Za uplynulých 20 let musely některé ikonické postavy od Nintenda dostat tolik ran a získat tolik modřin, kolik by asi ani legendární Chuck “zvládnunapočítatdonekonečna” Norris neustál. Od vydání Super Smash Bros na N64 až po verzi pro 3DSko a Wii U z roku 2014 totiž musel Mario zažít obrovské množství zuřivé šikany a bití od ostatních postaviček, které se do té doby tvářily jako největší kamarádi. Možná se už i těšil na odpočinek a klid, ale ten mu byl koncem loňského roku dost rázně přerušen na konzoli Switch vydáním bojovky Super Smash Bros. Ultimate.
- Vychází na: Nintendo Switch
- Datum vydání: prosince 2018
- Žánr: bojovka
- Česká lokalizace: Ne
K naší všeobecné spokojenosti bohužel jde o naprosto výbornou záležitost a s klidem můžu hned teď prohlásit, že namlátit našim oblíbeným postavám nebyla nikdy větší zábava. Ultimate přináší ve zkratce vylepšený, vyvážený a hlavně kvalitní obsah a k tomu ještě celou řadu nových doplňků, které spolu dohromady vytváří perfektní kombinaci pro vdechnutí nového života této sérii.
Všeho je víc!
Většina ovládacích prvků a herních mechanik zůstala stejná, ale najdeme tady pár změn, které nováčci nevědomky ocení a veteráni série okamžitě odhalí. Oproti předchozím dílům je Ultimate celkově mnohem rychlejší. Skoro by se dalo říct, že se při jeho hraní vybaví pamětníkům spíš rychlý boj v Melee na GameCube než některé z novějších pokračování z posledních let. Dokonce bojovníci působí v rukou hráčů dostatečně hmotně a také jakoby přibrali na váze. Právě nováčci na tyto drobné změny ani nepřijdou a hra jim bude připadat prostě normální, ale stačí když si zpětně vyzkoušíte starší Super Smash Bros. a najednou budete mít pocit že jsou novinky natolik významné, abyste dostali při hraní Ultimate úplně jiný, lepší pocit.
Jenže Ultimate není jen o těchto několika změnách. Již od prvního oznámení totiž bylo jasné, že změny dorazí v daleko širším měřítku. Rovnou se nebojím říct, že jde o největší Smash titul série. Bráno od největšího množství postav, přes největší možný seznamu arén k boji, největšímu množství hudebních skladeb, větší nabídce předmětů a mnoha dalších drobností, je změn prostě tolik, že víc jste jich nikdy předtím nemohli u Super Smash Bros. vidět. Přitom kdybyste se na tyto změny podívali třeba z pohledu profláklých sérií typu Call of Duty anebo Assasins Creed, šlo by jistě pouze o obchodní tah. Všeho víc je přece vždycky fajn a hráči to mají rádi. Jenže pak se častokrát ukáže, že tyto impozantní čísla bohužel ne vždy představují lepší zábavu.
A teď se podívejte na Ultimate, které nám předhodí přes 70 základních postav (69 + 5 variací). To skoro vypadá na pořádně zbytečný seznam. Jenže na začátku jich máte přístupných pouze pár a po pár soubojích prostě zjistíte, že jde o dokonalou rovnováhu mezi dostupnými bojovníky, odměnou v podobě získání nových a postupným sebezdokonalováním v online bitvách anebo příjemným postupem v singleplayeru. Ano, Super Smash Bros. Ultimate totiž nemůžete vůbec srovnávat s bojovkami jako je Tekken nebo DoA, které postupně na zábavu pro jednoho hráče zapomínají. Nintendo opět cílí i na zaryté singleplayeristy.
Zpět k postavám. Většinu jich si odemknete po určitém čase stráveném prostým hraním hry a plněním výzev. Výzvy se navíc postupně v čase obměňují, a tak když nezískáte jednoho, stačí chvíli počkat a máte možnost namlátit (a získat) dalšího bojovníka. Jenomže odemykat si postavy můžete i hraním adventurního režimu pro jednoho hráče jménem World of Light. Takže docela rychle zjistíte, že menu s výběrem bojovníků se docela slušně rozroste už po několika hodinách. A přitom jde tak nějak o pasivní přírůstek do seznamu. V tomto případě se navíc u získávání nové postavy moc nezapotíte, a přitom máte na druhou stranu z úplně všech naprostý pocit jedinečnosti, a to i navzdory tomu, že jsou sady pohybů namapovány u všech na stejná tlačítka. Ale nemusíte být dopředu otráveni. Najde se i pár nových, které přináší do tohoto mixu velmi zajímavé prvky. Ale na jejich odemknutí budete muset investovat trochu času.
