Recenze: The Division 2 – Pořád pod palbou

Ihned ze začátku se musím přiznat, že po pár hodinách v beta verzi jsem ze hry úplně nadšený nebyl. Podobnost, možná až totožnost s prvním dílem, který pro mě byl celkem zklamání, se mi ze začátku nelíbila a přemýšlel jsem, jestli bych byl ochotný za takovouto hru zaplatit. Jak šel čas, trochu se mi to v hlavě rozleželo a já si začal říkat, jestli jsem to s The Divison 2 nevzdal trochu brzo. Přeci jen, někde se ty tři roky vývoje podepsat musely.

• Vychází na: PC (testovaná verze), PlayStation 4, Xbox One
• Datum vydání: 15. března 2019
• Žánr: akce (loot shooter)
• Česká lokalizace: titulky

Spíše nová verze, než druhý díl

Ti z vás, co betu hráli, a troufám si říct, že vás málo nebylo, nebudou překvapeni, když zde napíšu, že grafickým zpracováním se toho od prvního dílu moc nezměnilo. Dokonce se nezměnila ani většina herních mechanik. Budu se sice opakovat, ale jak jsem již napsal v článku o prvních dojmech, hrál jsem kousky, ve kterém bylo obsaženo více změn v jednom DLC, než nyní u celého „druhého“ dílu. Uvozovek jste si určitě všimli, dal jsem je tam, protože bych tuhle hru za druhý díl rozhodně neoznačil. To ale ještě nemusí být hned špatně.

Ještě než před třemi lety vyšlo původní The Division, byl jsem z konceptu nadšen, stejně tak jsem byl nadšen i ze zasněženého New Yorku a jeho grafického zpracování. Z čeho jsem už tak nadšen nebyl, byla hratelnost, kterou se vývojáři snažili zachránit různými DLC, které sice nebyly špatné, ale s cenou dohromady větší, než byla cena základní hry, celé dílo pěkně zakopali uprostřed Manhattanu a na vrh pěkně uplácali ze sněhu pěknou peřinku.

Mám ale pocit, možná tušení, nebo i prosba v zázrak, kdo ví co to je, že dámy a pánové z Massive Entertainment si tentokrát posypali hlavu popelem, se svolením Ubisoftu si sedli ke svým klávesnicím, a spíše než aby udělali díl druhý, udělali z The Division hru, jaká měla být už v roce 2016. Udělali The Division v2.0.

Ze sněhových vánic skoro do lesa

Ještě před započetím vaší malé osobní války si můžete svou postavu upravit k obrazu svému. Možností je poměrně dost a můžete si tedy vymodelovat opravdu unikátní figurku. Myšleno obličej. K personalizaci po stránce oblečení už tolik prostoru není, pokud tedy nechcete hned z kraje vytáhnout peněženku a začít utrácet.

Po dotvoření vašeho amerického lamače dívčích/pánských srdcí, následuje krátký herní úvod, které vás provede základem ovládání, následující filmovým intrem, které vás pro změnu uvede do příběhu. Opět se jako agent Divize vydáváte spasit další část Ameriky, tentokrát ale zelenající Washington. Celé město je opět zpustošeno zákeřnou chorobou a na vás je, abyste zachránili to, co zbylo, pomohli přeživším se postavit na nohy a především potlačit ty ostatní šmejdy, co se snaží za každou cenu ovládnout zbytek kdysi tak slavného hlavního města USA.

Další částí je už cesta do Bílého domu, který bude po celou dobu vaší hlavní operační základnou. Během této krátké procházky je čas poprvé se trochu pokochat okolím. Jako první si všimnete, že už nikde není sníh a studená zima, ale všude je zeleno, teplo, hezky, místy tedy trochu nepořádek, rozbité domy, auta, letadla a sem tam se válí nějaké ty mrtvoly, ale pořád hezky.

