Před více než dvaceti lety jsem měl tu čest být u zrodu „české FFF“ – komunity Fanoušků Final Fantasy, která zahrnovala hráče z Česka i Slovenska, scházející se v relativně pravidelných intervalech na „oficiálních“ srazech (ze kterých jsem tenkrát psal reportáže), aby mohli spolu diskutovat a sdílet svoji vášeň pro tuhle herní sérii. A přestože v průběhu času série poněkud upadla a naše životy se začaly točit více kolem práce nebo rodiny, přátelství z té doby vydržela dodnes. Stejně jako láska ke hře, která pro většinu z nás byla tou první Final Fantasy: sedmička.
Když jsem si po dlouhých letech čekání donesl domů krabičku s hrou a začal ji rozbalovat, ta nostalgie a vzpomínky mne srazily jako nákladní vlak v plné rychlosti. Při zmateném zkoumání dvou BRD disků (jeden je instalační a druhý herní) jsem si vzpomněl na svého času neslýchané 3CD s původní sedmičkou. A když jsem remake poprvé spustil, na začátku svítilo jen logo na černé obrazovce… ale rozezněla se u něj ta milovaná titulní skladba, nahraná s takovým citem a rozmachem živým orchestrem, že už u téhle černé obrazovky jsem cítil, jak mi vlhnou oči (což se následně mělo mnohokrát opakovat po celou dobu hraní).
- Platforma: PS4 (recenzováno na PS4 Pro)
- Datum vydání: 10. 4. 2020
- Výrobce: Square Enix (Japonsko)
- Žánr: JRPG
- Česká lokalizace: ne
- Multiplayer: ne
- Dat ke stažení: 90 GB
- Herní doba: 25 – 50 hodin
- Přístupnost: 16+
- Prodejní verze: krabicová i digitální
- Cena: 1.599,- Kč (Xzone)
Proč je sedmička tak výjimečná?
Fanouškům a pamětníkům to vysvětlovat nemusím. Ale nejspíš je mezi vámi dost těch, kteří dvacet let starou JRPG „podivnost“ nehráli, diví se všemu tomu humbuku kolem remake (sám jsem loni na E3 veletrhu v Los Angeles pozoroval, jak má tahle hra mnohonásobně delší fronty, než jakákoliv jiná) a říkáte si, zda – případně proč – byste ji měl zkusit. FF7 byla v roce 1997 hra revoluční kromě jiného technicky a produkčně – ačkoliv již v té době existovaly příběhově silné tituly, zde bylo tolik desítek hodin tak kvalitně zpracované grafiky a renderovaných „filmových“ animací, propojených tak nevídaně plynule do sebe, že lidé používali fráze kalibru „říct že tahle hra vypadá pěkně je to samé, jako říct, že atomová bomba vybuchuje hlasitě“ (nedělám si legraci, to je citát z tehdejšího oficiálního playstation magazínu).
Ohromující výprava by ovšem sama o sobě byla poněkud samoúčelná, kdyby zároveň neukazovala opravdu zajímavé věci. A právě zde japonští autoři celému světu naplno ukázali, jak nápaditý, jinaký a nádherný je jejich folklór i fantazie, jelikož mnoho monster či lokací vycházelo z tradiční japonské estetiky a předvedlo nám tak draky, paláce nebo cyberpunková města, o jakých jsme do té doby na západě ani nesnili. Od Akirou/Tokiem inspirovaným megaměstem Midgar přes nevýslovně nádherná podmořská sídla prastarých civilizací až po odzbrojující prostotu a klid vesnického venkova nebo obří vojenské základny, od pouští přes pláně až po zamrzlé póly nebo vesmír: tahle hra v sobě prostě měla všechno. A zabydlela to tak fantaskními bytostmi a monstry, že jste se na ně nemohli vynadívat.
Tahle hra v sobě prostě měla všechno.
