Recenze: Afterparty

Zážitek. Tímto jedním slovem se dá popsat hra z roku 2016 Oxenfree, jíž mají na svědomí kalifornští Night School Studio. Ta precizně kombinovala temnou depresivní atmosféru s nádechem „osmdesátkových“ hororových a teenagerských filmů, což dohromady dávalo vysoce zajímavý příběh, který jste jednoduše chtěli projít. Pokud jste tedy s tímto titulem zatím neměli tu čest, rozhodně doporučuji napravit. Ostatně hra vyšla i na mobilní zařízení se systémy iOS a Android, takže si ji můžete užít i na cestách a ani to nebude bolet vaši peněženku (cena se většinou pohybuje do 10 eur).

• Vyšlo na: PC (recenzovaná verze), PS4, Xbox One a Nintendo Switch
• Datum vydání: 29. října 2019
• Žánr: Adventura
• Česká lokalizace: Ne

Každopádně uběhly tři roky a tato kalifornská partička je zpět se svým dalším kouskem, který v mnoha věcech zůstává věrný předešlému počinu, avšak přináší zcela jiný příběh, jenž je oproti předchůdci o dost více humoristický a podstatně méně depresivní (ačkoliv se i to ve hře objeví). Ostatně to se dá odtušit už z jeho velmi příhodného názvu Afterparty, samozřejmě odkazujícího na velké alkoholické hody. Jedná se ale o stejně skvělý zážitek jako v případě Oxenfree, nebo tentokrát studio šláplo trochu vedle?

Lehce neortodoxní peklo

Hra začíná poměrně klasicky. Hlavní protagonisté Milo a Lola, za které taktéž budete na střídačku hrát, se ocitají na školním večírku, kde se seznámíme s jejich osobnostmi, naučíme se o jejich vzájemném vztahu a zjistíme, že vlastně oba dva jsou poměrně slušní looseři. Milo trochu nechtěně kvůli svému plachému chování, zatímco Lola je typický pozér. Po pár chvilkách nezřízeného pití a tlachání s ostatními se ovšem stane něco nečekaného.

…zjišťujeme, že naše ústřední dvojice je po smrti a ocitla se v pekle. Tedy spíše v jeho velmi svérázné verzi, v níž existují úřední hodiny pro mučení zatracených, démoni si libují v nasávání a odsouzení lidé zde s nimi žijí v symbióze.

Scéna, ve které se hrdinové nachází, se rozpadne a následně se ocitáme ve velmi tmavém baru, obklopeni všemožnými démony, jenž se nám smějí a zjišťujeme, že naše ústřední dvojice je po smrti a ocitla se v pekle. Tedy spíše v jeho velmi svérázné verzi, v níž existují úřední hodiny pro mučení zatracených, démoni si libují v nasávání a odsouzení lidé zde s nimi žijí v symbióze.

Je třeba přepít Satana

Po chvilce rozkoukávání v tomto novém světě a po přiřazení vlastního osobního démona Wormhorna, jenž má v popisu práce vám co nejlépe otravovat život, se skamarádíte s převoznicí Samanthou, která vám prozradí, že existuje možnost, jak se dostat zpět do světa živých. Jediné, co musíte udělat, je úspěšně porazit samotného Satana v alkoholickém klání.

K této všeobecné odlehčenosti dopomáhá i grafická stylizace. Ta hraje pestrou paletou barev, roztomilým designem postav a mnoha zářícími neony.

Tímto se roztáčí zhruba šestihodinový bláznivý příběh, během něhož narazíte na mnoho groteskních charakterů a situací, které vám budou neustále vyvolávat úsměv na tváři díky naprosto skvěle napsaným dialogům, postavám (především vedlejších) a zábavně udělaném světě, jehož prozkoumávání je neskutečnou radostí. K této všeobecné odlehčenosti dopomáhá i grafická stylizace. Ta hraje pestrou paletou barev, roztomilým designem postav a mnoha zářícími neony. Každopádně nenechte se zmást možná až pohádkovým vzhledem. Tahle „chlastačka“ rozhodně není pro děti (ostatně jaká taky ano), o čemž svědčí i dost hrubý slovník, kde se pro slovíčko „fuck“ nejde příliš daleko.

