Chtěli jsme se vrátit do světa Temných duší, kterým křižují staří známí i magické bytosti neznámého původu. Dávní králové už dlouho nesedí na svých trůnech a země se rozpadá. Zvon Probuzení se opět rozeznívá, aby vytrhl mrtvé z jejich věčného spánku….
recenze PC verze
PC port prvních Dark Souls, nástupce Demon’s Souls, sice měl otřesnou optimalizaci, umožnil však PC hráčům poprvé prožít peklo, které jim žádná jiná hra v té době nemohla nabídnout. Vývojáři vytvořili hru s příběhem podávaným tehdy netradičním způsobem a s lokacemi, kde na ně smrt číhala doslova na každém rohu.
Když si pak hráči po několikátém dohrání prvních Dark Souls řekli, že jsou z tohoto pekla venku, přišly Dark Souls II. Hra byla lépe optimalizovaná, měla o něco hezčí grafiku a podle některých byla lehčí než první díl, já s tím však nesouhlasím, neboť přístupnější v případě Dark Souls neznamená lehčí. Miliony smrtí hráčů ve hře jsou dokladem toho, že Dark Souls II byla opravdu hodně, ale hodně těžká hra.
Čekali jste, že vás pekelné plameny Temných duší přestanou olizovat? Tak to jste se pěkně spletli. Je čas jít zpátky do pekla, a tentokrát možná nejhlouběji v celé sérii. Dark Souls III je tu!
Povstání z mrtvých
Království Lothric se rozpadá. Dávní králové opustili své trůny, a tak je vaše postava povolána, aby je přivedla zpátky. Taková je dějová zápletka Dark Souls III. Příběh je vám opět servírován po minimálních porcích, kromě cutscén u bossfightů je tu cutscéna na začátku, která vám objasní začátek vaší cesty, ale jinak si zbytek příběhu musíte „dokreslit“ z nalezených přemětů, jelikož každá část vybavení má svůj vlastní příběh k vyprávění, a proto bych vám doporučoval čtení předmětového infa, jinak se totiž v příběhu ztratíte a hra tak ztratí kus ze svého kouzla.
Zpracování první cutscény je podle mého názoru na špičkové úrovni a jedná se o nejlepší úvodní cutscénu ve všech Dark Souls. Nechci moc spoilerovat, ostatně cutscénu zhlédnete hned při založení nové hry, ale co vám mohu prozradit je, že jste v ní seznámeni se čtyřmi dávnými králi.
Při procházení hrou si určitě všimnete toho, že se v ní střídají různorodé lokace. Úplně první lokace, ve které se ocitnete, vás dovede až na místo, které vám bude důvěrně známo z prvních Dark Souls. Ve hře se střídají rozpadající se ruiny, strašidelné lesy, vesnice, hrady a mnoho dalších lokací, kterými budete s radostí probíhat.
Každé lokaci odpovídají i její obyvatelé, a já si při průchodu lokací jménem Undead Settlement nemohl nevšimnout, že vývojáři se možná inspirovali slovanskou mytologií při tvorbě jednoho druhu nepřítele, kterému kolem krku visí cibule a máchá kolem sebe sekáčkem na maso. Ostatní nepřátelé vás ovšem přesvědčí o tom, že kreativitou vývojáři rozhodně nešetřili, a nejinak je tomu i při bossfightech.
Kreativita designu bossů je vidět nejenom na jejich vzhledu, ale i na útocích, které mohou, ale nutně nemusí, mít dvě a více fází.
Co bych vytkl lokační stránce hry je snad jenom až příliš častý výskyt ohnišť, který o milimetr snižuje laťku obtížnosti hry. Lokace už také nejsou propojené mezi sebou cestami, ale musíte používat rychlé cestování skrz ohniště, nicméně to mi zrovna nevadilo, protože aspoň nemusím probíhat tu samou cestu z jedné lokace do druhé jako v prvních Dark Souls.
Mečem a ohněm
Po úvodní cutscéně si můžete konečně vytvořit svoji vlastní postavu. Máte na výběr hned z několika předem připravených obličejů, které můžete dál detailně upravovat podle svého, dále můžete vybírat z různých stylů vlasů a vousů, měnit jejich barvy a mnoho dalšího. Ti, co chtějí co nejrychleji začít hrát a nezajímá je, jak sexy jejich postava bude, se vrhnou na výběr povolání a pohřebního daru (Burial Gift). Povolání je celkem 10 a každé má svoje unikátní statistiky, což prakticky znamená, že v některém oboru vyniká více, v některém méně. Máte na výběr z rytíře, bojovníka, heralda, zloděje a mnoha dalších. Jako u předchozích dílů platí, že i když si vyberete magické povolání, můžete mu dát takové statistiky, že se stanete rytířem orientovaným na těžké dvouručky.
