Srovnávací recenze: Zombie Army Trilogy

Nintendo Switch se pomalu, ale jistě stává jednou z nejoblíbenějších konzolí všech dob. Ukazuje se, že schopnost nosit „velké hry v kapse“ s kvalitní obrazovkou i ovládáním představuje opravdu velkou díru na trhu, kterou v minulosti řešily pouze v omezené míře tradiční kapesní handheldy. Každopádně jedním z vedlejších efektů vysoké prodejnosti konzole je příliv všemožných starších her, které díky konverzi na novou populární platformu nabírají druhý dech a nacházejí nový život, často ještě mnohem úspěšnější, než v minulosti jinde (např. Hollow Knight).

Jednou z těchto vzkříšených her je také Zombie Army Trilogy, která se díky načasování svého vydání může svést kromě jiného na čerstvé popularitě značky, vybudované pomocí slušného čtvrtého dílu z letošního února. Původní hry nejprve vyšly v roce 2013 jako dvě DLC pro PC verzi Sniper Elite, následované exkluzivním završením v podobě třetí epizody v roce 2015, která už vyšla i pro konzole. Tyhle tři epizody jsme tenkrát recenzovali na PS4, ale od té doby už uplynulo pět let. Pojďme se podívat, jak si hra dnes stojí na Switchi.

• Platforma: Switch (recenzovaná verze), PC, PS4, X1
• Datum vydání:  31. 3. 2020 (Switch), březen 2015 ostatní
• Výrobce: Rebellion (Anglie)
• Žánr: 3rd person akce
• Česká lokalizace: ne
• Multiplayer: ano, coop pro 4
• Dat ke stažení: 5 GB
• Herní doba:  15+ hodin
• Přístupnost: 18+
• Prodejní verze: digitální i krabicová
• Cena: 900,- Kč (Nintendo Game Store)

Tohle není bezhlavá akce

Ačkoliv jádrem hry je váš boj proti nekonečné armádě nacistických zombií, tohle rozhodně není nějaká bezhlavá akce, kde byste se mohli hrnout vpřed a kosit nepřátele jako kombajn. Jelikož původní hra vznikla jako DLC pro sérii zaměřenou na snipery, všechny herní mechaniky vás budou více či méně tlačit do toho, abyste si od nepřátel udržovali odstup a kosili je pečlivě headshoty na dálku. Mez tyto mechaniky patří kromě jiného třeba vaše nízká odolnost vůči zranění nebo skutečnost, že zombie „zastřelená“ ranou do těla se většinou postaví znovu na nohy. Nicméně když na to přijde, můžete samozřejmě využít i brokovnice nebo třeba statické kulomety – jen počítejte s tím, že vám většinou dojdou náboje a budete se muset naučit i s tou sniperkou.

 

1 z 8

- +

Především ve třetí epizodě (která na rozdíl od prvních dvou nemusela využívat jen recyklované herní mapy z původní Sniper Elite hry) se k tomu navíc přidávají i docela pestré a nápadité „akční puzzle“, které kombinují rafinovaný design prostoru kolem vás s nápaditě dávkovanými a namíchanými skupinami nepřátel – mezi nejlepší ukázky tohoto přístupu patří kapitola „Army of Darkness“, kde se musíte vypořádat s lavinou řadových nepřátel, několika extra silnými „minibossy“ a do toho s pastmi typu padajícího stropu nebo vražedných obřích ventilátorů.

Původní hra vznikla jako DLC pro sérii zaměřenou na snipery.

V průběhu celé hry vám ale dokáží zavařit unikátní nepřátelé, ať jde o pochodujícího obrněnce jako z Terminátora nebo zákeřné „Summonery“, vyvolávající většinou z nějakého skrytého místa další posily. I nepřátelští snipeři dokážou zaskočit. Výsledkem je, že hra není příliš jednotvárná, ačkoliv některé úrovně jsou možná o něco delší, než by musely. Každopádně je velká pravda, že ve více lidech jde o výrazně lepší zábavu, ať už se vám povede sehnat kamarády nebo otevřete svoji hru náhodným online spoluhráčům.

Stará ale dobrá

Asi největší slabinou hry je skutečnost, že už jsme měli tu čest s novějším čtvrtým dílem. Ten totiž přinesl celou řadu vylepšení a prohloubení původních herních mechanik, bez kterých nyní původní trilogie působí poněkud omezeně. Asi nejvíc mi chyběla možnost si postupně vylepšovat mnou oblíbené zbraně, díky čemuž jsem si ve čtvrtém díle mohl poněkud přizpůsobit styl a tempo akce dle mého vlastního vkusu. Zde jsou všechny zbraně předem dané, ale zase jich je docela hodně druhů – zhruba deset pušek a deset „sekundárních“ zbraní typu samopaly nebo brokovnice. Kampaň vám vydrží (podle obtížnosti) zhruba na 15 hodin, ale pak je tu ještě možnost hrát režim hordy na speciálních mapách.

Po stránce grafiky je na hře samozřejmě poznat její stáří, ale to rozhodně neznamená, že by vypadala nějak špatně nebo dokonce směšně. Jakkoliv jsou třeba textury slabší, hra parádně využívá dynamické práce se světlem na klíčových místech, kde díky tomu vidíte potácející se stíny zombií za rohem ještě předtím, než se vynoří. Hra na Switchi drtivou většinu času běží hezky stabilně ve 30 fps. Zatímco první dvě epizody obsahují víceméně tradiční městská a venkovská prostředí, finální epizoda je mnohem pestřejší a zajímavější, kromě jiného se v ní i více mluví. Příběh je samozřejmě totální béčko (nezapomeňte si pustit trojici úvodních filmečků v „extras“), ale přesto nejspíš dostanete chuť si znovu pustit film Overlord.