překvapit, tak vám tvůrci dají do rukou nějakou tu opravdu vymakanou zbraň. Nikdy se vám tak nestane, že by jste se začali nudit. Hra vám misi co misi připravuje nové a nové výzvy a přidává nové způsoby jak je plnit. Pokud máte obavy o délku kampaně pro jednoho hráče, tak vám řeknu jediné. Dohrání hry na nejtěžší úroveň mi trvalo kolem sedmi hodin.
Menších úprav také doznal zbraňový arzenál. Hra vám nově dovolí, mít u sebe najednou tři zbraně. Jednu útočnou pušku, jednu přiruční bouchačku a jednu těžkou zbraň, kterou můžete v určitých misích vyměnit za jetpack. Když už jsem u toho jetpacku, tak by se hodilo napsat, že je opravdu skvělý. Příjemně oživý hratelnost a jen je škoda, že se ho ve hře neužijete moc dlouho. Ale i to málo bohatě postačí a podle mě, se jedná o nejvíce přínosnou věc v hratelnosti. První i druhý díl Killzone byl proslavený tím, že hra vám chtěla zprostředkovat realný pocit z držení zbraně. To mělo za následek, že když jste začali střílet tak zbraň začala být velice nervózní a pořád uhýbala od cíle. Nebo, když jste zmáčkli tlačítko pro střelbu, tak chvilku trvalo, než zbraň vypálí. Jako u opravdové zbraně, které prostě chvilku trvá, než se celý její mechanimus dá do pohybu.
Tento reálný pocit ze zbraně byl poznávací znak Killzone a spoustě hráčům, odkojených současnými arkádovými FPS typu Call of Duty, se to moc nelíbilo. A tak výovjářům nezbylo nic jiného, než tento reálný pocit z držení zbraně poupravit. Za sebe musím říct, že se jim to povedlo na výbornou. Těžký pocit zmizel, zbraňe okamžitě reaugují na zmáčknutí palebného tlačítka, lehce se s nimi manipuluje, ale při výskoku pořád cítíte, že v rukou držíte pořádný kus kovu co něco váží. Opravdodá nirváná ale nastává, když začnete ze zbraně pálit. Je to totální útok na vaše smysly. A já se tomu útoku oddávám velice rád. Nejčastěji jsem použival typ zbraně M82 Assault Rifl, její zvuk je naprosto fantastický. Zní hodně kovově a dutě. Není to jako ty plastové hračičky v jiných FPS. Tohle je prostě zbraň, která do dává všem jasně na vědomí.
Ve hře vám mezi prsty projde spousta zbraní. Od sniperek, brokovnic, samopalů, až po raketomety či těžké kulomety. A aby toho nebylo málo, tak se zde dočkáte, dvou zbrusu nových kusů. Jeden kousek nechám v tajnosti, abych vás neobral o skvělý zážitek z jeho použití, ale jednu vám můžu představit ihned. A ostatně ji už znáte, je to toiž několikrát zminovaný WASP. Volně přeloženo jako zbraň ultimátního hromadného ničení. WASP totiž umí najednou vysetřelit tři řízené rakety. Stačí jen zaměřit cíl, zmáčknout spoušť a dívat se, jakou zkázu dokáže tahle potvora způsubit. Velkou inovací oproti druhému dílu je také to, že zde nesjou žádné načítací obrazovky. Hra se načítá, když běží videosekvence, takže třetí díl můžete odhrát plynule od začátku do konce.
Velkou změnou prošel systém soubojů nablízko, tzv. brutal melee systém. V předchozích dílech jste svého nepřítele udeřily jen pažbou své zbraně. Nyní můžete Helghastům vypichovat obě oči, podřezávat nožem krk, lámat jim vazy či jednoduše umlátit hlavu o přilehlou zeď. Nemusím snad ani dodávat, že všechno je doprovázeno spousty krvávími cákanci. Příjemně je ve hře také vyřešen HUD, který je zde velmi jednoduchý a neruší tak zážitek z hraní. HUD je umístěný v pravém dolním rohu a objevuje se jen v podstatě, když střílíte, aby jste veděli o stavu vaší munice. Na jedničku se také povedl fantastický audio doprovod, za jehož vznikem stojí, stejně jako u předešlých dvou dílů, talentovaný holandský skladatel Joris de Man. Vřele vám doporučiji si sehnat CD se soundtrack zdejší hudbou, aby jste si ji mohli vklidu vychutnat, protože v průběhu hry na to nebudete mít čas.