Burial Gift je, stejně jako u předchozích dvou dílů, předmět, který vaše postava dostane na začátku hry a který vám něco přinese. Já osobně jsem si vybral Life Ring zvyšující maximální životy, na výběr ale máte z 8 dalších, takže je jenom na vás, s jakým Burial Giftem začnete.
Po probuzení zjistíte, že vaše postava má klasickou Estus Flask, známou z DS I a II, ale i modrou Ashen Estus Flask, a tak vás asi napadne, k čemu slouží. Ashen Estus Flask slouží k doplnění modrého ukazatele nacházejícího se mezi staminou a ukazatelem života. Tento modrý ukazatel slouží na takzvané Weapon Arty, což je přidaný útok, který je pro každou zbraň unikátní a po jehož aktivaci se zbraní provedete nějaký speciální útok, který vás ovšem stojí takzvané FP pointy. Tyto body jsou klíčové především pro magická povolání, jelikož modrá linie slouží jako mana. Novinkou je to, že počet kouzel a zázraků pro magická povolání je teď sdílený, což hře rozhodně připisuji k dobru.
Je zajímavé, že můžete migrovat s počtem Ashen a Estus Flasek, v první lokaci, konkrétně Firelink Shrinu, tak můžete udělat u kováře Andreho.
Weapon arty hře dávají úplně nový směr, ale musíte se je naučit používat, jelikož každá zbraň má unikátní weapon art.
Staří známí
Andre….. Neříká vám to jméno něco? Pokud ano, jste znalci Dark Souls a nebo jste nedávno umírali v Dark Souls I, abyste měli natrénováno do třetího dílu. Je to tak, Andreho jste mohli potkat už v prvních Dark Souls, kde vám vylepšoval a opravoval vybavení a prodával zbraně a předměty. Andreho funkce je maličko pozměněna. Pořád vám může vylepšovat zbraně a štíty a opravovat je. Novinkou je již zmíněná možnost migrace Ashen a Estus Flasek a možnost naplnit zbraně schopnostmi drahokamů, které najdete ukryté různě po světě. V Dark Souls I už možnost očarovat zbraně byla a toto je hodně podobné.
Nechci vypisovat všechny postavy z prvních dvou dílů, které ve III potkáte, ale mohu říct, že mě potěšilo shledání s některými z nich.
Všechny postavy jsou v nějakém uskupení, neboli covenantu, do kterého se také můžete připojit a který vám přinese výhody. Jsou tu jak staré známé covenanty, tak i nové, celkově jich je osm a každé je svým způsobem unikátní a něco vám přinese, opět platí, jako v předešlých dílech DS, že za zabití člena vašeho covenantu můžete, ale nemusíte být zabiti.
Ve hře se objeví i zbraně, které jste mohli najít v prvních a druhých Dark Souls, v první lokaci DS III je možné najít dnes již legendární Uchigatanu, ale již teď vám říkám, že získat ji je pěkně těžký oříšek.
Přítomnost postav z prvních dvou dílů je zde vítaná a nijak nekazí dojem z hraní, naopak je radost potkávat staré známé.
Chci umírat
Budete umírat. To je nevyslovený slib, který by vám vývojáři mohli napsat velkými červenými písmeny na váš monitor předtím, než si hru koupíte. Oni to vlastně dělají, i když až po tom, co za sebou máte dvacet hodin hraní, nápis „YOU DIED“ počítáte místo oveček a vývojáře nepokrytě proklínáte. Dark Souls III se s vámi prostě nemazlí, stejně jako jeho předchůdci vás hází do akce a s heslem: „Tady máš meč, hraj si.“ musíte hledat všechny cesty sami, nečekejte proto žádné vedení za ruku.
Nepřátelé jsou tentokrát agresivnější a dravější něž kdykoliv předtím. Někdy se tváří, jako by byli unaveni bojem, to je však pouhá léčka, která vás má uvrhnout do letargického spánku, a v nestřežené chvíli vás rozsekají řadou rychle se řetězících úderů.
Ale nemyslete si, že i vám vývojáři nedali trumfy do rukávu, dali, ale musíte je umět používat. Oblíbený backstab je na denním pořádku a vrátil se i protiúder štítem, který jsem já osobně v DS I hodně používal. Ke kosení nepřátel vám vývojáři nabízí opět pestrou škálu všemožných zbraní, od lehkých kos po obrovské dvouruční meče, stejnou variabilitu najdete i v počtu zbrojí a předmětů, které můžete konzumovat. Nemyslete si ovšem, že pokud najdete dvouručku, máte vyhráno, každou zbraň je totiž nutno průběžně vylepšovat za určitý materiál, který většinou není lehké sehnat a je ho pomálu.
