Recenze: Darksiders 3 – Zuřivost posledního soudu

Země je sužována chaosem a sedmi smrtelnými Hříchy, nastal tak čas opět nastolit rovnováhu sil, a proto je vyslána Zuřivost, jedna ze čtyř Jezdců, aby zjednala nápravu. Že se však při lovu na ně zaplete do událostí daleko horších a spletitějších, však dosud netuší…

• Vychází na: PC (testovaná verze) PS4, Xbox One
• Datum vydání: 27. listopadu 2018
• Žánr: Hack and slash
• Česká lokalizace: Ne

Herní série Darksiders má v mojí sbírce zvláštní místo. K prvnímu dílu jsem se dostal krátce po jeho vydání díky několika gameplay videím, která mě dokázala okouzlit natolik, že jsem si první díl prostě musel co nejdříve zahrát, a taky to stálo za to. Jistě, zážitek nebyl perfektní a hra měla a stále má své světlé i stinné stránky, ovšem položila základ pro druhý díl, který jsem si užil ještě o něco více, a to nejen velice zajímavým příběhem a solidní hratelností.

Jestliže mi totiž Válka se svým obřím dvouručákem přišel jako někdo, komu bych nechtěl zkřížit cestu, pak mě Smrt doslova učaroval svou osobností. Ještě teď si vybavuji, jak jsem se při hláškách, které chladně pronášel v Darksiders 2, pobaveně ušklíbal a nebyl lepší pocit než pomocí jeho dvou kos rozsekat nepřátele na kaši.

Jenže nyní nastal čas, aby oba Jezdci uvolnili místo dámě. A to konkrétně Fury – Zuřivosti – třetí z Jezdců, za kterého dostáváme šanci si zahrát. Možná jste si kladli tu stejnou otázku jako já, než se mi třetí díl dostal do rukou: zdali je Fury schopna konkurovat svým bratrům, a to jak po stránce charakteru, tak i po stránce hratelnosti, na kterou se blíže podíváme později. Přeci jenom, osobnost hlavních hrdinů a jejich odlišnost je jedním ze stavebních pilířů celé série. A odpověď? Fury nejenže oběma pánům zdatně konkuruje, v mnoha ohledech je doslova drtí pod svými podpatky.

Hned na začátku totiž musím smeknout před prací, kterou studio Gunfire Games odvedlo, protože úkol, který je čekal, nebyl vůbec jednoduchý. Udělat pokračování s novým hrdinou, lépe řečenou hrdinkou, držet se příběhu a některých postav, ale zároveň přinést zážitek, který by se v mnoha ohledech lišil. Stejně jako jeho předchůdci sami od sebe. A u Darksiders 3 se to povedlo na výbornou.

Peklo na Zemi

Hned po tom, co opustíte hlavní menu, si založíte novou hru a z několika obtížností vyberete tu, která vám bude nejvíce sedět. Poté vás úvodní filmeček, zde zpracován formou velice pěkně nakreslených a temných obrázků, které se mění v návaznosti na vyprávění charismatického vypravěče, seznámí se vším, co budete potřebovat pro to, abyste se orientovali nejen ve hře samotné, ale i v příběhu Darksiders jako herní série. Takže ti z vás, kteří nehráli předchozí dva díly, nemusí mít strach z toho, že by se při hraní toho třetího ztráceli.

Zápletka Darksiders 3 je na první pohled poměrně triviální. Fury se vydává na Zemi, aby ji zbavila sedmi Hříchů: Pýchy, Lenosti, Obžerství, Závisti, Lakomství, Smilstva a Hněvu. Každý ze Hříchů je unikátní jak svým designem, tak i charakterem a jednotlivě všichni zapadají do příběhu samotného a hrají v něm větší či menší roli. Jenže jak v něm postupujete dále, začne se kolem vás točit vír konspirací, zrad a nestálých spojenectví. Ze začátku jednoduché vyprávění se zničehonic větví do složitějších linií, které vás dovedou udržet v napětí až do samotného konce, aniž byste se v nich nějak výrazněji ztráceli. Oceňuji to, že se autorům povedlo tímto způsobem vytvořit rozvětvenou linku, která však nepůsobí nějak roztříštěně, a před námi je tak vyprávění, které jasně ví, co chce a nesnaží se předat více, než je potřeba.

Příběh Darksiders 3 tedy dovede říci mnoho a i díky postavě Fury, jež vyniká svou drzostí, humorem a válečnickou náturou připomínající tu Kratovu ze série God of War, vás rozesměje, napne až k nepříčetnosti nebo dokonce rozesmutní.

