Recenze: Disco Elysium

Disco Elysium záhy po svém vydání vzbudil obrovský ohlas jako málokterá nová značka v poslední době. Na nedávných cenách The Game Awards 2019 posbíral rovnou čtyři ocenění za nejlepší příběh, nejlepší hru žánru RPG, nejlepší nezávislý titul a nejzajímavější indie produkt. Žádná jiná hra jich letos nezískala více! Slavný magazín Time Disco Elysium dokonce zařadil mezi svých Top her 10 dekády a věnoval mu celou obálku prosincového dvojčísla.

Přitom Disco Elysium je teprve první hrou původně estonského studia ZA/UM z hlavního města Tallinnu (nyní jsou i v Brightonu), tak proč o ní pochvalně mluví celý herní svět? Těch důvodů je více, postupně se k nim dostaneme, přitom původně zamýšlený titul měl být daleko, daleko střízlivější, rychleji dokončený a s podstatně menším světem, než který stále asi z desetiny využívá pro svoji zápletku Disco Elysium.

 

• Platforma: PC (recenzováno), 2020 PS4, X1, 2021 Linux, Mac
• Datum vydání: 15. října 2019
• Výrobce: ZA/UM Studio (Estonsko)
• Žánr: příběhové RPG
• Česká lokalizace: ne
• Multiplayer: ne
• Dat ke stažení: 12 GB
• Herní doba:  ø 50-60 hodin
• Cena: 815,- (aktuální sleva 20%)

 

Napsal knihu, navrhnul hru

Za vším stojí estonský román „Püha ja õudne lõhn”, což by se dalo přeložit jako „Svatý a zkažený vzduch”, z pera spisovatele a muzikanta Roberta Kurvitze, jenž ostatně společnost ZA/UM založil. Tato detektivka zobrazuje osudy několika postav na pozadí fiktivního národa, který zažil neúspěšný komunistický puč a okupuje ho koalice kapitalistických sousedů v padesátých letech minulého století. Podle této své knihy chtěl Kurvitz vytvořit počítačovou hru, jež by románu předcházela.

A tak se spojil s dalšími a zkušenějšími vývojáři zejména z Finska a z pobaltských zemí, načež před šesti lety ještě před založením ZA/UMu začali rozpracovávat menší hru v podobě kombinace videoherní novely a gamebooku pod názvem „No True With The Furies”, jejíž příběh byl umístěn 21 let před události v románu „Püha ja õudne lõhn”. Hlavním hrdinou měl být detektiv místní policie v podobě zkrachovalce a ožraly, jenž vyšetřoval vraždu, jejíž nitky zasahují až do politického uspořádání smyšleného světa novely.

Když do studia nastoupil talentovaný ilustrátor Alexander Rostov a podle Kurvitzova příběhu olejovými barvami načrtl různé lokace, jež sám spojil do jednoho velkého města, rázem bylo vývojářům jasné, že parádně nakreslený svět je pro zamýšlenou hru až obludně rozsáhlý. Jenže by byla obrovská škoda velká plátna, jež do sebe zapadala jako puzzle, nechat ležet ladem, a tak se tvůrci domluvili, že celý koncept grafické novely „No True With The Furies”, opustí a místo ní vytvoří daleko rozsáhlejší a hlubší příběhové a textové RPG na temné notě: Disco Elysium.

 

 

Jeho název odkazuje nejen na vrtošivé eskapády hlavního hrdiny, který zažívá své životní a velmi turbulentní období, ale hlavně na posměšné označení zdejšího pořádně prohnilého a zkaženého světa úpadku v podobě Elysia, tedy Rajské zahrady, jež je zde ale samozřejmě míněna přesně opačně, než je její pravý podtext. Počítalo se, že původní textovka „No True With The Furies” nezabere moc času na dokončení a tak měla být vydána po necelých třech letech vývoje před Vánoci 2017. To už je ale opuštěná historie…

 

Jedna hra místo jiné hry

Místo grafické novely se tedy od roku 2016 začalo na plný úvazek vytvářet zbrusu nové detektivní, temné a příběhové RPG pro jednoho hráče v izometrickém pohledu, které jako podkres využilo statických zdigitalizovaných olejových maleb Alexandera Rostova, do nichž pak tvůrci digitálně vymodelovali animované části. Rostov se ve své práci chtěl přiblížit svému oblíbenému hororovému taktickému RPG Gorky 17 z roku 1999 od polských Metropolis Software, z nichž je nyní CD Projekt.

