Recenze: Othercide

Tahové strategie jsou tady s námi již dlouhou dobu. Mezi jednu z nejslavnějších sérií tohoto žánru patří bezpochyby XCOM a není tak divu, že se tímto vzorem začali někteří vývojáři inspirovat nebo ho dokonce vyloženě kopírovat. Také Othercide se do jisté míry XCOMem inspiruje. Nicméně je až neuvěřitelné, s kolika originálními nápady francouzští vývojáři ze studia Lightbulb Crew přišli. Přitom nejde o žádný zkušený tým, jejich první hra Games of Glory si nevedla příliš dobře a od dalších projektů těchto vývojářů by tak mohla spíše odradit. Nenechte se však zmást, Othercide je totiž výrazně jiná. Troufám si tvrdit, že zaujme už na první pohled a přináší spoustu nových mechanik, které v žánru tahových strategií nikdy použity nebyly. Bylo tak pěkné vidět, že se o tento zprvu menší projekt začal zajímat francouzský vydavatel Focus Home Interactive a následně se s Lightbulb Crew skutečně dohodli. Po několikaletém vývoji je nyní hotová hra venku a já se s vámi po jejím dohrání mohu podělit o svůj verdikt.

• Platformy: PC (recenzovaná verze), Xbox One, Playstation 4, Nintendo Switch (Q3 2020)
• Datum vydání: 28. 7. 2020
• Vývojář: Lightbulb Crew
• Vydavatel: Focus Home Interactive
• Žánr: Tahová strategie, Roguelite
• Česká lokalizace: Ne
• Herní doba: 15+ hodin
• Cena: 34,99€ (Steam)

Temný svět plný monster

Uvést vás do děje této hry není vůbec jednoduché. Příběh je totiž složen z řady kratších cutscén, které vám často nabídnou více otázek než odpovědí – a následně z jednotlivých textových úryvků příběhového pozadí. Nicméně abych to zjednodušil: Matka neustále bojuje proti monstrům, což však nikam nevede. Je zabita, ale její vzpomínky zůstanou uchovány v její duši. Zároveň pak stvoří tři Dcery a právě ty budou vašimi jednotkami, které ve hře budete používat. Duše Matky se tak snaží dovést Dcery ke zdárnému cíli, tedy zabít všechny monstra a zabránit jim ke vstupu do světa, ve kterém Dcery žijí. Celý příběh je poněkud složitý na pochopení a občas se v tomto smyslu nese až skoro v Kojimově duchu, což mi ale nevadilo. Koho příběh zajímá, může sledovat všemožné jeho detaily a snažit se jej náležitě rozklíčovat. Koho příběh tolik nezaujme, v klidu může hrát, i tak ho čeká plnohodnotný zážitek.

 

1 z 8

- +

Už jsem zmínil, že hra zaujme prakticky na první pohled a asi nemusím vysvětlovat proč. Je to samozřejmě grafická stylizace, která používá pouze bílou, černou a červenou barvu. Vzhled jednotlivých postav bych pak přirovnal ke hře NieR: Automata, zatímco atmosféra celé hry se nese v poměrně temném duchu a nejednou jsem si vzpomněl na tahové RPG Darkest Dungeon. Grafické zpracování možná nemusí sednout každému, mně se však velmi zalíbilo a od začátku do konce hraní jsem ho řadil k tomu nejlepšímu, co tento titul nabízí.

Tak trochu jiný XCOM

A jak že se to vlastně hraje? K dispozici máte tři různé třídy Dcer – Blademaster, která se specializuje na silné útoky na blízko, Soulslinger, která útočí na dálku svými pistolemi, a Shieldbearer, která bude takový váš tank. Dokáže absorbovat více útoků a zároveň umí poměrně efektivně oddálit nepřítelův tah. Ano, právě tady přichází ta zásadní novinka, ve které se Othercide odlišuje od série XCOM. Ve hře se totiž nachází časová osa, podle které se jednotky pohybují a odkládání tahu nepřítele tak může sehrát klíčovou roli. Klasický systém dvou tahů na jednotku by tady samozřejmě nefungoval, každá Dcera tak má k dispozici celkem 100 akčních bodů, které může využít na pohyb nebo speciální akce včetně útoků. Pokud ukončíte tah jednotky ve chvíli, kdy má 50 či více akčních bodů, její další tah se posune na polovinu časové osy. Pokud však Dceři zbyde akčních bodů méně, znovu bude na tahu až po uplynutí celé časové osy. Musíte tak dobře zvážit, jestli se vyplatí zaútočit vším, co máte nebo radši počkat, jak se situace vyvine. Některé akce pak nestojí akční body, ale zdraví. To se na první pohled může jevit jako poměrně výhodná věc, vždyť za nějakou dobu se jednotky vyléčí, ne? No, ne tak úplně. K tomu se však dostaneme později. Teď bych ještě rád zmínil samotné nepřátele, proti kterým se postavíte a není jich vůbec málo. Najdete zde malé potvůrky, které jsou samy o sobě slabé, ale ve smečkách velmi silné, morové doktory se srpem či pistolemi, nebo dokonce obří monstrum, které na vás může skočit a zasadit velmi nepříjemnou ránu. Všichni nepřátelé jsou zkrátka něčím unikátní, a to jak po vizuální stránce, tak i co se týče samotného hraní a jejich variabilita je vysoká.

