Vyprávět příběh není nic snadného. Musíte svého čtenáře/diváka/posluchače zaujmout a donutit jej ztotožnit se s postavami natolik, aby s nimi prožívali jejich osudy. Pokud si obecenstvo úspěšně zaháčkujete, tak už můžete stočit děj zvoleným směrem a všichni vám budou viset na rtech, aby věděli, kam se děj bude ubírat dále. Přesně v tomhle ohledu vynikal mistr hororově dekadentních povídek H. P. Lovecraft. Dnes se podrobněji podíváme na adventurní titul Call of Cthulhu čerpající z mytologie vytvořené právě tímto americkým literátem. Bojíte se rádi?
- Vychází na: PS4 (testovaná verze), PC, Xbox One
- Datum vydání: 30. října 2018
- Žánr: Detektivní RPG
- Česká lokalizace: Titulky na PC a PS4
Slaný vzduch v plicích
Ostrov Darkwater na počátku 20. století. Ospalé městečko se skomírající ekonomikou, v němž žijí jen rybářské a pašerácké rodiny, s jedním pochybným léčebným ústavem. Prostě kulisy jak malované pro kvalitní hororový příběh. Nebudu se tedy divit, když si stejně jako hlavní hrdina pomyslíte, že to je konec světa, kde se noha turisty objeví asi tak často jako ateista na mši. Jenže když máte jednu kapsu prázdnou a v druhé pár dolarů na další láhev whisky, nemůžete si vybírat, kam vás práce soukromého detektiva zavane. Edward Pierce, veterán první světové války, byl najat zámožným obchodníkem, aby vyšetřil záhadnou smrt jeho dcery na zapomenutém ostrově u bostonského pobřeží.
Proto chytí první loď plující daným směrem a nechá se pomalu polykat tísnivě nazelenalým ovzduším, které jej udeří do prsou jen, co vkročí na pevninu. Pokud jste fanouškem tvorby H. P. Lovecrafta, budete tiše (abyste něco neprobudili) tleskat nad tím, jak se tvůrcům ze studia Cyanide podařilo vystihnout atmosféru jeho děl. Call of Cthulhu je vlastně takovým digitálním pomníkem jím vytvořenému světu s příslušnou mytologií. S každým prozkoumaným koutem, rozhovorem s místními podivíny, přečtenou knihou s podezřelými obrázky a objeveným artefaktem zvrácených náboženských skupin budete zjišťovat, že tady není něco v pořádku.
„Na základě dovedností, které rozvíjíte kýženým směrem během hraní, se dostáváte k novým možnostem v dialozích nebo při průzkumu lokací.“
Musím uznat, že pocit zmaru na vás okamžitě padne jako deka a s čím dál frekventovanějšími psychotickými výjevy a sny se hranice mezi střízlivým uvažováním a šílenstvím bude povážlivě ztenčovat. První průchod příběhem si zkrátka užijete na jedničku, což lze podpořit poctivým studiem všech nalezených materiálů (skvělá zpráva je, že jsou v češtině) a zvědavým zpovídáním hovoru nakloněným obyvatelům. Bohužel i přes mou puntičkářskou, až obsedantní, pečlivost nasát z nabízených možností maximum, jsem se v titulu nezdržel více než sedm hodin, což je povážlivě málo. Naštěstí se nabízí prostor pro znovuhratelnost díky dovednostem hrdiny, ale…
Různá rozhodnutí nemají tak rapidní dopad
Prostor pro vyprávění příběhu je limitován styčnými body, k nimž se v podstatě vždy dopracujete, jen cestou učiníte jiné volby. Na papíře to vypadá docela dobře a nabízí se prostor pro pokusy s prostředím a NPC charaktery. Ve skutečnosti se však vaše snaha příliš neprojeví. Na základě dovedností, které rozvíjíte kýženým směrem během hraní, se dostáváte k novým možnostem v dialozích nebo při průzkumu lokací. Všímavější detektiv objeví skryté stopy, jež mohou být důležité pro další postup, zatímco odborník na psychologii dokáže analyzovat lidské postoje a zatlačit na slabé stránky zpovídaných osob.
„První zážitek je z vyprávěcího hlediska excelentní. Hororové výjevy se střídají s rutinním vyšetřováním místností, které se vždy nabídne v potenciálně zajímavé lokalitě.“
Výřečnost a detektivní schopnosti určitě nepodceňujte, protože je využijete opravdu často, na rozdíl od síly, která byla v mém stylu hraní hodně zbytečnou charakteristikou. Během svého průzkumu narazíte také na řadu knižních skvostů posunujících vaše dovednosti v oblasti lékařství a okultismu na mistrovský level, což se projeví především při analýze obrazů oběti Sarah Hawkinsové. Přiznávám, že během trojího absolvování příběhu různými styly jsem se mnohdy dostal až k překvapivě jiným závěrům, které byl můj detektiv schopen učinit na základě svých dovedností.
