Zatím poslední přídavek pro kontroverzně přijaté akční RPG Mass Effect 3 s podtitulem Leviathan sliboval zodpovězení otázek okolo původu Smrťáků, nové světy k prozkoumání a frenetickou akci k tomu. Uspěl ve svém úkolu a může se tak hrdě zařadit po bok skvostů typu Nejvyšší vládce či Doupě Stínového prostředníka?
Do nejtemnějších zákoutí vesmíru
Příběh dodatku Leviathan je jednoduchý. Velitel Shepard se doslechne o stvoření, které dokázalo porazit Smrťáka, a jelikož tato dovednost by se mu ve válce hodila, vydá se toto stvoření, nazývané Leviathan, najít. Jistě jste tedy pochopili, že vše se odehrává před koncem hry, já osobně jsem použil závěrečný automatický save před útokem na základnu Cerberu. Celé to zabere cca 2 hodiny (4 hodiny uváděné některými weby jsou nesmysl, jejich recenzenti zřejmě do doby hraní započítali i oběd, dvě pauzičky na kafe s cigárkem a hádku se sousedkou). I to ale není špatné číslo.
Příběhová linka vás postupně zavede na novou oblast v Citadele a poté na tři různé oblasti ve vesmíru – těžařský komplex na asteroidu, malou základnu vybudovanou přímo podél skalní stěny na vyprahlé pouštní planetě a nakonec uvidíte rozpadající se trosky uprostřed oceánu, který pokrývá třetí z planet. A do toho oceánu nakonec skočíte, jak jste ostatně viděli už v traileru. Mezi jednotlivými misemi se budete vracet na Citadelu, kde budete neustále hledat nová vodítka a informace, které by mohly vést k vystopování mýtického Leviathana. A asi nebude moc velký spoiler, když vám prozradím, že ho nakonec najdete (upřímně, čekal někdo z vás, že ne?).
Nové lokace vypadají bezpochyby krásně. Na těžařské základně vás čeká střídání monumentálních otevřených prostor s krásným výhledem na hvězdy a úzkých vnitřních prostor působících až klaustrofobickým dojmem. Jen škoda, že tato vnitřní část je zde jen recyklátem míst již dávno viděných, stejně tak montované budovy na vyprahlé planetě. Tam ovšem dominuje krásný výhled do krajiny ozářené oranžovým sluncem, ve kterém se prohánějí hejna létajících potvor. Závěrečná planeta mi na začátku trochu připomínala soustavu Kamino z druhé epizody Star Wars (všude jen rozbouřený oceán, tmavá obloha, osamělé struktury vystupující nad hladinu), ale ta pravá nádhera nastala až po ponoru na dno v obřím robotovi. Zde si s prostředím autoři opravdu vyhráli, podvodní krajina vypadá impozantně a skvěle tak utváří atmosféru při závěrečném setkání.
Návrat na úplný začátek
Skutečnou perlou tohoto DLC ovšem nejsou zajímavé lokace, ale celý příběh. Začátek je provázený podivnými událostmi a hledáním vodítek, na jejichž základě se vydáte do oné těžební kolonie. Ta je plná podivně reagujících lidí, kteří vám stále jen dokola opakují: „Tady bys být neměl.“ Klíč k záhadě evidentně drží jistá dívka, pro kterou se vydáte v akční misi druhé. A nakonec se vydáte vstříc svému cíli na planetě třetí. Zde se konečně alespoň částečně napravuje jeden z nedostatků celého třetího dílu – chybějící konverzace s jakýmkoli Smrťákem. Vzpomínáte na Vládce na Virmiru nebo promluvy Harbingera během sebevražedné mise? Také vám scházel ten monumentální hlas? Tady se konečně objeví.
A obsah oné konverzace je více než zajímavý. Konečně se dočkáte odhalení toho, jak vznikli Smrťáci a co provázelo první sklízcí cyklus. A opět se vám bohužel potvrdí to, co jste se dozvěděli během nepovedeného závěru hry, i když musím uznat, že z úst monumentální starobylé bytosti mi to všechno znělo daleko lépe než od svítícího dítěte. Tím se ovšem dostáváme k ne zcela drobnému problému. Pokud nový hráč rozehraje Mass Effect 3 včetně tohoto DLC, tak se celou tu velkou pravdu dozví někdy uprostřed hry a tím pádem mu bude chybět onen tolik potřebný pocit napětí před koncem, kdy touží tyto zásadní otázky zodpovědět. Teď to bude vše už vědět a závěr už jen jeho vědomosti potvrdí. Nicméně, vzhledem k pochybným kvalitám zakončení to mnozí mohou považovat za plus.
