Recenze: Life is Strange 2 – sympatický úvod

Dnes ta vzpomínka působí skoro až kacířsky, ale úvod původního Life is Strange od studia Dontnod Entertainment mi svého času příliš nesedl. S postavou Max jsem se jen těžko ztotožňoval, prostředí amerického školství mi přišlo dost cizí a celkově na mě první kontakt s Life is Strange neudělal kdovíjaký dojem. To se naštěstí s dalšími epizodami změnilo, a jakmile jsem absolvoval prequel Before the Storm od týmu Deck Nine, pozoruhodný svět Max a Chloe se mi nenávratně zaryl pod kůži. První epizodu plnohodnotného pokračování, na němž opět pracuje Dontnod, jsem proto vyhlížel s nemalou nedočkavostí, ale i s otázkou, zda se nemůže případ ne úplně příznivého seznámení opakovat.

• Vychází na: PC (testovaná verze), PS4, Xbox One
• Datum vydání: 27. září (první epizoda)
• Žánr: Adventura
• Česká lokalizace: Ne

Nedobrovolné putování

Příběh Max a Chloe, potažmo Chloe a Rachel, skončil. Alespoň na poli hratelných projektů. Life is Strange 2 tak sleduje zcela samostatný a nový děj, který se odehrává 3 roky po událostech původní hry. Hlavními hrdiny jsou tentokrát bratři Sean a Daniel Diazovi, kteří žijí typický moderní klukovský život na předměstí Seattlu, dokud nedojde k neštěstí, jehož následkem se musí oba vydat na dlouhou cestu napříč Spojenými státy, unikat před policií a skrývat záhadnou zvláštní schopnost, která to neštěstí očividně způsobila. V první řadě se ale oba hrdinové musí o sebe postarat. Přesněji řečeno se musí starší Sean, jehož se při hraní ujmete, starat o mladšího Daniela, což samozřejmě není snadné, protože oba hrdinové jsou na útěku s naprostým minimem zásob, zdrojů a možností, navíc je každý jiný.

Sean je vcelku umírněný puberťák, který cítí zodpovědnost za svou rodinu, ale s ohledem na svůj věk má v hlavě spíše otázku, jak si pořádně vrznout a být u toho za frajera. Daniel je naopak nevinný a důvěřivý malý chlapec, jehož hlavním problémem bývalo tak maximálně to, kolik sní čokoládových tyčinek a kolik toho postaví v Minecraftu. A to doslova, protože tvůrci dávají jasně najevo, v jaké době se Life is Strange 2 odehrává, tudíž se nikdy nejde moc daleko pro popkulturní narážku na něco, s čím dnešní mládež i dospělejší obyvatelstvo přichází do styku. Právě tato dynamika mezi dvěma rozdílnými bratry, kteří musí přežívat za nepříznivých podmínek a vyrovnávat se s radikální životní změnou, je základem příběhu nového Life is Strange. A i když se zatím vše teprve rozjíždí, už nyní to funguje velmi dobře.

Hlavním motivem původní hry bylo přátelství, tentokrát je alfou a omegou bratrství. Vše se zkrátka točí okolo potřeby postarat se o Daniela a společnými silami vybruslit z dost nepříjemné situace, přičemž je vše napsáno tak dobře a uvěřitelně, že je velmi snadné nechat se do nového příběhu vtáhnout. Za to může i skutečnost, že se nově představené postavy takřka vždy chovají přirozeně a v daném kontextu racionálně, a tak není těžké si je během chvíle oblíbit. Podíl na dobrém dojmu má také decentní a nenásilné využívání ožehavých témat, třeba xenofobie. I když by někdo mohl říct, že se toho vlastně v epizodě s podtitulem Roads mnoho neděje, že jde možná o příliš pozvolný úvod, přesto jsem po jejím dohrání neměl ani v nejmenším pocit, že by mi rozjezd příběhu neměl co dát. Právě naopak.

