Vlkodlaci, krutá a drsná stvoření, která stejně jako upíři jsou ve videohrách trestuhodně nevyužitá a dává se jim hrozně málo prostoru. Když si odmyslím výborný datadisk do Morrowindu s názvem Bloodmoon, Skyrim, The Wolf Among Us či The Order 1886, tak nejsem schopen vymyslet další titul, v němž by se tyto potvory objevovaly v nějaké výraznější roli, a to mě setsakra mrzí.
I proto jsem byl rád, když studio Cyanide oznámilo práce na Werewolf: The Apocalypse – Earthblood, tedy hře, inspirované deskoherní předlohou spadající do světa World of Darkness, z něhož můžeme znát Vampire: The Masquerade. Z úvodních CGI ukázek jsem byl nadšený, avšak s postupujícím odhalováním samotné hry jsem začínal být více a více skeptický. Naděje na zábavný titul ve mně však stále plála. Nyní ale již přišla doba, kdy mám nový projekt od Cyanide dohraný, a vy můžete zjistit, zda tento plamínek naděje byl naprosto uhašen, nebo jestli se těmto francouzským vývojářům nakonec povedlo dodat hru, která stojí za vaši pozornost.
- Platforma: PC, PlayStation 4 (recenzovaná verze hrána na PS5), PlayStation 5, Xbox One a Xbox Series X/S
- Datum vydání: 4. 2. 2021
- Výrobce: Cyanide Studios
- Žánr: Akční RPG
- Česká lokalizace: Ne
- Multiplayer: Ne
- Dat ke stažení: 14 GB (PS4)
- Herní doba: 10 hodin
- Přístupnost: 18+
- Prodejní verze: Fyzická i digitální
- Cena: 949 – 1 199 Kč v Xzone
Lidé špatní, vlkodlak hodný
A začneme rovnou u příběhu. Ten se točí kolem hlavního hrdiny Cahala, který se po několika letech vrací ke své smečce, jejíž teritorium začal ohrožovat korporát Endron, jenž nenávratně ničí přírodu s vidinou obrovského zisku. Vlkodlaci, respektive Garou, jak se jim v tomto světě říká, však toto ničení nemohou dopustit, jelikož díky těmto neekologickým krokům dochází k nerovnováze tří hlavních duchovních složek, tvořících vše živé. Díky tomu mezi Garou a Endronem vládne válka, kdy každá ze stran chce zničit tu druhou, a to i za pomoci násilí. No a Cahal má navíc s Endronem nevyřízené účty z minulosti.
Hlavní hrdina má se společností Endron nevyřízené účty.
Jedná se tedy o klasický béčkový příběh pomsty, do kterého se míchají ekologické podtóny. Jeho vyprávění vás asi neurazí, ale také vás asi ani nebude moc zajímat, jelikož jednotlivé postavy nejsou nijak zajímavé a emoce nefungují. K tomu se zde občas docela rychle skáče ze situace do situace, takže to může působit poněkud zmateně či zrychleně. Titul je následně označován jako akční RPG, což znamená, že se zde dočkáte i poměrně slušné porce rozhovorů. Neočekávejte v nich však žádné košaté dialogové volby. Po většinu času jsou rozhovory velice přímé, kdy se vybírá v podstatě jen ze dvou možností. A velké volby neočekávejte ani v příběhu, jelikož ten je striktně lineární, kdy jediné rozhodnutí vás potká až na samotném závěru, díky čemuž odemknete jeden ze dvou možných konců.
Hlavně potichu
Nicméně fakt, že Cahal patří ke Garou, přináší několik výhod, kolem nichž je postavená i celá hratelnost, kdy se jedná o kombinaci stealthu s frenetickou rubačkou. Ústřední hrdina totiž může nabýt tří forem a každá z nich je vhodná do trochu jiných situací. Ta první je klasická člověčí, v níž si Cahal může povídat s lidmi, potichu odklízet nepřátele či hackovat počítače, za jejichž pomoci aktivuje dveře, případně vypne kamery. Navíc v této podobě lze využít služeb vaší věrné příruční kuše, kdy za pomoci dobře mířených šipek zabíjíte nepřátele nebo ničíte kamery. Jen teda toto střílení je poněkud tuhé a pocit z něj nepříliš dobrý.
Můžete nabýt podoby člověka, vlka či vlkodlaka.