Z předchozích odstavců by se možná dalo soudit, že je příběhová linka hry bezchybná, ale i v tomto případě se v ní najde pár much. Vyprávění je sice konzistentní a někam směřuje, přičemž nové postavy, které potkáváte, mají častokrát velice silnou a unikátní osobnost, ale některé z nich mohly dostat více prostoru pro to, aby se více představily. Hlavně protože mají potenciál, který ovšem nemohou naplno využít, což je velká škoda. Na druhou stranu tu potkáte několik starých známých, které sice nebudu zmiňovat, abych vás nepřipravil o překvapení, stejně si však neodpustím podotknout, že mě při prvním setkání s nimi zavalila vlna nostalgie a neubránil jsem se úsměvu. A ty z vás, kteří hráli předchozí díly, tak čeká příjemné překvapení.

Lepší jak Indiana Jones

Válka měl obří meč, Smrt dvě kosy. A Fury? Ta se v boji ohání bičem. Pokud jste si stejně jako já mysleli, že v boji je taková zbraň k ničemu, nemohli jste se více splést. Kde totiž Válka působil jako těžkopádný nemotora, kterého by rychlý Smrt udolal svými kosami bez nějakého většího úsilí, boduje Fury takovou zběsilostí a variabilitou úderů, že by ji oba pánové mohli závidět. Navíc se po bojišti pohybuje velice plynule a mnohem více využívá vertikality. Na spoustu nepřátel totiž neplatí běžné útoky, a tak je tou nejlepší cestou jejich vyhození do vzduchu a následné sešlehání na sebe navazujícími a velice efektními komby.

Když už jsem nakousl právě komba a s nimi související údery, Darksiders 3 jde ve stopách svých předchůdců a vašim cílem je tak ideálně útoky řetězit mačkáním nebo držením levého tlačítka myši, abyste dosáhli co nejničivějšího efektu. Musím ocenit práci, kterou vývojáři jednotlivým kombům věnovali, a samozřejmě i výběr charakteristické zbraně, kterou Fury používá. Šlo o risk, jenž se vyplatil – je to trefa do černého. Přeci jen, bič není meč nebo kosa z oceli a původně jsem si myslel, že se s ním moc vymyslet nedá. Ale plošné, vzdušné i jiné útoky, které můžete provádět, mě dovedly během několika minut vyvést z omylu.

Bič vám ale není užitečný jenom v boji, využijete ho i v místech, kde je potřeba se na něm zhoupnout, proto již zmíněná vertikalita. Takové plochy pro to určené jsou jasně viditelné a nestane se vám tedy to, že byste je nenašli. Hra vám však nenabídne jenom bič, protože v rámci zhruba patnácti hodin příběhu dostane Fury šanci měnit svou podobu, což má hned několik následků. Nejen, že se změní to, jak vypadá, ale nová forma také znamená i nový přístup ke hratelnosti a přístup na místa, kam jste dříve nemohli. Co je také na formách samotných skvělé, je jejich odlišnost. Jedna je těžkopádnější, ale zato dává daleko ničivější poškození; jiná je naopak opravdu hodně rychlá s tím, že není tak efektivní v souboji, ale dovedete dát více ran. Pak je tu ještě několik dalších, z nichž každá má svou výhodu i nevýhodu, které budete střídat a využívat. Samozřejmě je jen na vás, která z forem se stane vašim favoritem, ale počítejte s tím, že v rámci hraní budete muset použít všechny, abyste se dostali dál.

Jediná výtka, kterou bych k formám, respektive k jejich použití měl, se týká toho, jak jsou některé z nich nadřazeny ostatním, což však nutně nemusí být na škodu. Prostě a jednoduše některé formy dostávají více prostoru než ostatní a nastává tak stejná situace jako u postav. Opět se tedy nejedná o nějaký významný problém a je spíše na vašich preferencích či úsudku, budete-li to považovat za chybu či ne, nicméně však platí to, že některým částem tohoto prvku hry se mohlo věnovat více pozornosti.

