Jako pamětník jsem poněkud zahořklý vůči tzv. „filmovým hrám“ nebo chcete-li „interaktivním filmům“, jelikož v době svého největšího rozpuku tento žánr plodil opravdu neskutečné zoufalosti. Na druhou stranu hru Until Dawn z roku 2015 považuji snad za nejlepšího představitele tohoto žánru a jeden z nejzábavnějších herních hororů. Také proto jsem se těšil na nejnovější epizodu antologie Dark Pictures od stejných tvůrců.
- Platforma: PS4 (recenzovaná verze), X1, PC
- Datum vydání: 30. 10. 2020
- Výrobce: Supermassive Games (Anglie)
- Žánr: filmová hororová adventura
- Česká lokalizace: ne
- Multiplayer: ano (gaučový i online)
- Dat ke stažení: 33 GB
- Herní doba: 5+ hodin
- Přístupnost: 18+
- Prodejní verze: krabicová i digitální
- Cena: 899,- Kč (Xzone)
Město duchů
Antologie „Dark Pictures“ obsahuje kratší a levnější hry, což je vlastně docela dobře, protože vám tak jedna „filmově herní seance“ vyjde tak akorát na jeden večer, prostě jako delší film nebo HBO minisérie. V případě Little Hope to je okolo pěti hodin, pokud vám tedy nebudou některá rozhodnutí a nelineární větvení příběhu vrtat v hlavě natolik, že si rovnou dáte kapitolu znovu a jinak. Mě se tohle stalo třeba hned ve druhé kapitole, kde jsem naprosto nechtěně kliknul na záchranu jedné postavy místo druhé a prostě jsem se s tím „překlikem“ odmítl smířit (mám tendenci tyhle věci hodně „roleplayovat“ a víc mi záleželo na té druhé postavě).
Zhruba první hodina hry a její úvodní zápletka mne opravdu chytly. Sice to působilo vyloženě jako vykradený Silent Hill (vše začíná havárií na opuštěné silnici a následným ztracením se pasažérů v neprodyšné mlze, ze které se pak vyloupne tajemné opuštěné městečko), ale původní Silent Hill je skvělý a tohle vyloženě působilo jako pocta prvním dílu. Plus jsem se opravdu bál, protože jsem vůbec netušil, co se děje, jaká monstra na mě vybafnou – a největší strach je vždy strach z neznámého.
Největší strach je vždy strach z neznámého.
Jenže postupně se ukáže (pozor, mírné spoilery ohledně zápletky), že tentokrát nejde o žádný kosmický horor a neuchopitelnou hrůzu, ale o celkem tradiční duchařský příběh o upalování čarodějnic v 17. století, jejichž duše nedošly pokoje a dodnes straší v ruinách městečka Little Hope. Ačkoliv hra pořád dokázala nabídnout působivé momenty, příběh postupně začal být naprosto předvídatelný a co je horší, i na relativně krátké ploše pěti hodin začal dokola opakovat ty samé triky a myšlenky, jako kdyby kdyby se někdo bál, aby hráči pochopili, co se jim příběh snaží naznačit. Je to velká škoda, protože například film The Witch nám nedávno ukázal, že tento žánr lze zpracovat překvapivě moderně, nápaditě a nezapomenutelně.
Smíšené pocity
Ve výsledku jsem tak měl během hraní docela smíšené pocity. Na jednu stranu hra opravdu skvěle vypadá a v nejlepších momentech mi její zaprášené interiéry připomínaly úplně první Resident Evil a mlhou zahalené eteriéry právě ten Silent Hill. Atmosféra je místy naprosto skvělá, úvodní zápletka mne bavila hodně a postavy mi překvapivě rychle přirostly k srdci – snad každá z nich má poměrně dobře vybalancované kladné i záporné vlastnosti, takže se neustále rozhodujete, komu fandit.
