Recenze: Feudal Alloy – pro olej šel bych světa kraj

Zatímco se znojemské studio Attu Games připravuje na ostrý start své plošinovky Feudal Alloy, na mém harddisku se už slovutný robotický bojovník dávno prohání. Počin nadějného vývojářského týmu, jenž už do světa vypustil hru Toby: The Secret Mine, sleduju už hodně dlouho a v betě jsem se dostatečně vyblbnul, jak jste si mohli přečíst v příslušných dojmech. Proto jsem byl opravdu zvědavý, jak se povede plná verze. A musím přiznat, že zklamaný jsem rozhodně nebyl, více se ovšem dočtete v recenzi.

• Vychází na: PC (testovaná verze), PS4, Xbox One, Nintendo Switch
• Datum vydání: 17. ledna 2019
• Žánr: Akční RPG, Metroidvania
• Česká lokalizace: Titulky

*Na PS4 a Xbox One vychází hra o něco později.

Hlídač v domově důchodců

U skákaček, ať už oddechových nebo hardcore, hraje příběh odjakživa spíše druhé housle a milovníci žánru se raději zabývají debatami nad přesností ovládání, takže je možná s podivem, jakou práci si tvůrci z Attu Games dali s originálním zasazením své druhé hry. Feudal Alloy nás zavede do rytířského středověku, kde to ovšem nevoní po pečeni, ale spíše spáleným olejem. Místní svět totiž ovládají zlaté rybičky, které si hoví na roztodivných robotích konstrukcích. V tomto ohledu je náš hrdina Attu docela konzervativní jedinec.

„Poznávání místního koloritu patří k základním mechanismům Feudal Alloy.“

Jeho životní úděl spočívá ve výrobě rostlinného oleje sloužícího k promazávání kloubů vysloužilých konstruktů. Relativní pohodu naruší invazivní nájezd zlodějů zlatavé tekutiny, což by mohlo způsobit kolaps šrotovního starobince. Attu neváhá, bere orezlý meč a peláší tunely po stopách nenechavců. Mimo několika animovaných chvilek se vyprávění obejde beze slov a vy tak jen můžete tušit, jak funguje svět roboryb.

Metroidvania na český způsob

Poznávání místního koloritu patří k základním mechanismům Feudal Alloy. Téměř vše v dohledu touží po vašich součástkách, takže se budete pořádně ohánět, abyste zajistili svou existenci a postoupili hlouběji do sídla zločinného gangu. Jedná se o spletité bludiště plné tajných chodeb, zdánlivě skrytých místností a samozřejmě neprůchodných bezpečnostních závor. Jak jsme u metroidvanií zvyklí, postupně se budou objevovat nové způsoby překonávání překážek, v truhlách se budou válet čipy otevírající brány do dalších lokací a občas náš robot narazí na bosse či arénu, takže přijde na řadu také boj o holý život.

Nepřátelé se hemží všude okolo v hojném počtu, takže váš meč bude mít stále co rozsekávat. Obyčejní pěšáci vás asi nerozhodí, ale větší monstra s pilou, otravní ovádi, obrněné miny nebo kolosální hromady svalů (ehm, tedy plechu) s mečem vaší velikosti už mohou potrápit i zkušené borce. Na každého z nich platí nějaký trik, ale ne každý jde porazit na první potkání. Na některé totiž musíte uplatnit hořící výbušniny, jiní pookřejí po řádném poškádlení elektrickou bombou. Po opuštění některé z lokací se protivníci obnoví, takže pokud budete potřebovat peníze či zkušenosti a na druhé straně dveří bude silná potvora, s níž si poradíte, grindování se přímo nabízí.

Rytířská vizáž

Přesto jsem neměl nikdy pocit, že bych musel farmařit na ubohých řadových robotcích ve službách olejového gangu. Obzvlášť když jsem v rozložitém podzemí neustále ztrácel směr a smysl pro orientaci. Občas mi přišlo, že jsem bloudil až zbytečně mnoho a mapa mi byla nápomocna jen náznakově. Takže jsem si při tápání po správném směru dostatečně nahnal zkušenosti, jež jsem investoval do relativně slušně rozsáhlého vývojového stromu. Každý bodík se cení a musí se umisťovat s rozmyslem, protože dopad na hratelnost je docela velký.

