Recenze – Age of Empires II: Definitive Edition

20 let od jejího původního vydání se vrací RTS, která pro nejednoho pamětníka a fanouška žánru představuje to nejlepší, co kdy hrál. Za ty roky navíc nasbírala tolik datadisků, že její současné balení obsahuje bez přehánění stovky hodin příběhových kampaní a misí pro jednoho hráče. To vše vystavěno na vynikajících herních základech a nadčasovém designu, nyní navíc citelně vylepšeno po stránce grafické i zvukové. A jako by to nestačilo, nové balení obsahuje navíc ještě zbrusu nové kampaně s novými civilizacemi. To vše za pětistovku, případně „zadarmo“ v rámci Xbox Game Pass.

Tuto novou předělávku klasické hry má na svědomí, stejně jako předchozí „Definitive Edition“ prvního dílu série, studio Forgotten Empires, jejichž historie je sama o sobě zajímavá. Původně šlo totiž o nadšené modery klasických verzí těchto her, jejichž práce necelých deset let zpátky zaujala Microsoft a jejich první dílo vydal jako oficiální datadisk pro AoE2, nazvaný „The Forgotten“. Lze tedy říct, že fanoušci se nyní stali oficiálními správci série v nové dekádě a jejich úcta k ní je patrná na každém kroku. Samozřejmě pro nás na letošní rok chystají také definitivní edici třetího AoE.

Klasická šablona

Ať už se pustíte do příběhových misí pro jednoho hráče, do nastavitelných střetů s umělou inteligencí na vámi vybrané mapě nebo do online zápasu se skutečnými lidmi, většina her probíhá podle poměrně klasické šablony. Začínáte s hlavní budovou (Town Center) a pár vesničany, které musíte rozeslat těžit dřevo, kámen, zlato a jídlo (od sbírání borůvek po lovení divoké zvěře). Ideálně jim k tomu postavíte nějaké ty specializované budovy, jako je důl, pila nebo mlýn. Kromě toho samozřejmě postavíte také nějaká ta kasárna (opět několik druhů, od pěchoty přes lukostřelce nebo jízdu až po dílnu na obléhací stroje) a začnete trénovat svoji armádu.

Okolo svého rozrůstajícího se městečka postavíte nějaké ty ploty nebo hradby a také hlídací věže. Jakmile nastřádáte dostatek zásob i vylepšení, můžete se posunout na další „historické období“, takže třeba z „feudálního věku“ na „věk hradů“ nebo z věku hradů na „věk impérií“. Jednotlivé věky sebou přináší pokročilejší a pestřejší technologie, takže stavíte nové budovy pro vynalézání a vyrábění nových jednotek, většinou ničivé válečné povahy.

Začínáte s hlavní budovou (Town Center) a pár vesničany, které musíte rozeslat těžit suroviny.

Celou dobu vás „ohlodává“ nepřítel, posílající různě velké skupinky různých bojových jednotek na vaši základnu. Jelikož nerostné zdroje na většině map jsou omezené, dříve nebo později se začnete přetahovat nejen o základny, ale také o kontrolu nad ostatními částmi mapy. Vše vrcholí masivními bitvami stovek jednotek, v mnoha případech obléhajícími opevněné hradby nepřátelského hradu. Alternativně je možné vyhrát tím, že postavíte velmi drahý „zázrak“, tedy nějakou naprosto unikátní budovu nebo sochu za mnoho a mnoho zdrojů.

Početná vylepšení

Definitivní edice hry sebou přináší nepřebernou záplavu vylepšení, od těch velkých (přepracovaná grafika a zvuk, včetně nově nahraného dabingu nebo nově nahrané hudby) přes celou řadu citelných „quality of life“ zlepšováků všemožných ukazatelů v UI nebo citelně vylepšené umělé inteligence (je nyní například schopná na vyšší obtížnost používat ovce pro průzkum mapy) až po plejádu drobností, jako jsou nové klávesové zkratky.