Pokud bych však měl Darksiders 3 v rámci hratelnosti přirovnat k jinému titulu z jiné série, ten pravý se přímo vybízí – Dark Souls. Jde o hardcore hru i sérii, která nabízí opravdu pekelně těžkou obtížnost doprovázenou příběhem, jenž nebyl pro každého. Pro naše potřeby je však důležité právě ono spojení „pekelně těžký”. Protože přesně to platí i pro nové Darksiders. Abych si hru v klidu prošel, naivně jsem zvolil druhou nejlehčí obtížnost s tím, že mě čeká procházka růžovým sadem. Jenže přišla studená sprcha. Darksiders 3 je totiž opravdu náročná hra, a tak raději buďte připraveni na to, že budete umírat stále znovu. A znovu. A znovu. A pořád dokola.

Protože se s vámi hra nemazlí, budete se muset co nejrychleji přizpůsobit nastaveným pravidlům. Podobně jako v Souls sérii zde boj funguje na principu dobře načasovaných úskoků. Takový úskok je odměněn možností uštědřit nepříteli zdrcující protiútok, a pokud naopak neuskočíte včas nebo špatným směrem, čeká vás buďto smrt nebo ztráta podstatné části zdraví. Ale tím podobnost s oblíbenou hardcore sérií ani zdaleka nekončí. Čeká na vás zběsilé nakupování úlomků doplňujících život, protože těch je vždy zoufale málo, ačkoliv vám hra po každém oživení milosrdně dá tři velká léčení. Dále sbírání místní měny, takzvaných Soul Lurchers, za než se dají kupovat různá vylepšení a kterými zároveň levelujete vaši postavu. Tedy pokud je po smrti neztratíte, ačkoliv je zde možnost je následně vyzvednout tím, že praštíte do mraku vnášejícího se nad místem vašeho skonu. Potom tu máme nemilosrdně umístěné checkpointy. Ty však nepovažuji za dobrý nápad, spíše za otravný herní prvek. Když zemřete a musíte lokaci plnou nepřátel projít znovu, není to zrovna příjemné i přes to, že brány, dveře a zkratky zůstávají otevřené a hra má hodně stabilní systém ukládání. Co totiž fungovalo v Dark Souls, tady jednoduše nefunguje. Prostě jsem neměl ten radostný, odměňující pocit z toho, že jsem našel další checkpoint poté, co jsem na několikátý pokus zdolal všechny nepřátele na daném území, a to je něco, co hře prostě nelze odpustit. Zde se tvůrci měli vydat spíše cestou quicksavů a manuálního ukládání, protože to by pro hru bylo daleko lepší a výhodnější.

Oproti druhému dílu, který se více soustředil na dungeony a otevřený svět, se i díky zasazení třetí díl zaměřuje spíše na otevřenější koridory s několika skrytými odbočkami a nemá problém všechna místa propojit stejně jako Dark Souls. To navíc působí velice příjemným a uceleným dojmem – při průchodu tak není problém celou oblast prosprintovat a vyhnout se jakémukoliv střetu, což ocení zejména speedrunneři, které nezajímají tajemství, jež hra nabízí.

Nebylo by od věci zmínit v rámci soubojů i nepřátele samotné. Těch je hodně a najdete mezi nimi různé a nebezpečné druhy. Od těch nejmenších a nejzákeřnějších, až po ty největší, jejichž monstrozita mi nejednou vyrazila dech. V Darksiders 3 se kreativitou opravdu nešetřilo, a i když jsou souboje mnohdy předvídatelné, nepřátelé častokrát neútočí najednou a rádi si před další sadou úderů dají malou pauzu. Dokáží vás tak častokrát překvapit či vyvést z míry.

Samozřejmě tu najdete i několik bossfightů a mini-bossfightů, o kterých vám však nic neřeknu, protože je jen na vás, abyste je našli a poměřili s nimi síly. Prozradit mohu jen to, že se neopakují a byla jim věnována značná péče. Představují tak řádnou výzvu pro ty, kdo mají odvahu ji přijmout.

Abychom ale nebyli v nevýhodě proti ostatním, dali autoři Fury do vínku hned dva speciální útoky. Ten první, slabší, se jmenuje Wrath Attack, nabíjí se rychleji a nepřátelé vás během něj mohou zranit. Jeho výhoda však spočívá v tom, že vás zrychlí a dá vám větší sílu, takže při střetu se silnějšími oponenty je to neocenitelný pomocník. Druhý, nazván Havoc Form, by se dal přirovnat ke sparťanskému hněvu ze série God of War. Fury se promění v jakousi planoucí bestii, kterou nelze zranit, a postupným útočením na nepřátele si doplňuje zdraví do té doby, než se vyčerpá ukazatel. Havoc Form se sice doplňuje velice pomalu, ale výsledek stojí za to. Navíc se vše dá urychlit předmětem zvaným Havoc Shard.

