Následující text i screenshoty mohou obsahovat dílčí spoilery.
Pokud máte žánr JRPG rádi a nebo se dokonce na nejnovější díl slavné Tales ságy vyloženě těšíte s hotovou předobjednávkou, pak vám vřele doporučuji tuto recenzi – ani žádnou jinou nečíst. Ačkoliv jsme si za ty roky zvykli, že tenhle žánr je plný klišé a snadno se po pár letech stane předvídatelným, Tales of Arise dokáže zajetým konvencím velmi účinně odporovat, takže vás hra a její příběh neustály překvapují vynikajícími novými zvraty i obsahem. Nejlepší možný způsob, jak si takhle nápaditou, výpravnou a dojemnou jízdu užít, je zcela naslepo. Vraťte se k recenzi, až hru budete mít za sebou a dejte vědět v diskuzi pod ní, jak se líbila vám. Pro ty ostatní nicméně nabízím bližší pohled na jednu z nejlepších her žánru za poslední roky, velký krok pro Tales sérii a milostný dopis fanouškům Xenogears z roku 1998.
- Platforma: PS5 (recenzovaná verze), PS4, X1, XSX|S, PC
- Datum vydání: 10. 9. 2021
- Výrobce: Bandai Namco Studios (Japonsko)
- Žánr: JRPG
- Česká lokalizace: ne
- Multiplayer: ne
- Dat ke stažení: 37 GB
- Herní doba: 50+ hodin
- Přístupnost: od 13 let
- Prodejní verze: krabicová i digitální
- Cena: 1799 Kč (Xzone)
Z popela ke hvězdám
Renanská říše vládne díky svým vyspělým technologiím a magii nad zeměmi Dahny již 300 let, které uplynuly od původní ničivé invaze. Během té doby se ze všech obyvatel Dahny stali otroci a veškeré přírodní zdroje – včetně pěti elementálních energií – jsou systematicky plundrovány ze strany vládnoucích renanů. Do příběhu vstupujete v roli tajemného dahnenského mladíka, který se před rokem probudil v dolech mezi ostatními otroky s podivnou helmou na hlavě, kterou nikdo nedokázal sundat a také s jednou mimořádnou vlastností: necítí žádnou bolest, mohl by klidně vykrvácet a ani by o tom nevěděl. Než se nadějete, strhne vás vír událostí, způsobených jednak útokem hnutí odboje a jednak příchodem neméně tajemné renanské dívky, kterou z nějakého důvodu pronásledují její vlastní krajané. Také ona má jednu unikátní vlastnost: kdokoliv se jí dotkne, zhroutí se v bolestech z úderu záhadných „neviditelných trnů“.
Muž, který necítí bolest a žena, jejíž dotek bolest způsobuje: to nezní jako náhoda. Rychle se ale ukáže, že tato dvojice díky unikátní kombinaci svých schopností dokáže zkrotit Ohnivé jádro, jeden z pěti technologických „zázraků“ renanů, sloužících pro těžbu ohnivé elementální energie planety. Když ústřední dvojice spojí síly, zvládnou jádro využívat pro napájení neskutečně ničivého „ohnivého meče“, s jehož pomocí doufají konečně porazit jednotlivé Lordy, vládnoucí pětici kolonií. Ačkoliv spojenectví ústřední dvojice je zpočátku velmi výbušné, člověk nemusí být zrovna génius, aby mu došlo, že jej čeká příběh osudové lásky. Odvážný Alphen a zarputilá Shionne tak utvoří jádro skupinky dobrodruhů, ve které najdete také vůdce odboje, mladou čarodějku s její ochočenou sovou, bývalou velitelku stráže nebo třeba agenta tajných služeb. Společně musí čelit pětici Lordů, vyzbrojených jejich vlastními elementálními jádry.
Muž, který necítí bolest a žena, jejíž dotek bolest způsobuje.