Jako každé správné RPG, také FF7 ale stála v první řadě na příběhu. A ten mě – i milionům ostatních – vzal svého času dech, znovu a znovu, jak odhaloval vrstvy složitosti světa a událostí v něm: vždycky když jste si mysleli, že už máte jasno, brilantní zvrat vám podtrhl nohy a ukázala se úplně nová vrstva příběhu, ještě zajímavější, než ty dosavadní. A tohle by samo o sobě nemohlo dost dobře fungovat, kdyby na to herní postavy náležitě rozumně a lidsky nereagovaly. Jenže přesně to ony dělaly: zdejší parta postav je jedna z nejlidštějších, nejpestřejších a nejzajímavějších, s jakou jste se kdy vydali na dobrodružnou výpravu. Inetrnet a Youtube jsou plné analýz, proč tomu tak je, takže tím nebudu ztrácet čas tady. Rozhodně jsou ale právě postavy a jejich osudy tím nejsilnějším stavebním kamenem legendy jménem FF7.
Povinně se sluchátky
Spousta diskuzí na téma neskutečné výpravy FF7 remake se (právem) točí okolo úžasné grafiky, jelikož hra byla ve vývoji opravdu dlouho a armáda vývojářů vytěžila z geniální estetiky originálu i technické síly Unreal Engine 4 opravdový vizuální zázrak, nejen v kontrastu s dvacet let starým originálem, ale i v kontrastu s jakoukoliv současnou hrou. Nicméně byl bych ochotný se hádat, že tou nejúžasnější revolucí a nejvýpravnější věcí na hře je hudba. Soundtrack pro původní hru měl 4 CD a dodnes orchestry po světě hrají koncerty podle něj, jelikož skladatel Nobuo Uematsu tenkrát nadělil světu některé z nejnádhernějších a nejsilnějších melodií, co kdy zdobily nějaké umělecké dílo: a to tenkrát šlo o „elektronické midi pípání“ (hlavně proto, aby hra vůbec stíhala nahrávat data). Svou roli v tom sehrál také brilantní design a dramaturgie hry (tesklivá klavírní skladba u souboje s bossem apod.).
Říkal jsem si, že autoři prostě vezmou ty existující koncerty a zapracují je do hry. Oni ale zašli mnohem dál. Každá jedna skladba z původní hry je nově nahrána velkým orchestrem, ale následně pečlivě smíchána s živým sborem, kytarami, ale také elektronikou a vyloženě moderními filmovými efekty, díky čemuž působí jako něco mezi koncertem japonské národní filharmonie, Hanse Zimmera a Junkie XL. Aby toho nebylo málo, každá z ikonických melodií má hned několik různých aranžmá – třeba milovaná melodie postavy Aerith jich má snad deset. Od jemných variací s osamělým klavírem (když zazní poprvé během setkání hrdinů, musel jsem odložit ovladač a rozdýchat to) až po plnokrevné aranžmá s velkým orchestrem. Úplně nejlépe to ale funguje v nevýslovně spektakulárních soubojích s bossy, kteří mají několik fází a během nich se proměňuje také hrající skladba – začne relativně skromněji a pomaleji, ale jak boss postupně dostává zabrat a prochází proměnami, také hudba přidává nástroje, efekty a tempo. Co to dělá s vaším adrenalinem, to je nepopsatelné. Nikdy jsem nezažil takhle silně fungující hudbu u hry. Vše je pak ještě korunováno parádně vnořenými závěrečnými fanfárami a hudebními dohrami na konec souboje.
Jak boss dostává zabrat a prochází proměnami, také hudba přidává nástroje, efekty a tempo.
Tím se ale dostávám k tomu, že abyste z toho měli takovýto zážitek, nesmíte se spolehnout pouze na repráčky vaší televize. Ve skutečnosti na to nestačí ani běžné domácí kino – sám mám dvoumetrové surround reproduktory přímo do Sony, ale ani ty na to nestačily (nebo bych je možná musel mít tak nahlas, že by probudily ulici). Jediným způsobem, jak naplno ocenit neskutečnou propracovanost a pompéznost hudby u FF7 remake je tak nasadit pořádná sluchátka. A poprvé v životě jsem i při tomhle řešení narazil na problém, že mi nestačilo maximální nastavení jejich hlasitosti. Hudba u výpravnějších pasáží tady je tak velkolepá a nádherná, že jsem měl chuť je dávat ještě hlasitěji – a už to nešlo. Pokud patříte k lidem, kteří mají rádi herní hudbu, tahle hra vám úplně překope hodnoty.
