Recenze: Spirit of the North

Na PlayStationu 4 jsme se v posledních letech mohli setkat s poměrně velkým zástupem uměleckých, abstraktních a zážitkových her. Za zmínku rozhodně stojí skvělá Journey, líbezné Flower, fascinující podmořské Abzû, úžasná logická hra The Witness a trochu zklamavší Fe, které bylo produktem EA Originals.

• Vyšlo na: PlayStation 4 (recenzovaná verze), později se dočkají i PC a Xbox One
• Datum vydání: 1. listopadu 2019
• Žánr: Adventura
• Česká lokalizace: Ne

Mezi tyto kousky se nově řadí i Spirit of the North, prvotina od poměrně mladičkého studia Infuse, sídlícího v Severní Karolíně a specializujícího se na tvorbu assetů do Unreal Enginu 4. V ní se vžijeme do kožichu jedné ryšavé lišky, která se toulá překrásnou přírodou a postupně odhaluje příběh a minulost této krajiny, jejíž prostory skýtají mnoha různá tajemství. Stojí ale tento zvířecí čundr za vaši pozornost, nebo máme co do činění s klasickým případem, kdy forma vítězí nad obsahem? To se dozvíte v následujících odstavcích.

Honba za polární září

Hned z kraje hry jste vypuštěni do první lokace, v níž se rozprostírá bělounký sníh. Jediné, co příliš nezapadá do místního výhledu, je rudá záře na obloze, která již na první pohled nevypadá příliš zdravě. Nezbývá vám tedy nic jiného, než se vydat za zdrojem této červené anomálie a přijít na kloub tomu, proč se zde objevila, co představuje a jaký má význam.

Celý příběh hry je velice jednoduchý, ovšem neméně okouzlující, a především schopný vykouzlit mnoho emotivních momentů s použitím minimalistických prvků.

Tímto se nastartuje vaše putování malebnými krajinkami, u nichž se autoři inspirovali přírodou Islandu, během něhož narazíte na všelijaké překážky, zajímavé struktury a v neposlední řadě i na spirituální liščí samičku, která zde vystupuje v roli vašeho společníka na cestách. Celý příběh hry je velice jednoduchý, ovšem neméně okouzlující, a především schopný vykouzlit mnoho emotivních momentů s použitím minimalistických prvků.

Vyprávění obrazem

Samotná hra neobsahuje ani jednu řádku dialogu, ba ani striktní narativ, tudíž jsou veškeré události vyprávěny skrze obrazy, které nalezneme různě poseté po okolí. Je tedy čistě na vás, zda se rozhodnete prohledávat prostředí, abyste dostali hlubší pohled do jednotlivých událostí, nebo naopak je budete zcela ignorovat a vystačíte si s tím, co si na vás hra přímo připravila na poli zhruba čtyř hodin herní doby.

Samotná hra neobsahuje ani jednu řádku dialogu, ba ani striktní narativ…

Pokud by ale někdo z hráčů potřeboval nějakou další motivaci na to, aby prostředí prohledával, tak tou se stávají odemykatelné vzhledy pro našeho chlupatého protagonistu, kterých je přesně šest.

Pevné nervy jako povinná výbava

A jak ona cesta za zdrojem podivné rudé záře probíhá z pohledu hratelnosti? Inu, trochu obyčejně a jednotvárně. V jádru se jedná o klasickou logickou platformovku, v níž pro další postup musíte vyřešit různé hádanky a problémy, které občas vyžadují špetku důvtipu, občas rychlé prsty a leckdy i poměrně pevné nervy.

Spirit of the North totiž sužuje jeden zásadní problém, jímž je skutečně velmi neohrabané ovládání pohybu vašeho herního avatara…

Spirit of the North totiž sužuje jeden zásadní problém, jímž je skutečně velmi neohrabané ovládání pohybu vašeho herního avatara, které opravdu často vede k tomu, že vaše snaha o skok na nějakou z plošinek skončí v niveč a vy si klidně několikrát v řadě budete rvát vlasy z hlavy. Díkybohu vaše liška nemůže umřít, takže se alespoň nedočkáte otravných načítacích obrazovek.

Hratelnostní strohost

Za nešťastné považuji i řešení některých hádanek/překážek, které občas nemá potřebné omezení, jenž by zamezovalo špatnému spuštění jeho různých sekvencí. Díky tomuto se mi během prvního průchodu podařilo dvakrát hru ve své podstatě rozbít, kdy jediným funkčním východiskem bylo nahrát pozici z nejbližšího záchytného bodu.

…liščí piškuntálie nenabízí přílišnou variabilitu v hratelnosti, která by hráče opakovaně stavila před nové výzvy.

Nicméně pokud bychom si odmysleli tyto dva výše zmíněné problémy, tak nám stejně liščí piškuntálie nenabízí přílišnou variabilitu v hratelnosti, která by hráče opakovaně stavila před nové výzvy. V průběhu hry sice získáte celkově tři speciální schopnosti, ovšem jedná se jen o jisté nástavby, příliš neměnící jádro hratelnosti. Na druhou stranu na onom rozpětí 3-4 hodin, jenž hra nabízí, to zase nijak zvlášť zásadně nevadí. Jen škoda, že tvůrci z tohohle pohledu nepřišli s něčím kreativnějším.

Vypadá to hezky, zní ještě lépe

Hru pohání oblíbený Unreal Engine 4, čehož si ihned všimne i zcela netrénované laické oko. První pohled je tedy velmi příjemný, krajinky vypadají vábně, liška je pěkně rozpohybovaná a částice působí již klasicky parádně, stejně jako jiné světelné efekty. Při bližším pohledu si sice povšimnete několika nedostatků v podobě občasně rozmazaných textur a prolínajících se objektů, ale to vás v běžném herním režimu zcela jistě trápit nebude, stejně jako zcela bezproblémový běh hry i na klasické verzi PlayStationu 4

Ve výsledku pak Spirit of the North není v žádném případě špatnou hrou. Naopak od ní má poměrně daleko.

To samé posléze platí i u hudebního podkresu. Ten se velmi příjemně poslouchá a perfektně dotváří kouzelnou atmosféru celé hry. Jen se časem stane, že se jednotlivé hudební motivy začnou poměrně rychle opakovat a určitě by titulu slušelo, kdyby se přidala nějaká ta další skladba.

Ve výsledku pak Spirit of the North není v žádném případě špatnou hrou. Naopak od ní má poměrně daleko. Bohužel ale ploché herní mechaniky a občas příliš iritující ovládání táhnou hru dolů směrem k lehkému nadprůměru, z kterého ji nevytáhne ani příjemná hudba, pěkné vizuální zpracování a ani emotivní příběh. Pokud ovšem máte slabost pro lišky a vyloženě vyhledáváte tento typ her, můžu hru i přes její nedostatky doporučit.

Nejnovější PC hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex Super 2019.