Všechno je prostě lepší…
A pokud můžeme vyzdvihnout jen jednu věc ve které Smash Bros vždycky vynikal, tak je to využití franšízy. Tentokrát se nesetkáme jen s těmi nejlepšími z celé historie Nintenda, ale i s velmi dobře vybranými bojovníky třetích stran. Když se nad tím trochu zamyslíte, tak druhotnou funkcí Smashe vždycky byla prezentace herní historie. Ultimate nejsou výjimkou a tentokrát to dokazuje rozšířením na ještě větším počet značek. Najdeme zde třeba i Metal Gear, Street Fightera nebo Bayonettu a jde tak o dost komplexní balíček postav.
V předešlých dílech jste tyto bojovníky sbírali spíše ve formě trofejí, které nám tyto hry připomněly, ale v Ultimate se objevuje úplně nový prvek ve formě spiritů. Spirity můžete použít i v multiplayerových bitvách, pokud jsou povoleni v předem definovaných pravidlech, jako pomoc v podobě pasivních schopností. Zvýšení síly útoku nebo odolnosti vůči nějakému elementu se vždycky hodí.
Nejvíc je ale využijete ve World of Light, v tomto Ultimatním singleplayerovém adventurním režimu, kde máte za úkol zlikvidovat zlého Galeema. V úvodu příběhu jsou téměř všichni bojovníci proměněni v loutky temnoty. Výjimkou je Kirby, který je také vaší jedinou, výchozí postavou. S ním postupně procházíte jednoduchou, ale poutavou mapou, bojujete s různými bojovníky, které Galeem ovlivnil a když je porazíte, přidáte si je do své skromné sbírky. Občas se také setkáte s bojovníky, které když porazíte a přidáte si je do seznamu ve World of Light, otevřou se vám další možnosti. A také nesmíte zapomínat, že pokud si je odemknete v tomto režimu, a ještě je nemáte odblokované jiným způsobem, přibudou do seznamu výběru i v ostatních režimech.
…a spiritů není nikdy dost!
Když na spirity zvyknete, naučíte se je používat, teprve oceníte jejich význam. Spiriti se dělí na primární a na podpůrné, z nichž každý přidává vašemu bojovníkovi různé výhody. A někteří jsou dokonce důležití pro poražení konkrétních nepřátel. Když pak bojujete a vyhráváte, zvedají se statistiky primárních spiritů, což je zase nutné k boji se silnějšími bojovníky a jejich spirity. Ti vám pak zase přinesou ještě lepší bonusy.
Pokud tedy nejste vyloženě milovník singleplayeru a nevíte, proč byste měli v adventurním režimu dále pokračovat (kromě nutnosti záchrany svých oblíbených postav a porážky Galeema), je dobrým důvodem zjištění, jaké spirity ještě můžete odemknout pro vyvážení svého perfektního bojového stylu. A tady je opět důležité upozornit na drobné detaily. Každá bitva proti určitému spiritu je vytvořena tak, aby nejlépe reprezentovala danou herní postavu. Chcete-li například odemknout ducha Wigglera, budete v boji čelit žlutému Yoshimu. Na první pohled to není až taková bomba, ale musíte si uvědomit, že na vás čeká více než 1000 spiritů a každý boj je podobně originální. Až pak můžete ocenit práci a úsilí, které na hře tvůrci odvedli.
Za výhru v boji si můžete nové spirity nakoupit, doplnit různé předměty, vycvičit spirity nebo je třeba poslat hledat poklady, zatímco vy si užíváte další souboje. Občas totiž narazíte na malé dungeony, určené pro průzkum, anebo na mini-bosse a až všechny nástrahy překonáte, můžete konečně sejmout Galeema. Já osobně jsem tento režim neskutečně ocenil, protože mám prostě primárně hru pro jednoho hráče rád, a i když se dneska bavíme o bojovce, určené hlavně pro bitvy mezi živými hráči, strávil jsem na mapě při normální obtížnosti (k dispozici je ještě režim Easy) něco přes 30 hodin.
Proti všem!
