V posledních měsících jsem se v různých článcích a novinkách nijak netajil tím, že poslední přírůstky do epizodické série The Walking Dead od Telltale Games na mě neudělaly kdovíjaký dojem. Jak Michonne, tak A New Frontier mě zkrátka v mnoha ohledech zklamaly a považuji je za zbytečnou nastavovanou kaši. Ta měla skoro za následek, že bych po seriálu, z něhož se na můj vkus stala nevídaná bramboračka, opustil další médium světa stvořeného Robertem Kirkmanem. Poslední sezónu jsem proto přijímal a spouštěl se značnými obavami, ale nyní mohou naštěstí prohlásit, že minimálně v rámci čerstvě vydané první epizody s názvem Done Running je výsledek mnohem lepší, než jsem po těch dvou předešlých přešlapech očekával.
- Vychází na: PC (testovaná verze), PS4, Xbox One, Switch
- Datum vydání: 14. srpna (první epizoda)
- Žánr: Adventura
- Česká lokalizace: Ne
Návrat do školních lavic
A New Frontier sledovala hlavně bandu postav, na jejichž jména si už skoro ani nevzpomínám, zatímco Clementine, ústřední postava série, byla spíše doplňkem a lákadlem jinak veskrze zbytečného příběhu. Tentokrát je ale neohrožená mladá dáma zase hlavní figurou. Společnost jí dělá znovunalezený chlapec AJ a netrvá dlouho a oba se dostanou do potíží. Potíží, které oba zavedou až do bývalé školy, kterou obývá svérázná komunita složená z dětí, dospívajících a jednoho psa. Dál nehodlám podrobnosti děje rozvíjet a raději prohlásím, že i když zní převážně dětská komunita jako dost pitomý nápad, opak je pravdou a nové zasazení s novými postavami vlévá sérii do žil trochu čerstvé krve.
Takovéto zaměření je v zásadě prostým, ale účinným řešením skutečnosti, že dřívější příběhy začínaly působit jako pouhý odvar toho, co jsme mohli vidět, číst nebo hrát ve vzdálenější minulosti. Hlavní ale je, že scénáristé dokázali podstatu komunity bez dospělých uchopit velmi zodpovědně a zase se jim daří vytvářet funkční prvky dramatu doplněné o morální dilemata a osobní záležitosti na pozadí brutálního světa. Děj A New Frontier byl občas tak naivní, předvídatelný a plný klišé, až se skoro zdálo, že jde o příběh převážně o dospělých, který píšou děti. Tentokrát tu máme příběh o dětech, který prokazatelně píšou dospělí. Zvratů není tolik, ale fungují a nejsou úplně předvídatelné, postavy by občas zasloužily nařezat, ale jejich jednání je s ohledem na situaci pochopitelné (a výjimečně trochu humorné), a úmrtí nějaké výraznější postavy neslouží jen k pouhé snaze hráče šokovat za každou cenu.
Aby bylo jasno, všechno není úplně ideální. Kupříkladu by vážně nebylo od věci, kdyby tvůrci vysvětlili, jak Clementine po událostech A New Frontier AJe zachránila, byť je samozřejmě možné, že na to dojde v dalších epizodách. Jedna z nejvýraznějších nových postav je přeci jen chodící klišé a také nemám pocit, že by měla většina rozhodnutí učiněná v první epizodě výraznější dopad na cokoliv, co se může stát. Nedostatků je ale v oblasti děje zatím dost málo a rozhodně nemůžu říct, že bych se během zhruba dvou a půl hodin hraní nudil. Ano, dvou a půl hodin. Vývojáři se zjevně rozhodli vyvážit menší počet epizod (čtyři) větší délkou každé z nich, což je alespoň prozatím změna k lepšímu, protože máte pocit, že toho naráz dostanete víc.
„Scénáristé dokázali podstatu komunity bez dospělých uchopit velmi zodpovědně a zase se jim daří vytvářet funkční prvky dramatu doplněné o morální dilemata a osobní záležitosti na pozadí brutálního světa.“
Stopy předlohy
Škoda že k tak výrazným změnám nedošlo v rámci technické stránky. Grafika rozhodně udělala viditelný krok vpřed. Vše má tentokrát mnohem více komiksový nádech, díky němuž vypadá zejména prostředí jako vystřižené z komiksové předlohy. Zároveň se daří solidním způsobem využívat pokročilejší grafické efekty a prvky viděné třeba v Batmanovi. Výsledkem je velmi povedená, nezřídka hororová atmosféra, často doplňovaná vyhovujícím hudebním doprovodem (o tradičně povedeném dabingu nemluvě). Řádná atmosféra je přitom další věc, která se z předešlých sezón v zásadě vytratila.