Na druhou stranu ale platí, že jakmile příběh prokouknete (což není vůbec těžké, s ohledem na jeho opírání se o velmi běžná klišé), tak se kouzlo do značné míry vytratí a když vás pak opakovaně scénáristé „bijí po hlavě“ s myšlenkou „nesuď ostatní lidi příliš zbrkle, udržuj otevřenou mysl“, začal jsem si připadat jako ve škole. To pak ještě zhoršila skutečnost, že ačkoliv mi už bylo jasné co a jak, dialogové volby mi neumožnily podle toho reagovat také ve hře. Přesto šlo ale o audiovizuálně povedený kousek, který vlastně díky své jednoduchosti může být naprosto ideální pro ten gaučový coop, při kterém si ovladač může předávat až 5 hráčů (ve hře je pět hratelných postav). Z hlediska hratelnosti nečekejte nic moc jiného, než občasný (záměrný) stres ohledně zmáčknutí správného tlačítka na čas. Výzva zde spočívá spíš v rozhodování a výběru „správných“ voleb.
Hru můžete zakoupit v Xzone.
Recenze
The Dark Pictures: Little Hope
Pokud hledáte krátký, ale výpravně zpracovaný herní horor na večer s přítelkyní nebo partou až pěti přátel, Little Hope rozhodně není špatná volba. Pro fanouška náročnějších příběhů je to ale poněkud předvídatelná záležitost, jejíž tempo v druhé polovině docela klopýtá a pointa je jasná dlouho dopředu. Přesto se těším na příští díl antologie.
Líbí se nám
- Parádní audiovizuální zpracování
- Vtahující úvodní zápletka
- Sympatické hlavní postavy
- Zajímavá nelineární rozhodnutí
- Multiplayer až pro pět hráčů
Vadí nám
- Předvídatelná pointa příběhu
- Opakování stejných myšlenek
- Slabší tempo druhé poloviny
S tím překlikem to naprosto chápu. Já se také do her děsně vžívám. Nedokázal jsem se absolutně smířit se sebevraždou jedné postavy v Life Is Strange a dal jsem to celé znovu. Chápu, že by spíš „správnější“ bylo nechat to, jak to dopadlo, ale prostě jsem s tím nedokázal žít
Jinak u tohoto typu her (Life Is Strange, The Walking Dead i tato série) je pro mě vždy nejhorší, že v těch časově omezených odpovědích, téměř nikdy není adekvátní odpověď k mému typu přemýšení. Ba co hůř, dokonce mám velmi často pocit, že znám dokonale herní postavy, ale jejich reakce podivně kolidují s jejich charaktery… Dost mi to vadí a vytrhává ze hry a to pak od stolu lamentuji: „Tohle já bych nikdy neřekl, co mám jako sakra vybrat?“
S recenzí víceméně souhlasím a nejlepší na hře je to úvodní mrkání po Silent Hill. Ale co se u mě vůbec nedostavilo je napětí nebo nedej bože děs. Jediný silný moment byla na začátku hry ta rodinná záležitost (nechci spoilovat). Klidně bych se nebál jít o známku níž. Nehledě na zpackaný ovládání na PC, kdy problém s myší a klávesnicí řeší hodně lidí na Steamu a nejjednodušší je přepnout do point and click systému. Funkční, ale ne pohodlný. Hra není propadák, ale ani žádný zázrak, to už na mě víc zapůsobil před pár dny vydaný horor Visage.
Jako sorry, ale hrát takový hry na klávesnici a myši se mi zdá jako dementní rozhodnutí. Přesně proto máš možnost si koupit ovladač a přes bluetooth to zapojit
Třeba proto, že je pro mě myš a klávesnice komfortnější a gamepad mi nevyhovuje, pouze na sport, závody a plošinovky. Tak proto. A nejde o to, že se nedá ovládat, ale steamová verze obsahuje chybu, že pokud ovládáš hru M+K, tak při výběru rozhodování se kurzor sekne a nedá se nic vybrat, což je bug jak hrom.
Prej komfortnější. Jsem teď hrál na klávesnici a myši Modern Warfare a tak nepohodlný hraní jsem dlouho nezažil. Myš je ještě v pohodě ale hrát na klávesnici je strašný.
