Recenze Jagged Alliance: Rage

První díl této devadesátkové série byl vydán už v roce 1995, spin-off vyšel rok na to a druhého dílu se starší čtenáři dočkali téměř na přelomu milénia, tedy v roce 1999. Během dalších let se na následujících hrách vystřídalo poměrně velké množství vývojářských týmu a vydavatelů, ale jejich výtvory nedosahovaly kvalit originálu.

Tahle jízda skončila po osmi letech, a to posledním dílem, jehož zrození začalo kampaní na Kickstarteru. Tento “skvost“ nesoucí podtitul Flashback vybral peněz dostatek a v roce 2006 se dostal na světlo světa. Studio Full Control však vybrané peníze dobře nevyužilo a jejich dílo sklidilo spíše kritiku než pochvalu a troufám si říci, že oprávněně. Trvalo to dalších dlouhých 12 let, než si někdo vzpomněl na kultovní první Jagged Alliance z roku 1995 a nechal pány a dámy z Cliffhanger Productions vydat pokračování. Povedlo se jim to?

• Vychází na: PC (testovaná verze), PS4, Xbox One
• Datum vydání: 6. prosince 2018
• Žánr: Tahová strategie
• Česká lokalizace: Ne

Tak koho vybrat?

Devadesátky jsou zpátky a s nimi i staří známí. Původní osazenstvo šesti postav vystřižených jak z béčkového filmu je zpět, i když ne úplně ve stejné kůži jako kdysi. Na začátku hry si můžete vybrat jen dva z nich, ale výběr není úplně jednoduchý. Každá postava má své slabé i silné stránky, například menší inventář, větší náchylnost na infekce nebo třeba více zdraví. Každý charakter má i nějakou speciální schopnost, přičemž někdo má pouze jednu, jiný jich má zase více. Tato mechanika je zde vlastně to hlavní – hra nese podtitul Rage právě kvůli tomu. Tyto schopnosti vám při hře dokáží občas dost pomoc, ačkoli jejich užívání není neomezené. Cenou za jejich použití jsou adrenalinové body, které se postupně doplňují pří různých akcích. Ve hře pak těmito schopnostmi můžete léčit vašeho raněného spolubojovníka a dostat ho tak ze spáru smrti nebo poskočit nenápadně o pár polí dál přímo za nepřítele, aniž by vás někdo viděl, a ručně ho skolit.

Vybírat musíte ale opravdu pečlivě. I přesto, že máte při výběru postav na začátku hry velkým písmem dost důrazně napsáno, abyste vybrali dvě, tak jsem tak nějak doufal, že se má dvoučlenná grupa později ve hře rozšíří ještě o někoho dalšího. Ale byl jsem na omylu. Toho, koho si vyberete, máte po celou hru a na další rozšíření vašeho akčního bojového dua zapomeňte.

 

1 z 5

- +

1.

2.

3.

4.

5.

První dojmy

Jakmile si konečně přečtete všechny silné i slabé stránky všech na seznamu a vyberete si nějaké ty dva obětní beránky, je na řadě samotné hraní. Jak jsem již zmínil, příběh hry je naprosto klasickým béčkem z devadesátek. Ihned zkraje vás zajme zlý protivník, upoutá vás ve své laboratoři do futuristicky vyhlížejících lůžek a začne vám samozřejmě představovat svůj experiment, ve kterém mění kohokoliv na své zombíky, kteří ho poslouchají na slovo. Vy však utečete a začnete proti němu bojovat.

Během toho, co vám onen padouch prezentuje svoje (ne)fungující přetvořené poskoky, máte chvilku se seznámit s tím, jak hra vypadá. Vzhledově je grafika stylizovaná do retro komiksu v pastelových barvách. Na pohled to úplně špatně nevypadá, ale úplně dobře také ne. Mému celkovému dojmu z vizualizace hry nepomohl ani způsob vyprávění. Ten je vždy tvořen rozhovory v horní části obrazovky, během kterých postavy provádí své předem nadefinované skripty. Vedle samotného textu se pak zobrazuje podobizna postavy, která právě hovoří. Ta ale vypadá jak robot bez jakýchkoliv mimických svalů. Animace obličejů se zúžila většinou jen na hýbání pantem nahoru a dolů. Dojem nízkého rozpočtu „krásně“ dokreslil i dabing, u něhož jsem měl pocit, že samotný text čte nějaký automat bez emocí. Bez zájmu. Ani animace zmíněných skriptů, které postavy vykonávaly (lépe řečeno ty pauzy mezi jednotlivými animacemi), nepůsobily nijak dobře. Postava někam doběhla, zastavila se, spustil se skript a postava něco udělala, zase pauza, postava někam odběhla. Takový dojem na mě hra udělala ještě před tím, než mě nějaký zbabělý asistent po odchodu hlavního záporáka rozvázal a já se pustil do hraní.

 

1 z 3

- +

1.

2.

3.

Klasická tahovka

Abych se naučil, jak hru hrát, zaškrtnul jsem si při spuštění kampaně, že chci tutoriál. Tím mě v první misi provedl zmíněný asistent, který přeběhl a uvolnil pouta mých dvou bojovníků, aby unikli ze smrtícího lůžka. Tutoriál celkem uspěl a naučil mě, jak se hra hraje, ale přeběhlík během něj neustále opakoval, abych provedl určitý úkon i s mou druhou postavou, a to pořád dokola. Tato hláška mi velice rychle začala lézt na nervy. Říkal ji téměř celou první misi zas a znovu.