Druhá forma má podobu velkého vlka, jenž je vhodný pro infiltraci, kdy se díky své hbitosti vejde do různých ventilačních šachet, takže se může dostat do zad svým nepřátelům. K lepšímu přehledu vám posléze poslouží tzv. Penumbra vize, která umožňuje zvýrazněně vidět postavy či důležité objekty. Při kradmém postupu si však všimnete faktu, že nepřátelé příliš inteligence nepobrali, kdy kolikrát není problém jim zneškodnit kolegu klidně půl metru od nich. Stačí jen, aby byli otočeni zády. Trochu pochybný mi přišel také jejich pohyb, u něhož je častokrát až moc okaté, že s ním začínají až ve chvíli, kdy se k nim přiblížím a tím spustím nějaký skript. Na každý pád ale jádro stealthu vlastně docela funguje, jen je velice přímočarý a nenabízí moc možností, jak se se situací vypořádat, takže vás začne docela rychle nudit.
Krev, pot a chlupy
Mezi předchozími dvěma podobami se můžete přepínat naprosto volně a plynule za pomoci jednoho tlačítka. Do třetí formy se však ideálně přeměníte až ve chvíli, kdy se prozradíte a vy místnost musíte zneškodnit pěkně nahlas. Ano, tato třetí podoba je totiž podobou vlkodlačí (tzv. Crinos forma), v níž budete zaměstnance Endronu za pomoci drápů odpravovat na věčnost tak rychle, že se ani nestačí rozloučit. Pro boj následně budete využívat dvou postojů, kdy jeden z nich je pro rychlé, ale slabší útoky, zatímco ten druhý je přesný opak. V obou těchto postojích navíc máte dostupné rozdílné speciální schopnosti, které spotřebovávají vztek. Tento vztek můžete před bojem navýšit pitím speciálních flaštiček či právě tichým odpravováním nepřátel.
Jako vlkodlak můžete rozpoutat krvavé běsnění.
Vztek je ale podle mého velice nevyužitou součástí hry. Vlkodlaci s ním musí neustále bojovat, aby mu kompletně nepropadli, čímž by se přestali ovládat a ničili vše kolem sebe. Ve hře je tento vnitřní boj několikrát nastíněn, kdy třeba v rozhovorech se může stát, že se neudržíte a místo diplomacie dojde na krev. Jenomže vám to bude vlastně naprosto jedno, jelikož výsledek je vždy stejný a žádné důsledky to s sebou nenese.
Souboje nejsou příliš náročné a odehrávají se v arénách/místnostech, kdy počet a výdrž nepřátel záleží na tom, jak moc se vám vedlo ve stealthu, tedy jestli jste sabotovali zařízení na otevírání dveří, jimiž chodí posily, či jste deaktivovali strážné věže. Jestli ale stealth nechcete řešit, můžete se rovnou vrhnout po hlavě do boje. Na druhou stranu, pokud by se vám chtělo jednotlivé lokace vyhladit pouze za pomoci stealthu, tak vás asi budu muset zklamat, jelikož se boji ve většině případů nevyhnete. Systém soubojů pak určitě není žádný zázrak, ale i díky jeho jednoduchosti a frenetičnosti jsem se u něj postupem času začal bavit (a vymalovat stěny krví také přináší jistý druh uspokojení), přičemž nejlepší pocity nastanou ve chvíli, kdy se naplní ukazatel zuřivosti, který z vás na omezený čas udělá naprostou zabíjecí mašinu, s níž je radost ničit.
Laboratorní komplex je nová černá
Při hraní se dočkáte i několika otevřenějších lokací, které můžete volně prozkoumávat. Neočekávejte ale žádný živoucí svět. Tyto lokace v podstatě slouží jenom jako takové výchozí body, z nichž vyrážíte na mise do jednotlivých jejich částí, tudíž v nich toho příliš nenaleznete. Občas sice narazíte na nějaký vedlejší úkol, ten se ale buď odehrává v rámci hlavní mise, případně se jedná o to, že máte nalézt určitý počet různých věcí (duchů, oltářů atd.). V rámci misí také budete nacházet „sběratelské“ předměty, jako jsou poházené články či poznámky, ještě více prohlubující příběh, nebo speciální esence, jejichž vdechnutí vám bude zvyšovat duchovní úroveň, nabízející skill pointy, které můžete utrácet za různé schopnosti ve stromu dovedností.
