Half-Life je bezesporu jednou z nejdůležitějších značek herního průmyslu. V roce 1998, kdy hra vyšla, se jednalo o naprosté zjevení. Hra měla povedený příběh, takřka dokonalý gunplay a hlavně byla na danou dobu neskutečně detailní. Tato hra dokázala, že hry mohou být něco více, než jen arénové střílečky a není tedy divu, že se dočkala jak oficiálního HD packu, tak především dnes recenzované fanouškovské předělávky, kterou se stala Black Mesa.

Po čtrnácti letech vývoje jsme se konečně dočkali vydání plné verze jednoho z nejočekávanějších herních remaků současnosti. Nejen že tento remake původního Half-Life přináší mnohem více obsahu, ale jde o remake tvořený fanoušky. Jak tedy dopadla základní hra a hlavně – jak dopadl ten očekávaný XEN? Má hra vůbec šanci uspět u nováčků? To vše si podrobně probereme v dnešní recenzi.

• Platforma: PC
• Datum vydání: 6. 3. 2020
• Výrobce: Crowbar Collective
• Žánr: FPS
• Česká lokalizace: ne
• Multiplayer: ano
• Herní doba: 15+ hodin
• Prodejní verze: digitální
• Cena: 500,- Kč

Black Mesa

Nejprve si probereme tu větší část hry. Jak jistě víte, hratelnou postavou je fyzik Gordon Freemen, který se stane součástí neúspěšného pokusu v laboratořích Black Mesa Research Facilities, kdesi v pouštích oblastí Nového Mexika. Tato katastrofická událost spustí celou řadu událostí, které budete prozkoumávat v průběhu hry.

Hratelnost spočívá v procházení koridorových pasáží, překonávání hádanek a příběhu, který je vždy vyprávěn bez použití jakýchkoliv cutscén. Hra vše vypráví prostřednictvím dialogů jak se společníky, kteří vás budou doprovázet, tak i prostřednictvím náhodných postav rozesetých po mapě.

Co se týče gunplaye, tak je i po letech naprosto evidentní, proč je Half-Life považován za jednu z nejlepších stříleček všech dob. Všechny zbraně jsou skvěle nazvučené, nepřátelé mají velmi dobrou umělou inteligenci a hra je skutečně obtížná – je po vás vyžadována nejen opatrnost, ale i přesná střelba na dlouhé vzdálenosti. Nepřátel je ve hře velmi velké množství a to jak lidských, tak i mimozemských. Varieta je zde tedy více než dostatečná. Naštěstí máte na tyto nepřátele pořádný zbraňový arzenál. Začínáte s páčidlem a postupem času si vyzkoušíte velké možství jak námi známých zbraní typu brokovnice SPAS-12, nebo samopal MP5 , tak laserové a jinak experimentální zbraně.

Je stále naprosto jasné, proč je Half-Life považován za jednu z nejlepších stříleček.

Hádanky jsou stále velkou částí hry a některé jsou velmi náročné. To, že nevíte co máte dělat však nikdy neznamená, že hru hrajete špatně nebo že jste nepozorní. Znamená to, že vývojáři hry chtěli, aby jste se ve hře ztratili a vy tak musíte prozkoumávat prostředí a přijít na to, co se po vás chce.

Ve hře nečekejte žádný ukazatel, který vás dovede do cíle. Na vše si musíte přijít sami. Ačkoliv se jedná o víceméně lineární hru, je zde mnoho zapeklitých oblastí a upřímě si myslím, že mezi námi není nikdo, kdo se někdy v Half-Life nepozastavil nad tím, kam má právě jít, nebo nad tím, co se od vás zrovna očekává. Po někdy menším, někdy větším čase stráveném bádáním si však uvědomíte, že level design této hry je naprosto brilantní a jakmile pochopíte, co se po vás chce, vše začně dávat smysl. Levely jsou rozmanité, úkoly se až na pár vyjímek neopakují a vyvážení akce a logických sekvencí je perfektní.

Level design této hry je zkrátka brilantní.

Nyní přejdeme k tomu, na čem autoři z Crowbar Collective celou dobu pracovali – pojďme se blíže podívat na nový grafický kabátek. Hra vypadá skutečně dobře, do prostředí jsou přidány nové efekty, jako třeba oheň, všechny modely jsou plně přepracovány a předělaní jsou taktéž neprátelé. Množství detailů je při srovnání s originálem úctyhodné. Změněno je i nasvícení a stíny vrhané vaší baterkou, která je v mnoha sekvencích opravdu potřeba. Navzdory přepracování je na určitých místech stáří původní hry poznat – na to nejvíce upozorňují rovné stěny bez přidaných detailů, které působí tak nějak stroze. I tak si ale velmi cením autorů, protože si této skutečnosti byli vědomi a ačkoliv se snažili o předělání této části hry co možná nejblíže předloze, nebáli se do prostředí přidat nové detaily, které grafiku výrazně zlepšují, a kterých si fanoušci zaručeně všimnou.

