Recenze: Mortal Shell

Souls-like her je od dob vydání prvního Dark Souls (ano, já vím, že Demon’s Souls bylo první, avšak tento titul si užili především videoherní gurmáni a do mainstreamu tato série pronikla až v roce 2011) opravdu dostatek, kdy se tímto subžánrem snaží kromě japonského původce prosadit i německá firma Deck13, která nám přinesla Lords of the Fallen či oba díly The Surge. S touto formulí následně začalo laškovat i mladé studio Cold Symmetry, založené v roce 2017 veterány z Coalition (Gears of War). Ti se rozhodli vytvořit jejich vlastní titul, jenž bude poctou tomuto subžánru, avšak přinese s sebou i některé zajímavé novinky a nápady, dříve v podobných hrách neviděné. Tento jejich kousek se jmenoval Dungeonhaven.

• Platforma: PC (recenzovaná verze), PlayStation 4 a Xbox One
• Datum vydání: 18. srpna
• Výrobce: Cold Symmetry
• Žánr: Souls-like RPG
• Česká lokalizace: Ne
• Multiplayer: Ne
• Dat ke stažení: 11,18GB
• Herní doba: 14 hodin (první průchod)
• Přístupnost: 16+
• Prodejní verze: Digitální (18. srpna) i fyzická (2.října)
• Cena: 899,- Kč (Xzone)

Práce na něm odsýpaly poměrně dobře, kdy se původně dvěma vývojářům rozrůstal projekt pod rukama, takže byli donuceni svůj tým krapet rozšířit (aktuálně se jedná o nějakých 15 lidí), přičemž došlo i na podepsání vydavatelské smlouvy s firmou Playstack. Společně se získáním vydavatele taktéž došlo na přejmenování hry na Mortal Shell, a ta právě vychází. Zaslouží si ovšem tento již několikátý pokus o napodobení kouzla Souls série vaši pozornost? To se dozvíte v několika následujících odstavcích.

 

1 z 7

- +

Žlázy pro Temného otce

Mortal Shell začíná pro fanoušky žánru už poměrně familiárně. Probouzíte se v prazvláštním světě, který se zdá být kompletně prázdný a celá jeho zem je pokryta vodou. Tato úvodní lokace slouží jako výukové prostředí, kde je vám vysvětleno základní ovládání a mechaniky hry, abyste věděli, jakým tlačítkem útočíte a jakým uskakujete. Netrvá dlouho a narazíte na první souboj, který vám hned takto zkraje dá ochutnat nekompromisnost místního světa. Po tuhém boji (ať už je jeho výsledek jakýkoliv) jste přeneseni do zpustošeného lesa. O několik momentů a nějakého toho bloudění déle narazíte na rozbořené stavení (sloužící jako vaše svatyně, do které se budete neustále vracet), kde taktéž začnete postupně rozkrývat své poslání, kdy vás tajemný Dark Father vyzve k tomu, abyste našli žlázy nebezpečných následovníků a ty přinesli zpět jemu. Vypadá to, že nemáte na výběr, a tak se vydáte do průzkumu této nehostinné krajiny, ve které číhá smrt za každým rohem. A kdo ví, třeba se díky tomu z tohoto místa dostanete.

…úvodní lokace slouží jako výukové prostředí, kde je vám vysvětleno základní ovládání a mechaniky hry…

Příběhová kostra je tedy velice povědomá a nijak zvlášť nevybočuje z toho, co můžeme znát z podobných her, kdy se příliš neliší ani vyprávění, které je uskutečňováno skrze různé rozhovory s místními NPC (případně různé popisky), přičemž zde nejsou žádné explicitní příběhové filmečky a vše je zahaleno příjemně tajemnou atmosférou, která dá vzpomenout i na samotné Dark Souls. Ostatně na ty budete ze začátku vzpomínat velice často, jelikož z několika prvních momentů se nezbavíte dojmu, že se jedná o čistokrevnou kopii, kde podobnosti nekončí jen u inspirace v příběhu a soubojovém systému, ale i u podoby popisků jednotlivých předmětů. To se však naštěstí velice brzy začne měnit (a to nejen odbouráním online prvků).