Já si zase nedovedu představit hrát Modern Warfare nebo vlastně jakoukoliv 3D akci na gamepadu. Ale o to mi teď nejde, psal jsem jen to, že Little Hope má bug při ovládání s klávesnicí a myší. To není o hratelnosti a komfortnosti jakékoliv periférie, ale o trestuhodně nevychytané chybě při betatestování hry.
https://steamcommunity.com/app/1194630/discussions/0/3003298578161148627/
Jsem celoživotní PC hráč a konzoly si nikdy nebudu pořizovat. Ale i jako PCčkář zcela JEDNOZNAČNĚ doporučuji všemi deseti jakýkoliv gamepad od Xboxu. Je jedno jaký, protože jsou od této firmy všechny dokonalé. NIKDY nebudeš mít na k+m takový komfort, jako když máš veškeré ovládací prvky na 15 cm v ruce/v klíně. Nikdy nebudeš mít u k+m ergonomickou pohodu, jako u spouští a tlačítek na gamepadu. A především: dnes je drtivá většina her zcela jasně vyvíjena primárně tak, že pro nejpohodlnější, nejlepší a nejdoporučovanější hraní je prostě gamepad. To nikdo nemůže popřít. Mám jej osobně od Mafie 2 a od té doby 99% věcí hraju na gamepadu. Pokud nejde o real time strategie nabo opravdu krutě hektické střílečky typu Doom: Eternal/nové Wolfensteiny. Ale tam je to spíš o mém (ne) skillu. Jsou borci, co hrají i battle royal hry s gamepadem. Mám doma 360 ovladač, Xbox One X limitovaný, Xbox One X Cyberpunk 2077 edici (nerozbalený) a včera jsem si objednal zcela nový k aktuálnímu Xboxu a na něm budu hrát. Je kompatibilní s Win 10 a kabely mají všude
Opravdu doporučuji a věř mi, že až si zvykneš, na klávesnici a myš na dlouho zapomeneš.
Podle mě se v tomhle případě nedá moc garantovat, že si někdo zvykne na gamepad a k+m pustí k ledu. Přestože gamepad mám, tak ho využívám jen u her, které se na klávesnici hrají špatně – Souls hry, bojovky, rubačky typu Castlevania, ale že bych si ho dobrovolně vzal na střílečku jako Mafia 2, to si nedokážu představit. Hrál jsem s ním chvíli Far Cry 3 a k mému překvapení to bylo dobré, ale k+m by mi to nenahradilo. V tomhle případě zkrátka platí 100 lidí, 100 chutí.
Jenže Mafia 2 není střílečka, ale naprosto klasická městká akce/akční adventura s cover systémem a na ten se právě hodí gamepad absolutně 100% nejlépe. Pokud bych měl napsat pouze JEDEN žánr, ke kterému se hodí gamepad nejlépe, je to právě a la akční adventury styl her/města/cover systém. S Mafií 2 ses vyloženě netrefil. Právě že na to se gamepad hodí naprosto jednoznačně (včetně VŠECH her od Ubi, což je prakticky stejný žánr – Watch Dogs, Assassini, The Division série). Hodí se nejlépe na GTA, hodí se nejlépe na RPGčka. Akční RPGčka. Soulsovky. Platformovky. Metroidvanie. Bojovky. Sportovní hry. Dokonce i na drtivou produkci dnešních adventur (Life Is Strange, horové adventury, adventury jako Detroit aj.). Prostě na 99% produkce. Naprosto bez nejmenších problémů jsem odehrál na gamepadu Far Cry 5. A to píšu, jak jsem již zmínil, jako celoživotní PC hráč, co nikdy neměl a mít nebude konzole. Jediný případ, kdy gamepad nepoužívám jsou strategie a hry typu tahovky, i když i tam jsem to zkusil a jde to naprosto bez problémů (Divinity: Original Sin série, Phoenix Point, X-COM apod. typy her). Jdou hrát na gamepadu, ba naopak jsou to dokonce známé případy sérií, které mají naprosto špičkově zvládnuté ovládání na gamepadu, ale u nich ještě stále upřednostňuji k+m. Plus jsem zkusil hrát poslední Doom a jde to, dokonce jsem ještě neslevil ke k+m, ale nemám takový skill, FPS totiž moc nehraji. Ale s Mafií jseš naprosto vedle. Hraju Defintivní edici a dvojku i trojku jsem odehrál taktéž na gamepadu. 100x lepší pocit a komfort. Ale proti gustu…
