Recenze: Unravel Two

Jsou to už dva roky, co jsme se dočkali plošinovky Unravel (recenze), která si hráče získala už několik měsíců před vydáním díky roztomile nervóznímu výstupu Martina Sahlina, šéfa malého studia ColdWood Interactive, na výstavě E3. Výsledný titul byl podobně sympatický jako jeho tvůrce a záhy bylo jasné, že je na cestě pokračování. Málokoho by ale napadlo, že bude druhý díl vydán ve stejný den, kdy dojde k jeho oficiálnímu oznámení na tiskové konferenci EA Play. Ale stalo se. Proto jsem neváhal a při první příležitosti jsem se nechal znovu zamotat do příze, abych zjistil, jestli je Unravel Two alespoň stejně dobrým počinem jako původní hra.

• Vychází na: PC (testovaná verze), PS4, Xbox One
• Datum vydání: 9. června 2018
• Žánr: Plošinovka
• Česká lokalizace: Ne

Přátelství nade vše

Možná se ptáte, proč se hra jmenuje Unravel Two a ne prostě Unravel 2. Důvod pro takový vcelku svérázný název je poměrně prostý. Vrací se hlavní hratelný hrdina upletený z příze, dříve známý jako Yarny, ale tentokrát není sám. Devízou druhého dílu je totiž spolupráce dvou postav, a tak má protagonista, kterého si v předešlých letech pletli fanoušci po celém světě, neustále k dispozici velmi podobného kolegu, který je s ním spojený. Limitace v podobě omezeného množství příze, které tvoří Yarnyho tělo a které se při přesunu mezi záchytnými body neustále zmenšuje, je tak pryč a místo toho musíte řešit jen to, jak daleko jste od vašeho kolegy. Základ v podobě procházení pestrými úrovněmi plnými hádanek a překážek se nemění, jen tentokrát vše absolvujete vždy ve dvou.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Napříč úrovněmi můžete podobně jako v předešlém díle sledovat poměrně jednoduchý, ale funkční příběh, který je vyprávěn zejména pomocí různých náznaků a událostí na pozadí jednotlivých levelů. Nebudu tu rozebírat, co je smyslem příběhu, na to byste měli přijít vy sami během hraní, jinak nejspíš podstata zápletky a její sdělení nebude mít takový dopad, ale určitě můžu prohlásit, že příběh má v Unravel Two své místo, a i když není z nejvelkolepějších, rozhodně se mu daří sdělovat základní poselství a zvyšovat šanci, že si z hraní něco odnesete. Opět jde o velmi civilní, komorní, ale po všech směrech přirozenou a uvěřitelnou záležitost, která dodává smysl i vyšší cíl čemukoliv, co v Unravel Two podnikáte. A že toho můžete podnikat opravdu dost.

V jádru je hratelnost nového Unravel velmi podobná prvnímu dílu. Čeká vás sedm základních úrovní, v nichž se budete potýkat s různými hádankami, zábranami a občas i s nepřáteli. Abyste tohle všechno překonali a pokročili dál, obvykle je třeba být dostatečně zručný a hlavně správně využívat přízi. Tu můžete použít jako laso, kterým se přichytíte na jasně dané body, zároveň lze slaňovat, utvářet rampy a trampolíny nebo přesunovat různé objekty. Jestli jste hráli původní Unravel, pak máte dobrou představu, co z hlediska herní náplně čekat. Dokonce i ovládání je povětšinou stejné. Vše je ale přizpůsobeno neustálé přítomnosti dvou postav.

„Příběh má v Unravel Two své místo, a i když není z nejvelkolepějších, rozhodně se mu daří sdělovat základní poselství a zvyšovat šanci, že si z hraní něco odnesete.“

Ve dvou se to lépe táhne. Doslova.

Hádanky leckdy využívají stejné herní mechaniky jako posledně, ale mají zcela odlišnou podstatu, kvůli níž je třeba využívat obě pletené postavičky. Když hrajete o samotě, lze mezi oběma snadno přepínat, pro jednodušší pohyb navíc může jeden z hrdinů vzít svého parťáka na záda nebo s ním zcela splynout. Unravel Two však podporuje i lokální kooperaci, díky níž každou postavu ovládá jeden hráč. Jako obvykle platí, že když hrajete s někým, koho znáte a s kým můžete hladce komunikovat, hraní je o něco zajímavější a pestřejší. Navíc platí heslo, že víc hlav víc ví, takže se může stát, že váš spoluhráč přijde na řešení hádanky, které vás netrklo. Obecně ale platí, že je hraní Unravel Two velmi zábavné bez ohledu na to, jestli obě postavy ovládáte vy sami nebo jestli se o zážitek z hraní s někým podělíte.