Až potud se vše zdá probíhat v rámci tradičních žánrových klišé, chystáte se na opakující se smyčku dobývání jednotlivých kolonií a boje s jejich Lordy podle jasně nastavené šablony. Jenže zatímco první kolonie opravdu proběhla docela tradičně, už ta druhá představuje zajímavý zvrat díky unikátnímu aspektu „studené války špionů“. A to je ještě nic proti třetí kolonii, kde je úplně všechno jinak, než byste čekali. Jedním z největších es v rukávu této hry je schopnost neustále překvapovat zvyšujícím se důrazem na politickou a společenskou složitost jednotlivých zemí, přinášejících ohromující zvraty v příběhu i atmosféře. Hra v téhle fázi připomíná spíše Hru o trůny, než tradiční japonské příběhy. To je ale ještě docela nic proti tomu, když zprovozníte vaši vesmírnou loď a opustíte planetu, abyste se vydali vstříc sci-fi výpravě, připomínající spíše Mass Effect, než japonská RPG: tedy nebýt silných náboženských podtónů a místy až absurdně dlouhých dialogových či příběhových pasáží.
Osobnosti, stylizace, divokost
Jednoznačně největším poznávacím znamením Tales série jsou takzvané „Skity“ neboli nepovinné dialogové sekvence mezi členy vaší družiny. Jelikož je Arise první hrou v sérii, vystavěnou na Unreal Engine, také tyto oblíbené sekvence se dočkaly vizuálního upgrade, který kombinuje dabované (anglický překlad je prosycený nápaditými moderními obraty a frázemi, které mne hodně bavily) animace se zobrazením pomocí dynamických „komiksových“ rámečků na obrazovce. Nadále přitom platí, že jsou nepovinné (jejich dostupnost ohlásí drobná ikona a pak stačí stisknout tlačítko pro jejich přehrání) a navíc máte možnost si je v klidu přehrávat (opakovaně) během kempování, kde v nabídce „vzpomínek“ najdete také všechny doposud shlédnuté velké animované sekvence. Skity tak prakticky nijak neobtěžují, ale pokud se chcete pořádně odevzdat příběhu a prohloubit své chápání vztahu mezi postavami, fungují jako vynikající „druhý pilíř“ hlavního příběhu. Nicméně připravte se na to, že během žánrového zvratu po vaší cestě do vesmíru vás čeká několik hodin složitých dialogů, jak se hrdinové snaží pochopit jejich novou realitu.
Bojový systém umožňuje v reálném čase ovládat vždy jen jednu postavu ze čtyř na bojišti, nicméně můžete se mezi nimi přepínat. Zbylou trojici ovládá umělá inteligence, ale můžete jí poměrně podrobně a přehledně nastavit, jak moc má být agresivní nebo jak moc má třeba používat předměty z vašeho inventáře. Fascinující je možnost nastavit ovládání aktivního bojovníka na manuál nebo automatiku, kde jej můžete plně ovládat ručně nebo jej nechat bojovat i uhýbat zcela automaticky. I v případě plné automatiky ale budete muset obsluhovat „boost útoky“, což představuje speciální a často velmi účinný útok dvojice postav. Zpočátku si boostování můžete dovolit jednou za půl minuty, ale jak vylepšujete schopnosti svých postav, zvrhne se to postupně v naprostý déšť tlačítkových inputů (různé dvojice postav mají boost útok na různých tlačítkách), připomínajících s trochou nadsázky taneční minihry – takže i při nastavení bojů na automatiku si užijete vlastnoručního zapojení do boje. Nastavitelná je samozřejmě také obtížnost bojů, kde vás vyšší obtížnost láká rychlejším levelováním schopností.
Déšť tlačítkových inputů připomínajících taneční minihry.
Jeden z hlavních důvodů, proč boje nabízejí naprosto úžasný zážitek, je jejich vysoká rychlost – obzvláště při naprosto plynulém zakomponovaní působivých animací speciálních útoků a příběhových meziher. Velmi často se mi dělo, že jsem chtěl pořídit screenshot některého z těchto okamžiků a navzdory poměrně dobrým reflexům jsem to prostě o milisekundu nestihl. Ohromující audiovizuální zpracování se ale týká celé hry – stačí se podívat na některé screenshoty, které vypadají lépe, než leckteré z nejdražších anime filmů. Jen je škoda, že tvůrci se zřejmě dopustili tradiční vývojářské chyby a lokace ve hře vyvíjeli postupně – díky tomu je citelně poznat, jak je každá další hezčí a odvážnější, než ta před ní. V praxi to ale znamená, že hra během prvních hodin nevytáhne svoje největší esa, jako jsou třeba obří vodopády generující duhu nad horizontem nebo ohromující biomechanické labyrinty z jiných světů. Velkou roli ve vizuálním zpracování hraje unikátní shader, který využívá textury i stylizaci olejomalby, čímž vzhledu hry propůjčuje okouzlující „snovou“ atmosféru.
