Recenze Creaks

Pro tuzemského hráče není zcela jistě videoherní studio Amanita Design neznámou firmou. Celek, jehož zakladatel je brněnský rodák Jakub Dvorský, hry tvoří už od roku 2003, kdy vyšel první díl dnes kultovní adventurní série Samorost. Již v něm se dal zpozorovat jasný směr, kterým se tento tým vydá, kdy tou největší devízou jejich titulů je kouzelné audiovizuální zpracování.

• Platforma: PC (recenzovaná verze), Mac, iOS, PlayStation 4, Xbox One a Nintendo Switch
• Datum vydání: 22. července pro PC, PlayStation 4, Xbox One a Nintendo Switch / V rámci Apple Arcade 10. července
• Výrobce: Amanita Design
• Žánr: 2D puzzle platformovka
• Česká lokalizace: Ano
• Multiplayer: Ne
• Dat ke stažení: 4,02 GB
• Herní doba: 6 hodin
• Přístupnost: 7+
• Prodejní verze: Fyzická a digitální
• Cena: Fyzická 599 Kč, cena digitální verze kolem 549 Kč (19,99 euro)

Díru do světa se jim však povedlo udělat až v roce 2009 s jejich Machinariem, které sbíralo velice přívětivá hodnocení po celém světě a hráči nejen v Česku a Slovensku si hru neskonale oblíbili. Po tomto úspěchu následovaly kousky, jakými byla roztomilá Botanicula, dosavadní závěr trilogie Samorost či humorný Chuchel. Během let však samostatný tým v čele s Radimem Jurdou pracoval ještě na dalším titulu, kterým je právě recenzované Creaks, jenž v několika směrech uhýbá ze zajeté šablony studia a zkouší nové mechaniky. Jestli se jim to ovšem daří, to je otázkou, jíž se budu zabývat v této recenzi.

 

1 z 6

- +

Neprobádané vody zmaru

Když si vzpomeneme na starší hry tvořené studiem Amanita, tak si vybavíme povětšinou rozjuchaný, až dadaistický barevný vizuál, který na hráče dýchl roztomilým a veselým dojmem, který byl umocněn i doprovodnou, skoro infantilní hudbou, což dohromady tvořilo onen tandem, jenž si tolik lidí zamilovalo (včetně mě). Creaks je pak v tomto směru diametrálně odlišné.

Barevná škála byla výrazně omezena a děj se přesunul do temných surrealistických lokací…

Barevná škála byla výrazně omezena a děj se přesunul do temných surrealistických lokací, jejichž hlavním tématem je mnohoznačnost a pareidolie. Výrazně pochmurmil i hudební doprovod, jehož autorem je tentokrát Joe Acheson známý jako Hidden Orchestra. Ten za pomoci zvuků varhanů, citery či flétny perfektně dotváří nastolenou atmosféru, a ačkoliv si tento soundtrack pravděpodobně nebudete pouštět i mimo samotné hraní, tak během něho funguje zcela perfektně. Díky těmto dvěma aspektům pak hra v člověku zanechá onen příjemně nepříjemný pocit, jenž ho doprovází po celou její délku. Avšak to zároveň neznamená, že by se na Creaks špatně dívalo, to vůbec. Ručně malovaná pozadí stále v člověku probouzí úžas nad fantazií, kterou musí tvůrci oplývat, a fascinace tím, že i při osmé větší hře studia se dočkáváme opět zcela neotřelého vzhledu, jenž ve videohrách nemá obdoby, je jednoduše na místě. Za tohle naprosto upřímně Amanitě tleskám.

 

1 z 6

- +

Podivuhodný svět nebezpečného nábytku

Každopádně atmosféra hry není jedinou částí hry, výrazně se lišící od typické tvorby týmu. Změny totiž nastaly i v samotné hratelnosti, kde tradiční point-and-click ovládání bylo vystřídáno šipkami, respektive analogovou páčkou, čímž se ze hry stala klasická 2D puzzle platformovka. Budete se tak volně pohybovat po jednotlivých obrazovkách, kdy na každé z nich naleznete hlavovam, čekající na své vyřešení, po jehož úspěšném provedení můžete pokračovat v rámci příběhu dál.