 

1 z 7

- +

Šaty dělaj člověka

Nejvýraznější rozdílnost spočívá v systému tzv. schránek, které jsou pozůstatky zatracených válečníků, jejichž cesty skončili nepřívětivým koncem. Jejich úmrtí je však pro vás darem, kdy můžete tyto jejich schránky využít, které zde fungují jako speciální brnění. Těch v celé hře naleznete celkově čtyři, kdy každá z nich se může i nadále vylepšovat u sestry Genessy (ve hře sloužící jako taková oživlá verze ohýnků z Dark Souls) za místní měnu v podobě dehtu a záblesků (první mizí po smrti, zatímco to druhé ne). Tímto vylepšováním následně odemykáte nové schopnosti, které vám dají více šancí na přežití. Každá z těchto „skořápek“ pak oplývá i vlastními statistikami, kdy jedna z vás udělá rychlého, ale křehkého bojovníka, zatímco díky další se stanete pomalým, ale silným obrněncem, čímž je vyhověno všem možným herním stylům. Ale pokud máte rádi velké výzvy, tak se můžete rozhodnout projít celou hru bez jejich používání (za což je i trofej).

Nejvýraznější rozdílnost spočívá v systému tzv. schránek, které jsou pozůstatky zatracených válečníků, jejichž cesty skončili nepřívětivým koncem.

Koncept skořápek je tedy rozhodně svěží a zajímavou obměnou, avšak se s ním pojí i jeden problém. Díky tomu, že zde chybí levely pro samotnou postavu a veškeré její vylepšování spočívá právě v kupování nových schopností pro obleky (čímž odtajňujete i historii onoho bojovníka, kterému tato schránka patřila), tak jsem se zhruba za polovinou hry ocitl v situaci, kdy mi bylo jedno, že jsem ztratil velké množství místní herní měny, jelikož jsem svůj oblíbený oblek měl již kompletně vylepšený, takže jsem jednoduše neměl příliš moc za co utrácet a jednotlivá úmrtí ztratila svou váhu, s čímž se ztratil i pocit progrese. Pokud nicméně rádi experimentuje s různými herními styly, a tedy si budete chtít vylepšit všechny čtyři typy, tak se pro vás tento problém pravděpodobně odbourá.

Za skvělou mechaniku ovšem považuji zdejší systém používání nalezených předmětů. U většiny z nich totiž před prvním použitím nevíte, jaké jsou jejich účinky. Ty se v popisu objeví až poté, co je vyzkoušíte. Každým použitím se pak zvyšuje i vaše znalost dané věci, přičemž po určitém počtu užití se zvýší jejich efektivita, případně se odhalí další část popisu. Skvělý způsob, jak podpořit chuť k experimentování.

 

1 z 7

- +

Udeř, uskoč, umři, opakuj

Některých zajímavostí se posléze dočkal i samotný soubojový systém. Ano, jeho kostra je velice podobná tomu, co velmi důvěrně známe, kdy je třeba ke střetům přistupovat s rozvahou a pečlivě časovat vaše úhyby, úskoky či odrazy (poslední jmenované jsem zde vůbec nepoužíval, jelikož jsem si na správné časování nemohl zvyknout), přičemž práce se zbraní je velice intuitivní a plynulá, kdy není problém vytvořit různá efektivní řetězení, u nichž si kolikrát budete připadat vyloženě „frajersky“. Nicméně aby to nebylo jen to staré pořád dokola (ačkoliv velice dobře zpracované), tak se vývojáři rozhodli do vínku přidat i tři další, poměrně zajímavé mechaniky.

…je třeba ke střetům přistupovat s rozvahou a pečlivě časovat vaše úhyby, úskoky či odrazy, přičemž práce se zbraní je velice intuitivní a plynulá, kdy není problém vytvořit různá efektivní řetězení…

První z nich je možnost zkamenění vaší postavy (při držení dané klávesy/tlačítka – avšak hra na klávesnici byla podobně jako většina konkurence pro mě skoro nehratelná), díky kterému jste na několik okamžiků imunní vůči veškerému poškození. Zpočátku vám dost možná tato schopnost bude připadat poměrně neintuitivní, avšak časem zcela bezpečně přejde do krve, a vy s ní budete tvořit roztodivné kreace, za které by se nestyděl ani žádný bojovník z filmu Highlander. Jen by tedy mohl být ukazatel nabití této schopnosti o něco málo výraznější.

 

1 z 7

- +

Každý má nárok na druhou šanci

Další ze speciálních mechanik je fakt, že po první smrti vaše snažení nekončí. Jakmile v rámci jednoho života totiž vaše zdraví klesne na nulovou hodnotu, tak jste pouze vykopnuti z vašeho aktuálního brnění, přičemž dostanete šanci se do něj opět vrátit. Když se vám to podaří, tak můžete i nadále pokračovat v boji, jako by se nechumelilo. Druhé klesnutí životů na nulu však již značí smrt a restart u naposledy navštívené sestry Genessy.

Poslední ozvláštnění pak nabralo podobu ukazatelu „odhodlání“, jenž se při bojích postupně nabíjí a vy ho můžete využít buď ke speciálnímu odražení, které naprosto zničí vašeho soupeře, případně k užití jedné ze speciálních schopností vaší zbraně (ve hře se nachází 4 chladné zbraně a jedna na dálku, přičemž většinu z nich si musíte poctivě vybojovat v souboji s bossem a přirozeně je lze i nadále vylepšovat), majících skutečně devastující účinky, jejichž správné využití hráče odmění efektním odpravením nepřítele.