Jenže Gorky 17 má pozadí vytvořená na počítači, a to Kurvitz nechtěl, protože jestli se mu něco na původní grafické novele „No True With The Furies” líbilo, byly to ručně kreslené a digitálně animované ilustrace, jež chtěl co nejvíce zachovat i do nového Disco Elysia. Rostov byl totiž zprvu smířen s tím, že z jeho ručně kreslených olejů se vystřihnou různé části obrazů, jež se pak doplní digitálními texturami. Jenže všem ve studiu se jeho kresby tak líbily, takže bylo okamžitě schváleno, že se jeho ilustrace použijí beze zbytku jako jediná a hlavní část všech lokací ve hře.

Díky nim dostalo Disco Elysium unikátní a velmi krásný výtvarný styl olejovými barvami kreslených pozadí, ale také se tím velmi urychlila výroba grafiky. Stačilo totiž jednotlivé oleje zdigitalizovat, spojit je do jednoho velkého prostředí a velmi jednoduše do nich přidat jen animované drobnosti typu otáčejícího se větráku, charakterů, vody či flóry. Právě proto tu nenajdete moc voleb grafického přizpůsobení, žádný posun výhledu, ani možnost otáčení scény, jen volbu přiblížení a oddálení. Celá grafika pro hru, jež zatím ani neměla dokončený scénář, byla i díky pohodové práci s Unity enginem hotova během několika málo měsíců.

 

Cizí svět podle našeho

I když to na Disco Elysiu ani není moc vidět, tvůrci uvádějí, že se pro něj inspirovali při hraní prvního Falloutu (izometrické pozadí), ale hlavně u podobně „ukecaných” RPG Icewind Dale a Planescape Torment. Zasazení je ale naprosto odlišné. Disco Elysium se odehrává ve smyšleném fantasy světě mimo ten náš, ve městě Revachol, které se probouzí do alternativní reality našich padesátých let minulého století, konkrétně do zdejšího „bezrozměrného” roku ´51.

 

 

Kurvitz se pro svůj scénář nechal inspirovat stejným a pochmurným obdobím tehdejší Estonské sovětské socialistické republiky pod okupací SSSR a silným estonským protikomunistickým odbojem, který Sověti potlačili až v sedmdesátých letech. Název města, v němž se Disco Elysium odehrává, Kurvitz složil jednak ze jména proslulého francouzského revolucionáře a anarchisty Francoise Koenigsteina, přezdívaného Ravachol, a jednak z historického pojmenování Tallinnu jako Reval.

Koenigsteienem upozorňuje, že i v Revacholu se stále proti něčemu protestuje a stávkuje, načež Reval zase odkazuje na jeho milované město. Rostov Revachol zpodobnil jako temné útočiště spojených ostrovů, které omílají vlny Insulindiánského oceánu, z něhož městem protéká řeka Esperante. Jméno moře tvůrci odvodili z malého souostroví mezi Brunejem a Indonésií v Asii, protože si lokalizaci města Revachol utopeného v moři velmi podobně představují.

Ilustrátor Alexander Rostov Revachol rozdělil na 12 velkých olejomaleb, na 12 rozmanitých čtvrtí, z nichž tvůrci již digitálně sestavili celou rozsáhlou metropoli. Bohužel v Disco Elysium nenajdete kompletně celé nakreslené město, protože by cestování po svých zabralo hodně času (rychlé tu totiž nenajdete) a tvůrci dopředu předběžně počítali s tím, že na příběh v Disco Elysiu někdy v budoucnu navážou či jej rozšíří. Po současných úspěších této hry na všech frontách je skoro jisté, že se jednou do dalších částí města jistě podíváme.

