Recenze: Extinction

Hráli jsme na: PS4
Vyšlo na: PS4, Xbox One, PC

Studio Iron Galaxy se v minulosti zabývalo především porty nejrůznějších her na další platformy, mají za sebou ale několik čistě vlastních projektů, mezi nimiž ční především free-to-play bojovka Killer Instict pro Xbox One a Windows 10. Ve své nejnovější hře ovšem změnili žánr a servírují nám čistokrevnou 3rd person akční adventuru, ve které si vyšlápnete na padesátimetrové obry. Nebo si v tomto titulu pro PC, PS4 a Xbox One obři vyšlápnou na vás?

„Stylově kreslené cut-scény vás pak lehce vtáhnou do děje a ačkoli by si zasloužily o něco propracovanější animace, jako celek příběhová složka funguje až překvapivě dobře.“

Příběh je načrtnutý vcelku prostě. Ravenii, krvežíznivá rasa skřetů různých barev a velikostí, neúnavně útočí na lidská města a vypadá to, že jejich hlavním úmyslem je vymazat lidi z povrchu zemského. A vzhledem k tomu, že jejich hlavní bojové jednotky tvoří obří pancéřovaní trollové, celkem se jim to daří. Křehcí humanoidi mají naštěstí ještě poslední eso v rukávu; vás. Jmenujete se Avil, jste zkušeným vojákem a především Sentinelem – speciálně vycvičeným bojovníkem, jehož jediným úkolem je skoncovat s touhle hrozbou jednou provždy a přitom spasit co nejvíce lidí.

Příběh Extinction sice na první pohled působí předvídatelně, ve skutečnosti tomu tak ale není a jeho vývoj dovede překvapit. Přibližně ve dvou třetinách hry se dočkáte solidního zvratu, a i úplný závěr se vyhýbá otřepaným klišé, což je jednoznačné plus. Stylově kreslené cut-scény vás pak lehce vtáhnou do děje a ačkoli by si zasloužily o něco propracovanější animace, jako celek příběhová složka funguje až překvapivě dobře.

 

1 z 4

- +

1.

2.

3.

4.

Avil a Goliáš

Hlavní herní náplní jsou zde především adrenalinové bitvy s obrovskými protivníky. Ti jsou na první pohled opravdu impozantní a pokud si nedáte pozor, smetou vás jedním jediným úderem jako otravného komára, který jen slabě bzučí u jejich monstrózních ušisek. Alespoň částečně oslabit je můžete useknutím nohou či rukou, definitivně je ale skolíte pouze useknutím hlavy.

„Střetnutí s obry jsou správně akční, napínavá a dynamická. Rychlé tempo soubojů pak ještě umocňuje fakt, že useknuté končetiny nepřátelům po nějaké chvíli dorostou a ti se opět začnou věnovat ničení města na plný úvazek.“

Obyčejní vojáci tváří v tvář trollům o velikosti činžáku nepřežijí ani vteřinu, Avil naštěstí není pouhý pěšák a disponuje slušnými bojovými schopnostmi. Je pekelně rychlý, v maximální výšce výskoku si nezadá se Spider-Manem a díky svému vystřelovacímu háku agilně cestuje po střechách domů i korunách stromů. Hlavně ale ovládá takzvaný runový útok, schopný jedním mocným výpadem meče oddělit od těla libovolnou obří končetinu. Vtip je v tom, že obrovití Ravenii jsou často od hlavy k patě oděni do různých typů brnění. A to musí jít dolů ze všeho nejdřív, pokud chcete tnout do živého.

Při aktivaci runového útoku se dění na obrazovce zpomalí a vy máte pár sekund na zacílení svého úderu. Avil se poté bleskurychle vymrští a v případě úspěšného zásahu buď zničí kus brnění nebo svět obohatí o nového invalidu. S každým vaším útokem postupně narůstá ukazatel „runové energie” a jakmile zahlásí 100 %, můžete směle vyšplhat po těle samotného obra a useknout mu hlavu, čímž se ho zbavíte jednou provždy. Tímto finálním úderem ovšem veškerou energii vyčerpáte a musíte zase sbírat „nanovo”.

 

1 z 4

- +

1.

2.

3.

4.

Střetnutí s obry jsou správně akční, napínavá a dynamická. Rychlé tempo soubojů pak ještě umocňuje fakt, že useknuté končetiny nepřátelům po nějaké chvíli dorostou a ti se opět začnou věnovat ničení města na plný úvazek. Času na vydechnutí tak opravdu moc nemáte. Jen je škoda, že šplhání po tělech samotných obrů (to jest zásadní herní mechanismus) je zpracováno poněkud krkolomně. Pořádně nevíte, kudy vlastně šplhat, často kloužete dolů, zasekáváte se o různé části těla a tak podobně. Lehce otravné, ale dá se na to zvyknout.

Obří troll v zářivém brnění

Různé druhy brnění na gigantických nepřátelích vám vaše snažení lehce překazí. Narazíte na křehké dřevěné, kovové, otravné kostěné, a ještě otravnější ostnaté zbroje, přičemž na každou z nich platí jiná taktika. Jakmile ji ale dostanete do krve, pojedete zbytek hry už téměř na autopilota. Jedinou výjimku tvoří snad zmíněná kostěná a ostnatá brnění, jejichž zničení je přímo závislé na pohybech samotných obrů.

