Recenze: Horizon Zero Dawn pro PC

Přestože je na Horizon Zero Dawn poznat její „stáří“ a řada vlastností tak odpovídá stavu open world titulů v roce 2017, je na hře dodnes patrný také špičkový tým tvůrců a obrovský rozpočet, díky čemuž lze nad ní a některými jejím vlastnostmi žasnout i v roce 2020. Vedle nápaditého a unikátního designu monster do značné míry stojí i na velmi sofistikovaném hardcore sci-fi příběhu, který za tu dobu nijak nezestárnul a stále patří k tomu nejlepšímu v žánru. Ať už HZD projedete „zrychleně“, tedy pouze hlavní příběhové mise na nižší obtížnost, nebo se do hraní ponoříte naplno, s hledáním všech vedlejších věcí v jejím obrovském světě a obtížností vyšroubovanou do „taktického pekla“, rozhodně se máte na co těšit.

• Platforma:  PC (recenzovaná verze), PS4
• Datum vydání:  7. 8. 2020
• Výrobce: Guerrilla (Holandsko)
• Žánr: Open World RPG
• Česká lokalizace: ne
• Multiplayer: ne
• Dat ke stažení: 100 GB
• Herní doba:  30 – 80 hodin
• Přístupnost: 16+
• Prodejní verze: digitální
• Cena: 1.300,- Kč / 50 EUR (Steam)

Odhalte minulost

Přestože jsem hru několikrát dohrál již roce 2017, i při tom letošním opakovaném hraní mě znovu ze všeho nejvíc bavil její příběh. Ačkoliv jsem už věděl, kam míří a co se stane, jednotlivé zvraty jsou natolik brilantní a tak kvalitně filmařsky i herecky podané, že mne znovu dostaly do kolen a naprosto přikovaly k monitoru. Velkou zásluhu na tom má představitelka hlavní role, Ashley Burch, kterou můžete znát z celé řady her (nebo z vynikající série komediálních herních sketchů „Hey Ash, Whatcha Playin‘?“). Těžko uvěřit, že představitelka Tiny Tiny z Borderlands má tak širokou hereckou paletu a zvládla zahrát Aloy se vším tím charisma, soucitem i nezlomnou vírou v lepší svět. Málokterá herní postava je tak sympatická.

 

1 z 14

- +

Bohužel, příběhu nějakou chvíli trvá, než odhalí, do jakého žánru vlastně patří. Na začátku hry jste poměrně rychle uvedeni do světa 1000 let po pádu lidské civilizace, kterým se prohání celý „ekosystém“ robotických dinosaurů. Hra první hodiny působí dojmem, že tento očividný paradox nebude řešit a soustředí se prostě na primitivní kulturu a zvyky všemožných lidských kmenů, které žijí v souladu s přírodou, zcela bez pokročilých technologií. První hodiny tak mohou na někoho působit třeba jako Far Cry: Primal. Proto taky někteří na hru nadávají, že jde o klišé příběh „vyděděnce“ z kmene, který si musí vydobýt svoje místo na slunci. Kdyby tomu tak opravdu bylo, přiznám se, že by mne hra asi také po pár hodinách přestala bavit.

Nejlepší příběh války lidí se stroji od prvních dvou filmových Terminátorů.

Naštěstí hra „klame tělem“ a po pár hodinách naplno ukáže své hardcore sci-fi zuby: tajemná minulost hlavní hrdinky (kvůli které je odstrčená vlastním kmenem), stejně jako přítomnost robotických dinosaurů, zdemolované ruiny 1000 let staré lidské civilizace a všechny ostatní elementy tohoto fascinujícího světa zapadají jako díly sofistikované skládačky do sebe a než se nadějete, sestupujete do útrob starých vojenských bunkrů, abyste zjistili, co přesně ke zkáze lidské civilizace vedlo a jak konkrétně to souvisí s vámi. Zde se zároveň ukáže epičnost celé hry, protože tam, kde by každá podobná hra končila jedním velkým odhalením, zde pouze přeřadí na novou úroveň a pokračuje dál. Díky tomu na vás čeká několik obrovských zvratů a „falešných konců“. Pokaždé, když si budete myslet, že už víte co se stalo a proč, příběh vás zaskočí novým odhalením, stavějícím vše do nového světla a nastolujícím zcela nové otázky. Čím dál se dostanete, tím těžší bude přestat hrát a tím více budete obdivovat spisovatelské umění, které hře dodal kromě jiného třeba hlavní scénárista hry Fallout: New Vegas, John Gonzalez. Opravdu nevím, jak lépe ještě naznačit mimořádné kvality příběhu Horizon Zero Dawn. Dodám snad už jen tolik, že jde dle mého o nejlepší příběh války lidí se stroji od prvních dvou filmových Terminátorů.

