Recenze: Metro Exodus: The Two Colonels – tunely v plamenech

S Metrem Exodus se série na motivy knih Dmitrije Glukhovského vydala odvážným a z jistého úhlu pohledu snad i kontroverzním směrem. Ano, hra leckdy nabídla tradiční lineární pasáže, jež perfektně navazovaly na odkaz předešlých dílů, ale také nás nezřídka zavedla do otevřených lokací, které rozdělily fanoušky na dva tábory – ty, jimž se takový krok stranou líbí, a ty ostatní. V případě prvního placeného DLC však naštěstí výhody a nevýhody rozsáhlých prostor namísto tunelů metra řešit nemusíme, protože na ně vůbec nedojde. A minimálně protentokrát je to jen a jen dobře.

Varování: Následující text obsahuje spoilery z finále Metra Exodus. Pokud jste hru ještě nedohráli, raději předstírejte, že vám začal vyšilovat Geigerův–Müllerův počítač, a upalujte pryč.

Dva plukovníci, dvě časové linie

Mnozí hráči se mnou budou jistě souhlasit, když řeknu, že návštěva Novosibirsku v závěru Metra Exodus byla dost možná nejlepší pasáží celé hry. Proto mě potěšilo zjištění, že The Two Colonels se vrací právě k ní a vypráví či rozšiřuje příběh dvou plukovníků v různých časových liniích. Jednak tu máme současnost a Millera, kterého ve skvěle zpracovaných cut-scénách sledujeme v okamžicích, jež plynou paralelně se snažením hlavního hrdiny Arťoma a v nichž nechybí častá komunikace s chlapcem Kirillem. Pak je tu Chlebnikov, hratelný protagonista přídavku a Kirillův otec, s jehož příběhem jsou Millerovy cut-scény velmi efektně provázané.

Výsledkem tohoto plukovnického tandemu a střídavého sledování dvou postav, které se lopotí v útrobách metra, je velmi zajímavý příběh, který ukazuje, jak to v Novosibirsku chodilo, jaké jsou podobnosti s moskevským metrem, co pro místní obyvatele znamenala zelená látka na obranu proti radiaci a co se vlastně stalo předtím, než do prakticky opuštěných tunelů dorazil Arťom s Millerem. Jinými slovy, DLC vyplňuje některé drobné mezery v Arťomově příběhu, s nímž činy obou plukovníků souvisí někdy až překvapivým způsobem, a poskytuje odpovědi na určité otázky, které může hráč při první návštěvě Novosibirsku mít. V první řadě ale nabízí emocionální horskou dráhu a nejeden působivý příklad lidského chování v zoufalé situaci, což je jeden ze stěžejních motivů celé série Metro.

Přesto nemám pocit, že by šlo o něco, co tvůrci ze studia 4A Games vystřihli ze základní hry, aby měli v Deep Silveru co prodávat jako DLC. Vše naopak působí jako ideální přídavek, který vám toho hodně dá, když se mu budete věnovat, ale zároveň nepřijdete o nic vysloveně klíčového, pokud The Two Colonels minete. Zde se nabízí srovnání s dodatečným obsahem pro Metro: Last Light, který sledoval vedlejší příběhy postav, jako je Khan nebo Pavel. Jen s tím rozdílem, že tentokrát nejde o takovou jednohubku, nicméně kdovíjak rozsáhlou herní dobou přesto nečekejte. I když se budete při hraní loudat, pravděpodobně budete s příběhem dvou plukovníků hotovi přibližně za dvě a půl hodiny. Ale zaprvé, DLC koupíte za pouhých 8 euro, takže herní doba odpovídá ceně, a zadruhé mohu upřímně říct, že kvalita dostala rozhodně přednost před kvantitou.

Když je zmatek, když je mela, zavolejte Colonela

S kvalitním obsahem se nesetkáte pouze na úrovni příběhu a jeho dvou vzájemně provázaných časových linií, ale i na úrovni hratelnosti. Jak už jsem naznačil výše, zapomeňte na návštěvu otevřeného prostranství. S Chlebnikovem zavítáte pouze do stísněných tunelů a přelidněných stanic metra na území Novosibirsku, které sice občas nabízejí nějakou tu odbočku, ale obecně vzato vás čekají striktně lineární úrovně. To však neznamená, že by nebylo na co koukat. Po vizuální stránce je prostředí naprostá špička a o půvabné scenérie není nouze, přestože mohou být plné slizu a obrovitých červů či jiných mutantů. Na ně však máte k dispozici velmi účinný lék – plamenomet.

Na jednu stranu je škoda, že DLC nabízí jen jednu novou zbraň, na druhou stranu je dobře, že jde zrovna o plamenomet. Smažení mutantů totiž jen tak neomrzí a navíc skvěle vypadá, a to bez výrazné ztráty výkonu a narušení plynulosti hry (s výkonem předešlých dílů mohl koneckonců plamenomet občas zamávat). Nejde přitom jen o možnost, jak uspokojit choutky každého pyromaniaka, ale i o klíč k postupu, protože řada míst je zanesená hnusným slizem, který lze spálit buď plamenometem, nebo vaší lampou. Občas je však vrstva slizu blokující cestu dál chráněná padající vodou, proti níž oheň nic nezmůže, takže jsou přítomny i drobounké hádanky spojené s otázkou, jak ten vodopád zastavit.