 

Revoluce a okupace v jednom balení

Další velkou Kurvitzovou láskou je Francie a její historie, a tak dějiny jeho světa v Disco Elysiu jsou moderním odrazem francouzských revolučních dob v mixu s érou sovětské okupace Estonska. Ostatně i čtvrti a některé ulice jsou ve hře pojmenovány francouzskými jmény či jejich odvozeninami. Hlavní lokace celé hry se kupříkladu nazývá Martinaise. Výhodou spojených obrazů je jedno spojité město s částečně otevřenou architekturou, byť rozsah prostředí není zdaleka tak rozsáhlý jako ve zmíněných hrách, jimiž se tvůrci inspirovali. Ostatně, to by se ilustrátor ukreslil k smrti.

Děj Disco Elysia je tedy zasazen 21 let před námětovou knihou „Püha ja õudne lõhn”, kdy společnost stále cítí následky nepovedeného komunistického puče a je okupována koalicí kapitalistických států z druhé strany oceánu. Právě v tomto období na scénu vstupuje detektiv místní milice (sovětská obdoba policie), čtyřicátník Harry Du Bois (případně jiného jména, to už záleží na vašich počátečních dovednostech), jenž se probouzí s totálním výpadkem paměti po bujarém večírku, kdy si nepamatuje ani své jméno, ani své zaměstnání, ani své bydliště, prostě nic.

 

 

V reálu trochu fantasmagorie, ale ve hře dobrá záminka pro funkci, pro níž je hra tak velebena. Svého zkrachovalého detektiva si totiž postupně upravujete k obrazu svému nejen po vzhledové stránce (jeho zjev je na začátku opravdu odporný) díky 80 kusům různého oblečení, ale hlavně po psychické, pročež si klidně můžete hrdinu postupně naprofilovat od naprostého ochmelky a vagabunda až po příjemného gentlemana či zlostného hromburáce.

Právě zde Disco Elysium ukazuje své extrémně propracované RPG stránky, protože kvarteto základních atributů (intelekt, konstituce, motorika a psychika) se ještě dělí do 24 konkrétních dovedností, na něž v klasických RPG moc často nenarazíte. Přitom každá z nich ovlivňuje důležité skutky a schopnosti detektiva, takže asi nebudete vědět, kterou si vylepšovat dříve. Autorita, dramatičnost, empatie, klidnost, logika, reakce či rétorika jsou jen malým příkladem, do jakých směrů lze vaši postavu směřovat.

 

Lepší než lekce angličtiny

Z výše uvedeného je vám asi jasné, na jaký level angličtiny tu narazíte. Na brutálně těžký, to mi věřte! Jestli máte potíže s louskáním slovníčku v takovém Pillars of Eternity a podobných hrách, tak tady se slovníku již vůbec nezbavíte. Pokud detektiv rozmlouvá se svým okolím, to je ještě pohodička tak na úroveň B1. Ale jakmile jeho narušená osobnost začne mluvit sama se sebou, což se tady děje velmi často, jde do tuhého, protože narazíte na angličtinu s psychologickou terminologií, kdy vám pomalu nepomůže ani znalost na druhé nejvyšší úrovni C1.

Takzvaný myšlenkový kabinet vám zavaří mozek, protože obsahuje 60 myšlenkových pochodů a tím i dalších schopností či zaměření hlavní postavy, s nimiž můžete být třeba fašistou, komunistou, liberálem, moralistou apod. Jenom porozumět jednotlivým myšlenkám z tohoto seznamu detektivovy osobnosti je hodně těžký oříšek. Dále si k tomu připočtěte 6 psychoaktivních substancí a 4 drogy od amfetaminu po pyrrolidon, které můžete konzumovat, a rázem je jasné, že ten, kdo pracoval v anglické nemocnici, má nezanedbatelnou výhodu v porozumění zdejšímu jazyku.

