Recenze The Legend of Zelda: Skyward Sword HD – zrod legendy

Série Zelda je bezesporu jedním z nejdůležitějších klenotů ve výkladní skříni Nintenda. Díl s podtitulem Skyward Sword, původně vydaný v roce 2011, měl ale docela složitou pozici – do nějaké míry za to mohla další z mnoha nečekaných změn (nejen vizuálního) stylu hry, ale především byl kámen úrazu ve skutečnosti, že se hra na tehdejší konzoli Wii ovládala pohybovými ovladači, což pro dlouhé herní večery není úplně ideální. Na druhou stranu ale Skyward Sword vyprávěl jeden z nejdůležitějších příběhů v chronologii série a udělal to tak působivě, že při oznámení HD remasteru nejeden fanoušek plakal dojetím.

• Platforma: Nintendo Switch
• Datum vydání:  16. 7. 2021
• Výrobce: Nintendo (Japonsko)
• Žánr: Akční adventura
• Česká lokalizace: Ne
• Multiplayer: Ne
• Dat ke stažení: 7,1 GB
• Herní doba: 40+ hodin
• Přístupnost: 10+
• Prodejní verze: Digitální i fyzická
• Cena: 1 499 Kč (Xzone)

Vzhůru na nebesa

Příběh Skyward Sword totiž chronologicky patří na úplný začátek celé ságy, což z něj činí jeden z nejvhodnějších pro nové hráče. Zároveň je docela patrné z nejnovější upoutávky na plánované pokračování Breath of the Wild, že zde budou nějaké odkazy na Skyward Sword. Dozvíme se zde tedy o zrodu legendární síly Triforce, schopné plnit přání – a jak ji bohyně schovala před zuřivým hledáním krále démonů na nebesa do oblačné říše Skyloft. Právě zde, o nespočet let později, začínáte hru jako Link: jeden z obyvatel létajícího ostrova, který považuje „povrch tam někde pod oblaky“ za mýtus.

 

1 z 7

- +

Vaší starostí jsou aktuálně zkoušky na rytíře, které zahrnují kromě jiného závod jezdců na jejich obřích ptácích, přezdívaných Loftwing – každý nebeský obyvatel má jednoho. Po vítězství se dočkáte odměny od vaší nejlepší kamarádky Zeldy… aby se následně vynořilo temné tornádo a uneslo Zeldu kamsi na povrch. Naštěstí se ale ozve Fi, duch skrytý v legendárním meči, jehož vytažením z kamene se potvrdíte jako předpovězený hrdina, který má porazit krále démonů. Tak začíná vaše dobrodružná výprava na povrch, která vás ale zavede také do stroje (brány) času a odhalí mnohá tajemství.

Obyvatelé létajícího ostrova považují „povrch pod oblaky“ za mýtus.

Je docela ohromující, jak dobře příběh funguje, když si uvědomíte, že neobsahuje žádný dabing (pouze textové dialogy). Velkou zásluhu na tom mají výborně prezentované filmové sekvence, obsahující epické záběry, za které by se nemusel stydět ani Zack Snyder. Svoje dělá také nádherná stylizace postav, jejichž tváře dokonale vyjadřují potřebné emoce. Posledním dílem téhle zážitkové skládačky je pak hudba, která byla již v roce 2011 nahrána živým orchestrem a je náležitě majestátná – ať už jde o dojemnou filmovou pasáž, nebo pompézní let oblohou na vašem Lofwingovi. Tak nebo onak, hra ve vás velmi zdařil probudí chuť Zeldu najít a zachránit. Ta se ale ukáže být něčím mnohem víc, než jen nějakou „dámou v nesnázích“.

Pohybové dilema

Trochu jsem se obával, že hra bude v dnešní době vypadat už příliš zastarale, ale HD remaster díky svérázné stylizaci působí překvapivě vizuálně dobře – při pohledu na záběry z původní Wii hry jsem musel uznat, že se remaster opravdu povedlo výrazně vylepšit – rozhodně to není jen rozlišení. Také díky tomu zážitek ze hry dnes dobře funguje. Stejně jako vynikající příběh, i hratelnost potvrzuje svoje nadčasové kvality – přestože samozřejmě rozeznáte určitá dobová herní klišé, celkově jde o velmi promyšlenou skládačku explorace, soubojů a puzzle – ve které se již tehdy objevily některé důležité prvky, kterými později proslula zatím zřejmě nejlepší Zelda: Breath of the Wild (konkrétně ukazatel výdrže a důraz na fyziku předmětů). Ostatně původní Skyward Sword ve své době posbíral v recenzích slušnou porci desítek.

