Moje úplně první JRPG bylo v roce 1991 Sword of Vermillion pro Sega Mega Drive. Dodnes na něj vzpomínám a každých pár let jej znovu hraji, kromě jiného proto, že mělo v sobě jakousi esenci čistého, tradičního fantasy dobrodružství, která se dnes hledá v podobných hrách stále složitěji. Obzvláště když jim vládne Final Fantasy, která divoce experimentuje s žánry i hratelností, občas za cenu těch nejdůležitějších kvalit, které by mělo JRPG mít (dodnes jsem nedokázal odpustit, že si třeba v patnáctce nelze vybrat členy vaší party). Tohle všechno píšu proto, že po těch letech všemožných žánrových míchanic a experimentů byl pro mě DQ11 doslova pohlazením na duši a návratem k esenci toho, co si pod pojmem JRPG představuji po příběhové i herní stránce. Třešničkou na dortu je potom skutečnost, že se jedná o výrazně vylepšenou Definitivní edici, plnou „quality of life“ vylepšení a přidaného obsahu.
- Platforma: PS4 (recenzováno na PS5), X1, PC, Switch
- Datum vydání: 4. 12. 2020
- Výrobce: Square Enix (Japonsko)
- Žánr: JRPG
- Česká lokalizace: ne
- Multiplayer: ne
- Dat ke stažení: 30 GB
- Herní doba: 80+ hodin
- Přístupnost: 12+
- Prodejní verze: krabicová i digitální
- Cena: 1 499 Kč (Xzone)
Rozmáchlé dobrodružství
Pamatujete na ten moment, když ve Final Fantasy VII dokončíte pasáž v Midgaru, máte pocit slušného završení příběhu, ale ten přeřadí na novou úroveň a otevře před vámi novou kapitolu, se zbrusu novým světem k prozkoumání? Přesně tenhle „trik“ DQ11 předvádí na zatím nejvyšší úrovni, co jsem ho ve hrách zažil. Vlastně by se dalo říct, že v jednom balení dostanete trilogii velkých „samostatných“ her, které na sebe ale navazují. První díl, trvající řekněme 30 hodin, je tradiční fantasy, ve kterém na prahu dospělosti zjistíte, že nesete znamení tzv. Luminary, kterému je předurčeno zachránit svět před příchodem tajemného zla. Vydáte se tedy na pouť za naplněním vašeho osudu, na což ostatní lidé kolem vás budou reagovat velmi nejednotně – někteří vás berou jako jedinou naději, jiní zase jako nenáviděný příznak nadcházející temnoty. Přesto se vám ale povede sestavit Společenstvo prstenu, plné pestrých osobností (a povolání), které se k vám na vaší pouti přidá.
Aniž bych chtěl vyzradit příliš, druhá část trilogie započne v drasticky proměněném světě. Vaše postava zde musí začít od nuly, včetně nového sestavení vlastní družiny. Příběh, který se zpočátku mohl tvářit jako předvídatelné klišé, nabere nečekaný směr a budete žasnout nad tím, jak tahle „sladce vypadající pohádka“ umí být ponurá, dospělá a vážná. Samozřejmě by to ale nebylo JRPG, aby si občas některé postavy neuměly najít prostor pro komickou mezihru a nenechat tak emoční paletu vašeho zážitku příliš jednotvárnou. Tato část po dalších 30 hodinách vrcholí epickým finále (plným obětí a zoufalých bojů), kterým se příběh nádherně uzavře, načež následují pompézní závěrečné titulky. Jenže po nich se – zprvu nenápadně – otevře zdánlivý hratelný epilog, který je ve skutečnosti tou nejzajímavější a nejpřekvapivější částí příběhu, stavějící vše na hlavu a nabízející minimálně 20 hodin ještě lepšího vyprávění, případně další desítky hodin postgame obsahu.
Někteří vás berou jako jedinou naději, jiní jako příznak nadcházející temnoty.
A musím říct, že jsem miloval každou minutu. Tohle je jeden z nejlépe napsaných příběhů s nejlépe napsanými postavami, co jsem v tomhle žánru zažil. Dlouho se mi nestalo, abych měl takový problém si vybrat, koho budu mít v aktivní partě a koho v záloze. A přestože zpočátku to tak nevypadá, klíčové postavy vaší družiny vás budou překvapovat stále více, zažijete zrady i smrti, které byste opravdu nečekali. Pokud hrajete RPG hry kvůli příběhu, tenhle vás rozhodně nezklame, přestože hra svojí „pohádkovou“ vizuální stylizací může na první pohled působit zdánlivě nevinně. Extra vrstva zážitku pak čeká na pamětníky DQ ságy, protože příběh se opakovaně odkazuje na starší díly. Pokud je ale tohle vaše zcela první DQ hra, vůbec ničemu to nevadí – vše je dostatečně vysvětleno a funguje i bez kontextu ostatních her.