Co mě ovšem štve daleko více je to, že takto slibný námět byl využit pouze v dodatečně zakoupitelném DLC. Upřímně řečeno se mi vůbec nelíbí myšlenka příběhu původní hry, která spočívá zhruba v „Tak jsme náhodou našli plány supersilný tajný zbraně proti Smrťákům, tak to postavíme a uvidí se.“ Zní to blbě a je to i blbě zpracováno. Pátrání po počátcích Smrťáků, prvním cyklu a dalších tajemstvích by mohlo vytvořit daleko, daleko výživnější a zajímavější příběh. Bylo by to sice taky klišé jako prase, ale myslím že daleko hráčsky stravitelnější. Z tohoto ohledu mě tedy mrzí, že jsme dostali jen jeden, byť povedený dialog a pár číslíček do počítadla válečných zdrojů. To je totiž všechno, čím DLC ovlivní další hraní, pokud nepočítám asi dvě věty (celkem nicneříkající) v závěrečné proklínané konverzaci s Katalyzátorem. Škoda, mohl to být námět na celou velkou hru, která by při dobrém uchopení mohla překonat i hlavní linku v ME1.
Pátrání a střílení
Herní mechaniky se oproti základní hře víceméně nezměnily, což je trochu škoda, neboť podle mého názoru bylo určitě co vylepšovat. Pasáže na Citadele spočívají v hledání důkazů a vodítek, a autoři zde bohužel rezignovali na snahu o nějakou logickou minihru, která by mohla tyto části skvěle osvěžit. Místo toho k vyřešení stačí jen oběhnout všechny místnosti a kliknout na všechno, na co se kliknout dá. To bylo patrné už v základní hře, ale zde tento „hloupý“ postup doslova bije do očí, protože Citadelu navštívíte třikrát po sobě. To samé platí o dialozích, jejichž ovlivnitelnost je minimální – většinou Shepard mluví sám od sebe a jen občas je vám nabídnuta volba mezi dvěma možnostmi – nicméně možnost příběh nějak ovlivnit chybí.
Místy jsem se také nemohl zbavit nepříjemného pocitu umělého natahování herní doby. V těžařské stanici jsem si hezky zaběhal, když jsem se snažil získat přístupový kód k jistým dveřím (onen kód byl k nalezení na druhé straně komplexu). Na vyprahlé planetě vás naopak čeká klasická akční pasáž ve stylu CoD, kdy před, pod a nad vámi vše vybuchuje a vy se bezhlavě řítíte vpřed. Přičemž cesta je vám každou chvíli zatarasena, asi třikrát se porouchá výtah, tudíž si zde opravdu proběhnete všechny střechy i žebříky. Lokace je docela malá, ovšem tvůrci mě zde díky běhání sem a tam drželi docela dlouho. Pomyslnou třešinkou na dortu jsou pak tradiční vlny nepřátel, které se na vás neustále valí, i když k jejich přítomnosti není logický důvod, jak jsem si povšiml např. na oceánové planetě.
Na druhou stranu několik inovací se tu přeci jen najde. Během jednoho z bojů budete přenášet baterie pro dodání energie automatickým dveřím, jinde zase budete muset doprovázet a bránit opravářskou sondu, která vám bude opravovat poškozené vedení proudu. Dlužno však dodat, že když už musíte sondu doporvázet potřetí za krátký čas, je to docela otrava. Poslední z novinek je pak samotný robot, ve kterém sestoupáte na dno oceánu. Na souši se chová jako klasický mech známý ze základní hry (akorát natřený na žlutooranžový odstín), pod vodou pak ovládací panel zbraní nahradí ukazatel tlaku a hloubky ponoru. Během krátké cesty po mořském dně, kde si užijete seskoky z vysokých útesů bylo docela zajímavé pozorovat, jak se ručička tlaku přesunuje do červené zóny. Škoda jen, že nápad nebyl využit více, dovedl bych si představit nějaké časové omezení nebo zničení/poškození robota při sestupu do moc velké hloubky. Ale ve výsledku jde stále o hodně zajímavou pasáž.
Vydat se za dalším dobrodružstvím? Ano nebo ne?
Čistě matematicky: ME3 nabízí nějakých 30 hracích hodin a při vydání stál 1100 Kč – což nám dělá cca 35 Kč na hodinu. Leviathan trvá dvě hodiny a stojí nějaké dvě stovky – čili je 3x dražší v poměru k odehranému času. Nicméně příběhový obsah je velmi zajímavý, a atak i přes nevyladěnou hratelnost opatrně zvedám palec nahoru.
Recenze
Mass Effect 3: Leviathan - hledání pravdy (recenze)
Povedené DLC se zajímavým příběhem a pěknými lokacemi bohužel trpí spoustou chyb základní hry. A tou největší je, že se tomuto tématu dostalo pozornosti až v DLC. Každopádně ale dobrá koupě.
Líbí se nám
- příběh a jeho podání
- grafické ztvárnění
- slušná herní doba
Vadí nám
- zcela nevyužitý potenciál
- nevyvážená hratelnost