Opravdu jsem za poslední léta nehrál tak jazykově náročnou hru, nicméně alespoň jedna pozitivní zpráva ohledně zdejší nelidské angličtiny: veškeré dialogy a texty vždy odklikáváte, takže máte na přečtení času kolik budete chtít a můžete se vždy mrknout do slovníku či do překladače. Pokud se smíříte s tím, že si vždy nahlédnete pro překlad, hru si užijete i na stupni B1 až B2, ale pokud nedokážete plynně číst složitější anglické texty, tak si Disco Elysium rozhodně nekupujte. Za to trápení vám to nestojí.

 

 

Vaší zbraní je výřečnost

Mně v Disco Elysiu docela chybí klasické ovládatelné bitky a souboje, protože takový podobný tahový systém jako v Gorky 17 by mi sem krásně pasoval. Boj tu probíhá pouze formou volby z dialogů. Disco Elysium totiž není žádné akční RPG jako spíše textové, a tak se připravte na velmi rozvláčné a pomalu plynoucí hraní, kde ujdete pár kroků a pokaždé musíte přečíst několik dlouhých odstavců dialogů, to v tom lepším případě, nebo v tom horším několik odstavců monologů a rozmlouvání se svým vlastním já.

Ne nadarmo Disco Elysium vychází z původní textové novely, z níž částečně přebírá některé texty. V kvantech písmenek se hra zase zhlédla ve starém textovém RPG King of a Dragon Pass z roku 1999, což je také jedna z oblíbených her tvůrců Elysia. Abyste si udělali přesnou představu o textovém rozsahu hry, tak v ní postupně přečtete více než milion slov! Pro porovnání, to je více textu než mají kupř. první Baldur’s Gate, Dragon Age: Origins, Icewind Dale II nebo Planescape Torment, a jen o trochu méně než Baldur’s Gate II: Shadows of Amn. Přitom kolem jednoho milionu slov obsahuje např. Bible či celá série Harryho Pottera.

Místo klasických a fyzických soubojů Disco Elysium představuje tzv. Story-Combat System, kdy boje nahrazují dialogová okna na tahy + vaše výřečnost či profilování. Probdělé noci vývojářů nad oblíbenými stolními hrami z univerza Dungeons & Dragons se někde prostě musely projevit (ne/úspěch se tu také řeší hody virtuálními kostkami), pročež v těchto papírových RPG se podle autorů také moc často nebojuje, protože hlavní roli hraje příběh a dobrodružství, což chtěli zachovat i v Disco Elysiu.

 

Máte co dělat – i sami se sebou

Právě po stránce příběhu tu strádat rozhodně nebudete. Disco Elysium je totiž obrovská hra s postupně se rozvíjejícím kriminálním dějem, kterou jen tak nedohrajete a již si klidně po menší pauze můžete střihnout znovu třeba s jiným profilem vaší postavy, nebo začít znovu od určitého bodu hry, protože ukládání je nejen automatické, ale také kdykoli ruční. Masivní porce 105 úkolů a misí je rozdělena na vyšetřovací (rozhovory, výslechy či ohledání místa činu), osobní (v nichž řešíte vaše chování a své vlastní problémy) a vedlejší cíle (ty nejsou důležité pro postup, ale hraní příjemně občerstvují).

Vyšetřovací, tedy detektivní mise, směřují k rozuzlení hlavní zápletky s vraždou v jedné z temnějších čtvrtí Revacholu, kterou máte jako dříve velmi úspěšný detektiv vyšetřit. Osobní úkoly vznikají jako důsledek vašeho nezřízeného života, takže tu soutěžíte v čůrání, šňupete drogy, chlastáte či něco svého hledáte, načež ty vedlejší slouží vesměs jen pro pobavení a zpestření vašeho pátrání, takže v nich lze např. zpívat karaoke, číst knihy či hrát deskovky. První hodiny jsou v Disco Elysiu opravdu jen prologem, protože hra se rozroste do širších možností a rozsahu až za delší čas. Pak ale stojí zato.

