Vydavatel Wales Interactive stále nemá dostatečné renomé a pokud jste o něm náhodou něco zaslechli, pak to s největší pravděpodobností bylo v souvislosti s FWM tituly, mezi které se řadí i nedávno oznámená a následně potichu stažená Gamer Girl. Kromě toho jsme se ale od tohoto vydavatele v roce 2017 dočkali také rozporuplně přijatého hororu Don’t Knock Twice. Dnes recenzovaný Maid of Sker je jednoznačně doposud nejambicióznějším počinem studia. Tento first-person survival horor přichází s některými zajímavými nápady, mezi které se řadí hratelnost, jenž je postavena okolo 3D ozvučení. Zrovna tak má však tento titul mnoho vážných problémů.

• Vyšlo na: PC (recenzovaná verze), PS4, Xbox One, koncem tohoto roku se hra podívá i na Nintendo Switch
• Datum vydání: 28. července 2020
• Vývojář: Wales Interactive
• Vydavatel: Wales Interactive
• Žánr: first-person survival horor
• Česká lokalizace: ne
• Herní doba: 4-6 hodin
• Cena: 22,49 € (Steam), 799,- fyzická kopie (Xzone)

Inspirován Velšským folklórem

Hotel Sker je považován za jedno z nejstrašidelnějších míst v celém Walesu, a tak není divu, že se tamnější vývojáři rozhodli drtivou část titulu zasadit právě do tohoto domu. Vaše spřízněná duše Elizabeth byla svou rodinou uvězněna ve svém pokoji a jak už to tak bývá, zaslala vám dopis ve kterém žádá o pomoc a vaším cílem je ji osvobodit.

Krátce po tom, co přijdete do hotelu se dozvíte, že byl její otec i celé služebnictvo zahaleno temnotou, a ačkoliv vás nemohou z jakéhosi důvodu spatřit, mohou vás slyšet a vy tak budete muset být velmi opatrní. Celkový příběh je opravdu jednoduchý a pokud byste se o něj zajímali více, jsou na mnoha místech na mapě rozmístěny dopisy a texty, které vás s ním blíže seznámí.

Pokud vás vyprávění skerze dopisy nebaví, tak se stále dozvíte vše důležité pomocí telefonních budek, díky kterým se s vámi může Elizabeth spojit a navést vás k dalšímu úkolu. Příběh jako takový je napsaný velmi průměrně a ačkoliv neurazí, nenadchne.

Zvuk jakožto klíčová herní mechanika

Jak jsem již nastínil výše, celá hratelnost se točí okolo zvuku, což sice zní velmi pěkně na papíře, ale ve skutečnosti to tak slavné není. Jednotliví nepřátelé jsou slepí, ale sluch jim funguje zatraceně dobře. Když se tak potulují po hotelu, musíte si od nich držet odstup, nebo nesmíte ani dýchat. Zadržení dechu je zde plnohodnotná herní mechanika a vy tak musíte s krátkým časem, než se vaše postava bude muset nadechnout naučit pracovat. Mnoho hádanek je navíc stavěno tak, že dělají rámus a spíše než zkoušet, jestli vám daná kombinace vyjde či nikoliv je lepší jít na jistotu, jelikož přilákat služebnictvo rozhodně nechcete.

Skoro jako Resident Evil

Pokud bych měl hratelnost k něčemu přirovnat, pak by to byl remake druhého Redident Evil, jen beze zbraní. Rozvržení hotelu je velmi podobné tamější policejní stanici, musíte hledat různé klíče a plnit hádanky. Hru si samozřejmě ukládáte v tomu určené místnosti u… Ne, nikoliv u psacího stroje, ale u fonografu.

Hádanky v této hře mají obtížnost tak nějak srovnatelnou s těmi v remaku RE2. Těžké tedy nejsou a hlavní hrozbou jsou proto samotní nepřátelé, k nimž se v této recenzi ještě dostaneme.

 

1 z 8

- +

Mr. X do každého pokoje

Pokud vám už přirovnávání k Resident Evilu přijde otravné, pak se omlouvám, ale hra si od něj téměř vše vypůjčuje, a proto u něj ještě chvíli zůstanu – pamatujete si na Tyranta?

Pokud jsem něco vyloženě alespoň na RE2 zbožňoval, byl to pocit konstantního ohrožení a neustálý dupot Tyranta, kterého nebylo možné normální cestou zlikvidovat, ale mohli jste ho pouze paralyzovat. Tento protivník mi přišel jako ideální, když byl jeden, protože střety s ním nebyly na denním pořádku a napětí ve hře když se k vám blížil nebo jste na něj narazily se dalo mnohdy doslova krájet.

