Recenze – XCOM: Chimera Squad

Studio Firaxis Games se proslavilo především jako autor mnoha dílů z populární strategické série Civilization, která vzkvétá snad s každým dalším dílem. V roce 2012 však do světa vypustilo zcela nový titul, jímž byl XCOM: Enemy Unknown, který parádně resuscitoval skoro již zapomenutou strategickou sérii. Jeho kvality byly skutečně vysoké, a tak se stal velice úspěšným, a především populárním mezi fandy podobných taktických her.

Následný datadisk Enemy Within pak vylepšil většinu mechanik z původní hry a k tomu přidal i řadu nových, které prohlubovaly už tak poměrně široké možnosti hraní. Proto se nebylo čemu divit, že jsme se v roce 2016 dočkali oficiálního druhého dílu, jenž byl ještě robustnější, vyladěnější a díky expanzi War of the Chosen dokonce i lepší.

• Platforma: PC
• Datum vydání: 24. 4. 2020
• Výrobce: Firaxis Games (USA)
• Vydavatel: 2K Games (USA)
• Žánr: Tahová strategie
• Česká lokalizace: Ne
• Multiplayer: Ne
• Dat ke stažení: 14,3 GB
• Herní doba: 15-20 hodin
• Přístupnost: 16+
• Prodejní verze: Digitální (Steam či Xzone.cz)
• Cena: 549 Kč

Nyní se ocitáme o čtyři roky dále, kdy fanoušci tahových soubojů zažívají žně, jelikož se na trhu objevilo hned několik povedených titulů, mezi něž patří Phoenix Point od původního návrháře Juliana Gollopa, post-apokalyptické Mutant Year Zero: Road to Eden či velice povedené Gears Tactics, které si od nás nedávno vysloužilo krásné hodnocení 9/10. Mezitím si americké studio Firaxis pěkně v tichosti kutilo další (leč menší) díl z XCOM série, který byl ohlášen jen týden před jeho vydáním. A my se mu právě podíváme na zoubek.

 

1 z 6

- +

Ano integraci, ne segregaci!

Ačkoliv je XCOM: Chimera Squad podstatně menší hrou, než jakou byli jeho předchůdci, pořád se jedná o přímé pokračování druhého dílu, které navazuje na jeho „šťastný“ konec, kdy bojové jednotky XCOMu porazily diktátorské mimozemšťany, kteří následně opustili naši planetu. Avšak někteří extraterestričtí obyvatelé se rozhodli, že planetu Zem neopustí a budou tu v míru žít s námi. Tato koexistence se následně několik let dařila, avšak po čase se začaly objevovat různé sekty, vyvolávající nepokoje, jelikož se jim příliš nelíbí to, že by mimozemšťané a lidé měli žít pospolu a v klidu.

Ačkoliv je XCOM: Chimera Squad podstatně menší hrou, než jakou byli jeho předchůdci, pořád se jedná o přímé pokračování druhého dílu…

No a právě hned několik těchto sekt se začne objevovat i ve městě City 31, které je prototypem mírového města. Proto v něm byla zřízena speciální jednotka Chimera, jenž je pozůstatkem xcomových sil, majících za úkol bojovat proti těmto deviantům a tím pádem zachovat nastolený mír. Bohužel ale samotný příběh je zde jen jakýmsi pojivem mezi souboji a je vyprávěn pomocí rozhovorů a komiksových předělů, které jsou napsány rádoby humorným stylem, jenž mi skutečně nesedl.

 

1 z 6

- +

Ťuky ťuk

Ale dejme si ruku na srdce. O vyprávění nějakého parádního příběhu XCOM nikdy nebyl! Byl především o těch parádních a napínavých soubojích, v nichž většinou dokázala zvítězit dobrá taktika nad přesilou. A tyto potyčky nechybí ani tady, ovšem přeci jen s některými důležitými změnami.

O vyprávění nějakého parádního příběhu XCOM nikdy nebyl! Byl především o těch parádních a napínavých soubojích, v nichž většinou dokázala zvítězit dobrá taktika nad přesilou.

Hlavní novinkou je nový systém „breach“. Ten funguje tak, že než vejdete do nějaké z lokací, rozestavíte své jednotky u dveří, oken či jiných míst vniknutí a následně ve zpomaleném režimu vpadnete dovnitř, čímž překvapíte nepřátele, které můžete dobře mířenými ranami v rámci okamžiku odpravit do říše mrtvých. Tento systém ve výsledku není nijak špatný a nabízí hned několik zajímavých možností, kdy každý bod vniknutí nabízí různé bonusy i nevýhody. Časem se ale přeci jen trochu zají, jelikož ho hra používá velice často.

 

1 z 6

- +

Nejdřív ty, pak já

Proměnou prošel i systém jednotlivých tahů. To znamená, že se již na přeskáčku nestřídají tahy celých týmů, avšak každá jednotlivá postava má svou vlastní iniciativu, podle které hra seřadí jejich individuální pořadí tahů. Zde se musím přiznat, že zpočátku mi toto řešení poměrně dosti nevyhovovalo, avšak s ubíhajícím časem jsem si na něj zvykl, a díky němu jsem ve skutečnosti mohl vymýšlet různé přístupy k jednotlivým situacím.

