Recenze: Left Alive – Svět mechů očima pěšáka

Japonská série taktických strategií s RPG prvky Front Mission je u nás v Evropě prakticky neznámá, přitom doma v zemi vycházejícího slunce jsou tyto hry s obřími bojovými mechy inspirované BattleTechem stále velmi populární. Již v roce 1995 na konzoli Super Famitsu vyšel první díl Front Mission, přičemž doposud řada čítá 14 her, které ale v drtivé většině nepřekročily japonské hranice. Dvěma výjimkami je jednak vynikající strategie Front Mission 3 na PlayStation z roku 1999 a méně povedená střílečka Front Mission: Evolved na třetí PlayStation. Pouze tyto tituly se oficiálně exportovaly k nám na Starý kontinent, zatímco Amerika jich dostala jen o málo více.

Jenže podle majitele série, vydavatele Square Enix, původní koncept strategií s bojovými roboty již tolik netáhne, a tak se od internetové střílečky Front Mission: Online již nějakých čtrnáct let snaží univerzum Front Mission přenést i do jiných videoherních žánrů, což se mu ale zrovna moc nedaří. Tím posledním a aktuálním pokusem o nové směřování celé série je asi nejvíce unikátní hra ve vesmíru Front Mission jménem Left Alive, spojující akční střílečku s kradmým postupem a soubojem o přežití, a to vše v náhledu ze třetí osoby.

• Vychází na: PC (testovaná verze), PlayStation 4
• Datum vydání: 5. března 2019
• Žánr: akční hra na přežití
• Česká lokalizace: ne

Hvězdy dobrou hru nedělají

Square Enix důsledně trval na zasazení do známého a respektovaného světa Front Mission, a tak na vývoj najal celou plejádu veteránů japonských her. Produkci svěřil velkému znalci celé série Shinji Hashimotovi, který na Front Mission dělá již od prvního titulu, když jinak stojí za úspěchem celé řady Final Fantasy. Právě Hashimoto stojí za novým směrem, protože Left Alive je v univerzu Front Mission asi nejsvébytnější hrou. Původně se s kreativním ředitelem Toshifumi Nabeshimou, jenž má jinak na starosti bojové hry s mechy Armored Core, domluvili, že z Left Alive udělají jakýsi hybrid mezi akční střílečkou a kradmou hrou ve stylu Metal Gearu, jehož dvorní ilustrátor Yoji Shinkawa byl také součástí vývojářského týmu Ilinx, když nakreslil a navrhl všechny hlavní protagonisty.

„Left Alive je zasazeno mezi události z Front Mission 5 a Front Mission: Evolved.”

Když první koncepty představovali hlavounům ze Square Enixu, bylo jim taktně připomenuto, že poslední akční střílečka Front Mission: Evolved zrovna moc dobře nedopadla, a tak nakonec zaznělo rozhodnutí nasměrovat projekt do podoby přežívací hry, kdy akční část zcela ustoupí té skrývací. Snad nikdy neměla nějaká hra tolik přiléhavý název, který říká vše. Left Alive je totiž hra, v níž nemáte nikoho zabíjet, nýbrž se pouze šikovně skrývat před daleko silnějšími a početnějšími nepřáteli a hospodařit s velmi omezenými zdroji.

Left Alive je časově zasazeno přesně mezi události z Front Mission 5: Scars of the War, jež v Evropě nevyšla, a vzpomínanou Front Mission: Evolved. Na Štědrý den v roce 2127 je náhle přepadena fiktivní republika ruského střihu Ruthenia svým sousedem, zhruba stejně velkým státem Garmoniya. Na scénu tak přicházejí rovnou tři odlišné postavy: mladý a nerozvážný pilot bojového mecha Michael Suvalov, krásná policistka Olga Kalininová a žoldák Leonid Ostermann.  Je příjemné, že zatímco zpočátku se mise s celou trojicí střídají, ke konci se jejich osudy v obleženém městě Novo Slava protnou, i když příběh z pera Toshifumi Nabeshima nějakými zásadními obraty nedisponuje a spíše tak plyne na pozadí. Každopádně postupné zapojení těchto různých postav pod vaši taktovku je osvěžujícím prvkem jinak hodně suchopárného dobrodružství.

 

1 z 3

- +

1.

2.

3.

Jako štvaná zvěř

Kdybych měl Left Alive stručně charakterizovat, tak bych řekl, že hra prostě nemá šťávu. Osobně jsou mi taktičtější a rozvážnější střílečky daleko bližší než ty, které vyznávají hurá styl, ale nemůžu si pomoct, že Left Alive tuto látku uchopila zcela mylně. I když hrajete vždy za dobře vycvičené vojáky (i Olga je bývalá vojačka), až na několik scén jste vždy skoro bezbranná lovná zvěř. Trochu mi neštymuje, že ulice Novo Slavy jsou po invazi plné mrtvých vojáků obou stran, ale nikde nenajdete skoro žádnou zbraň a pouze minimum munice.

Dobře, třeba je invazní síly posbíraly, protože vetřelci vraždí vojáky i civilisty protivníka na potkání, ale ani když sem tam zlikvidujete nepřátelského vojáka, který po vás jinak vystřílí celé zásobníky, prakticky nic důležitého z něj nevypadne. Left Alive se odehrává v budoucnosti, proto mají všichni vojáci oblečený exoskeleton, což jinými slovy znamená, že tu neexistuje žádná možnost tichého zabití ze zálohy. Nepřítele můžete buď rozstřílet, nebo umlátit, ale vždy je to delší souboj, který vás tak vlastně ani nebaví. Samojedinou cestičkou vpřed je pouze důsledné ukrývání, odlákávání stráží a případně používání zbraní a pastí, které si sami jednoduše vyrábíte.

