Recenze Jump Force – ultimátní kolekce Jump hrdinů

Řeknu to hned na začátku a narovinu, nejsem zrovna milovník bojovek. Tento žánr mne už dost dlouho míjel a asi největší zkušeností s podobnými hrami jsem si prošel už na gymplu u prvních dílů série Mortal Kombat na 386kách a následně na 486kách (abyste to správně pochopili, na střední školu jsem chodil ještě v 90tých letech minulého století). Sice jsem se občas pustil do nějakého toho Tekkenu nebo DoA, ale nikdy jsem v bohapustém mlácení ostatních při kontaktních soubojích nenašel tu pravou zábavu. Výjimkou je snad jen nedávno vydaný Super Smash Bros. Ultimate pro Switch.

• Vychází na: PlayStation 4 (recenzovaná verze), Xbox One, PC
• Datum vydání: 15. února 2019
• Žánr: Bojovka
• Česká lokalizace: Ne

Když se ale objevily první informace ohledně chystaného crossoveru Jump Force, připravovaného pro pěkné kulaté výročí časopisu Jump (50 let jistě za nějakou tu oslavu stojí), neodolal jsem. Který právověrný otaku by si nechtěl zahrát po boku takových hrdinů jako je Mokkey D. Luffy, Naruto, Sasuke, Gon nebo si připojit do skupiny Gokua, Jotara Kuja nebo Ichika Kurasakiho. A když se v traileru objevil i zabiják kriminálníků Light Yagami, byla volba naprosto jasná. 15. února jsem se chopil ovladače, vložil médium do mechaniky a vytáhl do boje proti zlu, které se dostalo na naši planetu!

Země je zase v ohrožení

Ono zlo ve hře zastupují antihrdinové Kane a Galena, kteří myslí ovládají armádu Venomů. Na Zemi se dostali díky propojení naší reality s mnoha různými vesmíry Shonen Jumpu a lidstvo je tím pádem zase v ohrožení naprostého vyhlazení. Naštěstí to s námi nevypadá úplně špatně, protože s armádě nepřátel postaví skupina Jump Force. Hrdinové jsou do této organizace rekrutováni z různých manga světů, nazývaných prostě Jump světy. Jump Force vede Glover a jeho pravou rukou a partnerem je umělá inteligence jménem Navigator. Ale ve hře je ještě někdo další, kdo pro sebe využívá jak Jump Force tak Venomy, aby se mu podařilo získat tajemný artefakt a sloučit všechny Jump světy do jednoho jediného.

Vy se dostáváte do hry v době, kdy na New York útočí s armádou Venomů Frieza. Jemu se sice postaví Goku, nicméně při tom Frieza smrtelně zraní civilistu (čili vás), pohybujícího se náhodou ve válečné zóně města. Naštěstí je poblíž Trunks, který dokáže pomocí kybernetické kostky umbras oživit mrtvé, a přitom jim dá možnost připojit se do Jump Force a stát se potenciálním hrdinou. Následně se Frieza z nepochopitelného důvodu stáhne a Goku s Trunksem vás vezmou na velitelství organizace Jump Force.

 

1 z 3

- +

1.

2.

3.

Spousty a spousty možností

Než se tak ale stane a vám se dostane pocty připojit se k oblíbeným hrdinům, nadefinujete si po oživení umbras kostkou velmi nenucenou formou svou postavu. Možností přizpůsobení si avatara je hned ze začátku docela dost a víceméně vychází ze tří hlavních manga sérií, na které titul odkazuje od samého začátku třeba i přebalem hry. Kromě volby pohlaví si vybíráte z očí, úst, účesů, hlasu, muskulatury a různých estetických doplňků, inspirovaných Dragon Ballem, Narutem a One Piece. Pokud budete mít při tvorbě postavy pocit, že těch možností zase není převratně moc, tak postupem v příběhu singleplayerové kampaně se dostanete k dalším a dalším možnostem (a manga sériím) a kromě změny pohlaví a tvaru postavy, půjde upravit prakticky vše.

„Pokud budete mít při tvorbě postavy pocit, že těch možností zase není převratně moc, tak postupem v příběhu singleplayerové kampaně se dostanete k dalším a dalším možnostem.”

Po setkání a vašem představení řediteli Gloverovi, se dovídáte, v jaké šlamastice jste se vlastně ocitli. Glover vám vysvětlí, že se manga světy z Jumpu začaly nějakým způsobem spojovat se skutečným světem a nepřátelé používají kostky umbras k proměně zlých lidí na Venomy. Tato situace Glovera přinutila vytvořit Jump Force a postavit se této hrozbě.