Během vašich procházek dírou sírovou dojde i na některé trochu vážnější momenty, které více prokreslují charakter našich dvou přátel a díky nimž zjišťujeme, proč se chovají tak, jak se chovají. Ty překvapivě nijak zvlášť nenarušují nastolenou odlehčenou atmosféru a v rámci titulu mají i lehký emocionální dopad, což považuji za příjemné.

Dialogové volby se špetkou špiritusu

Z hlediska hratelnosti Night School Studio zůstává věrné svému předchůdci a z tohoto ohledu se mnoha změn nedočkáme. Máme tedy co dočinění s příběhovou adventurou, v níž jsou hlavní mechanikou rozhovory. V těch povětšinou vybíráte z celkově tří možností, kdy jedna z nich je vždy poměrně speciální. Ta se odvíjí od toho, zda v sobě máte alkohol. V jednotlivých lokacích totiž narazíte na bar, jenž nabízí pestrou směsku alkoholických pekelných pochutin, kdy každá z nich má trochu jiný účinek. Jednou tak budete mluvit jako pirát, jindy se stanete flirtujícím Casanovou, nebo se jednoduše proměníte v běžné prostoduché hovado. Bohužel tyto třetí dialogové možnosti mi nikdy nepřišli příliš relevantní v rámci samotné konverzace, natož v rámci příběhu. Určitě se ale jedná o volbu nejzábavnější.

…dialogové přestřelky jsou občas narušovány různými minihrami, v nichž budete hrát beer pong, vyhrávat taneční soutěž a přirozeně přepíjet obyvatele pekla.

Když už se ale bavíme o těchto rozhodnutích, občas ve hře narazíte na situace, které se dají řešit rozdílnými přístupy, kdy dochází na jemné větvení příběhu. To má za následek určitou dávku znovuhratelnosti, takže můžete příběh projít víckrát s tím, že budete měnit svá rozhodnutí a jednotlivé nuance. Ba dokonce se dočkáte i dvou různých konců.

Tyto dialogové přestřelky jsou občas narušovány různými minihrami, v nichž budete hrát beer pong, vyhrávat taneční soutěž a přirozeně přepíjet obyvatele pekla. To poměrně příjemně nabourává

---

ukecané tempo hry, které i přesto dokáže být občas příliš pomalé, čemuž rozhodně nepřidávají i občas trochu nešikovné checkpointy, kdy se mi stalo, že jsem dvakrát musel projít poměrně dlouhou sekvenci potom, co jsem hru po opětovném zapnutí nahrál.

Technický stav od Lucifera

Ono by se dalo říci, že v podstatě celý technický stav na tom není přespříliš dobře. Všudypřítomné grafické glitche by se dali ještě nějak zkousnout, i když poměrně spolehlivě vytrhávají ze zážitku (například se mi stalo, že se jedna z postav zhruba v druhé třetině hry zasekla v jedné z póz, přičemž v ní chodila až do konce příběhu, kdy ani opakované nahrání uložené pozice nepomohlo), nicméně neustálé propady FPS už ne. Ty sice trvají vždy jen pár sekund, leč jejich četnost je opravdu otravná.

Každý z herců vdechl do svého charakteru neskutečné množství života a je opravdu radost každou z postaviček poslouchat…

Každopádně abych svoji recenzi nekončil v příliš negativním duchu, tak naopak musím pochválit opravdu dokonalý dabing postav. Každý z herců vdechl do svého charakteru neskutečné množství života a je opravdu radost každou z postaviček poslouchat, ať už se jedná o převoznici Samanthu, Mila a Lolu, osobního démona Wormhorna či samotného Lucifera.

Suma sumárum je Afterparty velice zábavnou hrou, jejíž hlavní silou je skvěle napsaný, a především vtipný příběh, v němž vás na vašich cestách po nádherně bizarní verzi pekla budou doprovázet neméně bizarní a výtečně namluvené postavičky. Kdyby nebylo poměrně nešťastného technického stavu a trochu lépe se zakomponovala mechanika drinků a jejich dopadů, byl bych téměř maximálně spokojen. I tak se ale jedná o titul, který by neměl minout žádný přívrženec podobně laděných děl.

Nejnovější PC hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex Super 2019.