Recenze – Ori and the Will of the Wisps

Psal se rok 2014, kdy během konference Microsoftu na E3 spatřila světlo světa úplně první ukázka na kouzelně vypadající metroidvanii Ori and the Blind Forest (v té době ještě jako exkluzivita Xboxu One). Nespočet hráčů se do tohoto titulu okamžitě na první pohled zamilovalo (včetně mě) a netrpělivě vyhlíželo den, kdy se této malebné pohádky dočká.

• Vyšlo na: PC a Xbox One (recenzovaná verze)
• Datum vydání: 11. března 2020
• Výrobce: Moon Studios
• Žánr: Akční skákačka
• Česká lokalizace: Ano

Ten nastal 11. března roku 2015, kdy se dočkali i majitelé osobních počítačů (v roce 2019 titul taktéž vyšel na Nintendo Switch). Hra právem sklízela ovace za dechberoucí audiovizuální stránku, vyladěnou hratelnost a poměrně nekompromisní obtížnost, která možná trochu zaskočila nemalé množství lidí. Avšak skloubení s emotivním příběhem zařídilo, že slzy z frustrace byly střídány slzami radosti a dojetí. I kvůli tomu se očekávalo, že se dříve či později dočkáme pokračování.

To bylo poprvé ohlášeno v roce 2017 (opět na herním veletrhu E3), avšak jeho vývoj narazil na nějaká úskalí, což způsobilo to, že jsme se ho dočkali až nyní, přesně pět let po původním díle. A my si právě řekneme, zdali se toto čekání vyplatilo.

Emocionální horská dráha

Příběhově se přímo navazuje na první díl, kdy jste v kůži Oriho úspěšně zachránili les Nibel před zhoubou a společně s vašimi přáteli Narem a Gumem se navrátili do bezpečí vašeho domova, kam jste si přinesli vajíčko sovího strážce, z něhož se vyklubal Ku. Zde jste nějaký čas spokojeně žili jako šťastná rodinka, avšak každý ví, že štěstí je pomíjivé a nic netrvá věčně. Ku se při svém prvním letu ztratí, a tak se náš roztomilý hlavní hrdina bude muset vydat na nebezpečné dobrodružství do zničené země Niwen, aby se s ním opět shledal, přičemž pomalu zjišťuje svůj skutečný osud.

Stejně jako minule se tedy dočkáme emocemi natřískaného příběhu o přátelství, lásce, sebeobětování a rodině, kdy rozjařenou usměvavou náladu střídají posmutněle depresivní momenty, při nichž ani jedno oko nezůstane suché (a pokud ano, pravděpodobně nemáte srdce). Zároveň je celé ladění příběhu směřováno do o poznání temnějších sfér, v nichž tvůrci zdatně reflektují aktuální klimatickou krizi. Ekologické poselství je tedy zcela zjevné a rozhodně sympatické.

Stejně jako minule se tedy dočkáme emocemi natřískaného příběhu o přátelství, lásce, sebeobětování a rodině, kdy rozjařenou usměvavou náladu střídají posmutněle depresivní momenty…

K čemu bych ovšem měl výhrady, je příliš okatě identická šablona příběhu s minulým dílem. Zjednodušeně – na začátku se něco stane, v půlce se situace na oko vyřeší, aby se náhle vše ještě zhoršilo, díky čemuž jste nuceni sesbírat na několika místech kus jisté skládačky, abyste na konci něco museli vysvobodit. A to je prostě trochu škoda.

Skoč, uhni, bouchni, skoč

Beze změny zůstalo i jádro hratelnosti, které zůstává věrné svým perfektně vybroušeným a zábavným metroidvania kořenům. Celá hra se tedy odehrává v kruhu – doskákej někam, vyhni se během cesty veškerým nebezpečenstvím v podobě nepřátel a všudepřítomných pastí, tam získej novou schopnost a pomocí té si zpřístupni dosud nedostupná místa. Samotná mapa je opět obrovský spojitý spletenec chodeb, místností a různých zákrut, bez jakýchkoliv načítacích obrazovek, na níž čas od času naleznete nějaký ten vedlejší úkol či bezpečné zřídlo fontány, u které si můžete postup uložit (checkpointy jsou ovšem velmi vlídné). Herní doba titulu se pohybuje kolem 10-14 hodin na první průchod, zaležíc na vaší zručnosti.