Americké graffiti

Spolu s Seanem a Danielem navštívíte nejen Seattle, ale třeba i rozlehlý les nebo poklidný motel u moře a kromě výtečného dabingu a obecně solidního ozvučení vás na každém kroku doprovází velmi sympatická vizuální stránka a svérázné prostředí severoamerického zapadákova. Do značné míry by se dalo říct, že grafika navazuje na styl původního Life is Strange, takže počítejte spíše s uměleckým než fotorealistickým ztvárněním, ale vše rozhodně vypadá o něco lépe. I synchronizace pohybů úst s mluveným slovem je tentokrát na jiné úrovni a celkově mi přišlo, že animátoři udělali velký krok vpřed. Chválím také optimalizaci, protože i s dost starým hardwarem není takový problém dosáhnout na relativně stabilních 60 snímků za sekundu, přičemž k poklesům může docházet zpravidla jen při načítání scén. V oblasti technické stránky si tak mohu stěžovat snad jen na občasné doskakování textur, třeba při náhlém blízkém pohledu na nějaký detailnější objekt, nebo na místy svéhlavou kameru.

Prostředí Life is Strange 2 však nenabízí jen vyhovující technickou stránku a působivou atmosféru, ale i překvapivou rozlohu a volnost. Zapomeňte na alespoň zdání otevřeného světa, stále se přesunujete z jedné jasně ohraničené lokality do druhé, ale v těch jednotlivých lokalitách můžete strávit značné množství času, a to i díky velkému množství interakcí, které vás čekají. V tomto ohledu hra viditelně navazuje nejen na původní Life is Strange, ale i na bezplatný počin The Awesome Adventures of Captain Spirit. Nemusíte sice desítky minut hloubat nad PINem k mobilu, ale ať už se s Seanem pohybujete kdekoliv, můžete kliknout na nemalé množství objektů a prvků, načež se dočkáte nějaké akce nebo alespoň komentáře.

Interakce se přitom neomezují jen na prostředí, ale rovněž na mobilní telefon nebo deník, byť jsou tyto věci zpravidla rozšiřovány automaticky, takže i v tomto ohledu se toho od dob prvního Life is Strange moc nezměnilo. Tedy když pominu jeden pád hry, když jsem se snažil prozkoumat časopis v Seanově pokoji. Jeho obálka byla asi tak fascinující, že engine Unreal 4 neudržel nadšení a rozloučil se s hlášením o fatal erroru. Herní možnosti mají každopádně vždy smysl a jsou zpracovány dostatečně přesvědčivě. Ještě nedávno bych si pokládal otázku, co je sakra zábavného na vybírání a nakupování zásob u zapadlé benzínky, ale světe div se, díky autentickému ztvárnění a solidnímu scénáři vše funguje. Leckdy také můžete do průzkumu prostředí zapojit Daniela, protože i on má k řadě věcí co říct.

Bratrská výpomoc

Nutno podotknout, že tím, jaké činnosti provádíte a jak se zachováte, můžete ovlivnit Danielovo jednání. Samozřejmě nechybí tradiční volby v důležitých okamžicích, ačkoliv je v rámci první epizody takřka nemožné odhadnout, jak dlouhodobý dopad mohou mít. Vaše jednání ale může rozhodně mít dopad na to, jak se Seanův mladší bratr v určitých chvílích zachová. Ačkoliv naši nejviditelnější, nejvýše postavení a nejdrzejší politici často razí heslo „nebát se krást“, osobně jsem při hraní šel spíše cestou klasičtějšího rčení „nebát se a nekrást“. Daniel tedy díky mému přístupu k majetku ostatních nikdy neudělal nic protizákonného a já se pak při závěrečném shrnutí voleb a statistik ostatních hráčů divil, že spadám do velmi malého procenta hráčů, v jejichž příběhu ten malý uličník nikomu nic neukradl. A když třeba Daniela necháte, aby v lese pozřel každou bobuli, může se v noci probudit se zažívacími problémy.