Jeho organizace je složena z různých hrdinů z Jump světů a mnoha dalšími lidmi, zachráněnými díky umbras kostkám. Seskupení je dále rozděleno do tří týmů s označením Alpha, Beta a Gamma. Goku vede Alphu (společně s Piccolem, Zorem a Gaarou), která přímo bojuje proti invazi Venomů. Luffy vede společně s Boa Hancock, Sanjim a Borutem Betu a snaží se získat zpět území zabrané Venomy, zatímco Naruto se ve vedení Gammy (s Kakashim, Sasuke a Sabem) specializují na tajný průzkum a získávání informací. Vy, jakožto nový hrdina, jste požádán, abyste se připojili k jedné z divizí. Na výběru dost záleží, protože podle toho víceméně dostanete úvodní sadu speciálních pohybů. Věřím ale, že si každý hráč vybere spíše podle své oblíbené série, než podle síly a charakteru oněch útoků.

 

1 z 3

- +

1.

2.

3.

Lámání onigiri, tedy chleba

Od samého počátku hraní jsem měl z Jump Force tak trochu nepříjemný pocit, že tady jde spíše o to “vyblbnout” se se svými oblíbenci než si užít samotnou hru. Zdá se mi, že víc než oslava kulatého výročí časopisu Jump, jde o snahu Bandai Namca nedělat pro každou manga sérii samostatnou hru, ale prostě spojit všechny oblíbence dohromady a k tomu přidat pár novinek. Což se vlastně i povedlo. Patrně každý si najde to svoje, ale třeba u těch novinek stojí vůbec za uvážení, jestli jsou nějakým přínosem a jestli nejsou spíše otravné.

Když se podíváte na šéfa Jump Force Glovera, tak navzdory tomu, že byl navržen Toriyamou, stojícím za sérií Dragon Ball, je ve srovnání s postavami kolem něj neuvěřitelně nudný a ničím zvlášť nevyniká. A výhody rozdělení týmu na Alphu, Betu a Gammu, jsou úplně stejně diskutabilní. Kromě změny členů v týmu a základní sady pohybů, děláte pro každou skupinu pořád to samé a je tak jedno, ke které jednotce se nakonec připojíte.

„Ve hře třeba existuje žebříček s hodnocením jednotlivých týmu a díky tomu se budete moci naučit speciální pohyby právě vedoucího týmu.”

Nemůžu ale všechno zlehčovat a hned kritizovat. Ve hře třeba existuje žebříček s hodnocením jednotlivých týmu (i když se na něj nejspíš za celou dobu hraní ani nepodíváte) a díky tomu se budete moci naučit speciální pohyby právě vedoucího týmu. Získání in-game měny je celkem snadné a za ni si můžete v obchodě koupit nejen ony speciální pohyby, ale také je následně vylepšovat a nebo se zásobit předměty, které vám poskytnou do dalšího boje různé efekty a bonusy k současnému stavu. Najdou se tady možnosti, jak si zvýšit sílu nebo naopak snížit soupeři po úspěšném zásahu jeho fyzickou obranu.

 

1 z 3

- +

1.

2.

3.

Ve třech se to lépe prohrává

Co se týče singpleplayerové části, tak ta se vyloženě točí kolem vaší postavy a vašem výběru postav do týmu tří bojovníků. Na rozdíl od jiných her tohoto druhu, sdílí všechny tři postavy jeden ukazatel zdraví, což vás dokáže někdy hodně naštvat, hlavně vzhledem k fungování kombo systému hry. Jakmile se totiž jednou ocitnete v soupeřově Rush útoku, můžete se rozloučit s dost podstatným kusem zdraví. Zároveň jsem časem začal považovat za chybu i konec samotného výběru postav, kdy bych po odkliknutí třetího hrdiny uvítal nějaké potvrzení, že chci skutečně tyto tři bojovníky a ne rovnou skočit do loadovací obrazovky souboje. Je to drobnost a ze začátku to tak nevypadá, ale může se vám stát, že si vyberete omylem úplně špatně a nic s tím už neuděláte.

„Narozdíl od jiných her tohoto druhu, sdílí všechny tři postavy jeden ukazatel zdraví, což vás dokáže někdy hodně naštvat, hlavně vzhledem k fungování kombo systému hry.”

Bitvy samotné se hodně odkazují na různé anime vychytávky, kdy se třeba v Dragon Ballu bojovníci teleportují z místa na místo a zároveň z každé nové pozice sveřepě útočí. S protivníky můžete do země vyorat obrovskou brázdu nebo s nimi rovnou vytvořit menší kráter a v místě nárazu do země bude všechno krásně vybuchovat a rozpadat se. Řeknete si, krásně zničitelné prostředí, ale všechny tyto “úpravy” terénu o pár sekund později zmizí a vše je při starém.