Herní doba titulu se pohybuje kolem 10-14 hodin na první průchod, zaležíc na vaší zručnosti.

Nicméně některé systémy se přeci jen dočkaly několika novinek. Tak třeba soubojový systém. Nově Oriho můžete vyzbrojit několika schopnostmi, mezi něž patří i nový základní útok pomocí duchovního meče (pryč je střílení pomocí Seiny). Tyto fígle si následně můžete u speciálního mentora vylepšovat za nasbíraná světýlka (případně si kupovat zcela nové). Za ně si taktéž můžete nakupovat i mapy lokací od kartografa Lupa, případně i hromadu nových pasivních vlastností.

Tyto lehké RPG prvky do hry zapadají s nonšalancí, avšak s sebou nesou jeden nepříjemný vedlejší efekt. Pomocí správné kombinace některých schopností se veškeré souboje stávají téměř triviální a každého z bossů jsem porazil v normálním režimu na maximálně třetí pokus, čímž se jednoduše ztrácí část kouzla z původního titulu. Aspoň, že to skákání stále představuje příjemnou výzvu a v některých pasážích se opravdu zapotíte.

Audiovizuální kabátek par excellence, ale…

Stejná písnička je to i z hlediska grafického zpracování, avšak s tím rozdílem, že tady to rozhodně nevadí. Tvůrcům se opět podařilo vykouzlit něco naprosto nevšedního a překrásného, z čehož rozhodně nebudete chtít ani na minutku spustit oči (během hraní si zajisté opět změníte své pozadí na mobilu či monitoru). A ačkoliv mnoho lokací taky trochu připomíná některé levely z minula, pořád se zde nachází dostatečné množství nových kreativních nápadů, znovu vyrážejících dech. A i zvuková stránka je na špičkové úrovni. Soundtrack od Garetha Cokera opět hraje prim v dotváření atmosféry a pravděpodobně se bude po dobu dalších několika měsíců pravidelně objevovat ve vašich playlistech.

Tvůrcům se opět podařilo vykouzlit něco naprosto nevšedního a překrásného, z čehož rozhodně nebudete chtít ani na minutku spustit oči…

Na tomto místě ovšem přichází jedno velké upozornění a obrovské pokárání na stranu vývojářů. V žádném případě hru nehrajte na klasické verzi Xboxu One (případně modelu S). Na něm se ani trochu nepovedla optimalizace, což má za následek neustálé propady snímkovací frekvence, několik pádů hry, zamrzání obrazovky, rozbíjení zvuku a především velmi nízké rozlišení některých textur, což rozhodně nepůsobí dobře. Upřímně se trochu divím, jelikož jednička na této verzi konzole běhala naprosto bez problémů a grafická stránka zůstala velice podobná. Tohle se jednoduše nepovedlo a nevlídně mi to ovlivnilo celkový požitek ze hry.

Ale stejně je to super

Pokud ale máte k dispozici výkonný počítač, případně Xbox One X, můžete se do tohoto pokračování kouzelného příběhu směle pustit i přes to, že tvůrci možná až příliš vsadili na jistotu a kromě několika málo vylepšení a lehkého snížení laťky obtížnosti (které je vlastně změnou k horšímu) nepřinesli nic moc nového. To jim ale díky povedenému příběhu a malebnému audiovizuálu rádi odpustíte. Majitelé slabší verze Xboxu One by se však měli obrnit nemalou dávkou nervů, jelikož hra na jejich stroji moc dobře neběží.

Ori and the Will of the Wisps pro Xbox One si zakoupíte na Xzone.cz za 699 Kč.

Nejnovější PC hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex Super 2019.