Optimalizace má ale stále své mouchy, takže i na pokročilejších sestavách se můžete setkávat se záseky nebo propady frekvence snímků za sekundu pod jinak snadno dosažitelných 60fps. A animace, na něž si stěžuji snad v každém článku, který jsem kdy o nějakém projektu Telltale Games napsal, očividně znovu dokázaly nalézt absolutní dno. Oči se občas zvláštně protáčejí, pohyby postav jsou nezřídka trhané a výrazy tváří se běžně mění jako lusknutím prstů. Situace není tak katastrofální, řada animací je zcela v pořádku, ale nedostatků je poměrně dost a přišly mi výraznější než kdy dřív. Nyní už je vážně vidět, že ten prehistorický engine Telltale Games mele z posledního a chová se jako stařičký Ford T, na nějž chce někdo namontovat části karoserie a motor moderního Porsche.
Ostřejší boj
Hratelnost je na tom z hlediska změn lépe. Aby bylo jasno, quick-time eventů a rozhovorů je stále víc než dost. V jádru The Final Season tak pořád dřímá klasická telltalácká formule, která ale byla rozšířena v oblasti boje. Ten je mnohdy méně lineární. Občas musíte stále jako cvičená opice mačkat klávesu Q, abyste nemrtvému vrazili nůž do lebky, ale většinou se během konfrontace můžete pohybovat podle svého uvážení a při udržení dostatečné vzdálenosti volit, jak zaútočíte. Buď můžete chodce rovnou zabít, nebo ho nejdřív omráčíte, což se hodí v případě, že stojíte proti přesile. Jakmile zabíjíte jednoho nemrtvého a druhý se vám dostane na tělo, udělá si z Clementine odpolední svačinku, takže musíte oba rozdělit. Je třeba trochu taktizovat, nehnat se do potyčky po hlavě a s rozvahou likvidovat jednoho chodce za druhým.
Takto pozměněný boj mi celkem vyhovuje a rozhodně mám větší pocit, že hru skutečně hraju. Nicméně i v tomto případě lze narazit na určité nedostatky. Občasné neviditelné stěny mohou limitovat vaše možnosti pohybu a vzpomínám třeba na zajímavě zpracovanou pasáž, v níž lze likvidovat chodce spouštěním různých pastí. Těžko říct, jestli za to může nedotažený design nebo technické omezení, ale nezřídka se stalo, že jsem nalákal dva nemrtvé pod jeden obří kámen, pustil ho na ně, ale následně kámen rozmáčkl jen jednoho protivníka a druhý se ve stejný čas nenápadně posunul tak, aby stál těsně mimo dosah. Výraznější kreativita za hranicemi, jež zamýšleli vývojáři, je tak leckdy přeci jen znemožněna. Ve srovnání se zpracováním boje v předešlých sezónách, které byly založené jen a pouze na quick-time eventech, jde ale přeci jen o výrazný posun.
Postapokalyptický průzkum
Novinkou je pak také možnost hledat několik sběratelských předmětů, jež si lze následně vystavit v místnosti, kterou Clementine a AJ obývají. Některé musíte sami nalézt a vzít si je, jiné lze získat třeba během nějakého rozhovoru. Jen škoda, že nezmizel zlozvyk v podobě náhlé změny prostředí bez možnosti návratu. Může se docela snadno stát, že začnete zkoumat nějakou lokalitu, ale v jednu chvíli špatně šlápnete nebo provedete interakci s důležitým, ale na pohled standardním předmětem. Děj se rázem automaticky přesune dál a vy můžete maximálně přemýšlet nad tím, jestli jste právě minuli něco, na čem by mohlo záležet, a jestli se vyplatí načíst poslední uložený bod a projít lokaci znova s vědomím, jakou interakci si nechat na konec. Což může být leckdy dost otravné, protože záchytné body jsou mnohdy rozmístěné dost daleko od sebe.
Prvek sbírání sběratelských předmětů je každopádně další důkaz snahy o méně lineární pojetí, které se promítá i do achievementů, potažmo trofejí. Zapomeňte, že byste všechny získali automaticky, achievementy za průchod epizodou jsou tentokrát vždy jen tři a zbytek není tak těžké minout. Kromě sesbírání a vystavení všech sběratelských předmětů se vztahují třeba na úspěch během určité činnosti nebo na danou volbu v dialogu. A protože některé achievementy mají spojitost s pasáží, která se na základě vašeho rozhodnutí odvíjí dvěma různými způsoby, nelze vše získat během jednoho průchodu. Jestli tedy patříte mezi lovce trofejí, musíte si epizodu zopakovat.
Ačkoliv The Final Season stále trpí některými typickými nedostatky projektů od Telltale, třeba mizernými animacemi, horší optimalizací nebo lehce nedotaženým herním designem, v mnoha směrech je první epizoda překvapivě solidním úvodem s několika příznivými novinkami. Děj se sice teprve rozjíždí, ale je mnohem smysluplnější, uvěřitelnější, zajímavější a unikátnější než posledně, grafický styl uhodil hřebíček na hlavičku a méně lineární boj je o poznání zábavnější než tupé mačkání kláves nebo tlačítek. Jestli budou zbylé tři epizody podobně povedené, třeba se nakonec vážně dočkáme uspokojivého a důstojného završení příběhu Clementine. A to jsem si ještě nedávno myslel, že něco takového už prakticky nebude možné.
Nejnovější PC hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex UltraGamer 2018.