 

Po herní stránce je tím nejoslavovanějším vylepšením jednoznačně funkce automatického zasévání sklizených polí a automatického nahrazení rozpadlých rybářských sítí. Tyhle věci se dříve musely klikat ručně a byla to prostě pruda, na kterou bylo snadné obzvlášť v žáru boje zapomenout. Osobně jsem si také rychle zamiloval vylepšený ukazatel surovin, který vám nyní indikuje, kolik vesničanů je aktuálně přiřazeno každé z nich – a kolik vesničanů momentálně zahálí. Neméně užitečné je i grafické odlišení věcí, které si zatím nemůžete koupit (např. jednotky, budovy nebo vylepšení, na které nemáte dost zdrojů). Vylepšená je i výrobní fronta budov, kde je nyní možné naklikat pohromadě jednotky i vylepšení.

Po herní stránce je nejoslavovanějším vylepšením funkce automatického zasévání sklizených polí.

Novinky se ale dostaly také do režimu tréninku a do editoru misí. Ve hře stále najdete klasický tutoriál, ve kterém William Wallace bojuje za skotskou svobodu. Ten vás sice naučí úplné základy hry, ale nijak vás nepřipraví na pokročilejší taktiky či ovládání. Od toho jsou tu zbrusu nové mise „Art of War“, ve kterých vám hra bude vysvětlovat pokročilé taktiky či ovládání a následně vám bude měřit čas při jejich používání. Tohle už lze považovat za slušnou přípravu na kompetitivní hraní. Kromě toho všeho si ale také můžete v editoru vyrábět své vlastní mapy a mise, k čemuž jsou vám i zde k dispozici nové a vylepšené editační nástroje. Vlastní mapy se mohou samozřejmě hodit také třeba na testování nových civilizací a jejich jednotek.

Záplava obsahu

Jak jsem již zmiňoval, definitivní edice obsahuje všechny datadisky, které kdy k této mimořádně slavné a již tak velkolepé hře vyšly. V praxi to znamená 136 misí, rozdělených do 27 historických kampaní, ve kterých si zahrajete za 35 různých civilizací. Autoři hry to odhadují na 200 herních hodin, ale pokud jste třeba ten typ hráče, co se rád s každou základnou piplá a nespěchá do boje, snadno se vám to protáhne i na delší dobu. To samé, pokud si troufnete zapnout vyšší obtížnost, kde vás nelítostná AI, solidně napodobující triky elitních hráčů, donutí náročnější mise několikrát restartovat.

Zbrusu nový přibalený „datadisk“, nazvaný podle jmenné konvence těch předchozích „The Last Khans“, vám nabídne trojici nových historických kampaní v Evropě a Asii, které sebou přinášejí také 4 nové civilizace: Bulhary, Kumány, Litevce a Tatary. Jak je zvykem, každá civilizace má nějaké ty unikátní jednotky a triky v zásobě. Například Bulhaři mají velmi užitečnou levnější verzi hradů za poloviční cenu nebo jednotky koňské jízdy, které jsou po „smrti“ schopné se znovu postavit na vlastní dvě nohy a pokračovat v boji jako pěšáci. Hlavně ale mají všechny tři nové kampaně citelně propracované mise s řadou překvapivých nápadů, kde budete například nuceni získávat zdroje neobvyklými způsoby nebo se nelineárně rozhodovat, s kým na mapě budete válčit a s kým uzavřete křehké spojenectví.

136 misí, 27 historických kampaní, 35 různých civilizací.

Ještě jedna poznámka pro hráče, kteří s touto sérií zatím nepřišli do styku: všechny příběhové kampaně jsou založené na skutečné historii, historických postavách, místech a bitvách. Osobně znám pár lidí, kteří své dějepisné znalosti nabrali mnohem více z této hry, než ze školy. Po této stránce je tedy možné uhánět rodiče o nákup hry pro „vzdělávací účely“, podobně jako třeba u série Assassins Creed. Mohl bych dál psát o spoustě skvělých zážitků z bitev nebo o tom, jak nádherně vypadá nová „simulovaná“ animace bortícího se hradu, ale už začínám mít opravdu velké nutkání vrátit se k hraní. Tahle hra byla vždycky skvělá, ale definitivní edice z ní udělala mimořádnou lahůdku pro všechny fanoušky RTS žánru, který poslední roky poněkud skomíral. Začínám se opravdu hodně těšit na definitivní edici trojky i zbrusu novou čtverku. Obojí nás čeká letos.

Nejnovější PC hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex Super 2019.