Evoluce žánru
Víceméně celou minulou generaci konzolí (PS3 a X360) jsem měl dojem, že japonským herním vývojářům tak nějak ujel vlak. Zatímco v minulosti patřily jejich hry k těm, které definovaly hraní videoher (přinejmenším na konzolích) po výtvarné i technické stránce, zdálo se, že příklon k realističtějšímu zpracování a dospělejším příběhům jim vyloženě vzal vítr z plachet. Od té doby se snažili napodobit úspěšné západní vzory (např. Resident Evil 6 se zcela očividně shlédnul v Call of Duty), ale většinou to působilo trapně a hloupě. Bohužel bych do této skupiny zařadil i FF XV s partičkou čtyř skoro stejných postav, připomínajících spíš chlapeckou kapelu na výletě, než hrdiny velkolepého příběhu. Hratelnost se pak zvrhávala v „akční“ mlácení do jednoho tlačítka.
FF7 Remake naštěstí dokázala uchopit dodnes geniální RPG mechaniky i bojový systém původní hry a citlivě je obohatit o modernější ovládání i práci s kamerou. Jádrem toho všeho jsou magické kameny nazývané Materie, které můžete „levelovat“ a propojovat do různých kombinací, takže třeba vaše zbraň nebo brnění převezme živel či vlastnosti vašeho kamene, nebo spuštění jednoho kouzla automaticky spustí i to druhé. Sbírání materií a jejich propojování je nově obohaceno o učení se speciálních úderů s jednotlivými zbraněmi – pokud nějakou zbraň používáte dost dlouho, naučíte se její speciální úder a můžete ho pak aplikovat i s jinými zbraněmi. Každá zbraň má přitom navíc dodatečné vlastnosti, které můžete vylepšovat a kombinovat. Výsledkem je, že vás definuje vaše vybavení, spíše než konkrétní postava – můžete si tedy role v partě uzpůsobit podle sebe.
Dodnes geniální RPG mechaniky obohacené o modernější ovládání i práci s kamerou.
Zatímco původní hra měla souboje tahové, nyní běží v reálném čase. Jenže vaší postavě zároveň nabíhá onen „speciální tah“ během toho, který pak můžete spotřebovat na kouzlo, extra kombo nebo použití předmětu. Soubojový systém lze nastavit i tak, že vaše postava sama útočí i brání, takže vlastně jen vybíráte položky z menu, jako v původní hře. Bohužel tohle funguje jen na nejnižší obtížnost – na ty vyšší prostě musíte vše dělat ručně v reálném čase. Odměnou jsou dynamické a naprosto spektakulární souboje, s některými z nepůsobivějších bossů v dějinách videoher (nedělám si legraci, i God of War by mohl závidět). Většinu času to funguje skvěle, ale občas zazlobí kontrast mezi animací speciálního úderu a realtime pohybem/pozicí protivníka, takže minete speciální úder, protože se vaše postava příliš dlouho rozmáchávala a protivník už je mezitím jinde (nebo vás vyloženě odkopl stranou, což oni umějí). Ve výsledku to ale většinu času funguje velmi slušně, zábavně, dynamicky i takticky zároveň. A audiovizuálně je to prostě nepopsatelné. Natípal jsem při hraní přesně 1058 screenshotů a to jsem se krotil. Soundtrack poslouchám poslední týden nonstop.
Je to složitější
Během prvních dvaceti hodin hraní jsem se vyloženě těšil, jak budu psát o tom, že japonští vývojáři jsou zpátky v sedle a dokázali se opět vyšvihnout na vrchol herní tvorby. Jeden z nejsilnějších příběhů v historii her přivedli k životu s takovou vervou a nádherou, že to moje smysly ani emoce nestíhaly dostatečně zpracovat. Kde jste si spoustu věcí museli dříve domýšlet díky primitivním modelům a naprosté absenci mluveného slova, tam jsou nyní nádherné „živoucí“ postavy, které výborně hrají nejen svým hlasem a řečí těla, ale také drobnými nuancemi ve tváři. Kde jste dříve koukali na (krásná) kreslená pozadí, tam se nyní nad vámi v 3D prostoru tyčí fyzikálně realisticky nasvícená gigantická konstrukce. Kde dřív pípaly midi, tam nyní burácí obrovský orchestr a sbor, podpořené kytarami a moderními zvukovými efekty. Materie, zasunuté do vašeho meče, vidíte zasunuté v jeho poškrábané fotorealistické rukojeti během hraní. Když zakloníte hlavu (kameru), uvědomíte si, že se nad vámi tyčí „druhé patro města“. Kdyby u některých pasáží nesvítil přes obraz ukazatel vašeho života nebo mapa, nevěřili byste, že to je hratelná pasáž a ne předtočený film. Scénář byl napsán citlivě, takže ačkoliv postavy mají tunu nových dialogů, dokonale sedí k postavám, které jste poznali před dvaceti lety. A mluví přirozeně, nebojí se například všemožných vulgarit.