Otevřenější lokace jsou prázdné.
Z ukázek vám je nejspíše jasné, že titul rozhodně nepatří k těm vizuálně nejvábnějším. Kdyby mi někdo řekl, že se jedná o hru z PlayStationu 3, asi bych mu uvěřil, za což mohou hlavně filmečky, které vypadají občas opravdu špatně a mám pocit, že jejich rozlišení je nějakých 720p (při samotném hraní to je ale o poznání lepší). Situaci příliš nepomáhá fakt, že téměř celou první polovinu hry strávíme v laboratorních komplexech, které jsou nenápadité a jednotvárné. Nakonec se sice nějaké variability dočkáme, avšak pořád se nejedná o nic vyloženě vábného. Z pohledu rozličnosti nepřátel je pak situace o něco lepší. Sice zde není úplně závratné množství jejich různých typů, ale je jich tak akorát, aby to nestihlo úplně zevšednět. Pochválit ovšem musím běh hry, který je perfektně plynulý (PS4 verze hraná na PS5), kdy potěší i kompletní zničitelnost prostředí v rámci bojování. Nejedná se sice o nijak propracovanou destrukci, ale aspoň, že tu je. Navíc je poměrně příjemné, že jsem při hraní nenarazil snad na žádný bug, a povedený je i hudební doprovod od thrash metalové partičky Alien Weaponry. Jen si u něj v nastavení musíte správně upravit hlasitost, ať to náležitě duní.
Béčko jako vyšité
Na Werewolf: The Apocalypse – Earthblood je tedy z každého pohledu vidět, že se jedná o naprosto „béčkový“ titul, jehož ambice zřejmě nebyly příliš velké. Grafika a příběh vám dech rozhodně nevyrazí, ale zase úplné peklo to rozhodně není. Stealth ve svém jádru docela funguje, ale je nesmírně přímočarý a nudný. Přímočarost se týká i soubojů, které mě ve výsledku ale docela bavily. Celkově se tak jedná o záležitost balancující na hraně obyčejnosti a jednoduché zábavy, která určitě za plnou cenu nestojí, ale pokud opravdu máte rádi vlkodlaky, tak ji v nějaké velké slevě zkusit můžete.
Hru zakoupíte v obchodě v Xzone.
Recenze
Werewolf: The Apocalypse - Earthblood
Novinka od studia Cyanide rozhodně neoplývá žádnými velkými ambicemi, kdy je na ní jasně vidět, že se jedná o „béčkovou“ produkci, která není vyloženě hrozná, ale ani moc dobrá. Nicméně i přesto je schopná fanoušky vlkodlaků alespoň na pár hodin zabavit. Jenom by určitě bylo dobré počkat na nějakou opravdu hodně výraznou slevu.
Tak mi to nedalo a prubnul jsem pár hodin a je to fakt naprosto čistý průměr. Na Werewolf: The Apocalypse – Earthblood jsou nejlepší přesně dvě věci: Jednak parádní úvodní video, animace, která pravděpodobně spolkla 60% rozpočtu studia
Je skutečně povedená. A potom zpracování vlčí formy (nikoliv vlkodlačí, ale vlčí). Animace vlka/vlků je skutečně parádní, ať už běhá nebo se „plíží“ a ruku v ruce s opravdu naprosto hlaďoučkým pohybem hry (kdy framerate skálopevně drží) jde o nejlepší věc ve hře. Všechno ostatní je ve Werewolf průměrně nebo rovnou špatně. Bodově:
Hudba – Zrovna thrash metal fakt miluju, ale Alien Weaponry jsou v ranku metalu opravdu totální béčko. Na nich je asi nejzajímavější, že jde o hudební trio z Waipu na Novém Zélandu
A jejich klip, kde uvidíte 100 tisíc vyplazených jazyků a vykulených očí – https://youtu.be/5kwIkF6LFDc (SEDM MINUT 
).
Level design – neexistuje. Tedy pokud za něj člověk nepokládá naprosto nesmyslnou změť koridorů bez ladu a skladu, jaké se dělaly před 20 lety.