Žádné zázraky nicméně nečekejte od miniher, ačkoliv jsou zdrojem užitečných předmětů (obzvláště na vyšší obtížnosti), tak vaše pečování o ranč se zvířaty se omezuje na jejich nákup a sklizeň, zatímco třeba rybaření lze praktikovat jen na hrstce vytyčených míst. Haptika na PS5 není příliš využitá a zrovna u bojů chybí úplně – možná právě s ohledem na jejich divokost a rychlost. Poněkud rozporuplné dojmy mám z hudby, která je snad až příliš velkolepá, takže se její mohutné chorály občas bijí s dialogy a celkovou atmosférou. Strom schopností mi osobně přišel mírně nepřehledný a pokaždé jsem se v něm musel znovu zorientovat, abych si ujasnil, co zvolit jako další. Sporné jsou také některé bonusy z předobjednávek a speciálních edic hry, které vám „rozbijí“ obtížnost prvních pár hodin hry pomocí příliš silného vybavení nebo dokonce zavánějí mikrotransakcemi v duchu Ubisoftu (předmět pro získávání extra zkušeností), přičemž obchod s mikrotransakcemi je dostupný přímo ve hře. Navzdory těmto slabinám je ale Tales of Arise jednou z nejpůsobivějších výprav v rámci JRPG žánru, která může v mnoha ohledech konkurovat i Final Fantasy VII Remake a nepochybně tak zahájí novou éru pro 25 let dlouhou historii Tales série.
Recenze
Tales of Arise
Přestože hra začne jako zdánlivě tradiční JRPG fantasy klišé, již po pár hodinách vás překvapí pestrou a dospělou kombinací politiky i filozofie, aby vás následně zavedla do vesmíru v rámci epické výpravy, za kterou by se nemusel stydět ani Mass Effect. Tomu všemu přitom dodává srdce odzbrojující příběh osudové lásky a celé to korunuje nádherná audiovizuální výprava, kdy každá další lokace je působivější, než ta před ní.
Líbí se nám
- Strhující příběh plný zvratů
- Divoký a zábavný bojový systém
- Nádherné, pestré lokace
- Vynikající postavy a dialogy
- Nepovinné, ale zdařilé skity
- Netradiční kombinace žánrů
Vadí nám
- Mikrotransakce
- Místy až "přehnaná" hudba
Mohu mit otazku jak to ma hra s anglickym dabingem? Tim myslim jestli je dabovana komplet cela nebo jen hlavni pribeh a zbytek je resen formou nemych titulku? Tenhle zpusob rozhovoru mi strasne vadil v Nier automate a strasne mi to kazilo zazitek…
přesně tak to je jenom main story má dabing i v Jp verzi je to hrůza i některé main mise nemají dabing prostě joke fanbase je z toho hotová jak je to best tales hra ale celkově je ta hra totální průměr
dneska jsem podlehl no tak uz se jen ceka na pulnoc.
tyjo obchod s necim primo ve hre, jestli je mysleno v hlavni menu na startovaci obrazovce, tak to neni myslim zadna novinka. jestli by byl pruchod lehci na zacatku, tak Tales serie nikdy nebyla moc tezka na zacatku, ani moc v prubehu teda ta obtiznost spis klesala s kazdym dilem. to spis kdyz nekdo chce nebo nechce
a hudbu si moc nepamatuju z demicka
pochybuju, ze to tak brzo spadne do slev , pro ty co tady pisou jak si pockaji na slevu asi neznaji Bamco /asi lepsi nez SE, ale taky moc nesnizuji ceny :D/ a nevim, zda by si to ani zahrali.
takze hype a pekna recenze o/
Gratuluji ke skvělé volbě a přeji nezapomenutelnou cestu.