Ta kostěná jsou zdobena hořícími lebkami a dokud je nerozbijete napadrť, zbroje se nezbavíte. Přes plameny se ovšem k lebkám nedostanete, když ale dotyčný obr například dupne nohou, plameny na holenní zbroji na chvíli uhasnou a vy pak máte pár sekund na to danou část zničit. Ostnatá zbroj se zase opotřebovává na těch končetinách, kterými obr útočí nejčastěji, takže je stačí chvíli provokovat k útokům, hřeby opadají a vy budete moci zasáhnout.

Pokud se ale Ravenii rozhodnou vás prostě ignorovat, či budou útočit jinou částí, než zrovna potřebujete, máte prostě smůlu a nic moc s tím nenaděláte. Nezbývá nic jiného než čekat a doufat. I přes pár nedostatků jsou ale souboje s obry jednoznačně nejlepší částí hry, jež disponuje slušným potenciálem. Tvůrci bohužel dělají všechno proto, aby vás tyto potyčky velmi rychle omrzely.

 

1 z 4

- +

1.

2.

3.

4.

Opakování matkou moudrosti?

Extinction je rozděleno do sedmi kapitol a 34 misí. Ty začínají téměř vždy stejně; objevíte se ve městě jen pár vteřin před začínající invazí a vaším úkolem je ho ubránit od úplného zničení, ideálně během toho díky speciálním portálům evakuovat co nejvíce civilistů. Máte daný cíl mise a několik menších nepovinných úkolů k tomu. Ulice města se chvíli poté začnou hemžit několika menšími druhy nepřátel (které můžete klidně ignorovat) a posléze dorazí i hlavní hvězdy večera. Pokud obři zničí všechny budovy či pozabíjí příliš mnoho nevinných, vaše mise končí nezdarem.

„Myslel jsem, že tito zdánlivě neporazitelní Ravenii budou představovat jakési vyvrcholení každé mise, ale chyba lávky! Valí se na vás v takových počtech, že je rychle začnete vnímat jako řadové nepřátele a sekat je budete jako Baťa cvičky.“

Ravenii ničí lidská města s až zdrcující lehkostí a pokud na chvíli polevíte ve svém snažení, během několika sekund přijde vniveč. Na obtížnosti misí se velkou měrou podílí i fakt, že jsou náhodně generované, což rozhoduje o složení vedlejších úkolů, prostředí, uspořádání města, a hlavně o jednotlivých obrech a typech jejich brnění. Jakmile vám bůh do mise sešle třeba 3 obry oděné do nepříjemných kostěných brnění, buďte si jisti, že si užijete svou denní dávku frustrace. Ve finále mi ale tyto náhodně generované prvky přišly jako dobré osvěžení hratelnosti.

Celou situaci nezlepší ani pouhé 4 typy misí, které v Extinction budete plnit. Zabijte určitý počet obřích protivníků, zachraňte určitý počet civilistů, zabijte určitý počet menších poskoků nebo po určitou dobu braňte strážní věže před zničením. To je vše. Abych byl fér, mimo hlavní příběhové mise se můžete věnovat ještě dalším (opět náhodně generovaným) herním módům, jako jsou Daily Challenges, Skirmish a Extinction, ale upřímně, je to pořád to samé v bledě modrém.Jako hlavní problém Extinction ovšem vnímám to, že na obry narazíte téměř na každém rohu a klidně i na několik naráz. Myslel jsem, že tito zdánlivě neporazitelní Ravenii budou představovat jakési vyvrcholení každé mise, ale chyba lávky! Valí se na vás v takových počtech, že je rychle začnete vnímat jako řadové nepřátele a sekat je budete jako Baťa cvičky. Objektivně zajímavý element hry tak postupně degraduje na relativně banální aktivitu, která už nedokáže ničím překvapit.

 

1 z 4

- +

1.

2.

3.

4.

Avil sílí s každou chvílí

Zachraňováním civilistů, zabíjením trollů a plněním vedlejších úkolů Avil sbírá zkušenosti, za něž lze poté nakoupit cenné skilly, jež vám mnohdy výrazně usnadní vaše snažení. Získat tak můžete více hitpointů, vyšší výskok, rychlejší transport civilistů portálem nebo si pojistit, že runová energie nikdy nespadne pod určitou hodnotu. Tyto lehké RPG elementy dodávají hře určitou hloubku, kterou v jiných ohledech Extinction tak zoufale postrádá.

Stereotyp také částečně narušuje alespoň stylový a takřka až komiksově laděný vizuál. Svižná grafika šlape bez větších problémů a na své základní PS4 jsem nezaregistroval žádné propady ve snímkování. Jednotlivá prostředí jsou zpracována pěkně a díky tomu, že se náhodně generují, často se i střídají. V tomto ohledu studio Iron Galaxy odvedlo slušnou práci.

Ohromně ambiciózní nadprůměr

Extinction je ovšem ve finále pouze lehce nadprůměrnou akční adventurou, která sází na efektní střetnutí s gigantickými nepřáteli, sama sobě ovšem podráží nohy stereotypní herní náplní. Je to škoda, protože jinak nabízí povedený příběh, stylový vizuál a v jádru i zábavnou hratelnost, nevyužitý potenciál je zde ovšem cítit na každém kroku. A až přehnaně vysoká cena pak napovídá, že tvůrci do svého nového titulu vkládají přímo obří naděje. Cenovku plnohodnotné AAA hry si ale podle mého názoru Extinction nezaslouží.

Nejnovější PC hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex UltraGamer 2018.