Musím přitom pochválit tvůrce za celkové zpracování nové zbraně. Nejen že nabízí výbornou animaci výměny paliva a celkového zacházení, ale navíc disponuje takovými detaily, jako je syčení a dočasné zhasnutí plamenu při kontaktu s vodou. Nejde jen o zmíněné překážky v podobě vodopádů, stačí se brodit v nějaké břečce, což budete dělat často, trochu se s plamenometem sehnout k hladině a už mají novosibirští hasiči o starost méně. Ohnivou hračku lze navíc vylepšovat za pomoci hrstky upgradů, které můžete bez větší námahy najít (totéž už neplatí o několika stránkách deníku, jejichž hledání může herní dobu lehce protáhnout), a nasadit na jednom z pracovních stolů.

Pěkně prořízlá chlebárna

Prvky craftingu z Metra Exodus jsou tedy zpět, ale ve velmi omezené formě. Jakékoliv suroviny a součástky, které najdete, slouží jen pro vylepšování a údržbu plamenometu a dvou zbraní ze základní hry, k nimž se vzácně dostanete, případně pro výrobu několika druhů munice. Což mi při hraní vyhovovalo, protože jsem se spíš než na hledání dostatku surovin mohl soustředit na klaustrofobický průchod lokacemi bohatými na úchvatnou a bezútěšnou atmosféru, případně na přežívání a boj s nepřáteli. Jeho prostřednictvím mi DLC mimo jiné pomohlo lépe pochopit jistý v předešlých dílech neviděný druh mutanta, o němž jsem byl při hraní základní hry přesvědčený, že je tak z 95 % sprostě okopírovaný z Metra 2033.

Nutno však podotknout, že jakékoliv „survival“ aspekty jsou omezené na naprosté minimum. Jelikož můžete zapomenout na návštěvu exteriérů, nemusíte řešit filtry nebo stav plynové masky. Maximálně musíte dávat pozor na dostatek munice, pár míst zamořených radiací a zásobu lékárniček, stejně tak není někdy od věci otřít si masku od nečistot a přichycených slizkých pijavic, což je přesně tak hnusné a zároveň nádherné, jak to zní. Rovněž není při vzácném konfliktu s lidskými protivníky moc prostoru na volbu smrtících nebo nesmrtících eliminací. Určitý odklon od tradičních prvků série Metro tu tedy stále je, ale v některých ohledech je jen ku prospěchu. Mám na mysli hlavně skutečnost, že Chlebnikov mluví. A to dost často a dost rozumně.

Ve 4A Games snad uznali, že speciálně v Metru Exodus bylo Arťomovo věčné mlčení někdy kontraproduktivní. Arťom prostě není Gordon Freeman a speciálně některé dialogy tak působí dost zvláštně a nepřirozeně. Když jsem však poslouchal, co má Chlebnikov na srdci, když popíjí a kouří se svým nadřízeným či večeří se synem, stačilo málo, abych se s hlavním hrdinou navzdory zanedbatelné délce celého přídavku rychle ztotožnil. Protagonista může také výjimečně o něčem rozhodnout, i když jakékoliv rozhodnutí má dopad maximálně na jisté dílčí události. DLC vždy skončí stejně, což je s ohledem na podstatu celého příběhu pochopitelné. Chlebnikov navíc disponuje skvělým hlasem, minimálně v případě ruského dabingu. Ani tentokrát prostě není nic lepšího než kombinace hlasů v ruštině a českých titulků. Celé DLC je tedy přeloženo do češtiny a s výjimkou pár překlepů nelze lokalizaci nic vytknout.

Tunely ještě neřekly poslední slovo

Celkově je těžké prvnímu DLC pro Metro Exodus cokoliv vytknout, zvlášť když jsem se po celou dobu hraní spokojeně usmíval od ucha k uchu, přestože ta doba nebyla kdovíjak rozsáhlá. Stejně tak může některé fanoušky mrzet, že určité tradiční herní prvky série Metro dostávají minimální nebo vyloženě nulový prostor, nemluvě o tom, že jsme se dočkali jen jedné nové zbraně. Příběh se ale po všech směrech povedl, s plamenometem je vždy zábava, hlavní hrdina je sympaťák, na vyšší obtížnost se můžete i tentokrát trochu zapotit a každá lokalita je správně lineární a obdařená tou pravou atmosférou, ať už jde o tunely plné slizu nebo stanici bohatou na hlasitou hudbu, remcající uprchlíky a štamgasty s hrdly plnými houbového čaje nebo ostřejších tekutin.

Přitom se nikdy nezdá, že by vývojáři jen slepě kopírovali svou předešlou práci a na každém kroku opětovně využívali již existující prvky a objekty. Podobností je samozřejmě víc než dost, ale nikdy nepředstavují problém a naopak umocňují ten správný herní zážitek. Přídavek The Two Colonels je zkrátka nejmetrovatější Metro, jaké jsme si mohli po vydání Exodu přát, a pokud máte sérii v oblibě, neváhejte ani vteřinu. Ano, s nepříliš veselým snažením plukovníků Millera a Chlebnikova budete hotoví raz dva. Hraní ale skončíte s pocitem, že přežívání v tunelech metra, kde není nouze o štěkání zbraní, vytí mutantů, řev dozimetrů, tóny kytar a nápisy v azbuce, neztratilo nic na svém dřívějším kouzlu.

Nejnovější PC hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex UltraGamer 2019+.