Pro jednotlivé údery je použito až zbytečně velké množství částicových efektů, zejména při neskutečně silných Awakening útocích máte pocit, že se na vás řítí hněv celého panteonu starověkých bohů. Příjemné ale je, že tyto Awekening útoky mohou mít za následek i vizuální změnu postav. Například Naruto se dostane do své bestiální podoby a třeba Zoro nahodí svůj šátek na hlavu a svlékne horní díl oblečení.

Když už jsem nakousl částečnou zničitelnost prostředí (nebo spíše úplnou zničitelnost, která se dokáže rychle regenerovat), musíme trochu nastínit i samotné arény, ve kterých boje probíhají. Těch je spousta! Vesnice Konoha, náměstí tradičního japonského hradu, Paříž, ulice New Yorku a mnoho dalších. Vizuálně jde o velmi dobře odvedenou práci. Teda do doby, než si uvědomíte, že nejde o nic víc než jen ploché arény s neviditelnými stěnami kolem a s několika málo kousky předmětů. A ty jsou do prostoru přidány víceméně jen proto, aby nějak pomohly vylepšit pocit z hraní. Což má za následek nepříjemné ubrání plynulosti.

„Když už pak na některou cutscénu narazíte, modlíte se, aby byla dabovaná.”

Tím mám na mysli menší propady frameratu, které jsou znatelnější při přechodu z jednoho místa do dalších oblastí, a to třeba včetně vstupu do obchodu. Bylo by fajn, kdyby byly tyto momenty doprovázeny nějakou animací, ale nejsou. Nepřidají ani nepochopitelně dlouhé nahrávací časy a s ohledem na to, kolik jich je, jde o vyloženě otravnou záležitost. Když už pak na některou cutscénu narazíte, modlíte se, aby byla dabovaná. Ne všechny jsou vytvořeny podle stejných pravidel a některé totiž nadabovány nejsou. Nevím, která varianta je lepší, protože řeč doprovází vcelku nereálná animace úst, která vypadá skoro tak, jako by měly postavy v puse žvýkačku, které se nemohou zbavit. A když nemluví vůbec, je animace na pohled ještě topornější. Za mne je ale největší vadou na kráse a neustále mne rozčilovalo i upozornění, že během filmových předělů nemůžete pořizovat screenshoty. A hned po skončení filmečku na vás zase vyskočí informace, že teď už můžete típat jeden screenshot za druhým.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Papír není ve 3D

Za zmínku jistě stojí i samotné ztvárnění postav. Máme spoustu her, ve kterých jsme mohli vidět třeba hrdiny z One Piece. Dragon Ball, ze Saint Saya i Naruto mají své herní série, a i když zde jsou hrdinové kompletně ve 3D, vypadají taky stejně a velmi dobře. Jump Force grafiku postav povýšil o úroveň výše, ale to, co v trailerech a na screenshotech vypadalo skvěle, tak už tak dobře nevypadá při hraní. Nejprve mne (jakožto fanouška One Piece) nepříjemně zamrazilo při pohledu na Luffyho a Zora. A následně i dcera prohlásila, že Naruto v Jump Force vypadá přinejmenším divně. Naštěstí to při bitvách a v spektáklu barev, efektů a všem tom zmatku moc nevnímáte. Jenže to neznamená, že vás to nebude chvílemi vyloženě iritovat u předělů.

Nakonec se samozřejmě musíme podívat i na online hraní, ke kterému by měl být singleplayer spíše něco jako tutoriál. Problém je, že i když je ústředí Jump Force přeplněné jinými hráči, můžete s nimi nanejvýš komunikovat. A to ještě pokud se na dotyčného přesně trefíte kurzorem. V multiplayeru pak máte na výběr hodnocené a nehodnocené bitvy, ale pokud si chcete Jump Force užít naplno, je podle mne asi tím nejlepším způsobem offline lokální kompetitivní režim.

Slovo závěrem

Nechci hodnotit Jump Force jako úplné zklamání, protože jsem se celou dobu celkem dobře bavil. I když jde o hru, při které vás náhodné mačkání tlačítek nezachrání a prostě musíte mít na paměti správné načasování těch pravých tlačítek, vědět v jaké situaci použít který úder, naučit se správně bránit, využívat prohazování postav a nakupovat vhodné J-skilly, dá se toho hodně překousnout, pokud v sobě máte dostatečně hodně otaku genů. Nesmíte také moc uvažovat nad hloupostí příběhu, který drží pohromadě snad jen síla ďáblova ovoce, schopnosti čtvrtého Hokage a power level 9000, ale když si vyberete své oblíbené pohyby, budete si v televizi užívat plejádu explodujících barev a těch správných pokřiků. Jen kdybyste při hraní netrávili více času sledováním nahrávacích obrazovek než bojováním.

Jump Force koupíte na Xzone.cz.

Nejnovější PC hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex UltraGamer 2019+.