Klasika v moderním hávu
DQ11 je ve svém jádru tou nejklasičtější esencí žánru JRPG, jakou si dovedete představit. Běháte (jezdíte/plavíte se/létáte) otevřeným světem mezi jednotlivými lokacemi a městy, nabíráte, trénujete a vybavujete členy své družiny, plníte hlavní příběhové i vedlejší úkoly a bojujete s nepřáteli pomocí „tahového systému“, který ale není o nějaké šachovnici, pouze o tom, že se prostě během boje střídáte v úderech s protivníky, takže máte vždy dost času si svůj další postup na bojišti rozmyslet. Jedna z nejvíc nenáviděných vlastností JRPG – náhodné souboje – zde neexistuje (výjimka je plavba lodí, ale i tam to lze ovlivnit). Nepřátele vždy zdálky vidíte a je na vás, zda se jim vyhnete nebo naopak na ně skočíte pro extra poškození na úvod boje. Kdykoliv si přitom můžete povykládat s členy vaší družiny nebo vykovat novou zbraň či brnění. Tohle je obří a hluboká hra, která ale nikdy netlačí na pilu a je pouze na vás, jakým tempem si ji vychutnáte.
Tomu napomáhá i řada extra nastavení pro tuto definitivní edici, kterými můžete citelně ovlivnit obtížnost hry. Hlavním přínosem vylepšené verze hry je ale plejáda již zmíněných „quality of life“ vylepšení, jako třeba možnost rozbalit svoji kovadlinu doslova kdekoliv a ne pouze v táboře. Obecně je ve hře celá řada zdánlivě drobných, ale přitom velmi užitečných funkcí, nad kterými museli tvůrci hodně přemýšlet. Ať už se jedná o možnost uzdravit všechny postavy jediným příkazem v menu (samozřejmě se přitom odpovídajícím způsobem odčerpá mana vašich léčitelů nebo předměty z inventáře) nebo fakt, že všechny postavy ve vaší družině levelují zároveň, bez ohledu na to, jak aktivně koho z nich používáte (takže má smysl to kdykoliv zkusit promíchat). Kromě toho se ale také můžete rozhodnout kdykoliv přestat hrát ve 3D a přepnout se do „klasického“ retro 2D módu. Případně si můžete užít zakomponované „vzpomínkové pasáže“ ze všech minulých dílů série, v jejich původní podobě. Přidány byly také celé hratelné kapitoly, prohlubující především příběhy vašich společníků.
Hlavním přínosem vylepšené verze hry je plejáda „quality of life“ vylepšení.
Ohromná péče a důraz na detail se projevuje také v celkovém zpracování hry, včetně jejího vzhledu. Grafika je nádherně stylizovaná, plná moderních efektů a hrátek se světlem nebo odlesky. Animátoři si dali extra záležet nejen na stovkách filmových animací, ale také na stylových a často roztomilých pohybech monster – včetně porážky (např. banditovi při pádu vypadne sekera z ruky a ještě ho praští do hlavy). Vše korunuje naprosto excelentní dabing. Váš hrdina je sice potichu, ale ostatní členové družiny to bohatě vynahradí a dabing některých mluvících monster obsahuje tak nápadité zvukové efekty, že na to zřejmě nikdy nezapomenu. Jediná škoda tedy je velmi tradiční až nudná hudba, která se navzdory zapojení velkého živého orchestru rychle oposlouchá. A když už jsme u těch slabin, pokud se jako já necháte místy strhnout příběhem, může se vám stát, že se pak budete muset vrátit někam na chvíli grindovat levely. Jako v mnoha podobných hrách ale platí, že stačí nevynechávat vedlejší aktivity a neobíhat nepřátele, abyste se případnému grindu vyhnuli.
Recenze
Dragon Quest XI S: Echoes of an Elusive Age – Definitive Edition
Velmi tradiční fantasy JRPG, které v době všemožných moderních experimentů s mícháním žánrů působí pro fanouška jako pohlazení na duši. Ne náhodou jsem si u hraní mockrát vzpomněl na Pána prstenů. Přesto ale rozhodně umí parádně překvapit a jeho příběh často nabere velmi nečekaný a dospělý směr. Pokud máte rádi JRPG, tohle je bez debaty jedno z těch nejlepších, kterému k dokonalosti chybí snad jen zajímavější hudba.