Kdyby u některých pasáží nesvítil přes obraz ukazatel vašeho života, nevěřili byste, že to je hratelná pasáž.
Nicméně nechybí ani pasáže s typicky japonským patosem, kde postavy až přehnaně projevují svoje emoce. Zlý generál Heidegger pravidelně předvádí přesně ten démonický smích, který byste čekali od karikatury záporné postavy. Občasné minutí důležitého úderu v souboji díky délce jeho animace jsem už zmiňoval. Stejně zamrzí také skutečnost, že mnoho modelů ve hře má podezřele nekvalitní textury, jako kdyby nenaskočil správný LOD (rozlišení textury/komplexita modelu v závislosti na vaší vzdálenosti k němu). Ačkoliv chápu, že dobrý příběh potřebuje kontrasty, pasáž v transsexuálním baru na mne byla prostě příliš dlouhá a odlehčená, s ohledem na to, co jsem v příběhu řešil předtím a potom. Tímhle vším se snažím říct, že FF7 remake je sice zjevení nebývalých kvalit, ale v žádném případě to není dokonalá hra.
Tím největším problémem ale je, že po desítkách hodin citlivého obohacování legendárního díla vkusnými doplňky se autoři ke konci tak nějak urvou ze řetězu a začnou drasticky měnit původní příběh, vrší na něj úplně nové vrstvy složitosti a dodatečné postavy, díky kterým se vyloženě perfektní remake kalibru Resident Evil 2 zvrhne do přeplácaného nesmyslu na úrovni Kingdom Hearts XY. Říkám to strašně nerad, ale tohle byla obrovská chyba, nejen vůči milionům fanoušků a pamětníků, kteří toužili po vzkříšení jejich milovaného díla, ale také vůči naprostým nováčkům, kteří z toho zcela nepochybně budou zmateni ještě mnohem víc než pamětníci, schopní rozlišit „ok, tady je ten původní základ a tady jsou ty nesmysly navíc“. Rvalo mi to srdce a doteď jsem se z toho nevzpamatoval.
Hru můžete zakoupit v Xzone.
Recenze
Final Fantasy VII Remake
Neskutečně výpravná cesta za hranice fantazie a splněných snů fanoušků. Pokud jste pamětníci originálu, dostane vás do kolen - okamžitě a opakovaně. Jako jeden z vás jsem většinu hraní chtěl udělit zaslouženou desítku. Pokud jste originál nehráli - a lákají vás JRPG nebo obecně výpravné příběhové hry - pak byste měli dát FF7 Remake šanci. Bohužel je ale parádní hra korunována zmateným a zbytečně překombinovaným "finále", ze kterého mi bylo do breku, tím nesprávným způsobem.
Líbí se nám
- Neskutečná výprava
- Legendární postavy a příběh
- Výborný bojový systém
- Slušná nabídka vedlejších misí
- Bezkonkurenční dynamický soundtrack
- Herecké výkony
Vadí nám
- Občasné minutí speciálních úderů
- Nízké rozlišení některých textur
- Přeplácané nesmyslné finále
Děkuji za detailní poctivou recenzi. Originál jsem nehrál. Nicméně Remake si nyní užívám velmi. Zároveň děkuji za poznámku o hudbě. Speciálně jsem se na ni soustředil a už mám předobjednán kompletní soundtrack. 7CD vychází na konci května
Nuž….keby to bolo komplet tak by som na to nemal pripomienky ale takto…..fakt si radšej zahrám na STEAME povodnú verziu dokonca v cz.Dosť mi vadia tie šialené rýchle boje v realnom čase.
Inak povodná PC verzia má 4 CD disky….mám ju doma.Samozrejme ako fanda FF 7 si rád kúpim aj túto verziu ale za plnú cenu určite nie aj keď pokušenie je silné lebo nostalgia.
Dění okolo vývoje jsem detailně sledoval, protože hra je moje srdcovka.
Hru jsem zatím nehrál. Musím počkat, až dorazí na PC.