Grafické zpracování světa se opravdu nezměnilo a změnily se pouze textury, na druhou stranu se toho ale změnilo hodně a čím déle jsem pokračoval, tím více se mi zarostlý Washington líbil víc než zmrzlý New York. Díky pobíhající zvěři různé velikosti mi prostředí přišlo živější a na oko hezčí.

Pomohlo tomu i střídání denní doby a počasí. Několikrát jsem se zastavil a koukal jsem na scenérie, které mi byly vykresleny za pomocí zdevastovaného města, zelenající flóry, podtržené paprsky světla. Opak této momentky byla noční bouřka, která dokázala vypracovat místy také velice hezké pohledy. Za těchto nocí jsem si pak nejvíce užíval bojování, které tomu dodalo pěknou atmosféru. Vše podařil mírně vylepšený Snowdrop, který razantně změnil textury. Už zmrzlí, zasněžený New York vypadal dobře, zpustošený, stromy zarostlý, sluncem ozářený a zvěří obydlený Washington vypadá ale ještě o třídu lépe.

Staré mechaniky v novém kabátě

Základní hratelnost se nezměnila. Váš agent bojuje stále s vaším pohledem na jeho rameno, stále se lze krýt za různými překážkami, různě mezi nimi přebíhat anebo je přelézat. Každý správný člen divize k tomu musí mít i nějaké ty dovednosti. Na výběr je jích v základu osm a každá z nich se dělí dále na tři až čtyři různé variace, celkem jich tak je, jestli z paměti správně počítám, 27.

Odemykat si je můžete u důstojníka v operační základně, za předpokladu tedy, že máte k dispozici volné dovednostní body, přičemž jsou také potřeba techniky SHD. Mezi těmi odemčenými můžete už přepínat libovolně, kdy se vám zachce. Některé jsou určené k léčení, jiné jsou útočné a jsou zde i defenzivní. Lze je i pěkně kombinovat. Mně se osvědčila kombinace automatické střelné věže v kombinaci s léčícím dronem, který je schopný léčit jak vás nebo ostatní členy vašeho týmu, respektive dokáže doplnit zbroj, tak opravovat právě onu věž.

Body získáváte jako odměny za dosažené levely, techniky SHD je ale potřeba najít. Jsou to kufříky různě rozmístěné po městě a jejich lokace je zobrazená na mapě, někdy je ale k jejich nalezení potřeba i trocha zkoumání, cestičky k nim sice vedou většinou přímo, později se k nim ale budete muset prokousat přes nějaké ty budovy, žebříky a jiné ne tak úplně jasné cesty.

Potřeba jsou i k odemykání předností. Jako první určitě většina z nás sáhne po dovednosti nést dvě primární zbraně, další výběr bude už více specifický a každý půjde svou cestou, nakonec ale není problém odemknout všech 23 předností, což ale není vše, většina je ještě rozdělena na až 5 úrovní, kdy každá úroveň danou dovednost zefektivní. Technik SHD je ve hře dost a jejich nedostatkem k odklikání tedy určitě trpět nebudete, pár jich je i jako součást vedlejších misí. Pomocí těchto rozšíření si postupně odemknete možnost nést větší množství granátu a zbrojích sad (něco jako lékárnicky na brnění), větší inventář na vybavení i suroviny, různé úpravy zbraní a pár dalších.

Samozřejmostí je i ponechané kooperativního hraní s vašimi kamarády, popřípadě náhodnými hráči, a to celkem až ve čtyřech. Projít s nimi můžete téměř veškerý dostupný obsah. Pokud postoupíte v příběhu dostatečně daleko, odemkne se i možnost klanů. Můžete nějaký vytvořit nebo si nějaký podle preferencí najít.