Maid of Sker se snaží o něco podobného, bohužel zde nemáte nebezpečného jednotlivce, tedy později tu také je, ale je doprovázen služebnictvem, které je sice slabší, ale zato je zde v opravdu hojném počtu.

Najdete zde i velšského Tyranta.

Jejich umělá inteligence, je bohužel velmi špatná, nebál bych se říci rozbitá, a tak se často stává, že i když jste v jedné místnosti a neděláte žádný rámus, náhle se splaší protivník v úplně jiné místnosti a vyřítí se na vás. V ten moment se tak rozhodnete utéct, čímž na sebe nalákáte tři další a takto v pozdější fázi hry vypadá celý gameplay. Ačkoliv vás tedy hra motivuje v tichém postupu, zároveň vás za něj trestá – jako další příklad můžu uvést širokou chodbu, jejíž středem se k vám blíží nepřítel. Vy se rozhodnete schovat ke kraji chodby, zadržíte dech a ani nemuknete, on se ale vedle vás zastaví (to AI velmi často dělá, aby zřejmě zvýšila pocit napětí ve vaší blízkosti) a pak vás udeří, ačkoliv je slepý a vy nevydáváte žádný zvuk.

To je klíčový problém a hra tak ve výsledku není zábavná, ale frustrující. Nepřátelé nejsou děsivý a hra celkově není moc strašidelná (paradoxně nejlépe fungují jumpscary).

Osobně mi přijde, že se vývojáři snažili vytvořit neustálý pocit hrozby, což ale s tímto provedením nefunguje a pokud by zde byla služebnictva polovina, hra by měla mnohem lepší tempo a byla by nejspíše i trošku zábavnější, protože nápady jako takové nejsou špatné.

Umělá inteligence nepřátel funguje velmi špatně a činí hru frustrující.

Vaší jedinou možností, jak se nepřátel dočasně zbavit je použití zvukové zbraně, která všechny ve velké oblasti kolem vás srazí k zemi, díky čemuž se jim můžete ztratit. Lékárničky a patrony do této zbraně jsou ale natolik zřídka rozmístěny, že se vám klidně může stát, že budete nuceni projít velkou část hry bez nábojů a polomrtví, což je kvůli AI extrémně frustrující a mnohokrát jsem se musel vyloženě k dokončení hry nutit, což je veliká škoda. Ani na nižší obtížnosti toto není o moc lepší a myslím, že by hře prospělo, kdyby nechala alespoň na nižší obtížnost hráče vyléčit například v místnosti vyhrazené pro uložení hry. Nic takového zde bohužel není, a tak jsem musel mnohokrát opakovat stejné místo jen proto, že jsem dlouhou dobu nenarazil na žádnou lékárničku.

Náboje a lékárničky jsou rozmístěny natolik řídce, že se bez nich budete muset po většinu času obejít.

Přitom si dovedu představit, že by se stealth sekvence daly na zvuku postavit lépe – například kdybyste mohli popadnout nádobu a protivníka odlákat atp. Zde ale nic takového nefunguje a gameplay celou hru neuvěřitelně sráží. A to jsem zde psal pouze o klasických protivnících. Ve druhé polovině je tu však ještě vyloženě kopie Mr. X zvaná otec Abrahám, kterému nelze utéct, stále bude vědět kde jste a vy se ho budete muset zbavit.

Vizuál a skvělé ozvučení

Aby to ale nevyznělo tak, že je hra prostě špatná, tak se podíváme na to, co hra dělá v rámci indie scény opravdu dobře – 3D zvuk funguje výborně a velmi často může konkurovat i AAA produkci. Dokonce je tu sekvence, kde se podle zvuku musíte navigovat, což přináší svěží vítr do jinak monotónní hratelnosti. Ona vlastně i celá atmosféra hotelu je velmi solidní, vše je pečlivě vymodelované, prostředí dostalo tolik péče, kolik se zasloužilo, a ačkoliv například místa mimo hotel už tak dobře nepůsobí, celkově jsem byl z audiovizuálu spokojený a zmínit musím ještě soundtrack, který se mi strašně líbil.

Ten je složen z výběru velšských folklórních písní, které jsou nádherně zazpívány a jsou tak nějak strašidelné, krásné a klidné zároveň (ukázku si můžete poslechnout v upoutávce níže).