Nicméně mám již navzdory všem možným Youtube/Twitch výmazům a banům nasledováno od začátku až do konce (spoilery mne netrápí a navíc rád vím, za co hodlám utratit peníze).
EDIT: Jelikož neznám záludnosti místního diskusního systému, tak jsem ve SPOILER sekci použil OL—LI formátování. A jak jsem pak mohl vidět, toto formátování není uvnitř SPOILER tagu uplatněno a z textu se stane velká souvislá nepřehledná zeď. Takže tedy:
########
## [1] Rozsah/obsah hry v porovnání s původní verzí
########
[1.1]
Původní hra byla na třech CD. Tento remake rozpracovává pouze cca polovinku 1.CD – události ve megalopoli Midgar.
[1.2]
Je ale potřeba dodat, že remake tento kousek příběhu rozpracovává do neuvěřitelné hloubky. Zejména je hlouběji prokresleno celé revoluční hnutí Avalanche, které v originálu sestávalo pouze z omezené hrstky postaviček (typicky 90.kové pojetí, kdy pět lidí porazí celý megakorporát). Zde v remake verzi se jedná o rozsáhlé volně rozptýlené undergroundové hnutí menších buněk (jedna z buněk je Barret a jeho banda), které má dokonce několik tajných sympatizantů i uvnitř samotné korporace ShinRa.
[1.3]
Remake je neuvěřitelně napěchovaný obsahem. Autoři remaku si pravděpodobně byli vědomi, že se (podle mne naprosto právoplatně) ozvou dotazy, proč v 21. století platit cenu plné hry pouze za část něčeho, co bylo v 90. letech mnohem rozsáhlejší. A poctivě se posnažili, aby byla cenovka hry naprosto zasloužená.
[1.4]
S předchozím bodem se ovšem pojí výtka z pohledu fanouška původní hry. Kvůli koncentraci obsahu jsou ve hře obsaženy prvky (materie, dovednosti postav), které se měly v původní verzi objevit (anebo vylevelovat) až mnohem později ve hře. Na konci remaku jsou postavy prakticky na úrovni endgame obsahu původní hry. Pokud chce SquareEnix postupně provést remake zbývajících částí příběhu, pak se obávám, že ohledně dovedností postav už není příliš prostoru kam šplhat výše, aniž by se hra stala nepřehlednou (příliš mnoho navzájem podobných dovedností apod.)
########
## [2] Příběh a charakteristika postav
########
[2.1]
Příběh hry a charakteristika postav jsou vcelku věrně převedeny. Drobné úpravy příběhu víceméně nenarušují celkový dojem a místy jsou jedině ku prospěchu věci.
[2.2]
Nicméně i přes obecnou spokojenost s příběhem a postavami (viz předchozí bod) je příběh remaku podle mne zatížen několika problémy. Jednak je význam Barretovy teroristické buňky podle mne snížen až zbytečně moc. Druhak osobně nemám rád příběhové klišé „mocná korporace sama sobě přivodí těžkou materiální/finanční ztrátu, aby následně provedla XXX.“ Původní hra v tomto byla více při zemi – teroristé škodí, ShinRa se snaží chránit svůj majetek. Remake jde právě nesmyslnou cestou „ShinRa sama sobě ničí reaktory, aby teroristická činnost AVALANCHE vypadala více nebezpečná a ShinRa tak mohla ospravedlnit …“ co vlastně? Nedává to smysl, výsledkem je pro korporaci ShinRa jedině ztráta.
[2.3]
Další (a zde plně přiznanou nostalgickou) výtkou je odstranění/upravení některých částí hry tak, aby odpovídaly vkusu průměrné americké feministické populace. Design postavy „Tifa“ je tedy pozměněn tak, aby nešlo vidět spodní prádlo, obecně jsou vyškrtnuty už tak v původní verzi velmi zřídka použité kalhotové vtipy (např. při běhu po dlouhém schodišti ShinRa budovy). V jedné příběhové cutscéně už Aerith nedostane facku. Je vyškrtnuta scéna, kdy se Hojo pokouší „zkřížit“ Aerith a RedXIII (mluví o tom na firemní poradě, ale příběh hry je upraven a scéna už ve hře není). Honeybee inn (původně prostě natvrdo nevěstinec) byl přepracován do podoby jakéhosi tanečního klubu.