Každopádně tím, že se veškeré mise odehrávají v malinkých arenách, se znatelně zrychlila i samotná hratelnost, která více připomíná nedávné Gears Tactics. Tím se tedy poměrně omezují taktické možnosti a více se spoléhá na dobrou kombinaci schopností jednotlivých hrdinů, kdy vám nicméně vaše snažení stále poměrně často bude kazit náhoda, jíž známe i z předešlých dílů a podle mého se již trošku jedná o archaický a zkostnatělý prvek.

…vaše snažení stále poměrně často bude kazit náhoda, jíž známe i z předešlých dílů a podle mého se již trošku jedná o archaický a zkostnatělý prvek.

Mimo hlavní a vedlejší mise se posléze budete starat o vaši malou základnu, v níž budete neaktivní hrdiny posílat na samostatné bonusové mise, vynalézat a kupovat novou výbavu či trénovat, a přitom všem kontrolovat situaci ve městě, kde si musíte dávat pozor na to, aby v jednotlivých okrscích nevypukly příliš velké nepokoje (ty kontrolujete úspěšným plněním misí a speciálními schopnostmi z táborů, které v jednotlivých okrscích stavíte), jelikož se poté bude zvětšovat i celková anarchie města, s jejíž rostoucí hodnotou roste i obtížnost. Oproti celé planetě z dvojky je to poměrně velká, ale docela příjemná změna.

 

1 z 6

- +

Smrt je konec, nikoliv začátek

V hrdinech posléze tkví i další výrazná změna. Na rozdíl od starých dobrých odbojářů za časů invaze není tato četa složena pouze z lidí, nýbrž i z několika „emzáků“, jejichž rasy důvěrně známe z předchozích dílů. Naleznete zde tedy jednoho drsného mutona Axioma, chytrého sectoida Verge, dva hybridy Cheruba a Zephyra či mou oblíbenou viperku Torque. Díky tomu se můžete těšit i na speciální schopnosti spojené s jejich rasami, kdy budete ovládat mysl nepřátel, obmotávat je hadím tělem či si to s nimi vyřídíte hezky tělo na tělo jako naštvaná bestie.

Na rozdíl od starých dobrých odbojářů za časů invaze není tato četa složena pouze z lidí, nýbrž i z několika „emzáků“, jejichž rasy důvěrně známe z předchozích dílů.

Avšak bohužel si tyto své bojovníky a bojovnice nebudete moci upravovat k obrazu svému, jelikož třídy, vzhled i jméno jsou předem připravené vývojáři. A jelikož jsou všechny postavičky esenciálním bodem v samotném příběhu, tak ani nemohou umřít. Pokud se tomu stane, tak jednoduše nastane konec mise a vy ji musíte opakovat. Tím se trochu ztrácí kouzlo prvního a druhého dílu, kdy jste si skoro každou postavičku od základů vypiplali a následně se o ní báli, jelikož vám poměrně brzo přirostla k srdci. Rozhodně je ale třeba říci, že většina z nabízených postav je poměrně sympatická, ačkoliv žádná z nich nemá takové množství prostoru, abyste si ji kvůli charakteru vyloženě oblíbili (kvůli jejím schopnostem to samozřejmě možné je).

 

1 z 6

- +

Je to samej brouk

Kapitolou samou o sobě je i technické zpracování. Hra běží na již poměrně stařičkém Unreal Enginu 3 a je to na ní už opravdu poznat, jelikož vizuální kabátek je silně obnošen. To by ale příliš nevadilo, kdyby byl alespoň pořádně vyladěn. Jenomže tomu tak není a při hraní narazíte na obrovskou plejádu všemožných grafických glitchů a bugů (ano, nechybí pověstné střílení skrze různé překážky a prapodivné zásahy přes celou mapu), které vám zážitek poměrně znatelně kazí. Úplně příjemná není ani optimalizace, kdy mi titul v prvních dvou hodinách hraní snad čtyřikrát zamrzl a já ho musel kompletně vypnout a zapnout (díky bohu za super systém automatického ukládání).

Hra běží na již poměrně stařičkém Unreal Enginu 3 a je to na ní už opravdu poznat, jelikož vizuální kabátek je silně obnošen.

Za pochvalu ovšem stojí podpora módů, díky níž má hra poměrně nemalý potenciál do budoucna. Zatím se však žádné vyloženě zajímavé neobjevily (spíše jen úpravy některých statistik), ale tomu je samozřejmě třeba dát čas. Otázkou samozřejmě je, jak bude komunita moderů aktivní, což už je ale věštění z křišťálové koule.

 

1 z 6

- +

XCOM: Chimera Squad tedy přiletělo jako blesk z čistého nebe, aby vzalo hratelnost typickou pro tuto sérii a poměrně znatelně ji zrychlilo, přičemž jsme se dočkali i představení několika zcela nových systémů, mezi něž patří překopané střídání tahů (jenž se ve výsledku povedlo), překvapování nepřátel na začátku každé potyčky (které se povedlo tak napůl) a hraní i za různé mimozemské rasy, avšak zároveň vyhodilo možnost tvorby postav a příliš nepotlačilo roli náhody, což je jednoduše škoda. Nepotěší ani fakt, že autoři vše zaobalili do technického zpracování, které je prolezlé nespočtem chyb, schopných váš zážitek opravdu kazit. Avšak díky přiměřené cenovce se stále jedná o zábavnou záležitost, jejíž konkurence je ale již trochu někde jinde.

Titul si můžete zakoupit v jeho digitální verzi na Xzone.cz.

Nejnovější PC hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex Super 2019.