Po stránce hratelnosti je ale jinak Jagged Alliance: Rage klasickou tahovou strategií na kola, kdy každá postava má určitý počet bodů k nějaké akci, jež se vám ukazují ve spodním panelu. V pravém rohu je pak zobrazeno, co postava drží v ruce (zpravidla zbraň nebo nástroj), což si můžete přepínat pomocí klávesy X, pokud vám například přímo v boji dojdou náboje v jedné zbrani. Samozřejmě ale musí být nabitá, k nabití prázdné zbraně se vyčerpá určité množství bodů na dané kolo. Střílet zde budete celkem dost, i když hra je spíše navržena jako stealth akce. Napovídá tomu už jen samotný počet vašich bojovníků. Ve dvou proti osmi v přestřelce moc velkou šanci na přežití nemáte. Po levelu přitom můžete buď klasicky běhat, jít potichu, což je ale dražší na body, nebo se plazit, což je nejdražší a trvá dlouho se takto dostat na nějakou větší vzdálenost.

Když už se ale někam plazíte, můžete zalézt do vysoké trávy, písknout na vojáka poblíž, který vám přijde jako beránek přímo pod nos a vy ho pak, jak se sluší a patří na pořádné béčko, holýma rukama zabijete. Jakmile je dílo dokonáno, je na čase kouknout se, co všechno měl u sebe.

 

1 z 3

- +

1.

2.

3.

Výstroj a výzbroj

Oba vaši hrdinové mají své statistiky, svůj inventář a své vybavení. Z vojáků tedy ze začátku vezmete pistoli, později pušku nebo kulomet a helmu a na konec také vesty, batohy a podobně. Každá z této výstroje a výzbroje má své atributy a podle toho vám také bude sloužit. Důležité jsou i bandáže, lékárničky a voda – vaši vojáci totiž mohou být dehydratováni, mohou mít v těle po zásahu šrapnel nebo mohou mít infekci.

Samotná těla na mapě jsou v jedné věci řešeny trochu nešťastně. V případě, že se k mrtvole chcete jenom přiblížit, musíte pohled kamery správně natočit, jinak totiž kurzor velice rád zaměřuje přímo na tělo kvůli lootovaní. Nejednou se mi tak stalo, že místo pohybu jsem šel obírat mrtvolu o její poklady uprostřed akce.

Při zadávání nějaké úkonu mě dost často iritovalo všudypřítomné potvrzovací okno. Bez jeho odkliknutí se postava prostě nepohla. Naopak se mi líbila možnost zaměřování. Po výběru střelby na cíl se vám klasicky zobrazí okno s procentuální šancí na trefu, přičemž můžete pomocí pravého tlačítka myši (a za cenu akčních bodů) šanci na zásah zvýšit. Naopak trochu zvláštně působila mechanika, díky které jste po zabití všech nepřátel na mapě mohli obrat kohokoliv bez ohledu, jestli je vedle vás nebo na druhém konci.

 

1 z 3

- +

1.

2.

3.

Jako ve Vietnamu

Design samotných map je ale na slušné úrovni. Jsou sice menší, zato hezky zpracované. Stylizací a barevností mi lokace připomínají převážně asijské džungle. Místy ale byla barevnost tak jednolitá, že mi určité prvky na mapě splývaly, například vyvýšeniny jsou vidět jen z určitého úhlu. Nepomáhá ani forma zobrazení maximálního pole působnosti vaší figurky v boji. Ani samotná postava není úplně dobře zvýrazněna. V případě, že se mi pánové váleli oba poblíž sebe v trávě, měl jsem problém rozpoznat, který je právě aktivní a který ne.

Po ukončení mise, což provedete přesunutím vašich dvou oveček do zeleného čtverce, se zobrazí celý ostrov, o který bojujete. Ten funguje jako hlavní mapa s jednotlivými levely. Můžete se mezi nimi přesouvat dle libosti, tedy mezi nejnovějšími a těmi již hotovými. Lze je také procházet nelineárně a můžete si vybrat, kam půjdete dříve. Mezi lokacemi jsou i menší body, na kterých se můžete pro jedno kolo zastavit, nechat vaše dva kluky odpočinout, vyléčit, vycraftit si modifikaci na zbraň anebo si opravit výstroj. Na místě byste se ale neměli zdržovat příliš dlouho. Z toho zařízení, ze kterého jste utekli, vás pronásledují nepřátelské jednotky, které se stejně jako vy pohybují po ostrově mezi lokacemi a můžete tak ve vesničce, kterou jste pár chvil zpět vystříleli, potkat nové jednotky.

 

1 z 3

- +

1.

2.

3.

Co dál?

Bohužel více obsahu hra nenabízí. Tak nějak jsem čekal rozšíření týmu, třeba náhodnou záchranou uvězněného spolubojovníka před nepřáteli nebo návrat do nějakého základního kempu, kde by byla možnost dalšího člena vybrat. V tomto případě nikoliv a ve hře tak pořád dokola jen bojujete se svýma dvěma vojáky na mapce, snažíte se vystřílet nepřátele, něco získat nebo někoho zachránit.

Nabízí se tak otázka, zda by nebylo lepší další hry s názvem Jagged Alliance nevydávat a nekazit si tak vzpomínky na první a druhý díl. To by ale základem herního světa nesměl být zisk z prodeje.

Jagged Alliance: Rage! koupíte na Xzone.cz a GameExpres.sk.

Nejnovější PC hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex UltraGamer 2018.