Ke kooperaci si můžete někoho přizvat i v kritických chvilkách vaší osamělé mise. Pokud jste poraženi a nemůžete už dál pokračovat, je vám nabídnuta možnost vyslat signál okolním agentům a zavolat si tak zálohy. V případě, že je někdo poblíž stejné lokace, je mu nabídnuta možnost se připojit do vaší skupiny. V praxi už to tak růžové není. Když jsem při své porážce spolknul svou hrdost a chtěl jsem si někoho pozvat, nepodařilo se mi nikoho ani jednou zlákat. Naopak když jsem na nějakou pomoc odpověděl, hostující hráč misi ukončil dřív, než jsem se k němu připojil a hodilo mě to s ním do volného průzkumu, v praxi tedy volání záloh moc nefungovalo.

V inventáři trochu omalovánky

Bojovat jen tak v tričku se moc dobře nedá, a proto má každý agent šest slotů na vybavení. Každý kousek má své atributy, které přidají různě do jedné ze tří základních statistik vaší postavy, tedy do zbroje, zdraví a síly dovednosti. Rozlišení jednotlivých kusů lze odhadnout ihned, jak ho ve světě někde najdete. Vše je rozděleno do čtyř kategorií, rozlišené barvou. Od zelené, přes modrou, po fialovou, přičemž ty nejlepší kusy jsou zlaté, i když to notně neznamená, že vám budou, co se statistik týká, sedět nejvíce.

Některé mají i sloty pro modifikace, které přidávají další hodnoty. Vybavení jde také skládat do sad až o třech kouscích. Když máte použité dva různé kusy výstroje od jednoho výrobce, přičte se druhý uvedený atribut, u třetího kusu od téhož výrobce se logicky zpřístupní třetí. Přináší to s sebou určitou RPG hloubku, jak si s vybavením hrát.

Podobné je to i s výzbrojí. Od prvního dílu je největší změna v počtu různých zbraní. Nebudete tak neustále nacházet několik stejných zbraní s různými hodnotami, i když časem se také opakovat začnou. Rozdělené jsou stejně jako výstroj, barevně do čtyř kategorií, do sad je už ale skládat nelze. Každá zbraň má tři základní hodnoty: poškození, kadence a množství nábojů v zásobníku, následují další jako přesnost, stabilita, doba nabíjení a další. Většinu těchto hodnot může ovlivnit i použité vybavení. To může například zvýšit účinnost útočných pušek o deset procent anebo zkrátit dobu přebíjení o par desetin vteřiny. Větší vliv mají modifikace, které upravují hodnoty až o desítky procent. Zbraně ale použité modifikace upraví i vizuálně, když přistoupíte i k použití nátěru, zbraně pak nakonec vypadají velice efektně.

K veškerému použitelnému lootu se dostanete více způsoby. Tím nejčastějším je likvidací nepřátel. Stejné množství najdete různě poschovávané, něco dostanete jako odměnu za mise nebo za získaný level. To nepotřebné můžete prodat a něco zajímavého naopak koupit. Anebo nechtěné kusy rozebrat a ze získaných surovin, v operační základně, vyrobit něco zajímavějšího. Způsobů je mnoho a není tak problém neustále něco nacházet a vybavení pořád vylepšovat.

Lehce odlišným způsobem, jak získat něco lepšího, je stará dobrá Temná oblast. Výstroj a výzbroj zde získané jsou kvalitními kousky. I zde na zemi zůstává z padlých velké množství lootu, ty lepší kusy ale už nestačí jen tak sebrat a začít používat, ty jsou totiž infikované. Musíte je nacpat do kontejneru, odnést ho na určité místo, zavolat vrtulník, vydržet nepřátelské nájezdy a přežít. Na konci přiděláte kontejner na lano a vrtulník s ním odletí. Aby toho nebylo málo, kontejnerem je malá schránka, do které nacpete jen pár kousků, musíte tedy
dobře vybírat, co si budete chtít nechat. Váš získaný loot na konec najdete pěkně vyčištěný ve skrýši. Když budete ale vybírat dlouho, můžete taky o vše lehce přijít.