I když se série Killzone odehrává, pro nás v daleké budoucnosti, a jedná se tak o sci-fi FPS, ve hře moc sci-fi prvků nenaleznete. Vaši protivníci používají stejně jako vy, povětšinou klasické palebné zbraně, které známe z dnešní doby. Je to dáno tím, že tato série má své kořeny v dnešní realitě, ze které její tvůrci čerpají svou inspiraci. Jen ji rozvíjí více dopředu. Samozřejmě, že zde naleznete místo helikoptér vznášedla, sem tam se vám du rukou dostane nějaká ta speciálaní sci-fi zbraň, ale vždycky si řeknete “Jo, takhle to možná jednou v budoucnu bude vypdat“. Chci tím, říct že žádné světelné meče a soboje proti tříokým marťanům se zde nekonají. Nebál bych se řící, že co se týče prezentace vojenské akce a válečené vřavy, je Killzone 3 ta nejvíce realistická FPS jakou si v dnešní době můžete zahrát.
Po dohrání opravdu masivní kampaně pro jednoho hráče, to ale nekončí. Čekjí vás totiž další herní možnosti. Prvním na řade je co-op pro dva hráče, o kterém vám toho ale moc nepovím, protože tento kooperativní režim funguje jen offline přes rozdělenou obrazovku a já momentálně nemám druhý DualShock 3. Další offline režim, který je stejný jako online multiplayer je Botzone. V tomto režimu hrajete proti AI protivníkům na úplně stejných mapách, jaké jsou i v multiplayeru. Můžete si zvolit jejich počet, obtížnost, mapu na které chcete hrát a herní mód. Jednou jsem to zkusil i já, a určitě se nejedná o špatnou věc. V tomto režimu můžete v klidu prozkoumávat zakoutí map, ve kterých budete později pobíhat v klasickém multiplayeru.
V multiplayeru Killzone 3 naleznete tři módy. Prvním je Guerilla Warfare což je v podstatě klasický team death match pro 16 hráčů, za sebe musím říct, že tento mód hraju nejčastěji. Warzone je navrátivší se mód s Killzone 2 a jedná se o úkolově založenou hru. Obsahuje sedm úkolů, které zde musíte postupně plnit. Tento mód si může zahrát až 24 hráčů. Novým módem v sérii Killzone je můj oblíbený Operations. Zde proti sobě bojuje 16 hráčů. Ti jsou rozděleni na Helghasty a ISA vojáky. Každá nový hra začíná povedeným filmečkem a pokaždé, když skončíte tak se opět, v podobě menšího filmečku na obrazovce obejví, postavy třech nejlepších hráčů z každé strany. Právě tyhle závěrečná videjka, jsou asi největším tahounem tohoto módu. Každý chce ukázat celému světu, že právě on je ten nejlepší!
Multiplaer v Killzone 3 je opravdu návykovou záležitostí. Podle mě je to dáno jeho velkou rozmanitostí tříd vojáků, které zde máte na výběr. Každý voják má své unikátní možnosti, které nabízí velký prostor k jejich dalšímu zlepšování a když, se je naučíte používat v boji, tak se stanou opravdu velkým přínosem a postrachem pro ostatní hráče. Za karierní postup vpřed, získáváte body, které poté investujete, právě do schopností, vámi vybraného jedince. Každý si zde určitě najde tu svou postavu, která mu bude nejvíce vyhovovat. Velice kvalitně jsou vytvořeny i samotné mapy, od malých až po opravdu rozléhlé, kde může vypuknout to pravé válečné peklo. Když vememe v úvahu problémy COD: Black Ops na PS3, tak se Killzone 3 může jednoduše stát hlavním multiplayerovým tahounem této konzole. Podle statistik k tomu má opravdu dokonale nakročeno.
Recenze
Killzone 3 - král je mrtev, ať žije král!
Killzone 3 je jedna z nejlepších FPS současné generace. Je to přelomové dílo, které přímo cílí na vaše smysly a které své ostatní FPS konkurenty tlačí do stínů. Všechny současné FPS vypadají oproti třetímu dílu Killzone, jako laciné kopie a přijdou vám tak nějak bez jiskry, a pořádného adrenalinového náboje. Hra vám nabízí opravdu masivní singelplayer, velký a neuvěřitelně návykový multiplayer a nové režimy jako třeba coop. Navíc hra je velice plynulá a dynamická, žádné zasekávání na jednom míste vás nečeká. To nemluvím o tom, že tato hra podporuje PlayStation Move (já hru hraji na klasickém DualShocku 3), Sharpshooter a 3D. Jedná se tak o hru, kterou musí mít všichni majitelé PS3 doma a ti co tuto konzoli nemají, je tohle opravdu pádný argument, proč si ji koupit.
Líbí se nám
- -nádherné audiovizuální zpracování
- -pestrost a rozmanitost misí, především pak stealth mise v džungli
- -jetpack a další souboje dopravních prostředků
- -mega bitva proti MAWLR
- -souboj o moc mezi Orlockem a Stahlem
- -všudypřítomná válečná atmosféra
Vadí nám
- -konec, který jasně dává tušit vzniku Killzone 4
- -že, nemám 3DTV, abych si hru mohl ještě více užít