Recenze Lovecraft’s Untold Stories – kosmický horor v pixel-artu

Her ovlivněných kultovním dílem otce moderního knižního hororu Howarda Phillipse Lovecrafta zajisté není málo. Již nezanedbatelné množství tvůrců se jeho tvorbu pokoušelo přenést na počítačové či televizní obrazovky. Někteří se snažili o přímou adaptaci, zatímco zbytek vsadil na pouhou inspiraci. Některým se tahle snaha vyplatila, kdežto valná většina pohořela. Ostatně přenést myšlenku kosmického teroru do fungující herní podoby opravdu není lehký úkol. A přesně s ním se pokusilo popasovat malé nezávislé ruské studio Blini Games.

Pětkrát a pokaždé trochu jinak

V jejich nejnovějším počinu se zhostíme role jedné z pětice postav (detektiv, čarodějka, profesor, ghoul a zlodějka), z nichž každá má svůj vlastní příběh (ačkoliv hlavním, společným cílem je vždy porazit tzv. Prastaré) a motivaci, proč si tímto „peklem na zemi“ projít. V kůži detektiva Murphyho budete hledat právě zmizelého mentora Legrasse a zjišťovat, co stálo za jeho ztracením, zatímco v roli profesora Clawstonea se snažíte v rámci svého vědeckého projektu zjistit, co způsobuje energetické signály v okolí Massachusetts, nedaleko fanouškům známého městečka Innsmouth. Koneckonců příznivci literárních předloh se zde budou tetelit blahem, protože hra nabízí obrovské množství loru okolo Cthulhu mýtu a nejen jeho.

„Výběr charakteru pocítíte mimo příběh i na samotném postupu, jelikož se jednotlivý protagonisté liší i některými schopnostmi.“

Tím rozdíly v postavách zdaleka nekončí. Výběr charakteru pocítíte mimo příběh i na samotném postupu, jelikož se jednotlivý protagonisté liší i některými schopnostmi. Pro příklad uvedu již dva zmíněné. Zatímco detektiv umí uskakovat, ohánět se nožem či házet různé granáty a Molotovovy koktejly, profesor k útoku využívá svůj prototyp zbraně zvané „Tillinghast“, nabízející několik módů střelby. Jak je již u her tohoto typu zvykem, existují zde i malé RPG elementy a hráč má možnost sbírat všelijakou výbavu pro zvýšení šancí na přežití. Tou je hra doslova přeplněna, nabízející zástup všemožných zbraní, brnění a amuletů, zvyšujících rezistenci před různými druhy poškození. Nalezené vybavení si posléze můžete ukládat do skrýše, nacházející se v jediné bezpečné lokaci celé hry v tzv. podivném místě. Tento sklad zůstává společný pro všechny zúčastněné, takže pokud při průchodu za jednoho protagonistu najdete věc pro druhého, můžete si ji tu odložit a jakmile budete ovládat správnou osobu, schopnou tento objekt použít, lze si ji zde vyzvednout.

 

1 z 3

- +

1.

2.

3.

 Bum, prásk…zdrhej!

Co se týče samotné hratelnosti, máme v prvé řadě, co dočinění s klasickou roguelike arkádou, okořeněnou o adventurní prvky. Během prvních pár minut si člověk jistě vzpomene na starší, ale stále vynikající kousek, The Binding of Isaac. Stejně jako v Isaacovi, i zde běháte ode dveří jedné místnosti ke druhé a jen doufáte, ať za nimi nepotkáte nepřátele. A pokud se tak k vaší smůle stane, budete se modlit, aby jich bylo takové množství, s nímž nebude mít potíž se vypořádat. Tato kostra je sama o sobě příjemně návyková a zábavná.

„Během prvních pár minut si člověk jistě vzpomene na starší, ale stále vynikající kousek, The Binding of Isaac.“

Tomu všemu hraje do karet dobře řešené ovládání, kde levou analogovou páčkou určujete pohyb svého avatara, zatímco pravou střílíte do libovolného směru. Tato nezávislost obou joysticků velmi přispívá k rychlému tempu střetů a jakmile vám přejde do ruky, dokážete zlikvidovat i velké zástupy nepřátel beze ztráty kytičky. Naopak s klasickou kombinací klávesnice a myši je kontrola nad situací přeci jen o něco méně intuitivnější, hlavně z důvodu větší nepřesnosti pohybu za pomoci klasických zkratek WASD.

Bohužel se jednotlivé přestřelky většinou promění ve zběsilý úprk směrem od nepřátel, do nichž ustavičně kropíte obrovské množství munice, doufajíc ve šťastný konec. A ono to většinou i úspěšně skončí, protože s touto taktikou lze projít skoro celá hra. To je oproti jiným počinům z tohoto žánru, kde se snažíte o maximální osvojení veškerých mechanik a pohybů nepřátel, docela zklamání.

 

1 z 3

- +

1.

2.

3.

Kostičky vládnou světu…bohužel!?