Během pobíhání v Temné oblasti narazíte na velké množství nepřátelských jednotek, ale také na slušné množství ostatních agentů. A jak už to taky bývá, kde je člověk, je i chamtivost a zákeřnost. Není nic zas tak neobvyklého, když vás někdo sundá k zemi a vaše úlovky si nechá pro sebe, zejména otravné jsou skupiny těchto hráčů, kteří dokážou udělat opravdu dost paseky. Aby se to ale vyvážilo a za každým krokem na vás nečekal nějaký povedený ptáček, čekající až mu vběhnete před mušku, jsou pro ostatní označeni. Dohromady je kombinace PVE a PVP velice zajímavá a podle mě povedená.

Vybaveni? Tak hurá do boje!

Aktivit je k dispozici velké množství. Základem je samozřejmě hlavní příběhová část, která je rozdělené podle úrovně, které musíte dosáhnout. V tomto měl předchůdce velký problém, to je ale minulostí. U prvního dílu byly aktivity po chvíli opakující se a byly nudné. Dělat je bylo ale potřeba. Nutnost získávání zkušeností se nezměnila, změnil se ale její průběh, a to razantně. Při hraní jsem celou dobu nemusel řešit, zda mám na další příběhovou misi úroveň postavy dostatečně velkou. Prostě jsem dělal to, na co jsem měl chuť nebo to, co mi zrovna přišlo pod ruku, a za chvíli jsem zjistil, že jsem s příběhem pozadu.

I když jde v základu převážně dokola o to samé, tedy vystřílet veškeré nespolupracující ozbrojené obyvatelstvo, mise, ať vedlejší nebo hlavní, mi ani jednou nepřišly repetitivní. Největší zásluhu vidím v rozmanitosti různých prostředí. Jsou to ve směs převážně interiérové lokace, jsou ale velice rozlišné a musím přiznat, že povedené. Level design je klasický koridor, lze jít jen jedním směrem, celkově pak tvoří jakousi smyčku, kdy dojdete na konec, kde je boss a nějakou zkratkou se vrátíte na začátek. Vývojáři si však pohráli s jejich kvalitou a ani jednou mi, díky zajímavému okolí, tento způsob nevadil. Různorodost je velká a boje tak povedete od podzemních garáží, přes industriální budovy, až po sportovní stadion. Poslední mise je dokonce uprostřed jedné z nejznámějších kulturních amerických památek.

Většina vašeho odehraného času se bude, před dosažením posledního levelu, točit kolem dvou osad. Budete pro ně plnit v rámci příběhu úkoly, které vám zadají, stejně tak vedlejší aktivity. Podle toho, kolik toho pro ně uděláte, postoupí osada na jednu ze čtyř úrovní. Každá úroveň pak zpřístupní další herní obsah. Mimo to vám zpřístupňují i zaměstnance do vaší operační základny, kteří ji tak vylepšují, třeba o pracovní stůl k výrobě modifikací, střelnici, nebo i třeba holiče.

Jako poslední se v rámci osad zpřístupňují projekty, které pro ně můžete plnit. Vždy jsou rozdělené na tři jednotlivé kroky, kterými jsou většinou nějaké činnosti v herním světě, jako sem tam někoho osvobodit, darovat určitý počet specifického vybavení anebo donést zásoby kontrolnímu bodu, které jsou rozmístěné po mapě a územně náleží právě některé z osad. Je potřeba je ale nejdříve vybojovat ze spárů nepřítele, což nás přivádí k tomu, proti komu vlastně divize ve Washingtonu bojuje.

Na třech frontách

Různých protivníků potkáte poměrně dost. V základu narazíte na tři různé frakce ovládající určitý počet městských části. Jsou jím Hyeny, Věrní synové a Psanci. Každá z frakcí bojuje jinak a každá využívá lehce odlišný přístup k boji, v základu jsou ale jednotlivé jednotky rozděleni stále na tři úrovně.