Pravda, Mafia 2 není střílečka jako třeba CoD nebo Doom, to beru, ale i tak nevidím důvod proč by se hra s cover systémem měla hrát líp než na klávesnici a myši. U těhle her jsem nikdy nepocítil žádné omezení. Když vemu hry od Ubi, tak Assassin by mi dával na gamepadu smysl, ale třeba takové Watch Dogs nebo Ghost Recon? Za mě ne. To, že Mafia 2 je dobře udělaná tak, aby člověk mohl hrát na gamepadu – super, ale neznamená to automaticky, že je to jasně lepší než na klávesnici. V tomhle případě záleží na preferenci hráče. Já si myslím, že můžeme být rádi, že si můžeme vybrat a každý si hraje na tom co chce.
Mafia se hraje na myši a klávesnici skvěle. Zkoušel jsem vzít do ruky gamepad alespoň na řízení a není to ono. PRO MĚ. Jsem od jedničky naučený na řízení na WASD a po Lost Heaven bych to zvládl i po slepu a auta mám fakt v ruce. A i dvojka mi přijde přirozenější na M+K. Prostě zvyk je železná košile.
XBox gamepad mám a potvrzuji, že pro mě osobně lepší na trhu není. A to jsem jich vyzkoušel několik. Zkrátka mi do ruky pasuje úplně přesně. Pro mě je ale stejně lepší myš a klávesnice na většinou her co já hraji. I toho Assassina jsem hrál na M+K, i když od prvního dílu doporučovali gamepad, tak jsem je poslechl a málem jsem nad hrou zlomil hůl. Prostě mi to nešlo a nebavilo. Ale než jsem hru stačil odinstalovat, napadlo mě vrátit se k myši a klávesnici a od té doby jsem si sérii zamiloval. A stačilo málo a nikdy bych jí nepoznal. Přiznávám, je to i díky mojí nešikovnosti, gamepad prostě nemám vyskillovaný
Mě to přijde hrozně levný. Hra se až moc spoléhá na hlasité efekty a jumpscary. Něco jako: vystřelte někomu vedle ucha a poplácejte se po ramenou jak jste ho vyděsili když povyskočil.
Krom toho to má pořád stejné neduhy jako Until Dawn. Mimika je pořád příšerná a sice už lidé tolik nevypadají jako partička vadných androidů ale pořád je co zlepšovat.
Jako party hra je to myslím fajn, ale pro jednoho opravdu žádný zázrak.
Nicméně vřele doporučuji ten film, na který tam odkazuji
Jaky film??
https://www.youtube.com/watch?v=0jbyqMbgjS0
Jo to je bomba
letos jsem se na to dival podruhy a ocenil jeste víc.. spolu s Midsommar a Lighthouse
Vlastně ani nevím, jestli se dá na nějaké online službě v ČR legálně vidět ta prodloužená verze Midsommar?
To netusim.. sem pirat
Bohužel nedá… :/
Midsommar se nedá považovat za kvalitní film, ale od stejného režiséra film Hereditary, to je jiný kafe
Midsommar je absolutní delikatesa pro ty kdo rádi pohanskou a kult tématiku. Jinak Hereditary je taky super
A jak přesně si představuješ kvalitní horror?
Musí to mít atmosféru a tu budovat. Tady je jen tma a ticho a když něco děláš tak máš hodně slušnou šanci na to že za tím bude nějaký jumpscare nebo obrovský kopanec do sluchátek. Jasně že v ostatních hrách je to občas taky ale tady je jenom tohle.