„Každý souboj se stává bojovým baletem mezi nepřáteli, snahou o co nejefektivnější údery kombinované s vyhýbáním se nepřátelským zásahům.“

Já osobně jsem se vydal směrem mrštného bojovníka, jehož písty se jen tak nepřehřejí a dokáže obratně odrážet útoky nepřátel, ale v případě, že se rozhodnete mít odolného hromotluka s velkou silou, nikdo vám bránit nebude. Nakonec se pravděpodobně přikloníte k rovnovážnému rozvrstvení svých zkušeností a přibližně od poslední třetiny již budete vládnout všemi schopnostmi, které se ještě dají vylepšit čipy. Bez součástek do základové desky se nedostanete do neprozkoumaných částí podzemí, takže červené truhly pro vás budou primárním cílem hledání.

Dvojskok a úhyb jsou plošinovkovou samozřejmostí, ale proti nejobtížnějším potvorám moc nezmohou. Útoky na dálku pomocí výbojů, házení rozličných bomb, skákání po zdi nebo nabíjení meče energií to už je panečku jiná. Vhodným kombinováním všech dovedností se dostanete na kobylku každému. Jen musíte hlídat hladinu životodárného oleje a poctivě jej doplňovat a neustále myslet na chlazení, abyste nepřehřáli svou soustavu. Zavaření systému v nevhodný okamžik by mohlo být kritické. Každý souboj se tak stává bojovým baletem mezi nepřáteli, snahou o co nejefektivnější údery kombinované s vyhýbáním se nepřátelským zásahům.

Pouťový stan obchodníka

O úspěšném přežívání v nelítostném robosvětě nebude rozhodovat pouze váš postřeh a dovednosti, ale také kvalitní výbava. Nejvzácnější kousky seženete pouze pohozené v truhlách rozlehlých podzemních prostor, ale nebojte se, že byste pobíhali po okolí v necudně odhalených obvodech. Za vymlácené peníze můžete mimo oleje, chladicí kapaliny a bomb nakupovat krunýře, helmy, paže či nohy s rozličnými vlastnostmi a umně tak doplňovat zvolené schopnosti za zkušenostní body. Jednotlivé kousky brnění se projevují velmi pěkně také z pohledu grafiky. Kompletování jednotlivých setů pro mě bylo jednou z motivací prohledávat každý kout mapy.

„Po hodinách ve společnosti zlaté rybky, křehkého akvária a hromady pomláceného plechu mám pořád chuť se vracet k pobíjení členů olejového gangu.“

Feudal Alloy vlastně z audiovizuálního pohledu dopadl celkově velmi slušně. Hudební podkres se mi neomrzel, syčení pístů Attua mi neustále připomínalo, že hraju za mechanickou postavu, likvidace nepřátel uspokojivě evokovala zvuky šrotoviště, takže uši neměly během průchodu titulem žádný problém. Vizuální stránka dopadla snad ještě o chloupek lépe. Líbivě navržené potvory a vtipně vymyšlené detaily prostředí společně s bezproblémovým pohybem hrdiny ukazují na velký krok od prvního titulu studia Attu Games. Škoda jen, že se nepodařilo lépe zmáknout orientaci v menu, resp. v mapě.

Po hodinách ve společnosti zlaté rybky, křehkého akvária a hromady pomláceného plechu mám pořád chuť se vracet k pobíjení členů olejového gangu. Postupně jsem přišel na mnoho záludných způsobů, jak zatopit i těm nejtěžším rivalům. Z počátku vám totiž bude Feudal Alloy připadat relativně těžký a možná si budete v pozdějších pasážích trhat vlasy na hlavě. Každá chyba se zde totiž po zásluze trestá. Přesto až na několik výhrad, které by přispěly k pohodovějšímu zážitku, můžu plošinovkářům znojemský projekt jednoznačně doporučit. Fanoušci zajímavých projektů se navíc můžou poohlédnout po fyzické verzi hry vydávané v rámci Xzone edice pro PC.

Nejnovější PC hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex UltraGamer 2018.