 

1 z 7

- +

Jádrem hratelnosti HD remake je nicméně – stejně jak před lety s Wiimote ovladači na Wii konzoli – unikátní způsob ovládání. Celá hra byla postavena kolem pohybových senzorů a ovládání gesty, takže i když se rozhodnete využít novou možnost hrát pouze pomocí tlačítek (například se Switch Pro Controller ovladačem), pořád budete muset páčkami napodobovat specifické horizontální a vertikální pohyby/údery mečem – je na tom vyloženě vystavěn design nepřátel, bossů, překážek k přeseknutí apod. S tím se pojí ten největší problém, který jsem při hraní na tradičním ovladači měl: abyste neustále mohli ovládat pravou páčkou pohyby meče, nemáte na ní k dispozici klasické ovládání kamery. To je u akce z pohledu třetí osoby strašlivý nezvyk a přestože hra obsahuje dodatečné možnosti zamknutí kamery nebo jejího otočení při podržení dvou tlačítek, nikdy to nepůsobí dostatečně přirozeně ani pružně.

Celá hra byla postavena kolem pohybových senzorů a ovládání gesty.

Stejně tak nepůsobí dostatečně pružně ani to sekání mečem pomocí páčky – je poznat, že design hry počítá s citlivějším řízením těchto pohybů a úderů, založeném na přesnějším snímání senzorů. V praxi tak sice dostatečně rozlišíte horizontální nebo vertikální úder, ale nejste například schopní páčkou dostatečně doladit úhel nebo se mečem dostatečně rychle vrátit třeba pro minihru se sekáním bambusu. A když se o to budete snažit, pravděpodobně nechtěně spustíte kruhový úder, který vám sebere skoro celou výdrž. Tohle všechno je samozřejmě irelevantní, pokud se rozhodnete hrát pomocí Joy-Con ovladačů a pohybových gest s nimi – to ale může být pro delší herní seance opravdu únavné. Osobně jsem hrál na tradičním Pro ovladači a opakovaně jsem se nad omezeními tradičního tlačítkového ovládání rozčiloval, obzvláště u některých vypjatých soubojů s bossy, kde musíte být opravdu rychlí a precizní.

Nadčasové dobrodružství

Ani občasné trápení s ovládáním ale nedokáže potopit výborný zážitek ze hry, která neustále překvapuje pestrou a promyšlenou hratelností, stejně jako spolehlivě vtahujícím příběhem. Ačkoliv někteří skalní fanoušci se mnou nejspíš nebudou souhlasit, podle mého názoru Skyward Sword představuje úspěšnou variaci na základní téma Zeldy jakožto série: úspěšně navozuje dojem velkolepé dobrodružné výpravy, kde zažijete plnými doušky radost z objevování nového i skvělý pocit z rozšiřování vašeho arzenálu a možností. Je sice pravda, že hra je citelně lineárnější než některé jiné díly série, ale i když jste většinu času „zavření“ v relativně malé lokaci, je docela ohromující, jak nápaditě a důkladně tvůrci využili každý její kout či patro. A některým hráčům naopak systém lineárnějších dungeonů, z nichž každý se víceméně soustředí na jednu konkrétní mechaniku, bude dokonale vyhovovat.

Zásadní podíl na dobrém dojmu z hratelnosti má také plynulý běh hry – konkrétně 60 snímků za vteřinu, což je bohužel u her na Switch obecně docela výjimečná situace. Kromě vylepšeného vizuálu a plynulejšího běhu ale HD remaster obsahuje také řadu „Quality of life“ vylepšení herních mechanik, kdy třeba nápověda je na vyžádání (v původní hře otravovala příliš často sama od sebe), tutoriál, dialogy i filmečky lze přeskakovat (to se hodí při opakování souboje s bossem) apod. Bohužel si remaster nezvládl příliš poradit s rozkouskováním herního prostředí na relativně malé bloky, jejichž nahrávání přeci jen chvilku trvá a hlavně ruší dojem z navazujícího světa (ok, tady už jsem možná rozmazlený SSD konzolemi).

Navozuje dojem velkolepé dobrodružné výpravy, radost z objevování.

Největší hřích remasteru je ale dle mého názoru skutečnost, že jedno z nejužitečnějších nových vylepšení – schopnost rychle cestovat (fast travel) mezi libovolným místem na povrchu a oblohou, je dostupné pouze pro ty, kdo si ke hře dokopí Amiibo figurku. Ta je sice krásná, ale také relativně drahá a hlavně značně nedostatková. Jelikož Nintendo zároveň za tento HD remaster chce plnou cenu (jako za novou hru), nepřijde mi to zrovna vstřícné vůči hráčům. Nic to ale nemění na tom, že Skyward Sword je nadčasový klenot, který si nepochybně v této nové podobě spokojeně užijí miliony starých i nových fanoušků.