Ty základní jsou obyčejní pěšáci, využívající různé zbraně a výbušniny, které není takový problém zlikvidovat. Ti druzí, fialový, mají slušnou vrstvou zbroje a jsou už někdy celkem slušně otravní. Jsou většinou vybaveni i nějakou schopností, jako třeba sniper, technik stavějící střelecké věže a pro mě asi nejotravnější – medik, který oživí již padlé bojovníky a navíc jim přidá nějaký ten boost zdraví. Poslední skupinou jsou elitní nepřátelé, označeni zlatou/žlutou barvou. Využívají také některé ze specializací, navíc jsou v brnění obaleni od hlavy k patě. Těmi jsou většinou bossové jednotlivých lokací.

Tímto systémem vývojáři opravili systém téměř nesmrtelných protivníku z jedničky, ve kterém jste museli vysypat do těla nepřítele pomalu vše, co jste měli. Tentokrát je nesmyslné množství životů nahrazené  zbrojí a po jeho rozstřílení už tak není problém vyřadit z boje i elitní jednotku.

Mimo to na nepřítele narazíte i volně v ulicích když nesou zásoby, provádějí propagandu anebo dělají veřejnou popravu. Na vás už pak je, jestli se jim vyhnete, nebo jim jejich činnost překazíte. V každém případě nepřátelských variací je hodně a nikdy tak nevíte, jak a co přesně proti vám v boji čelí.

Společně s nimi narazíte i na poměrně velké množství spřátelených jednotek, tvořené ozbrojenými občany, kteří provádějí obdobné činnosti. Samozřejmě je nepotkáte, jak někoho na ulici popravují, ale naopak jak třeba někoho zachraňují. Když jim pomůžete, dostanete odměnu, když jim nepomůžete, tak pravděpodobně umřou. Celkem často se spřátelené a nepřátelské hlídky dostanou do konfliktů, do kterých zasáhnout můžete, ale i nemusíte. Když pak někdy nevyužijete přesun pomocí rychlého cestování a rozhodnete se běžet po svých, ulice nepůsobí mrtvě, ale naopak poměrně živě. Místy, když se takových konfliktů poblíž najednou odehrávalo více, jsem měl až pocit, že pobíhám uprostřed občanské války.

Musím na účet NPC uvést i jednu výtku, a tou je inteligence. Nemusíte se hned lekat, nejsou to opice s kulomety a občas jsou schopní i na normální obtížnost pěkně zatopit, rádi si vás i obejdou ze dvou stran a zkropí vás na krátkou vzdálenost porcí broků z brokovnic, celkem často ale dělají zbytečné chyby, které přímo bijí do očí. Rádi běží ve skupince naproti vám, jakoby se nechumelilo a vy je během toho kosíte přímou palbou z kulometu. Oni stále ale běží dál a je jim jedno, že ostatní, se kterými vyběhli zpoza rohu, padají jak švestky. Občas jim také nedělá problém jen tak pod palbou vylézt na nějakou překážku, rozhlédnout se a pak v klidu slézt zpět. Komicky také vypadají chvíle, kdy kolem vás proběhne nějaký zmatený kus ve vaší těsné blízkosti, do krytu, který je několik metrů za vašimi zády. Asi se jim to nechce obíhat okolo a je jim u toho jedno, že běží jak čuníci na porážku. Jsou to ve směs drobnosti, při množství nepřátel, které ale sundáte, jsou celkem časté a prostě si jich všimnete, ať chcete nebo ne. Když už vylepšovali původní hru, tomuto aspektu, tvořící velkou část hry, aspoň nějaký ten den vývoje věnovat mohli.

To z daleka není vše

Krom klasického PVE režimu a kombinace PVP a PVE v Temné oblasti, je ve hře implementován i samostatný PVP režim s názvem Konflikt pro celkem osm hráčů. Rozdělen je na dva klasické režimy, na způsob Team Deathmatch a Skirmish. Hraní je vcelku svižné a bojovaní za použití dovedností zajímavé, ve výsledku ale celý PVP mód působí jako druhé housle, kdo si ale bude chtít jen tak zabojovat proti ostatním, určitě mu Konflikt poslouží dobře.