U zbraní a zbrojí je také důležité sledovat přepočty a jejich požadavky na dovednosti, některé zbraně dávají dodatečné magické poškození, krvácení nebo jiné efekty, proto je nutné, abyste se pečlivě rozhodli, kterou zbraň si vezmete do aktivního inventáře.
Píši aktivní inventář, protože zbraní, předmětů a zbrojí můžete nést kolik jen chcete, ale na sobě můžete mít jen omezený počet zátěže, je tedy nutné sledovat tíhu každého kusu vybavení a rozmýšlet, jestli si na sebe vzít desetikilovou zbroj, nebo zbroj tříkilovou, která není tak dobrá, ale díky ní nebudu tak zatížen. Čím více zátěže na sobě totiž nesete, tím pomaleji běžíte a z ladných úskoků a kotrmelců se postupně stává líné válení sudů. Rychlost oceníte především v některých lokacích, které nemusíte zbytečně vysekávat, ale stačí je jenom rychle proběhnout.
Boj je intuitivní a akční, nikdy se mi nestalo, že bych se u něj nudil, a některé bojové sekvence vás možná vystraší, což je způsobeno ponurou atmosférou hry. Řadoví nepřátelé vás také dovedou řádně překvapit, když najednou jeden z nich zakřičí a vyroste z něj ruka s rohy. Zde se designerská ruka opravdu vyřádila. Překvapením je i to, že nepřítel nejenom že zblokuje váš útok, on vás dokonce probodne a ubere vám půl života. Mně se to líbí, je to svěží a neotřelé, protože boj je teď opravdu nejakčnější v celé DS sérii.
Nepřátelé se obnovují pří každém usednutí k ohništi, a to pořád dokola, zmizelo tak to, že nepřátelé po jejich několikátém vykosení zmizeli, jak tomu bylo v DS II.
Novou věcí je to, že když vás nepřátelé zabijí, tak ztratíte svoji jiskru, a teď nemluvím o tom, že byste se stali mrtvolně zelenou kreaturou, jako tomu bylo v DS I a II. V DS I sloužila k obnovení vašeho lidského stavu takzvaná Humanita, v DS II to byla Human Effigy, a v Dark Souls III byl tento systém maličko pozměněn. Po ztracení svojí jiskry pořád vypadáte jako člověk, ale vedle ukazatelů života, staminy a FP máte prázdné pole, které značí, že už nehoříte. Svoji jiskru si navrátíte předmětem zvaným Ember, který vám stejně jako Humanita vrátí životy, ale můžete ho použít jenom tehdy, když je vaše pole jiskry prázdné, takže vývojáři tímto zřejmě zabránili tomu, že by se Ember používal místo Estus Flasek k doplnění života, když vám dojdou, jako se to dalo dělat v DS I a II. Po použití Emberu si všimnete, že vaše postava mírně hoří, což je na oko moc hezký efekt. Jen bych ještě dodal, že Ember je docela vzácným předmětem a je tedy těžké ho najít.
Boj vás dovede překvapit, ale i řádně vystrašit, proto čekejte jak rychlý boj, tak i rychlou smrt.
Duše, duše, duše!
Ze zabitých protivníků vám padají nejenom předměty, ale i určitý počet duší, které se zde využívají jako univerzální platidlo u všech obchodníků a také s jejich pomocí zvyšujete schopnosti svojí postavy. Každá statistika ovlivňuje určitou schopnost vaší postavy, například vitalita ovlivňuje počet životů. Nově přidanou statistikou je štěstí, které ovlivňuje padnutí vzácných předmětů z protivníků.
Duše můžete nalézt i v konzervované formě, různí se ale počtem, dále se dají duše získat prodejem vašeho vybavení, nečekejte ovšem, že za něj dostanete hodně duší, obchodníci jsou v tomto směru dost krutí.
Hodně důležitý způsob získávání duší je konzumování duší zabitých bossů, ale to vám nedoporučuji dělat, protože z boss duší vám určitý kovář může udělat speciální zbraně, takže pokud probrouzdáte internet, určitě si najdete, jaké zbraně se z boss duší dají udělat, a které vám tedy budou vyhovovat. Až potom bych se tedy rozhodl, které boss duše konzumovat, protože zbraně z nich vyrobené bývají dost silné.