Hádanky jsou ve většině případů dost pestré a postupem času mohou být čím dál náročnější a komplexnější. V ideální míře jsou navíc prokládány poklidnějším chozením nebo akčnějšími pasážemi, které otestují spíše váš prstoklad než mozkové závity. Průchod jednotlivými úrovněmi je tak dost dynamický, nehrozí nástup stereotypu a vy pořádně nemůžete vědět, co vás čeká o kus dál. V jednu chvíli musíte řešit, jak se za pomoci správného užití příze a spolupráce dostat na vyvýšené místo a vzápětí je třeba utíkat před naštvaným tetřevem, skákat jako o život (tak trochu doslova) a v určitých okamžicích řešit, jak může jedna postava tetřeva odlákat, aby ta druhá mohla proklouznout a zajistit postup dál.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Příkladem honičky s tetřevem jsem mimo jiné chtěl nastínit, že je opět přítomné svérázné, leckdy živé a vždy velmi dobře zpracované prostředí. Každá z úrovní je zasazená do jiné lokality, přičemž některé jsou více přírodní, jiné městské či industriální. Dalo by se říct, že první díl byl postupem času depresivnější a temnější. Tentokrát je nálada a atmosféra levelů jako na horské dráze, i když obvykle platí, že v pozadí se vždy skrývá nějaké vážnější téma. Koneckonců jakmile musíte procházet továrnu na zbraně a běhat skrz hořící les, není těžké si uvědomit, že nejste na srazu Hippies a že z příze hratelných hrdinů se nepletou pestrobarevné kytičky a ponča, ale poměrně důležitá životní témata.

Lesní moudrost

Kvalitně zpracované prostředí podtrhuje i technická stránka hry, která je prakticky shodná s prvním dílem. Grafika je zhruba na stejné, tedy zcela dostačující úrovni, a ozvučení se vážně povedlo a nesmírně pomáhá s navozením té správné atmosféry. Některé skladby mi v hlavě zněly ještě druhý den po dohrání hry, což možná bude i tím, že některé melodie se možná až moc opakují, ale to nic nemění na faktu, že audiovizuální stránce Unravel Two nelze prakticky co vytknout. Technická shodnost s prvním dílem má navíc za následek, že PC verzi lze na velmi slušné grafické nastavení rozjet i na dost starém hardwaru, byť je v takovém případě občas třeba počítat se sotva viditelnými propady frekvence snímků za sekundu, které se mohou projevit zejména při načítání.

„Průchod jednotlivými úrovněmi je tak dost dynamický, nehrozí nástup stereotypu a vy pořádně nemůžete vědět, co vás čeká o kus dál.“

Kdybych hodnotil původní Unravel, na tomto místě bych už mohl recenzi pomalu uzavřít. Druhý díl má však ještě pár es v rukávu. Zmínil jsem, že hlavní linku hry tvoří 7 úrovní. Možná se zdá, že to je málo, ale všechny tyto úrovně jsem absolvoval zhruba za 5 hodin, což je s ohledem na cenovku pohybující se okolo 20 eur přímo ideální. Kdyby vám to ale přeci jen nestačilo, můžete se věnovat sbírání sběratelských předmětů, plnění achievementů a klidně i absolvování všech levelů v co nejkratším čase nebo bez jediného úmrtí a získávat tak speciální medaile. A musím říct, že už jen průchod druhou úroveň bez úmrtí nebyl nijak snadný.

V první řadě ale můžete sáhnout po 20 výzvách. Podobně jako v prvním díle vstupujete do jednotlivých úrovní v prostředí jedné konkrétní lokality. Během postupu hrou se tu však odemykají i další místnosti, z nichž lze vstupovat do speciálních úrovní, potažmo prostorových puzzlů. Obtížnost sahá od těžké po nejtěžší, a jestli hledáte náročnější zážitek, pestré výzvy jsou přesně pro vás a občas vám mohou vážně dát zabrat. Jejich plnění má pak za následek vysvobozování dalších postaviček. Za ně už nelze přímo hrát, ale zajišťují vám bohatší nabídku vizuální úpravy dvou hlavních hrdinů. V základu hrajete za červeného a modrého Yarnyho a můžete si je upravit za pomoci dvou typů očí, hlavy a trupu a rozsáhlé škály barev. Jakmile ale ve výzvách vysvobodíte více postav, máte v rámci všech tří částí těla mnohem větší výběr. Jedná se o maličkost, která nemá dopad na samotnou hratelnost, ale i tak jde o vítané zpestření, jež přinejmenším posílí pocit, že máte nad svou hrou větší kontrolu.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Když mozek nestíhá