Změny totiž nastaly i v samotné hratelnosti, kde tradiční point-and-click ovládání bylo vystřídáno šipkami, respektive analogovou páčkou…

Tyto hádanky jsou častokrát založené na správném pozicování místního nábytkového obyvatelstva, které se nazývá „creaks“. To oplývá takovou speciální vlastností, že ve tmě (nebo spíše ve stínu) se jedná o nebezpečné potvory, které vás při blízkém kontaktu připraví o život (ano, ve hře lze umřít, což je taktéž pro tvorbu studia premiérou). Jakmile se však dostanou na světlo, promění se v nehybný nábytek, s nímž můžete různě hýbat (tedy v rámci dosahu světla), a který svou tíhou může mačkat různé spínače. Okolo tohoto principu je pak vystaveno i celé hraní, kdy na vás autoři postupně vytahují neustále nové obludky, fungujících na zcela nových mechanikách, přičemž vám to vše okoření například o speciální mlýnek, jehož používáním můžete rozsvítit či zhasnout vybraná osvětlení. A ačkoliv jsou tyto hádanky stále postavené na jedné jediné šabloně, tak díky délce hry, pohybující se kolem šesti hodin (což je na Amanitu opravdu hodně), a poctivému dávkování nových principů až do samotného závěru, vaši pozornost zcela bezpečně udrží až do samotného konce. A to i přes to, že se lehká únava přeci jen dostaví.

 

1 z 6

- +

Odměňující pocit satisfakce

Za co taktéž musím tvůrce pochválit, je vyvážení obtížnosti jednotlivých puzzlů. Ty mají přesně takovou úroveň, že si nad nimi chvíli musíte lámat hlavu (kdy často je řešení vlastně poměrně triviální), avšak po jejich rozlousknutí se dostavuje onen blahobytný pocit zadostiučinění, který všichni máme velice rádi. Některým nezkušeným hráčům (nebo třeba dětem) by mohla chybět absentující možnost nápovědy po delším tápání, ovšem podle mého jsou všechny hádanky navržené tak, že dříve či později člověk k jejich řešení dojde, a to třeba jen pouhou náhodou či vlastním pocitem.

Za co taktéž musím tvůrce pochválit, je vyvážení obtížnosti jednotlivých puzzlů.

Pokud by vás nicméně ono prolézání hádanek přeci jen trochu zmohlo, můžete si v mezičase prohlédnout a rozpohybovat celkově 35 ručně malovaných obrazů (kolikrát poschovaných v tajných místnostech), které jsou silně inspirovány obdobím mezi 18. – 19. stoletím (něco mezi rokokem a romantismem). Některé z těchto obrazů pak v sobě skrývají speciální minihry, které sice jsou okamžikovou kratochvílí, každopádně svou roli občasného rozptýlení plní zcela bez problémů. Nehledě na to, že většina jejich dílčích podpříběhů je relativně humorných, což dává odpočinout i od temného prostředí hlavní hry.

 

1 z 6

- +

Depresivní krásno

Poslední kapitolou hry je následně její ovládání. To je samozřejmě díky povaze hratelnosti nejlepší na gamepadu s analogovými páčkami, avšak varianta na klávesnici není o nic moc horší, kdy i zde se jedná o velice intuitivní zážitek. Hra následně vyšla i na Apple Arcade, kde si ji mohou zahrát i majitelé iPhonů či iPadů, nicméně jak se ovládá tam bohužel nemohu zhodnotit. Každopádně věřím, že by i zde mělo být vše bez problémů.

Amanita Design tak s Creaks dokazuje, že na co sáhne, to promění v nevšední zážitek, který však případného hráče nebaví pouze svým audiovizuálním zpracováním (ačkoliv je zcela bezpečně jeho nejsilnější částí), ale i sofistikovanými hádankami, procvičujících vaše mozkové závity, jejichž vyřešením dosáhnete skvělého pocitu satisfakce. No a já se upřímně nemohu dočkat toho, co nám tento celek přinese zase příště.

Creaks můžete zakoupit ve speciální Xzone edici za 599 Kč, v níž naleznete kromě Steam klíče i oboustranný plakát, 4 litografické karty, artbook a samolepky. Konzolové verze lze pořídit pouze digitálně

Nejnovější PC hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex 2020.