[2.4]
Navzdory předchozímu bodu je ale potřeba vývojáře pochválit, že naopak nevyšli U.S. feministické populaci až přehnaně vstříc. Postavy se tedy berou navzájem tak nějak lidsky, jejich charaktery zůstaly zachovány a nekoná se žádné feministické exhibování na téma „jsem žena, kdo je víc“. Vidět občasné projevy galantnosti mužské části party vůči spolubojovnicím je celkem osvěžující (v U.S. se tomu v dnešní době říká „benevolentní sexismus“ a prý je to vůči ženám naprosto nevhodné chování) a stejně tak dámy mají v sobě určité ženské kouzlo a nestali se z nich „muži v sukni“ (v současnosti na západě velmi oblíbený archetyp ženských postav ve hrách/literatuře/filmu).
[2.5]
Samotný nezávěrovatější závěr hry je zklamání. Oproti přízemnějšímu tónu celé předchozí hry začne příběh prudce nabývat patetických rozměrů a příběhové finále vyznívá asi tak, že celá hra (se všemi svými klady) byla vlastně vytvořena v podobě v jaké ji hrajeme jako jakási úlitba ostře sledujícím a kontinuitu příběhu hlídajícím fanouškům původní verze hry. Na konci remaku si vývojáři konečně symbolicky rozváží ruce, aby již nebyli sešněrováni předlohou a mohli do případných pokračování začít provádět větší změny do příběhu, pokud budou chtít. A rovnou začínají změny implementovat právě stylem tohoto finále. Stylem, který se podle mne k atmosféře FFVII rozhodně nehodí.
########
## [3] Soubojový systém
########
[3.1]
Ohledně boje: Řadoví nepřátelé vydrží i na obtížnost Normal celkem solidní výprask (fenomén „damage sponge“). Časem se to stává poněkud únavné.
[3.2]
Navzdory předchozí výtce je ale potřeba pochválit ztvárnění boss soubojů. Mívají zpravidla několik fází, a většinou též nabízí možnost poškodit buď přímo bosse (jeho hlavní HP) nebo mu zkusit poničit nějakou periferii (chapadlo, roh, ocas, generátor štítu, kola atd). Zničení periferie znamená ulehčení dalšího boje, protože boss obvykle přijde o určitou výhodu anebo o možnost provádět nějaký speciální útok.
[3.3]
Na Hard obtížnost jsou boss souboje opravdu výzva, protože bossové začnou častěji útočit (zkrácené prodlevy nečinnosti mezi akcemi) a většinou též získají oproti Normal obtížnosti cca o jeden/dva útoky do arzenálu navíc. Toto musím jedině pochválit. Kdo hledá kromě příběhu i bojovou výzvu, tak ji zde může nalézt.
KONEC
Wow, velmi slušný rozbor – a s většinou souhlasím
Mohl by mi někdo zasvěcený vysvětlit, proč jsou všichni tak nadšení z toho, že někdo vzal čtvrt století starou hru, rozdělil ji, podle všeho, na čtyři části (říká Google) a každou tu část, až jestli někdy vůbec vyjde, bude prodávat za cenu nové hry, tj. 60€? Vždyť takhle za tu hru zaplatíte dohromady přes 7 tisíc korun, to jsem jediný, komu tohle nepřipadá normální? Nehledě na to, že podle recenze má hra totálně zprzněný závěr, k tomu menší potíže s texturami, a stejně dostane 8/10.
Hrál jsem demo a sice je mi jasné, že oproti originálu je v hratelnosti obří posun, i tak je ale na herních mechanikách velmi patrné, že jde o remake dosti staré hry, což není samo o sobě špatně, ale mělo by se k tomu přihlédnout, v hodnocení i v ceně, jelikož ta současná je mírně řečeno na hlavu. Donedávna jsem si myslel, že není možné udělat remake hry tak, aby její herní mechaniky působily jako současné, remake RE2 ale před rokem dokázal, že to možné je, tak si říkám, proč to nešlo i tady.