Nezapomínejte každý večer vařit pro Shionne a vzkažte jí, že se mi stýská
Nic moc oproti scarlet nexus to vypadá úplně jako každá další JRPG horší grafika / dabing tam chybí hodně / hudba nic moc jako a mikrotransakce OMG ale příběh a gameplay jsou asi fajn ve slevě koupím
Při takových komentářích se mi vybaví nedávno zveřejněný rozhovor se Shawnem Laydenem (ex-Sony), který poukázal na očekávaný nárůst výdajů na 200 milionů US dolarů za hru. A že se to bude muset něčím vykompenzovat. Například jistotou pokračování, mikrotransakcemi, hrami-jako-služba, …
A tak hráči dostanou, po čem touží.
Na druhou stranu je si ale třeba uvědomit, že herní základna a trh s každým rokem roste a roste, a o dnešních prodaných kusech si před pár lety si mohli nechat jen zdát. Je to podobné jako s filmy, před pár lety byl film za 200-300 mega něco výjimečného, něco co se nemusí ani zaplatit, stejně tak se technologie posouvají a ne jen směrem, že všechno je náročnější.
S tou nenávratností to nebude až tak horký, je ale třeba to tvrdit
Stačí si porovnat kolik her mohli velcí vydavatelé vydat ročně před patnácti nebo deseti lety a kolik teď. I ti největší vydávají jednu možná dvě hry ročně. Na mnohé se čeká klidně i pět let po oznámení. To je něco, co bylo v nultých letech ještě nemyslitelné, nyní je to zcela normální. I ty největší firmy mají evidentní problém dodělat hry, které by splnily všechny rostoucí požadavky současného trhu (např. Microsoft a Halo, Ubisoft a Byond Good and Evil, …).
Prodávat miliony kopií něco stojí. To není něco samozřejmého. Stojí za tím velké výdaje na marketing.
Samozřejmě, že stále existují menší hry. Nebo spíše hry, které si nemohly dovolit zaplatit herce u každé postavy, desítky hodin dabingu, animace tváří a postav, atd. Ale ty jsou pro masového hráče jen takový plankton, nad kterým ohrnou nos. A vrátí se k těm velkým hrám od těch pěti nebo šesti vydavatelů, kteří si je mohou dovolit jednou za X let zafinancovat, nebo kteří dělají každoroční iterativní updaty (Assassin’s Creed, sportovní tituly).
musis se na to koukat, kam se to zas posunulo od Berserie. za me jedine plus. graficky hody jsem ani popravde necekal a jako jsem i tak mile prekvapen, jak to vypada a hraje se dobre i na starych konzolich
Aktuálně jsem až po uši plně ponořen do naprosto famózního Pathfinder: Wrath of the Righteous. Ale tohle přijde ihned potom na řadu! Díky za recenzi!
Jak znam Bandai, tak to koupim, pustim na pc s ultrawide monitorem, bud tam budou po stranach cerny pruhy, nebo se to roztahne na sirku a nahore oreze, a pujde to na refund… Tohle studio dodnes nevi, co to je naprogramovat na rozliseni/pomeru nezavislou hru. Dokonce i inde vyvojari tohle casto perfektne zvladaji, nebo jsou lidi,co do par hodin po vydaji vydaji neoficialni patch nebo navod,jjak to zprovoznit.Ale Bandai tomu tech par hodin nikdy nevenuje.
Takze dotaz, nejaka zmena, nebo jsem to trefil?
Super, Tales je moje nově objevená (oblíbená) série a těším se, až v tom utopím desítky, ne-li stovky hodin… ačkoliv tady platina vypadá překvapivě snadná, takže to možná zůstane „jen“ u těch desítek, narozdíl od 170 hodin na Vesperii
Přál bych si, abych nemusel recenzovat jiné hry a mohl si dát New Game Plus na vyšší obtížnost, kde bych zároveň pofarmil i tu platinu. Nádherná, divoká, zábavná hra
3:06 – hezký moment ve videu, co to sakra je? To má být ten úžasný soubojový zážitek?
Možná jsem dotaz špatně pochopil, ale každopádně tohle je jedna z animací úspěšně vyvolaného „boost“ útoku. Trvají vždy jen pár vteřin, naprosto plynule zapadají do boje a dodávají mu parádní atmosféru. Je to jako rychlejší „summony“ z Final Fantasy.