 

 

Jen rozmanitých postaviček tu potkáte skoro 80 a rozhovory s nimi, jež můžete vést různými směry, tu strávíte dlouhé hodiny. K ruce máte i šikovného parťáka z vedlejšího okrsku Kima Kitsuragiho, který vás nejen často usměrní, ale hodně pomůže a hlavně dobře napoví co dál, pokud někde zakysnete. Většina NPC patří do nějaké ze 6 frakcí, přičemž většinu z nich spojuje, že nemají rádi poldy. Velkou roli tu hraje také správa času, kdy herní den typicky začíná v 8 ráno a po 22. hodině už na ulicích mnoho chodců nepotkáte, čemuž musíte přizpůsobit své pátrání.

Už jsem zmínil, že Disco Elysium je obrovská hra se složitým, ale velmi zajímavým příběhem z alternativního světa, v němž řešíte vraždu i svoji ztrátu paměti, osobnosti a vlastních věcí (ztracená pistol je opravdu ostudná věc). Ti nejpečlivější detektivové, kteří vyzobávají všechno možné, v ní lehce utratí i 100 hodin, zatímco při normálním tempu, kdy se nebudete moc rozptylovat, hru dokončíte kolem 50-60 hodin. I při tom nejrychlejším tempu se ale pod 30 zřejmě nedostanete. Já jsem někdy pečlivě čmuchal v každém koutě, jindy plnil jen vyšetřovací úkoly a stejně jsem dopátral za více než 40 hodin.

 

Chce to fakt klídek

Určitě tady není dobré moc spěchat. Pohodlně se rozvalit v křesílku, udělat si něco dobrého na zub či na pití, zapnout si intimnější osvětlení, spustit si slovník v mobilu, dát si k ruce nutný detektivní zápisník a v klidu si pohodově klikat (pohyb se ovládá klikáním myši, ovladač nelze použít a klávesy nelze přenastavit), objevovat nová zákoutí, promlouvat s lidmi a poklidně rozmlouvat sám se sebou – to je přesná cesta, jak si Disco Elysium nejlépe užijete.

Disco Elysium je jako velká napínavá knížka, od níž se nemůžete odtrhnout, protože klidnému hraní napomáhá i střídmý dabing, který zdaleka nemluví všechny dialogy, i stejně občasná a pěkně atmosférická hudba, pro níž anglická indie rocková kapela British Sea Power složila a nahrála 28 skladeb v délce přes 4,5 hodiny + 103 zvukových smyček. Celý soundtrack si zdarma pustíte zde.

Je nabíledni, že Disco Elysium není hra pro každého. Akce a vzrušení tu moc nenajdete, protože hra exceluje po stránce zajímavého detektivního příběhu na pozadí atraktivního polosmyšleného světa, v němž se spolu se svým hrdinou pokoušíte najít jeho ztracenou existenci v takovém pečlivém podání, jaké dnes není vůbec obvyklé. A to vše v naprosto unikátním a nezaměnitelném výtvarném stylu, jenž hře dodává pořádný punc temné atmosféry společnosti, která v podobné podobě (ne)fungovala před několika desítkami let i u nás.

 

 

Disco Elysiu se dá vyčíst jen velmi málo. Ano, hustá angličtina a opravdu šílená porce textu by se dala jistě vytknout, ale to je anglicky mluvícímu světu šumák. Mne trochu mrzí absence pravých tahových soubojů a mnohdy také možnosti otázek a odpovědí, kdy mi nevyhovovala ani jedna z nabízených. A po technické stránce vadí nemožnost použití ovladačů a pevně přiřazené funkce na klávesy, jež nelze přemapovat.

Disco Elysium je dostupné pouze pro PC digitálně z GOGu a Steamu za hodně sebevědomou cenu 39,99 EUR (cca 1020,-). Nicméně nyní je hra alespoň ve vánoční 20% slevě za 31,99 EUR (815,-). Tvůrci ještě opravují drobné chybky PC verze, ale hned jak budou hotovi, tak se vrhnou na porty pro PS4 a X1, jež by měly dorazit v průběhu příštího roku. Potom by se mělo dostat i na verze pro Macy a Linux. Koupit si můžete také balíček digitálního artbooku a soundtracku za 14,99 EUR (cca 380,-), ale jen, pokud si napřed zakoupíte vlastní hru.

 

---

Nejnovější PC hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex Super 2019.