K cenovce: protože každá část vydá svou délkou jako libovolné poctivé RPG? Možná? Pokzd všechny díly budou mít 50 hodin (a jsem si jistý, že pro vyzobavace obsahu více), tak je to MINIMÁLNĚ 4x 50 hodin. To mi přijde jako důvod za 90 GB dat x 4 dát čtyřikrát plnou cenu. Nicméně mě se to netýká. Kupuju si až kompletní edici pro PC. Tak někdy kolem roku 2025 – 2030
To, co tvrdíš je totální bull*hit. Původní FF7 se komplet dohraje za 80 hodin. Vydat nedokončenou hru za plnou cenu, tak Je to ojeb. A ani grafika neodpovídá dnešním standardů,
Ano, abys vyzobal vše v původní FF7, tak to zabere kolem 70 hodin, ALE obsahuje to i dlouhý repetetivní grind, který v Remaku není. A upřímně, abys vydal dokončenou kompletní hru s vizí FF7R, tak bys musel být ve vývoji minimálně 8 let a počet Blu-ray disků ani nezmiňuji (6-8?). Už teď je to na dva a grafika neodpovídá dnešním standardům? To myslíš vážně? Vždyť v každé recenzi je vychvalován vizuál
Jinak počítám s tím, že další části mohou být delší než 50 hodin v první části Remaku vzhledem k tomu, že nás tam bude čekat obrovský otevřený svět a ne jen Midgar.
Takový grind je jenom nesmyslné natahování hry a takových podobných mechanik ve hrách je mraky (NG+, Opakování samotných misí, aréna vln nepřátel – DMC atd.) Co se týče té grafiky, netvrdím, že je hnusná a stylizace je v pohodě. Jenom jde vidět, že ve vývoji byla hra dlouho a grafika se na tom podepsala. U indie hry bych to ani neřešil, u AAA produkce s masivním rozpočtem, ano. Nebo je to kompromis výkonu konzolí, to nevím. V každém případě grafický zázrak to určitě není. Tvůj argument s BD nechápu, s digitální distribucí tyto směšné problémy odpadají.
Ano, je to nesmyslné natahování a upřímně, bez grindu je původní FF7 kratší než celá první část Remaku.
FF7 vychází na PS4, teda zatím, věc se má tak, že konzole není Steam a opravdu by ses cítil na to, že když jen první a podle mého i nejmenší úsek hry má 100gb, tak bys tahal 400gb+ za komplet? To je trošku extrém, nemyslíš? Když původní PS4 přišla jen s 500gb HDD.
No, ale to není můj problém, že? A že hra je tak velká, je další zvláštní věc, herní svět tak velký zase není a 4k textury tam určitě nejsou.
Vzhledem k tomu, že spousta majitelů vlastní 500gb verzi a ještě rok to bude exkluzivní titul, tak tvůj problém to třeba není, jestli nevlastníš PS4, ale většiny majitelů PS4 by se to týkalo a to je pro ně hlavní. Není tak velký, ale je neskutečně detailní a bohatý v lokacích, plus kvalitní CGI, to si svou daň vybere.
Já prostě nevidím nic špatného na tom to rozdělit obzvlášť, když je příběh rozšířen neskutečným způsobem. Vždyť původní část Midgaru v originálu vyjde na kolik? 3-5 hodin max, tady je tomu věnován desetinásobek. Taky neprskám, že je například víc dílu MW a podobně.
Sice je to remake, ale remake jaký zatím ve světě remaků nemá obdoby vzhledem k tomu, o kolik je větší.
Ale všichni víme, že tady nejde o velikost. Jde o korunky, nic víc. Je to stejný podvod jako u season passu COD/BF. Když jim to ale lidi baští…
Nostalgie.
Ty nové mechaniky jsou super, stejně jako vizuál. Je to podle mě povedený remake, stejně jako RE2. Jak už tu psal Corvus, cena mi přijde vzhledem k délce hry v pořádku, za podobnou cenu máš často i hry na jedno odpoledne a pokud bude mít každá hra i přes 50+ hodin, tak vzhledem k tomu obsahu hry nevidím problém. Dohromady to třeba bude dělat několik tisíc, ale ty hry nebudou vycházet hned za sebou, bude tady minimálně roční odstup, spíš více, takže to neplatíš najednou, ale postupně. Podobný způsob měl (možná stále má) ostatně v plánu i KCD.
Akty KCD jsou už dávno passé. Warhorse zamýšleli původně 3 akty po 20-30 hodinách, podívej se, jak dlouho teď trvá reálně KCD komplet.
Pekna recenze 👍🏿
Něco pro fans – o postavách s českými titulky:
https://www.youtube.com/watch?v=FfAI-vFfvLQ