Rozhodně proto kvituji RPG prvky, jež autoři do Call of Cthulhu zakomponovali. Jejich funkce je dosti podobná jako v deskovkových variacích Lovecraftových děl, kdy se o úspěchu či neúspěchu rozhoduje na základě schopností postav. U digitální verze distribuované společností Focus Entertainment ovšem nastává jiný problém. I když postoupíte jednotlivé kapitoly příběhu rozličnými způsoby, vždy se dostanete ke stejným styčným bodům. Váš herní styl se tak v podstatě smrskne na několik problémů, jež musíte vyřešit jiným způsobem (neumím páčit, tak někoho ukecám, ať otevře), což v dané chvíli vypadá úžasně inovativně, ale ve výsledku to nemá moc velký vliv. Tedy až do závěru, kde se na základě vašich rozhodnutí můžete dopracovat až ke čtyřem různým zakončením.
Šílenství je jen jiný pohled na realitu
Jak jsem již poznamenal výše, problémy „stejnosti“ se projeví až při opakovaném absolvování příběhu. První zážitek je z vyprávěcího hlediska excelentní. Hororové výjevy se střídají s rutinním vyšetřováním místností, které se vždy nabídne v potenciálně zajímavé lokalitě. Přímo před vašima očima se začne odvíjet situace přibližující místo činu. Na základě vašich objevů se rekonstruují události, jež si Edward přebere podle svých schopností. A co když se během toho dostane do kontaktu s něčím hrůzným či nadpřirozeným? No jeho psychika bude postupně ohlodávána, až může dojít k jejímu prolomení.
„Rozsápaná a tlející zvířata na pobřeží otvírá otázky nad tím, jaká bestie se na nich vyřádila.“
Šílenství totiž k Lovecraftovi neodmyslitelně patří. Mistr dekadentních výjevů ovšem většinou pracoval s děsem pod povrchem, což dovolovalo čtenáři popustit uzdu své bujné fantazii. Akčních scén v jeho knihách povětšinou moc nenajdete. Proto zamrzí, že se je rozhodli scénáristé do Call of Cthulhu zařadit. Zbrklé útěky bych ještě bral jako součást budování napětí, plíživé scény v blázinci mi vyloženě sedly, ale scéna v muzeu, kde bylo třeba skrývat se před nemilým stvořením, mi doslova pokazila atmosféru. Možná někomu sedne více, ale metoda pokus/omyl ve zběsilém tempu prostě není můj šálek čaje.
Grafika rozpolcená jako duše hrdiny
Dobře napsaný příběh, o němž jsem se moc nerozpisoval, aby nedošlo k vyzrazení žádného podstatného detailu relativně krátkého děje, má i přes kostrbatější akční scény slušný spád, ale nedostal by se vám tak pod kůži, nebýt odpovídajícího výtvarného zpracování. Tvůrcům se zde podařilo zachytit podstatu Lovecraftových vizí. Tíživé temné barvy, tisíc odstínů šedivé a zelené, mezi nimiž uvítáte jakýkoliv plamínek žlutého světla. Nepřirozená mořská mlha líně se šinoucí ulicemi a tlumící veškeré okolní zvuky. Z pobřežního městečka, jeskynních prostor i chátrajícího domu na vás dýchne nepřátelský duch.
„Kulisy, v nichž se odehrává příběh, drtí svým pečlivým zpracováním fanoušky gotických hororů s výraznými dekadentními prvky docela solidně.“
Přesto fanouškům Prastarých bohů musí něco chybět – všudypřítomné kulisy rozkladu. Naštěstí designéři z Cyanide Studios mysleli i na něj. Nejedná se o nic účelně nechutného a zvrhlého (vzpomínáte na Agony?), ale v rámci Lovecraftovy poetiky nepostradatelného. Rozsápaná a tlející zvířata na pobřeží otvírá otázky nad tím, jaká bestie se na nich vyřádila. Rozpitvané mrtvoly a kusy těl poházené po nemocničním sklepení mezi šílenými chovanci. Krvavé fleky a podivní tvorové sápající se po živých duších v dosahu vás nenechají ani chvilku v klidu. Připočtěme znepokojivé obrazy paní Hawkinsové a máte zaděláno na pořádnou psychárnu.
Že milujete podobné věci, rádi se bojíte a už se řítíte nakupovat Call of Cthulhu? Ještě chvilku vydržte a čtěte dále. Pracně budovaný dojem strachu z nadpřirozena totiž zabíjí toporně se pohybující NPC postavy a špatný pohyb rtů vzhledem k mluvenému slovu. Neplatí to pouze pro renderované filmové předěly, ale během hraní budete nad robotovostí charakterů nevěřícně kroutit hlavou. Proč si nedali tvůrci větší práci s lepšími animacemi, když věnovali tolik pozornosti skvělému zpracování okolí?