 

1 z 8

- +

Hra je rozdělena na několik ér, přičemž každá se odehrává na ploše několika dní. Během každého dne budete muset úspěšně splnit alespoň jednu misi, abyste mohli pokračovat dál. Typů misí je hned několik. Hunt, ve kterém musíte zabít všechny nepřátele na mapě. Survival, kde musíte přežít útok monster a co nejrychleji utéct do bezpečí. Rescue, což je v podstatě Survival ještě ztížený o to, že musíte eskortovat jakousi duši, která vám dá po konci mise určité bonusy. A v neposlední řadě Ritual, ve kterém musíte zneškodnit temnou duši, než zničí všechno kolem sebe. 4 typy misí mi přijde jako dostatečné množství, bohužel tady ale přichází první zásadní problém hry, a to je malé množství map. Kvůli tomu se tak začnou mise rychle opakovat a když už po třetí za sebou hrajete na té stejné mapě s podobným rozmístěním nepřátel, není to něco, nad čím byste mávli rukou.

Některé akce nestojí akční body, ale zdraví.

Ne všechny bitvy jsou však jen klasické mise, v každé éře se totiž nachází boss, po jehož zabití můžete pokročit do éry další. A jsou to právě souboje s bossy, které mi utkvěly v paměti nejvíce. Každý je naprosto unikátní a porazit tyto monstra je opravdová výzva. Navíc každý takový souboj doprovází skvělá hudba, která vám tím dává najevo, že tato bitva nebude žádnou procházkou růžovým sadem. Soundtrack je obecně velmi povedený a společně s celkovým ozvučením dotváří onu temnou atmosféru, kterou hra navozuje. Jediné, co mi po zvukové stránce vadilo, byly hlášky, které během bitev zaznívaly. Opakovaly se příliš často a postupně se tak staly spíše otravnými.

Prohra neznamená konec

V XCOMu jsme si zvykli, že se mezi jednotlivými bitvami staráme o naši základnu. To není úplně případ Othercide, stavění budov byste ve hře hledali marně, přesto však tato část úplně nechybí. Ve vašem zázemí můžete vylepšovat schopnosti jednotek pomocí upgradů anebo si třeba „vytvořit“ úplně novou Dceru. Pak je tu ale ještě jedna možnost, a to je jednu z vašich Dcer obětovat. K čemu, říkáte si? No, je to jednoduché. Klasické léčení byste tu totiž hledali marně. Pokud se vaše jednotka zraní a vy ji budete chtít vyléčit, jediná možnost, jak to udělat, je obětovat jinou Dceru, která je na stejném či vyšším levelu. Ani toto obětování však nemá jen špatné stránky. Dcera, která bude vyléčena, ponese odkaz té, která se obětovala, což jí přinese nemalé bonusy. A pokud byste mrtvou jednotku skutečně chtěli přivést zpět na svět, i taková možnost tu je. Během hraní můžete získat tokeny, pomocí kterých můžete některou z padlých Dcer oživit a znovu ji nasazovat do bitev.

Jediná možnost léčení je obětovat jinou Dceru.

Nečekejte však, že vše půjde hladce a předem vám můžu říct, že zkrátka budete umírat a budete prohrávat. To ale v této hře není konec, protože Othercide obsahuje v tomto ohledu silné roguelite prvky. Pokud prohrajete, budete muset začít od znova, za splněné mise ale dostanete úlomky, díky kterým si budete moct do začátku koupit určitá vylepšení. Pokud například porazíte bosse v první éře, budete si moct koupit vylepšení, díky kterému budete moct první éru kompletně přeskočit. Hra se tak nestane repetitivní, protože po každé prohře se posouváte dál a dál, což zároveň krásně řeší obtížnost. Ta je sice poměrně nekompromisní v tom ohledu, že nemáte možnosti savů, hra se ukládá sama a žádné vaše rozhodnutí nejde vrátit, na druhou stranu i kdyby se vám nedařilo, budete si postupně odemykat nová vylepšení a nakonec se vám hru podaří pokořit. Herní doba je tak velice individuální, průměrně se ale zřejmě bude pohybovat kolem 20, což mi přijde jako ideální délka a nutno dodat, že já jsem se při průchodu celou hrou královsky bavil. Takto originální počin, který úplně mění celý žánr, se totiž jen tak nevidí.

Nejnovější PC hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex 2020.