 

1 z 7

- +

Temné „metalové“ fantasy

Jedním z nejvýraznějších prvků hry, jimž zcela jistě zaujala nemálo potenciálních zájemců, je bezpochyby vizuál, vypadající z jednotlivých ukázek opravdu dobře. V pohybu je hra skutečně pohledná (pokud ji teda nemáte nastavenou na střední a menší nastavení), kdy si sice při bližším zkoumání všimnete méně detailů, avšak všeobecný dojem je rozhodně pozitivní, a především správně atmosférický, což je podtrženo i ambientním hudebním doprovodem, neobsahujícím epické skladby plné chorálů, nýbrž jen nepříjemně příjemné hučení, vytvářející mrazení na zátylku.

V pohybu je hra skutečně velice pohledná (pokud ji teda nemáte nastavenou na střední a menší nastavení)…

Tato slova se posléze dají říci i o samotném designu místních lokací, které působí dojmem temné (skoro až „metalové“) fantasy, lehounce říznuté tvorbou H. R. Gigera. Trochu zanadávat si ovšem musím na přechody v podobě úzkých tunýlků, kterými jsou častokrát propojovány jednotlivé části mapy. Nevím, zda jejich prolézání má ještě více umocňovat onen strach z toho, že nevíte, co vás čeká na druhém konci, avšak když takovým tunelem prolézáte už po několikáté, začne to být otravné a působí to trochu líným dojmem, jenž je umocněn poměrně velkým množstvím backtrackingu (teleport odemknete až ke konci hry, takže ho využijete alespoň v New Game+), kdy se po každém poraženém bossovi musíte otrocky vydat celou stejnou štreku zpátky (po cestě tedy alespoň naleznete trochu jiné nepřátele). Ano, tento jev se objevuje i v jiných souls-like hrách, většinou je ale jeho zakomponování daleko více organičtější, nebo se dá teleportací naprosto odbourat.

Design jednotlivých nepřátel je následně trochu jak na houpačce. Některá monstra jsou navržena se zajímavými nápady (třeba Stalker či Tormented Aberration), avšak některá působí spíše generickým dojmem (především místní duchové či monstra v „Dehtovém městě“). Jejich různorodost pak sice není příliš velká, každopádně s přihlédnutím na délku hry (první průchod 14 hodin) to je rozhodně dostačující, jelikož se nestačí tak rychle okoukat. Přirozeně zde nechybí ani souboje s bossy, které jsou sice zábavné, ale pro veterány až na jednu výjimku zbytečně jednoduché.

 

1 z 7

- +

Drbe se to slušně

Samostatnou kapitolou hry je zcela jistě její optimalizace. Na sestavě Ryzen 3600, 16GB RAM a RX 580 8GB VRAM jsem hru ve FullHD a High nastavení rozjel víceméně na 60 FPS, avšak v některých lokacích počet snímků padl klidně až ke dvaceti, kdy jsem byl nucen nastavení snížit. Ovšem kolikrát ani to nepomohlo, takže si dovolím tvrdit, že to nebyl problém jen v mém hardwaru.

Setkáte se taktéž poměrně s velkým množstvím bugů, kdy se mi dokonce stalo, že boss při jednom útoku kompletně zmizel z arény, případně se přede mnou najednou objevila neviditelná stěna, kterou nešlo proběhnout, ačkoliv jsem touto cestou probíhal už po několikáté. Častokrát taktéž dojde k trochu podivným animacím, kdy se nepřátelé svým skokem skoro teleportují přímo k vám, což rozhodně není cool a príma. Kromě toho mi hra asi dvakrát při spuštění hned spadla, avšak věřím, že tento problém se týkal hlavně mnou testované verze.

 

1 z 7

- +

Podařený boj s nepřízní osudu

Autoři z Cold Symmetry nicméně vytvořili povedenou variaci na souls-like hry, která sice v některých ohledech silně kopíruje svůj vzor, avšak naštěstí nezapomíná ani na své vlastní nápady, jimiž jsou nové a zajímavé mechaniky v soubojích či skvělý systém poznávání účinků předmětů. Samotné potyčky jsou následně správně chytlavé a místní svět atmosférický. Jen je škoda, že se titulu nevyhnulo relativně velké množství nepříjemných bugů a během prvního průchodu i nucený backtracking, jenž ve hrách příliš v lásce nemám.

Nejnovější PC hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex 2020.

Hru si můžete objednat v Xzone.