Prostředí – peklo. Tedy ne, že by se hra odehrávala v dantovských kruzích pekelných, ale šeď, uniformita, koridory, chodby, chodby, chodby, zamčené dveře, chodby, jedna menší místnost (pro super nepřehledné souboje). Šeď jsem už zmiňoval? A… chodby.
Souboje – nenapadá mě jiný výraz než nuda. Plus ještě dodám fakt, že jsou nejen naprosto nezábavné (až na souboje s bossy, kde se laťka zvedá z průměru na průměr+), ale hlavně naprosto nepřehledné. Jedna velká skrumáž v miniaturních místnostech, kde člověk „lítá jako pověstná nudle v bandě“. No… děs.
Grafika – béčko, low budget akceptuji (bahno vypadá za určitých podmínek dobře
), ale co neodpustím je konzolové FOV, kdy má člověk rozhled zhruba monumentálních 60° (!) a postava Kejna nebo jak se ten lysohlávek (ne)objevně jmenuje, zabírá 1/3 obrazovky 
Dialogy – enviromentální téma chválím, zbytek šustí papírem.
Co dodat? Jen pro otrlé hráče, kteří chtějí zabít čas nějakou to výplachovkou. Pobíhat v srsti vlkodlaka za tónu thrash metalu je fajn, ale tohle herní scénou projede jako průjem. Očekávám do měsíce cenovku kolem 399 Kč. Za to jsem si vyzkoušel early access Door Kickers 2: Task Force North a jde o absoluní diamant indie scény. Okamžitě jsem vytáhnul 19 € z měšce a nemůžu se dočkat plné verze. Naprostá pecka!
PS: Právě jsem začal na Steamu sosat Nioh 2: Complete Edition. Budu brečet a trpět, ale MOC se na to těším
Tak to bylo jasné už z gameplaye že to je bečko XD co bych dal za hru typu Underworld upiři vs vlkodlaci a ještĕ k tomu středovĕk by bylo super ale co aspoň že ten warhammer 3 vyjde
Je to béčko, tváří se to jako béčko, mít to ještě cenu na béčko, tak to i zkusím. Poslední béčko co jsem hrál byl Terminátor Resistance a ten mě příjemně bavil.
Tady nevím ale zase vlkodlaky mám hodně rád. 
Na Terminator: Resistance budu asi vzpomínat dlouhé roky, bylo to sice totální béčko, ale kromě jiného díky té licencované hudbě to u mě probudilo pocity, které jsem neměl od dob System Shocku. Totální guilty pleasure
Martin Zavřel: Přesně tak.
Ha! Někomu se líbil Terminator, tak v tom přeci jen nejsem sám! Paráda
Ne, určitě je nás víc.
Hru jsem znova rozehrál s češtinou a chci pak zkusit ten infiltrační mód ještě. Pro mě i bečkové Homefront 1 a 2 byly dobré hry. Někdy prostě to akční béčko je potřeba. 
Má to cenu jako béčko, poloviční cena AAA.
Jeden z mála případů, kdy byla prezentovaná videa tak strašně okatě béčková a katastrofální (a především totálně nudná), že na víc jak průměr to nemělo asi šanci se vydrápat. A to je vlkodlak ve hrách ne zrovna úplně vytěžné mosntrum. Škoda. Ale upíři jsou stejně upíři
Třeba to někoho, kdo fandí „druhé straně“ a pouští si každý večer Metallica – Of Wolf and Man před spaním, nadchne. Ale velice pochybuji. Cyanide jsou mistři průměrnosti… Ať už sáhli na adventuru Call of Cthulhu, stealth v podobe skřeta Styxe nebo ryze průměrný Space Hulk: Tactics. To mi od nich stačilo… Nějak nemají na to se vyškrábat vejš.
Ale třeba adventura Call of Cthulhu měla parádní atmosféru a já si celou hru naprosto užil. Pro mě to bylo příjemné překvapení a rozhodně bych jí doporučil, dala mi vzpomenout na Dark Corners of The Earth. A i ta vlastně byla ve své době rozporuplně přijatá a dnes se bere za legendu.
Já jsem jí také odehrál a nevím… v ranku adventur jsou mnohem lepší kousky. Tohle bylo… no… prostě takové lehce nadprůměrem. Nic, o čem bych psal domů. Ale atmosféru to mělo. To jo. Bohužel adventurní pasáže se rovnaly nule, nemluvě o hádánkách. Škoda. Na to, že měli ofiko licenci… ale tak zase chápu, že to není AAA studio.