Nastudujte dinosaury

Co je lepšího, než dinosauři? No přece kybernetičtí dinosauři! Dinosauři jsou prostě skvělé téma pro filmy i hry a vlastně tak docela nechápu, že děl s touto tématikou je tak málo (mezi filmy se mi na první pokus vybaví jen Jurský park a mezi hrami Turok). Horizon Zero Dawn je přitom hrou dostatečně drahou a výpravnou na to, aby vám zprostředkovala blízká setkání s těmito „monstry“ způsobem, za který by se ani filmový Jurský park nemusel stydět – když během úvodu hry vrcholí nádherná filmová hudba a před kameru poprvé se zaduněním došlápne obří dinosauří noha, autoři otevřeně přiznávají inspiraci slavnou scénou prvního setkání s dinosaury v prvním Spielbergově filmu. Když vás začnou lovit Watcheři (místní raptoři), je to podle nastavené obtížnosti pořádný adrenalin. Když se nad vámi vztyčí Thunderjaw (místní Tyranosaurus), je těžké necítit stejnou míru ohromení jako děsu.

 

1 z 8

- +

Monstra v HZD jsou náležitě pestrá sebranka, ne náhodou si postupně vyplňujete v herním menu encyklopedii s jejich seznamem a informacemi o nich. Kromě toho ale také skvěle vypadají, což souvisí nejen s jejich vzhledem, ale také s tím, jak se hýbou nebo jaké vydávají zvuky. Kromě jiného mají na sobě tyto komplexní „biomechanické“ stroje celou řadu pohyblivých součástek, které je radost pozorovat v pohybu – a ještě větší radost může být jejich postupná likvidace. Obzvláště u větších monster se totiž budete muset naučit, co klíčové součástky nebo zbraně na jejich tělech představují a útočit na ně v odpovídajícím pořadí nebo odpovídající municí. Když k tomu přidáte pestrý arzenál pastí a možnost monstrum dynamicky přivázat „kotvou“ k zemi, stává se z bojů s nimi opravdu parádní podívaná i promyšlené akční puzzle.

„Biomechanické“ stroje mají na sobě celou řadu pohyblivých součástek.

Výsledkem propracovanosti a pestrosti monster i vašeho arzenálu je pohlcující zážitek z lovu a boje, který by hře mohly závidět i herní série, zaměřené jen na „lov“ (např. Monster Hunter). I tady jsou třeba monstra schopná bojovat mezi sebou, což můžete zpovzdálí sledovat – pokud tedy zrovna nenapadla všeho oře. Samotná Aloy je také během bojů velmi agilní a kromě jiného můžete třeba střílet z luku při jízdě na „koni“, sklouznout se dinosaurovi pod nohama a zaútočit zezadu, než se otočí, nechybí ani nástražné pasti nebo „instakill backstaby“. Vypjaté boje proti největším monstrům působí jako když se snažíte postupně rozstřílet kráčející budovu, ze které přitom odpadávají jednotlivé součásti a omezují tak její arzenál. Samozřejmě herní zážitek zde hodně závisí na zvolené obtížnosti – na tu nejnižší bude všechno tak nějak „padat samo“, ale na tu nejvyšší se budete prát o každou ránu a muset zapojit všechny vaše pasti, druhy munice a zákeřnosti. Trochu mi to připomnělo rozdíl mezi obtížnostmi ve hře Zaklínač 3, kde jste na tu vyšší také museli mnohem víc řešit vaše lektvary.

Otevřený svět s několika biomy

Pamatujete, jak jsem v odstavci o příběhu zmínil několik falešných konců? Svět, do kterého je hra zasazená, vás opakovaně překvapí po každém z nich. Je těžké nesdílet pocity s hlavní hrdinkou příběhu, která poprvé opustila svoje rodné údolí hluboko v lesích a postupně objevuje úplně nové země, od velkých kamenných měst až po rozlehlé písečné pouště nebo gigantické ruiny naší civilizace. Každý biom sebou přitom nese nějaké ty nové dinosaury nebo lidské nepřátele, takže se neustále máte co učit a čemu se přizpůsobovat.