Nepochybně více času vám zabere multiplayer, kde máme podle očekávání na výběr celou řadu režimů. V souladu s předchozími díly obsahuje Ultimate některé staré oblíbené mody a přidává k nim nové nápady. Pokud jde o standardní Smash bitvy, je množství možností přizpůsobení přímo neuvěřitelné. Nastavení handicapů, výběr předmětů, dokonce výběr toho, kdo nakonec rozhodne o aréně pro boj, mohou být všechny předem definovány a vyladěny tak, aby prostě vyhovovaly vašim preferencím. A abyste je nemuseli volit pokaždé znovu, můžete si je uložit a používat jako přednastavené definice.
Ke klasickému turnajovému režimu přibyly i dva úplně nové. Tím prvním je Smashdown, ve kterém jsou po každé bitvě z výběru odstraněny určité postavy. Jde o jednoduchý způsob, jak se přinutit hrát i s jinými herními znaky, než na které se normálně zaměřujete. Druhým je Squad Strike, kde se spolu řežete ve skupinách v režimu 3 proti 3 nebo 5 proti 5. Oba nové způsoby, jak si vzájemně namlátit, fungují neskutečně dobře v lokálním multiplayerovém klání. Není totiž vůbec složité někoho naštvat tím, že někomu ve Smashdownu zablokujete jeho oblíbenou postavu. Ultimate se tak stává ideálním nástupcem Super Mario Party her pro domácí akce a večírky.
Z technického hlediska nemám Ultimate co vyčíst. Ve všech singleplayrových režimech jsem za celou dobu nezaznamenal nějaké poklesy výkonu. Loadovací doby jsou velmi krátké a prakticky si jich často ani nevšimnete, takže jdete z jedné akce do druhé. Dokonce i v lokálním multiplayeru při 4 hráčích, běželo všechno jako po másle. A když vezmete v úvahu všechno, co se na obrazovce při boji děje a jak to všechno ještě vypadá skvěle, jde o perfektní vyladění hry na možnosti hardwaru. Navíc Nintendo s updatem 2.0 přidalo do hry nového bojovníka Piranhu Plant a na léto je naplánován update 3.0, který přidá ještě Jokera z Persony 5.
Hru Super Smash Bros. Ultimate můžete koupit v obchodech Xzone.cz a GameExpres.sk.
Recenze
Super Smash Bros. Ultimate
Tvůrce série Super Smash Bros. Masahiro Sakurai vytvořil kombinací funkčních principů s novými nápady něco úplně pro každého. Na své si přijdou fanoušci série, milovníci starých dílů a dokonce i úplní nováčci. A přitom navzdory všemu, čeho je v Ultimate víc, jsou důležitější ty maličkosti a nepatrné odlišné nuance, díky kterým vyniká nad svými předchozími díly. Super Smash Bros. je díky Ultimate zpět a nikdy nebyl lepší.
Líbí se nám
- rychlé, zběsilé, barvami hýřící boje
- žádný pokles výkonu
- dokonalý singleplayrový režim
- množství novinek a detailů
- neskutečné množství bojovníků
- obrovské množství arén
Vadí nám
- “málo” příběhu v režimu World of Light
- občas zmatené boje
Je to prakticky totožná hra z WiiU verziou z roku 2013.
Najlepšie to vyzerá aj tak na CEMU.
Za mňa max. 6/10.
to je bezna nintendo-fanboyovina, vetsina nintendo her je totalne nadhodnocena fanousky nintenda a casto jsou ty hry na hranici hratelnosti pro beznyho prumernyho hrace, kterej na „nintendo vlne“ zrovna nejede
Tak ono to můžeš brát tak, že přesně pro tyto hráče je podobný druh vytvářen. Máš to podobné, jako když by měl člověk, který hraje celý život frenetické FPSky si měl koupit realtime strategii.
Když se podívám na okolní recenze, tak se nešetřilo 10/10 nebo 5/5, na což to určitě nevidím. Desítková hra to rozhodně není, ale dokonale splní účel, ke kterému byla vytvořena. Nakopla sérii na Switchi, zabaví hráče od 9 do 45 let a plus pro mne je tam parádní singl.
Zároveň se taky se umím vžít do opačného pohledu, do role anifanouška Nintenda. Sám jsem mu totiž víceméně z nutnosti propadl až tak před 5 roky. Do té doby jsem ten zápal vůbec nechápal. Teď nestíhám zkoušet staré Nintendo hry, které mne vždycky odpuzovaly.