Včera jsem dohrál další kutululů adventuru, vychvalovanou Call of the Sea. Až na jeden zákys to nebylo vůbec špatné. A jak praví mnohé recenze: je to fakt asi jediná adventura na světě, která si bere inspiraci v Lovecraftovi, ale nehororovou formou. Ba naopak. Prosluněná adventura na ostrově, velmi pěkná grafická stylizace, hudba i dabing. Úroveň hádanek o 100 levelů vejš než drtivá většina adventur posledních 10 let
což bylo příjemné osvěžení. Finální rébus se mi líbil moc a konec má i formu volby. Užil jsem si to nesmírně. Rozhodně mě to bavilo více než Call of Cthulhu. Vřele doporučuji. Výborná jednohubka. Mrazík do ní dokonce už zvládl udělat češtinu.
Ale určitě sám znáš hry, které ač nebyly všeobecně nijak úspěšné, tak při hraní jsi měl pocit příjemného mrazení a třeba jen díky atmosféře nebo hudbě Tě dokonale přikovaly k monitoru. To se mě právě stalo u Call of Cthulhu, třeba zrovna úvod hry nebo taková část v Darkwater Portu byla neskutečná. A vlastně i ty nedokonalé NPC, co se týká mimiky, přispěly k pozitivnímu (strašidelnému) zážitku. Speciálně policista Bradley byla ukázková figurka. A mise v Riverside Institute to byla skutečně pecka. Zajímavý stealth a vlastně celkově jsem si vzpomněl právě na útěk z hotelu v Insmouthu. A můžu pokračovat částí v nemocnici a místním zajímavým personálem a končit povedenou češtinou. Až jsem po těch všech vzpomínkách dostal chuť si to zase zahrát
Jasně, však já si užívám sedmičkové hry co hrdlo ráčí
Tento týden jsem dohrál hned 3 kousky. Vedle Call of the Sea je to adventura Trüberbrook a velmi zajímavá indie věc Gorogoa (čímž jsem si odškrtnul zase nějaký ten restík). Já jsem na adventurách vyrostl (ještě na Didaktiku s textovkami), čili pro mě je to jeden z nej žánrů ( + RPGčka). Vím přesně jak to myslíš, kolikrát dokonce upřednostňuji průměrnou věc před AAA hrami. Já si her neskutečně vážím, respektive vývojářů, kteří tomu věnovali svůj čas a um. každou hru vytěžím do mrtě a je to znát třeba i na celkových časech. Já si (beze srandy) automaticky každý čas zmíněný v recenzích násobím dvěma. Ve hrách vše zkoumám, objevuji, zkouším, sleduji. Hry si kupuji, nekradu a tím pádem chci každou maximálně vytěžit a ocenit práci vývojářů.
Třeba aktuálně rozehrávám Hitmana III a je to absolutně neuvěřitelný, jak ta hra přetéká šílenými detaily a smyslem pro dokonalý level design. Všechno má hlavu a patu. Dále mám parádně rozehraný Mass Effect: Andromeda a kdo chce, ten v tom tu kvalitu vidí. Naprosto vynikající příběh, skvěle detailní prostředí plné zajímavostí. Je radost vše objevovat. Neskutečně si hru užívám a nedám na průměrná hodnocení a výkřiky hejtrů. Dělám přípravu na květnové Mass Effect: Legendary Edition. Většinou si nějakou tu větší hru prokládám hned dvěma menšími jednohubkami, které parádně odsýpají a nepotřebuji v nich trávit 150 hodin. Nikdy nehraju jen jednu hru, Na to je moc miluju
a vychází toho šílené množství.
PS: Policista Bradley byl výbornej, to máš pravdu!
Mass Effect: Andromeda jsem hrál v létě a bavil jsem se neskutečně. Vynikající svět a sympatická posádka v čele s kočandou Peebee byla radost poznávat. A to vzájemné špičkování při cestách. Bavilo mě mezi misemi jen tak chodit po palubě a se všema se bavit. Osobně nevidím žádný kvalitativní sešup od původní trilogie.