Samotní nepřátelé jsou značně různorodí a dobře nadesignovaní. Potkávat budete vše od klasického kultisty s palicí až po mocného Cthulhu. Téměř každá potvora představuje to nejlepší, čemuž mysl H.P. Lovercrafta dala vzniknout, se špetkou vlastních autorských nápadů. A proto je neskutečná škoda zcela obyčejné pixel-artové prezentace, z níž vyplývá naprostá absence jakýchkoliv detailů a díky čemuž mnohokrát narazíte na překážku, v podobě problematického poznání předmětu podle ikonky, případně se začnete ztrácet v jednotlivých situacích, kdy se objekty nepřehledně překrývají. Rozhodně bych raději viděl nějakou pěknou kreslenou 2D grafiku, než co nám tady tvůrci předkládají. Samozřejmě, malé studio si nejspíše nemůže dovolit velké grafické kejkle, nicméně v dnešní době již opravdu není velikým problémem, udělat krásnou a funkční záležitost s minimem prostředků (zdravíme Monument Valley). Jinými slovy, byl zjevně tento styl vývojáři zvolen jako jednoduší „cesta ven“. A je to opravdu škoda, jelikož takhle se příliš nedaří vybudovat ani ždibec hutné atmosféry a jednotlivá prostředí/monstra dostatečně nevyniknou, ačkoliv se hra opravdu snaží.

Obdobné potíže postihují i instrumentální doprovod. Ten se především v začátcích tváří jako atmosférický, bohužel vás v důsledku neustále se opakující smyčky začne brzy iritovat, a to až do takové míry, že upřednostníte její vypnutí a jako podkres si raději pustíte svou vlastní muziku, například z YouTube.

 

1 z 3

- +

1.

2.

3.

Mocný Cthulhu se probouzí

Ale zpátky k samotné hratelnosti. Dříve či později se dostanete do místnosti, kde bude čekat finální boss úrovně. A věřte mi, takový duel s bossákem (neplést s Jaromírem) je opravdovým zážitkem. Na každého platí trochu jiná taktika a každý střet je do značné míry originální, hlavně díky slušné variabilitě tvorů a jejich schopností. No a pokud vydržíte do samotného konce příběhu, jenž vám podle schopností zabere cca 20 hodin (3 až 5 hodin na jednotlivou osobu), dostanete odměnu v podobě klání s Prastarým.

„Vaší jedinou možností je pak nacpání charakteru prostředky na uklidnění nervů, abyste měli alespoň minimální šanci na přežití.“

A panečku to je zážitek. Vývoj tohoto utkání záleží na mnoha proměnných, od kterých se odvíjí i samotná obtížnost střetu. Neprohledávali jste jednotlivé úrovně, případně jste dohráli příběh pouze jedné nebo dvou postav? Bohužel, nemáte tak dostatek indicií na samotného Prastarého a váš hrdina během utkání bude ztrácet příčetnost (něco jako druhé životy), čímž se stane to, že se při pohledu na něj velmi rychle zblázní. Vaší jedinou možností je pak nacpání charakteru prostředky na uklidnění nervů, abyste měli alespoň minimální šanci na přežití. Samotný boj se posléze proměňuje v docela tvrdý oříšek. Nicméně díky relativně funkčním mechanikám to není nic, co by se s trochou cviku nedalo zvládnout. V těchto a ostatně i v soubojích s menšími bossi se tedy alespoň náznakem objeví nutnost učení se pohybům a útokům protivníka, na rozdíl od zbytku hry. Zde by se zároveň nabízela otázka ohledně celkové náročnosti titulu, jelikož roguelike žánr si často nebere žádné servítky a hráči rozhodně nedává nic zadarmo. To tady platí napůl.

 

1 z 3

- +

1.

2.

3.

Opakování matkou moudrosti?

Především tu máte na výběr ze tří obtížností, kde na první z nich se celá hra dá proběhnout v podstatě bez větší námahy, takže pro člověka, kterého zajímá pouze příběh a nechce se příliš zabývat akční stránkou hry, ideální záležitost. Na další dvě se už musíte trochu snažit, avšak rozhodně se nejedná o žádné peklo. Za menší náročnost může i fakt, jenž jsem trochu nakousl již předtím. Jedná se totiž o částečnou adventuru. Na jednotlivých mapách potkáte velké množství objektů, se kterými lze do jisté míry interagovat. Například během putování narazíte na album starých fotek, jenž se můžete rozhodnout prozkoumat. Uděláte-li tak, vaše postava propadne většímu šílenství, jelikož se ke konci alba na snímcích začnou objevovat znepokojivé výjevy. Interakce s předměty slouží i k řešení jednotlivých puzzlů, jejichž vyluštění sice spočívá povětšinou v jednoduchém najití správného artefaktu/klíče pro správné dveře, či truhlu, avšak stále se jedná o příjemné rozptýlení, dobře doplňující jednotlivé souboje, hrajících ve hře prim.

„…rozložení levelu se po smrti sice mění, ale veškeré předměty mají stejné mechaniky…“

Zatímco adventurní složka samotnou hratelnost ozvláštňuje, její zakomponování do roguelike žánru nese jedno velké úskalí, a to poměrně rychle nastupující repetetivnost, v důsledku častého opakování jednotlivých kapitol. Ano, rozložení levelu se po smrti sice mění, ale veškeré předměty mají stejné mechaniky, takže se jejich prozkoumávání stane rutinou pro zisk potřebného intelu, jenž figuruje jako druhé platidlo (prvním jsou pochopitelně peníze).

Ve výsledku jsou pak „Lovecraftovy nevyřčené příběhy“ spíše takovým experimentem a snahou o fúzi dvou žánrů, jenž se autorům zas tak moc nevyplatila. Kdyby se odhodlali k jinému audiovizuálnímu pozlátku a trochu více se zaměřili na vyvážení akční části hry, určitě bychom měli před sebou lepší titul. Takto jsme dostali jen lehce nadprůměrnou arkádu. Pokud by vám nevadil onen jednoduchý pixel-art, směle si k výslednému hodnocení přihoďte jeden bod navíc.