Rozhodně vítám i zcela nový systém nápovědy. Výzva mi nevadí, ale některé hádanky v prvním díle mě občas vážně potrápily. Něco takového bych překousnul, ale stále jsem musel myslet na to, že Unravel je hra koncipovaná tak, aby si k ní mohli najít cestu i mladší jedinci. A já si tehdy vážně nedokázal představit, jak se mohou s některými náročnějšími hádankami poprat. Tohle tentokrát řeší nápověda, kterou si můžete kdykoliv během hraní vyvolat (a případně ji vypnout v menu, pokud vám připadá zbytečná). Má několik úrovní, mezi nimiž přepínáte stiskem jedné a té samé klávesy nebo tlačítka, přičemž každý další stisk zobrazí detailnější pokyny. Když potřebujete trochu popostrčit, stačí nápovědu vyvolat dvakrát a dostane se vám několika vodítek. A když jste zcela v koncích, trojí stisk dané klávesy vám naservíruje popis kompletního řešení. Vše tedy závisí na míře vašeho ega, případně na míře vašeho zoufalství, a tak vám nikdo ve využívání kompletní nápovědy nebrání a ani vás k ní automaticky nenutí.

Na tomto místě je třeba zdůraznit, že Unravel Two nemá českou lokalizaci, takže jestli neovládáte angličtinu, využívání nápovědy nemusí být moc prospěšné. I na to však tvůrci našli menší řešení. Oba hratelní hrdinové mají leckdy tendenci ukazovat na objekt, na nějž se musíte zrovna zaměřit, takže když máte problém, často není třeba číst a stačí pozorovat chování vámi ovládaných postav. Ty dokonce hezkým způsobem reagují na úspěšné absolvování dané hádanky a celou řadu dalších činností. A jen tak mimochodem, v případě zmíněných 20 výzev vám žádná nápověda nepomůže. Stejně tak zapomeňte na to, že byste díky ní prošli celou hrou jako oheň plantáží bavlny. Jakmile se dostanete do akčnějších pasáží, v nichž záleží hlavně na vaší zručnosti a znalosti ovládání, bude vám textová nebo ukazovací nápověda platná asi jako mrtvému vlněný zimník.

„Jestli neovládáte angličtinu, využívání nápovědy nemusí být moc prospěšné. I na to však tvůrci našli menší řešení.“

Jedna věc mě však na novinkách Unravel Two mrzí, a to absence online kooperace. Hra se dá hravě absolvovat o samotě nebo v lokální kooperaci, ale přesto mám pocit, že jde o promarněnou příležitost, zvlášť po zkušenostech s tituly typu A Way Out (recenze), což je mimochodem další povedený produkt programu EA Originals, do něhož spadají i oba díly Unravel. Ne každý koneckonců musí mít spoluhráče po ruce a možnost absolvovat úrovně a řešit hádanky třeba i s člověkem z druhé strany planety by mohla zážitek z hraní dost obohatit. Kdyby mi někdo z tvůrců řekl, že něco takového nešlo implementovat z technických či finančních důvodů, nejspíš bych mu uvěřil, ale nic by to nezměnilo na skutečnosti, že nebýt absence možnosti hrát s dalším hráčem i po internetu, hře bych opravdu neměl co vytknout.

Skutečnost, že mám problém jen s absencí online kooperace, však myslím dokazuje, že studio ColdWood Interactive opět zabodovalo. Při hraní Unravel Two jsem měl neustále pocit, že vývojáři ví, co jim jde nejlépe, a drží se toho jako klíště. Výsledkem je další sympatická plošinovka, která využívá vše, co fungovalo v prvním díle, a navrch přidává řadu prvků, které mohou celkový zážitek znatelně zlepšit. Po příběhové stránce má titul stále co říct, atmosféra je podobně perfektní a unikátní jako posledně a úrovně plné hádanek a svižnějších pasáží mohou pořád skvěle bavit, zvlášť v kooperaci. Připočtěte k tomu další novinky, třeba náročné výzvy nebo skvělý systém nápovědy, dejte navrch ideální cenu s ohledem na předpokládanou herní dobu více než pěti hodin a vyjde vám druhé klubko, které je s každým rozmotáním zajímavější a zábavnější. Může se zdát, že jde v jádru o klasický sequel ve stylu více toho samého. Do určité míry to tak i je. Když ale všechno šlape tak dobře jako v Unravel Two, revoluce nebo překopání celého konceptu není potřeba. Někdy prostě stačí poctivá, srdečná práce. A tou tahle hra rozhodně je.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Pár poznámek pro PC hráče na závěr: Stejně jako první díl, i Unravel Two je k dostání pouze na Originu. Pro hraní v kooperaci je pak třeba mít k dispozici alespoň jeden ovladač (gamepad). Myš a klávesnice vám pro hraní s živým spoluhráčem stačit nebude a bez připojeného ovladače vám hra možnost lokální kooperace vůbec nenabídne.

Nejnovější PC hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex UltraGamer 2018.