Uspořádají kultisté obřad za lepší hodnocení?
Jak tedy Call of Cthulhu ohodnotit? Přiznám se, že svět Lovecraftových vizí mám hodně rád, a proto musím pochválit autory, jak zvládli převést jeho myšlenky do digitální podoby. Kulisy, v nichž se odehrává příběh, drtí svým pečlivým zpracováním fanoušky gotických hororů s výraznými dekadentními prvky docela solidně. Podobnou chválu si zaslouží tematické texty v nalezených knihách a smyšlené dokumenty. Velmi dobrým dojmem působí také práce s RPG prvky a rostoucím šílenstvím hlavní postavy během dialogů a průzkumu okolí. Samozřejmě musím veřejně poděkovat za kompletní českou lokalizaci, která zprostředkuje děj mnohem širšímu publiku.
Vše výše chválené má ovšem svou temnou stránku. Strnulý pohyb postav, otřesný pohyb rtů neodpovídají velmi dobrému dabingu, některé grafické efekty mlhy jak z 90. let a další detaily postupně ukusují bodíky hodnocení. Připočteme-li relativně slabou bezprostřední znovuhratelnost (což se změní ve chvíli, kdy Call of Cthulhu zapnete třeba po dvou měsících), dostaneme se na pomezí hodnocení mezi 7-8.
Nyní je na místě posoudit, zda je vaše sklenice poloplná, či poloprázdná. Já se budu muset objektivně přiklonit k velmi dobré sedmičce, protože vzhledem ke krátké herní době a nedokonalostem v pohybech postav se nedá akceptovat plnohodnotná cena AAA titulu. Ale skryté zvíře uvnitř křičí kvůli Lovecraftovské poetice, zajímavým charakterům a touze dokončit příběh „Osm!“ Pokud máte k dílu H. P. Lovecrafta tak silné pouto jako já, vnímejte hodnocení klidně o bod vyšší.
Hru koupíte na Xzone.cz a GameExpres.sk.
Nejnovější PC hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex UltraGamer 2018.
Recenze
Call of Cthulhu
Call of Cthulhu je atmosférou nabitá 3D adventura, která potěší především obdivovatele povídek H. P. Lovecrafta. RPG systém dokáže při prvním hraní vytvořit velmi dobrou iluzi důležitosti voleb, jež se ovšem s opětovným průchodem tříští. I přes krátkou herní dobu a toporný pohyb NPC postav ovšem jde o slušnou zábavu na osamělé zimní večery. Ph'nglui mglw'nafh Cthulhu R'lyeh wgah'nagl fhtagn.
Líbí se nám
- skvěle zachycená atmosféra děl H. P. Lovecrafta
- odsýpající příběh
- RPG systém projevující se do dialogů, prohledávání lokací a analýzy důkazů
- rostoucí šílenství a záchvaty paniky
- slušné množství dokumentů doplňující atmosféru
- vizuál lokací (pokud vnímáte zrnitost obrazu jako umělecký záměr)
- dabing postav
- česká lokalizace (pouze na PC a PS4)
Vadí nám
- krátká herní doba
- slabá okamžitá znovuhratelnost (lepší si dát odstup)
- toporné pohyby postav a neadekvátní pohyb rtů
- volby nemají tak významný dalekosáhlý dopad
- nepřiměřená cena
Ta herní doba mě celkem zklamala. čekal jsem tak 15 hodin marketingem nasazených a reálných 10 hodin pro hráče. Čeština je v tomto rozhodně pořádny plus, ale za plnou cenu mě to moc nepřesvědčí a raději si počkám a dočtu znovu sbírků povídek.
Rok vydání je 2018…drobná chybka
Toho jsem se trochu bál, že to bud epostrádat tu skvělou atmosféru z poslední hry Call of Cthulhu, kde scéna při útěku z hotelu nebo boj na lodi ve mě uvázla do dnes.
Ta cena je taky dost, za něco co graficky vypadá spíše jako první Dishonored i když ta grafika není nejhorší a tu atmosféru prostředí zvládá skvěle.
Mám z téhle hry dilema zda si ji pořídit nebo dát raději přednost něčemu jinému a počkat až tohle slevní.
Už žiju v budoucnosti. Recenze rok před vydáním. No proč ne
Za tohle mám v plánu dát pod 500kč. A na ně to klesne hodně rychle. A nebo spíš 300kč. Takovéhle hry se podruhé nehrají.
Asi bude lepší počkat si na bazar a nebo to dopadne jako v případě nové Lary a hra brzy slevní.
Když si vezmu hry, které jsou na všechny platformy z tohohle roku a jsou na tom graficky lépe a i o stovku menší cenu…
Můžete alespoň zmínit zda jsou tam prastaří? Nevím zda se to nepočítá za spoiler