S oběma souhlasím i co se týče Andromedy. Rozmanité světy, výborný příběh i postavy. Ty dialogy mezi postavami zatímco projíždíte po různých světech jsou skvělé. Bohužel, technické problémy ze začátku z toho udělaly meme, který pro spoustu potencionálních hráčů automaticky znamená odsouzení hry. Často čtu v diskuzích, jak lidé milují původní trilogii, ale od Andromedy je odrazují komentáře ostatních, přitom jsem při hraní loni nezaznamenal skoro žádný problém a animace obličejů jsem už viděl o mnoho horší. Utopil jsem v tom asi 120 hodin a pevně doufám, že remaster trilogie + nejspíše pokračování původní trilogie znovu vzbudí o sérii zájem a dočkáme se i Andromedy 2.
Wolfixy, díky za tenhle komentář. Fakt jo. Zahřál mě u srdce. Andromedu si neskutečně užívám. Upřímně: nevybavuji si, že bych měl v době vydání nějaké (větší) problémy, ale v každém případě nyní je Andromeda skvěle vyladěná. Frostbyte navíc kouzlí neskutečně nádherné scenérie (planety). Velmi se mi líbí narativ. Celý děj má hlavu a patu (vyslané archy, hledání „zlatých světů“, role pathfinderů atd.). Dialogy pro mě osobně skvěle fungují a nevidím žádné rozdíly oproti jiným biower hrám (mohu porovnat, Dragon Age jsem hrál loni). Naprosto nesouhlasím s tím, že Andromeda je průšvih. Jednu z mnoha věcí dělá tento díl úplně dokonale = průzkum a pocit z něj. Člověk si opravdu připadá jako Spock
Navíc je to umocněno i tím, že hráč pátrá po důsledcích toho, proč jsou planety, které měly být spásou lidstva (a jiných ras) najednou ve stavu, v jakém jsou. Souboják je velice intuitivní a zábavný. Poposkakování díky tryskám je perfektní (a zcela chápu, proč se to pak objevilo jako nejlepší fičura v Anthem). Hra je navíc doslova narvaná zápisky, databankami, bohatou encyklopedií… Nemluvě o parádním vozítku Nomad, které se skvěle ovládá a materšké lodi Tempest, která umožňuje kde co. Pro mě je to v současné době, kdy mám rozehráno, devítková hra. Uvidím, jak se to ještě vyvine. V každém případě se neskutečně těším na Legendary Edition v květnu 
Jak jsi zmínil Dragon Age, tak i pro mě si tato série kromě Mass Effectu drží vysokou úroveň a nepřijde mi, že by se Bioware nějak zhoršilo a už neumělo dělat RPGčka. Situace s Andromedou bohužel potkala i poslední DA, ačkoli ten můj popis Andromedy výše bych s klidem použil i na Inquisition. Podle mě výpravné příběhy, skvělé světy i postavy Bioware pořád umí a hratelnost mě díl od dílu baví víc. A stejně jako na Andromedu se nemůžu dočkat Dragon Age 4 a návštěvu Tevinteru nebo Par Vollenu, na které jsem zvědavý už od prvního dílu a čtení knížek.
Má Sarah
https://imgur.com/9C1T2AD
Tvá Sarah je moc pěkná
Také se těším na Legendary Edition, snad se povede do ní implantovat čeština z původních verzí. Alespoň na PC. Zahrát si to pěkně pohromadě mě láká.
Už od prvních záběrů jsem tušil, že to bude průměrná hra, ačkoli s výborným nápadem. Je jasné, že možnosti studií nejsou vždy takové, aby se vydávala jedna AAA hra za druhou, což bohužel některé hráče odradí. Na druhou stranu hra vypadá, jak vypadá a na ytb jsem viděl i průchod hrou za necelých 7 hodin, což je na RPG žalostně málo. Ale kvůli vlkodlakům si tu hru ve slevě pořídim, ostatně jsem hrál i podobně vypadající hry typu Technomancer nebo Mars a dokázaly mě zabavit taky. A myslím, že sleva 50 % přijde v tomhle případě docela brzo
To zase jo, Technomancer i Mars byly (podle mě) výborné záležitosti. Také jsem si je užil!
To se dalo bohužel čekat a na hodnocení 5 to dopadlo celkem dobře. Po všech těch videích jsem čekal ještě větší průšvih. Mají štěstí, že vychází teď v období herního sucha, možná něco málo prodají. To já se zase mohu vrátit ke starým restům, díky za recenzi, ušetřili jste mi peníze.