Tím největším vylepšením tohoto titulu je ale endgame. I když popravdě jako endgame bych to nenazval. Spíše jako fáze dvě. Co všechno je zpřístupněno, mě až překvapilo. Jako první, po dosažení třicáté úrovně a dohrání kampaně, se odemkne jedna ze tří specializací, která do vašich rukou daruje jednu „ultimátní“ zbraň. Na výběr máte ze specializací Granátomečík, zpřístupňující granátomet, Přeživší s kuší s výbušnými šípy a Odstřelovač s (překvapivě) odstřelovací puškou. Výběr probíhá stejně jako výběr dovedností, u důstojníka v Operační základně, přepínat pak lze mezi nimi libovolně. U každé specialistce je navíc menší strom rozšíření, nebo spíše jakási hvězdice, ve které můžete za body vylepšovat nejen použití oné zbraně, ale třeba i přidružené dovednosti, jako například u Granátomečíka lze zefektivnit střeleckou věž, u Odstřelovače pak dron a další vylepšení, které vám pomůžou být lepším bojovník. Pokud jste se už viděli, jak střílíte granáty do všech směrů, jak smyslů zbaveni, bohužel to nelze, náboje do těchto zbraní jsou celkem vzácné a je tedy potřeba s nimi šetřit.

Další změny se týkají města, které jste do teď tak pracně osvobozovali od třech zmíněných frakcí. Pokud se nechcete připravit o překvapení, doporučují další odstavec přeskočit.

Celou dobu jsem si říkal jak je zajímavé, že zbylé tři frakce na sebe neútočí a drží jakýsi mír. Po poslední misi, ve které vyženete poslední frakci z jejich základny, se rozutečou po celém městě a začnou mezi sebou bojovat, a to i o kontrolní body, které jste před tím získali. Aby toho nebylo málo, do města vtrhne čtvrtá frakce s názvem Černé kly. Tito chlápci už nejsou jen tak nějaká banda otrhaných týpků se zbraněmi, jsou to dobře vycvičené jednotky, které disponují lepšími zbraněmi a technikou, a právě tahle povedená parta obsadila lokace, kde jste bojovali v rámci příběhu. Nezbyde vám tedy už nic jiného, než z nich vyštípat i tuhle partu, už ale ne tak jednoduše, jako před tím.

Změny se projeví i v podmínkách pro mise. Už nejsou rozděleny podle potřebného levelu, ale podle celkové hodnoty použitého vybavení. Další změnou je úroveň vašeho světa, která se neustále zvyšuje, zvyšuje se tak tím úroveň nepřátel, stejně tak ale i loot, který je o to lepší.

Závěrem

S celkovým hodnocením jsem si trochu lámal hlavu. Na jednu stranu základ zůstal naprosto totožný, což mi trochu vadilo. Přece jen za tři roky vývoje jsou jiné týmy schopné vybudovat celou hru. Krom přidání specializace, odemčené na třicátém levelu, a přidání, popřípadě upravení, hromady jiného obsahu, nebyla přidána žádná nová zásadní mechanika, která by dovolila přistoupit k bojování aspoň lehce odlišně. Pořád lze bojovat jen formou přímého konfliktu s ručními střelnými zbraněmi, a to ať se na to díváte z jakéhokoliv úhlu. Například celkem často jsem si říkal, že určité lokace a jejich atmosféra, zejména v noci, by byly ideální pro stealth akce, a i když mnozí budou namítat, že o tom The Divison není, tolik práce by to nebylo a pořád by to hratelnost posunulo někam dál.

Na stranu druhou hra udělala velký krok vpřed různými vylepšeními, úpravami a přidáním právě nového obsahu, a já se naprostou většinu odehrané doby bavil. A proto jsem hodil první díl za hlavu, a beru The Divison 2 spíše jako velmi povedenou verzi 2.0.

The Division 2 koupíte na Xzone.cz a GameExpres.sk.

Nejnovější PC hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex UltraGamer 2019+.