XEN

Nyní se dostáváme do místa, na kterém si autoři dali obzvláště záležet. Původní Xen jsem vždy považoval za takové nutné zlo. Souboj s bossem byl velmi rozporuplný a celá, přibližně hodinová sekvence byla dle mnohých hráčů zkrátka nudná. Toho si byli vědomi i sami vývojáři, kteří se nechali slyšet, že jejich verze XENu bude vynikající. Tato část hry je nyní několikanásobně delší, zcela se odlišuje od originálu a i ve srovnání s předchozí částí předělávky je graficky na úplně jiné úrovni. Hra vypadá naprosto nádherně a věřím, že se zde budete dlouhou dobu kochat nad novým vizuálním kabátkem, který si pro vás autoři přichystali. XEN tedy vypadá skvěle, jak se ale hraje?

Celý XEN vypadá skvěle.

Jak jsem již zmínil, tato část hry je zcela přepracovaná a již na začátek mohu říci, že se i přes pár přešlapů zkrátka povedla. Na XENu je hratelnost od původní hry poněkud odlišná – však se také jedná o zcela odlišné prostředí. Už se tedy nepohybujete na naší planetě, ale téměř veškerý čast trávíte ve více otevřených lokacích, které jsou barevně výrazné a vybízejí k většímu průzkumu. V této části hry také narazíte na nový způsob doplnění energie a životů. Již nemusíte používat předměty, ale stačí nalézt přírodní bazénky s léčivou vodou, nebo krystaly sloužící k dobití energie.

Platforming zde hraje výrazně větší roli a bude po vás tedy vyžadováno precizní přeskakování z místa na místo. Nutno podotknou, že tato mechanika funguje správně a je zábavným prvkem. Kde je ovšem tak trošku problém jsou hádanky a tady se dle mě budou názory hráčů rozcházet.

Na počátku XENu zabírá rozmístění puzzlů přibližně stejnou frekvenci, jako základní hra – je tu ovšem jedno velké ale. Vývojáři se snažily udělat z této sekvence něco nového a neuvěřitelně rozsáhlého, což se dozajista povedlo. Problémem ale je pozdější část hry, která je jednotlivými hádankami naprosto přesycená. Zde na sebe v podstatě navazuje hádanka hádankou a vy se tak nezbavíte pocitu, že se jedná o natahování herní doby, a že plnění stále podobných úseků není zábavné. Toto zjištění bude zřejmě pro mnoho hráčů vítané, protože to znamená, že na XENu budou moci strávit více času, což je pochopitelně pravda, přecijen má nyní tento úsek přibližně pět hodin. Pro mě a věřím, že i pro spoustu hráčů se ale pozdější část Xenu zdála býti nekonečná.

Pozdější část XENu je jednotlivými hádankami naprosto přesycená.

Pak jsou tu ještě bossfighty, které dle mě nebyly v původní hře příliš povedené. Zde se naštěstí modernizace vydařila a já jsem za to velice rád. Souboj je rozdělen na mnoho částí a jak se budete pohybovat po XENu, budete ho potkávat opakovaně, dokud se nedostanete k finálnímu souboji s tímto protivníkem. Tento boss se dá velice jednoduše zabít, musíte ale být velmi opatrní, protože ačkoliv nemá příliš mnoho životů, jeho údery vás mohou během několika vteřin zlikvidovat. Jednotlivé arény ve kterých se s bossem potkáte jsou velice rozmanité a souboj je velmi zábavný. I když by zde ještě bylo o čem psát, záměrně zde část informací zamlčím, protože průzkum tohoto světa a postup v příběhu je zde tím hlavním – některé části si tedy budete muset prozkoumat sami.

Hudba v této hře obecně nehraje příliš často, jakmile ale hrát začně, dodá hře tu správnou atmosféru. Hudba je tedy rozmístěna pouze na klíčová místa příběhu a její kvalita je zcela fenomenální.

Jaká je tedy Black Mesa?

Black Mesa je jednoznačně jedním z nejlepších herních remaků současnosti – co je ale tím hlavním je to, že se jedná o nejlepší způsob, jak můžete první Half-Life zažít. Vývojářům se nepodařilo vyvarovat některým přešlapům, z čehož nejvýraznějším jsou zdlouhavé pasáže v pozdější části XENu. Vše je ale způsobeno tím, že vývojáři chtěli hráčům poskytnout ten nejlepší remake, jakého jsou schopni a proto přidávali tak moc věcí, až jich ve výsledku přidali možná až příliš. Tak či onak je Black Mesa ukázkou toho, jak by měli remaky her vypadat a co je možná tím největším oceněním pro tuto fanouškovskou předělávku: Pokud by jste mi řekli, že tento remake udělalo Valve, věřil bych tomu. To je dle mého ten největší úspěch, kterého vývojáři z Crowbar Collective dosáhli a já se skutečně nemohu dočkat, do čeho se tito talentovaní tvůrci pustí přístě.

Technický stav hry je poměrně dobrý, ale nějaké ty problémy se objevily. Zaznamenal jsem propady FPS v graficky náročných pasážích a několik technických problémů, jenž způsobilo jiné řešení hádanky, než to, se kterým vývojáři počítali. Chyb však bylo velice málo a nepředstavovali výrazný problém. Zamrzí jistě i načítací obrazovky, které jsou doslova na každém rohu – ty naštěstí nezaberou více, než několik vteřin.

Black Mesa přináší do této hry obrovské množství kvalitního obsahu a je bezpochyby vhodná jak pro nováčky, tak i pro fanoušky původního dílu.

Hra je dostupná na PC a zakoupit ji můžete zde.