Výčet herních prvků bych zakončil možností rychle cestovat po již objevených lokacích. Systém rychlého cestování tu je a funguje na výbornou. Pokud tedy potřebujete rychle něco zařídit v jiné lokaci a vrátit se zpátky, můžete tak učinit během mrknutí oka.

Pozemský ráj

Ačkoliv Darksiders 3 oproti jiným titulům z letošního roku nevypadají nejlépe, jedna věc se jim upřít nedá. Nasvícení v jejich případě dělá divy a je to znát. Pokud budete procházet temnými kouty, kam se právě škvírkou dere sluneční světlo, uvidíte, jak moc se změní tvář hry a jak vyniknou jednotlivé modely a jejich textury, které jsou udělány s nepochybnou pečlivostí. Odmyslíme-li si hru světla a stínu, graficky jsou Darksiders 3 dnešní průměr, ale zachovávají si typickou stylizaci předchozích dílů, což je jedině dobře. Navíc pracují se spoustou částicových a environmentálních efektů, najdete tu tedy spoustu ohně, prachu a mnoho dalších detailů, které ovšem mají dopad na celkovou hardwarovou náročnost. Ta není tak strašlivá, jak by se mohlo na první pohled zdát, přesto dá vašemu počítači zabrat.

Co se modelů postav, nepřátel a s nimi souvisejících animací týče, ty jsou velice povedené a mnohdy vás překvapí svojí kreativitou. Bohužel mám zde s hrou jeden problém, váže se ke cut-scénám. Práce autorů na hře je opravdu obdivuhodná, ale mohli věnovat více času synchronizaci dabingu a pohybu rtů, protože občas jsou postavy mírně mimo a jejich ústa se nepohybují v souladu s tím, co říkají.

Na druhou stranu mohu jen obdivovat péči věnovanou vlasům Fury, které různorodostí svého pohybu předčí snad i ty Lařiny ze série Tomb Raider. Sličná archeoložka tak může jen závidět, jak se Fury různě vlní její rudé vlasy, jak se samy pohybují, protože, a to již bylo vysvětleno od vývojářů samotných, mají svůj vlastní neposlušný rozum a takto je to krásně znázorněno.

Hra ještě rozhodně boduje designem jednotlivých lokací. Vzhledem k tomu, že se v rámci hry nacházíme na Zemi, by si někdo mohl myslet, že se není kde vyřádit, ale opak je pravdou. Prostředí je různorodé a kombinuje prvky z reálného světa s fantazií autorů. Obří stromy, které prorůstají mrakodrapy, bažiny uprostřed města, podzemí plné pavučin, to vše tu je a dokonale spolu ladí.

Dáma, jak se patří

Po hudební stránce jsou Darksiders 3 velice pěknou a konkurenceschopnou záležitost, jež se nemá za co stydět. Soundtrack vás dovede řádně nabudit při soubojích nebo napnout při cut-scénách, umí zkrátka a dobře vyjádřit, a hlavně doprovodit vše důležité, co se kolem vás odehrává. I zvuky světa okolo vás hrají důležitou roli, a na to se také myslelo. Uslyšíte tak všemožné skřeky, bublání, vrzot, bzukot otravného hmyzu a spoustu dalšího. Jediný problém týkající se zvuku tak snad vidím v jeho hlasitosti, jež je někdy neadekvátní vůči momentální vzdálenosti, ale opět se jedná spíše o drobnost.

Jak tedy noví Darksiders celkově dopadli? Naprosto skvěle oproti tomu, co jsem původně očekával. Jedná se o milé překvapení, které mi snad dodalo více optimismu pro nadcházející tituly. Boduje výborně napsaným scénářem, příběhem, který se může směle postavit vedle jeho předchůdců, a agresivní hratelností, která mi opět ukázala, co to znamená hardcore průchod doprovázený postupným nasáváním všech mechanik, jež hra nabízí. K tomu si připočtěte práci s prostředím, nutnost střídat bojové styly a řetězit komba a vyjde vám z toho jedna z nejlepších her tohoto roku, kterou dolů sráží jen pár chybek, bez kterých by se však jednalo o perfektní zážitek. Možná je studio Gunfire Games formou aktualizací opraví.

Hru koupíte na Xzone.cz a GameExpres.sk.

Nejnovější PC hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex UltraGamer 2018.