Na ulicích Novo Slavy se sem tam povaluje různý materiál, z něhož si zkombinujete různé pomůcky. Typicky najdete kupř. hadry, flašky a vodku, z čehož si kdykoli vyrobíte Molotovovy koktejly. Zvláště na nižší z celkových čtyř obtížností, jež si můžete měnit za pochodu, je haraburdí na ulicích celkem dostatek, ale tím se znovu vracím k soubojům. Házení lahví či podomácku vyrobených výbušnin a nastražování explozivních pastí tady není taková zábava, jako kdybych se mohl potichu proplížit za nepřítele a pěkně mu zakroutit krkem.

„Všech čtrnáct kapitol, když se nebudete moc courat, projdete do deseti hodin.”

A je také zvláštní, že jediné pořádné zbraně a více munice objevíte v podivných bedýnkách na ulicích, jako kdyby je tam někdo z mrtvých vojáků shromáždil, přičemž u mnoha těl v blízkém okolí najdete toliko jen lepicí pásku a listy do encyklopedie zdejšího konfliktu, což opět působí hrozně neučesaně. Zdaleka nejlepší okamžiky hra přináší v partiích, kde se dostanete do kabin bojových mechů, v sérii Front Mission zvaných Wanzery. Jejich kombinace výkonných kulometů, kanonů a řízených i neřízených střel konečně vyplaví také nějaký bojový adrenalin a pocit z dobře vykonané likvidace všeho nepřátelstva okolo. Takovýchto scén je ovšem ve hře zoufale málo.

Novo Slava je naprosto lineární a zhusta uzavřené město s úzkým koridorem ve stylu prvních Call of Duty. Často vás hra nepustí ani do oblastí, která vypadají průchodně a i na mapě nejsou vidět žádné překážky, jenže Left Alive vás zkrátka potřebuje dostat na přesná místa, kde má rozmístěné hlídky, aby vás stále nutila vymýšlet nové a nové postupy, právě za domnělé pomoci vyrobených zbraní a nalezených předmětů. A to mi, spolu s chybějícím tichým útokem, přijde jako zásadní designérský přehmat, který potenciálně slušnou krycí procházku zcela zabíjí.

 

1 z 3

- +

1.

2.

3.

Technická bída

Krom postav je grafika hodně slabá, na žádné platformě nedovolí více než 30 snímků za vteřinu a pohyb i animace wanzerů jsou velmi trhané. Když si odmyslím to vyšší rozlišení, tak mi obrázek, postavený na nepříliš výkonném externím enginu Orochi 4 od japonského Silicon Studia, evokuje spíše minulou generaci konzolí než aktuální tvůrčí počin. Přitom je vidět, že Left Alive přináší i některé zajímavé funkce a nápady. Na sluchátku a v pauze máte k ruce šikovný podpůrný bojový systém Koschka, který vás nejen naviguje, ale na mapě také ukazuje místa, kde u jiných živých hráčů docházelo k největším bojům a kde se nejvíce umírá. Těmto částím se tak můžete vyhnout, nicméně často u mrtvých hráčů zase najdete různé cennější věcičky.

Left Alive neoplývá ani herní délkou, protože všech čtrnáct kapitol, když se nebudete moc courat a prozkoumávat okolí, projdete do deseti hodin. Tvůrci ale sází na znovuhratelnost tím, že při rozhovorech s dalšími postavami v obleženém městě máte na výběr vícero odpovědí, z nichž žádné sice nejsou vyloženě špatné, ale podle vašich rozhodnutí hra drobně směřuje další události, případně mění vztah k vedlejším postavám, což mi přijde fajn. A na konci každé mise vám ukáže, jak jste si vedli směrem k nejlepším odpovědím, takže v další rundě si můžete rozhovory nasměrovat zase k jiným volbám a sledovat, jak se to později v putování projeví.

 

1 z 3

- +

1.

2.

3.

Podle toho, jak se moc prozrazujete (bojem či odkrytým pohybem), hra v reálném čase upravuje přítomnost a ostražitost nepřátelských patrol ve třech předvolbách. Zatímco v modrých bezpečných zónách je nepřátel pomálu a vždy civí do blba (např. do zdi), v silně bráněných červených oblastech je možnost vašeho odhalení nejvyšší, přičemž pak vás zachrání pouze rychlý sprint, útěk a dobrý úkryt, protože i s neprůstřelnou vestou a na nízké obtížnosti na několik zásahů ihned umíráte. Takže když dojde k přestřelce, v okolních oblastech hra může o stupeň navýšit počet nepřátel, což je sice také vtipný nápad, ale zároveň další z řady neviditelných berliček, které vás nutí k naprosto tichému průchodu. Nic jiného se tu netoleruje, což hře opět svazuje ruce.

Left Alive je bohužel hra, která prapor kdysi slavné ságy Front Mission nijak nepozvedne. Když jí seřadíme s velikány žánru jako jsou třeba Dishonored, Hitman, Metal Gear, Tom Clancy’s Splinter Cell či Thief, selhává na celé čáře. Tichý postup tady prostě není zdaleka tak zábavný jako kdekoli jinde. V nehezkých kulisách jediné cesty vpřed vás Left Alive nutí k bezpodmínečnému přijmutí jejího diktátu, navíc pokaženého mnohými designérskými přešlapy.

Nejnovější PC hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex UltraGamer 2019+.