Pokud umřete, vaše duše zůstanou na místě, kde jste zemřeli, a to do chvíle, než zemřete znovu, pokud si je totiž nevyzvednete a cestou pro ně umřete, což se bude stávat dost často, tak nadobro zmizí.
Duše jsou zde univerzálním platidlem a i když zde můžete nalézt mince, platit s nimi nemůžete.
Velkolepá města
Grafika Dark Souls III se oproti předešlým dvěma dílům dost zlepšíla, dokáže vykreslit nádherné scenérie i ohromná zvířata. Je očividné, že grafická stránka hry byla převzata z Bloodbornu, ale to mi vůbec nevadí, jelikož hra vypadá i na minimální detaily překrásně. Nečekejte sice nějaký hyperrealismus, přesto však někdy budete hledět na novou lokaci s otevřenou pusou.
Bossové jsou jednoduše překrásní. Už první boss ve hře jménem Iudex Gundyr je až umělecké dílo, ve chvíli, kdy z něj však vyrazí hnusný černý pařát, je kochání se jeho blyštivou zbrojí přerušeno a bossfight se stává ze vznešeného boje střetem mojí postavy s něčím temným a neznámým. Další herní bossové jsou snad ještě hezčí, a někteří z nich dosahují až velkolepé výšky. Grafika zde dokázala opravdu hodně. Faktem je, že jsem si při hraní DS III oddechl, protože se mi zatím nestalo, abych potkal bosse, který by byl okopírován z nějakého dřívějšího bossfightu, jako tomu bylo u DS II, na což si tenkrát nemálo hráčů stěžovalo.
Arény, ve kterých bossfighty probíhají, bývají neméně hezké jako jejich bossové. Je vidět, že autoři při jejich tvoření odvedli mravenčí práci a dali si záležet na tom, aby arény odpovídaly bossům, například s druhým bossem, Vordt of The Boreal Valley, bojujete před mohutnou bránou a jste obklopeni hradbami, přičemž Vordt je agresivní a skáče ze strany na stranu, ale aréna je dost rozlehlá na to, abyste prováděli úskoky do stran, proto bych řekl, že arény byly udělány tak, aby se v nich dala užít nějaká určitá taktika, naběhnout tedy na bosse s výkřikem „YOLO!“ je rovno sebevraždě. Hra vás tedy nutí racionálně myslet a na každého bosse vytvářet jinou taktiku, což žádná jiná hra neumí, DS série je tedy v tomto směru naprosto unikátní.
Hra běží při nízkých detailech na 60 fps a žádné framedropy se v mém případě nekonaly.
Grafická stránka hry je opravdu hodně povedená i přesto, že vývojáři očividně využili engine Bloodborne.
Nebeské zvuky v pekle
Soundtrack DS III je výborný a odpovídá temné atmosféře celé hry, střídají se v něm houslová sóla i mužské a ženské vokály, a nejednou vám při něm naskočí husí kůže. Tento soundtrack je počinem Yuka Kitamury a Motoiho Sakuraby, kteří dokázali vytvořit hudbu, která je podle mě jedním z nejlepších herních soundtracků letošního roku, i když k učení bych si ho asi nepouštěl.
Pekelný konec
Dark Souls III se prostě povedly. Jsou agresivnější, ale i přístupnější k hráčům, kteří se Souls sérií ještě neměli tu čest. Grafika je povedená, optimalizace minimálně slušná a soundtrack vám učaruje. Temná atmosféra Dark Souls III vás opět vtáhne na dlouhé dny. Dark Souls III mají ovšem pár chybek, které jim v závěrečném hodnocení bohužel nemohu upřít i přes nostalgii, kterou ve mně některé postavy, které jsem během hraní potkal, vyvolaly. Blízké rozmístění ohnišť a problematické připojení do hry více hráčů jsou jen malými vadami na kráse této jinak skvělé hry. Jestliže hledáte smrt a utrpení, Dark Souls III jsou pro vás ta pravá hra.
Recenze
Dark Souls 3 - potřetí do pekla
Pro fanoušky série Dark Souls povinnost, pro ostatní hardcore hráče také. DS III doporučuji i těm, co jsou zvyklí hrát méně náročné hry, protože je ze všech tří dílů nejpřístupnější, což ovšem rozhodně neznamená, že je lehčí.
Líbí se nám
- grafická stránka hry
- design jednotlivých lokací
- variabilita protivníků, bossů a zbraní
- soundtrack
- návrat starých postav a mechanik
- detailní tvorba postavy
Vadí nám
- rozmístění ohnišť
- problematické připojení do multiplayeru