Díky pečlivému průzkumu prostředí se navíc dostanete k několika sběratelským předmětům, které mají menší praktické využití. Sean má na zádech velmi často svůj batoh a ten může vyzdobit drobnějšími přívěsky, nášivkami, samolepkami a jinými malými objekty. Za předobjednávku Life is Strange 2 dostanete sympatický balík předmětů, které odkazují hlavně na The Awesome Adventures of Captain Spirit, po koupi celé série lze zase využívat ozdoby inspirované původním Life is Strange. Kdyby vám ale tohle nestačilo nebo nevyhovovalo, můžete do několika jasně daných slotů na povrchu batohu umístit některé z předmětů, které lze najít během hraní epizody.

Pokud dáváte před sbíráním přednost tvoření, můžete občas rukou Seana něco nakreslit. Tvorba černobílých kreseb je však dost přímočará. Vždy stačí usednout na konkrétní poklidné místo, zahledět se na určitou scenérii, následně kouknout na papír, chvíli zběsile hýbat myší (když hrajete na PC) a pak celý proces opakovat kvůli zvýraznění obrázku. Ve výsledku se tedy jedná o naprostou maličkost, navíc zřídka využívanou, a její ovládání by určitě mohlo být vyřešeno lépe. I tak jde ale o solidní obohacení už tak značného množství interakcí v prostředí. Dokonce se může stát, že když se budete kreslení věnovat moc dlouho, minete nějakou jinou drobnou aktivitu. Svým způsobem je kreslení nejen nástupce focení v prvním Life is Strange, ale i Seanova speciální dovednost, byť samozřejmě nejde o výše zmíněnou nadpřirozenou schopnost. Její důkladnější řešení by s sebou nutně přineslo riziko spoilerů, řeknu tedy jen tolik, že na rozdíl od hrátek s časem v podání Max tato nová schopnost nepatří mezi herní prvky. Alespoň zatím. V příběhu samozřejmě figuruje, ale nemůžete ji nijak ovládat.

Překvapivě dlouhá cesta

I tak se ale můžete zabavit mnoha věcmi. A jestli máte tak jako já potřebu klikat úplně na všechno, omrknout každý kus papíru, sesbírat, co se dá, a vyslechnout si každý dostupný drobek informací, může se herní doba první epizody vyšplhat až ke třem hodinám. Původně jsem byl přesvědčen, že se někdo ve Square Enix dočista zbláznil, když chce 40 euro za epizodickou hru, nebo chce hráče a fanoušky pořádně oškubat. Jestli ale budou zbylé čtyři epizody alespoň podobně dlouhé jako ta první, může být ve výsledku poměr herní doby a ceny adekvátní. Délka Roads mě v každém případně velmi příjemně překvapila.

Life is Strange 2 tak po všech směrech začíná víc než dobře. Možná že Sean a Daniel nejsou Max a Chloe, ale naštěstí jimi ani být nemusí, protože se jim daří držet na svých ramenou svérázný a zajímavě se vyvíjející děj, který působí velmi uvěřitelným a přirozeným dojmem. Z hlediska hratelnosti se toho sice příliš nezměnilo, ale tentokrát bych neměl pocit, že jde nutně o chybu. Jak klasické, tak lehce upravené nebo nové prvky se ideálním způsobem podílí na rozvoji a a obohacování osobitého příběhu o dvou bratrech a o náhlé a náročné zodpovědnosti. První epizoda možná má nějaké ty menší mouchy, ale celkově jde o velmi slibný začátek, a tak nezbývá než doufat, že vývojáři z Dontnod Entertainment disponují alespoň poloviční mírou zodpovědnosti jako hlavní hrdina a díky ní budou zdárně pokračovat v tom, co s Life is Strange 2 tak skvěle rozjeli.

Nejnovější PC hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex UltraGamer 2018.