 

1 z 12

- +

Zatímco dinosauři neztratili nic ze své propracovanosti a působivosti, stejně jako Aloy a některé klíčové postavy, na herním prostředí je místy cítit zub času. Přeci jen hry v tomto směru během posledních let udělaly obrovský pokrok. Jistá šablonovitost a jednoduchost prostředí se nejvíce projevuje v určitou denní dobu nebo během určitého počasí (např. pravé poledne za mlhy nebo deště vypadá… nudně a šedivě). Ve své době ale byla HZD naprosto revoluční kromě jiného díky unikátnímu způsobu vykreslování krajiny (renderuje se v reálném čase jen tam, kam se díváte kamerou – za vašimi zády se okamžitě maže), což jí umožnilo na svou dobu naprosto nevídanou míru detailů (pověstné jsou věci jako mravenci, lezoucí po kůře stromu). A díky tomu po grafické stránce slušně obstojí i v dnešní době – obzvláště při západu/východu slunce nebo za jasné noci. Samozřejmě to ale není stejný kalibr, jako loňská Death Stranding na vylepšené verzi tohoto engine, kterou jsme na PC mohli hrát i s DLSS 2.0 (tato podpora zde chybí).

Od velkých kamenných měst až po rozlehlé písečné pouště.

Jiná kapitola jsou ale aktivity v tomto otevřeném světě. Z těch je přeci jen ten rok 2017 cítit trochu víc, než je v dnešní době příjemné. Ať už jde o potřebu neustále všechno lootovat (včetně roztroušených loot boxů s náhodným obsahem) nebo o způsob, jakým je z některých aktivit cítit určitá šablonovitost, nebo potřebu levelovat vaši postavu pro určité mise či regiony. Vedlejší mise ale nejsou všechny špatné, jejich příběh/zadání jsou často zajímavé a pomáhají budovat svět i osobnost vaší hrdinky (ve hře jsou dialogové volby, které jsou zábavně pestré, ale nijak zásadně nemění jinak lineární příběh). Nicméně hodně často jejich zadání probíhá se statickými kamerami na detail obličeje postavy, se kterou si tvůrci nedali tolik práce, jako s těmi hlavními. Pokud vám ale svět HZD učaruje, rozhodně si umím představit, že budete chtít najít každý střípek jeho obsahu a vedlejší mise si také užijete.

 

1 z 8

- +

Jak to na PC běží?

Moje zkušenosti s hrou jsou ovlivněné tím, že nemám 4K monitor a 60 fps mi zatím „stačí“. Nejspíš i proto jsem během hry neměl vůbec žádné problémy, ačkoliv jsem nastavil všechna grafická nastavení úplně na doraz. Větráky v počítači (nedokáži říct, zda na procesoru nebo grafické kartě) se sice chvilkami ozývaly poněkud hlučněji, než jsem zvyklý, ale jinak hra bleskově nahrávala data z SSD disku a při rozlišení 2715 x 1527 jsem měl pocitově stabilní framerate okolo 60 fps (benchmark mi spočítal 56), ať už jsem byl v krajině, v zalidněném městě nebo v podzemí. Nezaznamenal jsem ani žádné jiné technické problémy, jako by byly třeba nějaké glitche nebo dokonce crashe. Jen při prvním spuštění trvá pár minut, než si hra náležitě osahá váš HW, aby se co nejlépe nastavila pro ty, kdo těmto věcem zas tak moc nerozumí (zkušenější mají v menu benchmark tool a podrobné nastavení grafiky i ovládání).

Když nad tím tak přemýšlím, vlastně mi přišlo docela „roztomilé“, s jakou zdánlivou lehkostí moje rok staré PC (i7-9700F, 16GB DDR4, RTX 2070 Super) tuhle tři roky starou konverzi z PS4 „sluplo“. Nezapomínejte ale prosím, že technické kvality grafiky jsou málokdy tak důležité, jako ty estetické. A Horizon je každopádně velmi krásná hra po té výtvarné stránce. Pokud jde o podrobnější technickou analýzu, nepochybuji, že nám experti z Digital Foundry nadělí tradičně nejlepší rozbor na internetu. Jako u většiny her z pohledu třetí osoby, kde je pohyb postavy klíčový během boje, si moc neumím představit hraní na klávesnici a myši – berte to jako doporučení hrát s ovladačem.