Pěkná ukázka jednoho takového je ve videu také od 3:19.
Mikrotransakce ve stylu Ubi? OK tak až ve slevě, přestože jsem se na hru těšil tak prostě ne, v hře za plnou AAA cenu nemá nic takového co pohledávat a je mi jedno, že se z toho pomalu stává standart.
jako muzou ti zprijemnit zazitek nebo ulehci, ale zas takovy game change bych to nevidel. btw mikrotransakce jsou jako moznost ne jako nutnost
Jde mi osobně spíš o princip, je to stejné jako s Shadow of War, který jsem si koupil až odstranili mikrotransakce i když mě jednička hodně bavila, však ono netřeba spěchat, her je víc než dost a jsou tu jiné tituly, co si zaslouží mou pozornost a plnou cenu
Jenom hlásím, že jsem tedy recenzi nečetl, jen jsem viděl 9/10. A už to považuji za spoiler!
Samozřejmě ToA je pro mne jasná koupě.
O téhle hře je opravdu skoro nemožné psát bez (alespoň částečných) spoilerů, navíc jsem se rozhodl zkusit nalákat vůči žánru poněkud méně vstřícné české publikum poukázáním na to, že hra je něčím mnohem větším a pestřejším, než jak se na první pohled tváří.
Každopádně pro fanouška žánru nebo dokonce série opravdu není o čem uvažovat, ve světě padají i desítky a víceméně všichni fanoušci se shodují, že je to doposud nejlepší Tales hra.
Běžného českého hráče nelze nalákat na cokoliv s přemírou anglického textu. Když nemá české titulky, tak si to neužije. V horším případě je zcela ztracený. A pokud se tam navíc nestřílí nebo se tam neusekávají končetiny nebo to není fotbal a hokej, zájem rychle opadá.
P.S.: Ale i pokus se cení!
Musím nesouhlasit.. Angličtinu taky zrovna nějak moc neovládám, a přesto JRPG jsou můj nejoblíbenější herní žánr, dohrál jsem několik FF, 4 Star Oceany, Legend of Heroes.. hraju tyhle hry už 20 let..a důvod? Je to přesně řečený v recenzi v kladech..Dobrý JRPG má postavy, který si jmenovitě pamatuješ i těch 20 let, protože některý jsou nezapomenutelný ..JRPG mají nejlepší herní hudbu, příběh tě dokáže rozesmát i rozbrečet, to mi jiný hry jako Zaklínač, Mass Effect, Dragon Age a jiný nejaponský prostě nedají.. je to jako srovnat Japonský anime seriály a normální seriály, to nejde.. Japonci jsou v tomhle mistři ..my fanoušci víme
Vy fanúšikovia…? No skôr, vy japanofilovia Každé má svoje plus aj mínus. Zrovna pri málo emočnej hudbe použiť ako príklad Mass Effect je veľmi zlý argument. Rozhodne by som negeneralizoval, že JRPG je o stupeň vyššie ako WRPG. V mnohých veciach majú toho kopec čo dohánať, hlavne z technologickej stránky. Ja som fanúšik Tales, ale nemám pásku na očiach.
Přesně jak píše El Scorpio. Zatímco v některých kategoriích jsou JPRG na špici (charaktery, hudba), tak někde zamrzly v 80tých letech. U velkorozpočtové hry v roce 2021 bych fakt nečekal, že hodně dialogů (i hlavních postav) je nedabovaných, postavy vyrážejí debilní citoslovce (huh!, aha?, ou?) a text se místo prostého zobrazení vypisuje po písmenkách mnohdy i se zvukem dálnopisu 40tých let. To je cool ve staré bondovce, ale ne tady.
Random encounters, respawn a grind byly standard v době FF6 na SNES, dnes jsme snad už jinde. Jasně, u nostalgického indie projektu pro hardcore komunitu tohle nevadí a je dokonce vyhledávané, ale mít to i u vlajkových lodí žánru (DQ11, Octopath, Tales of Arise) je podle mě anachronismus a to říkám jako čtyřicátník co začínal s Lemmings a Prince of Persia. Nekritizuji mini-sukýnky ani dětinské patnáctileté postavy, které kladou na stejnou úroveň problém záchrany světa a stydlivého prvního polibku, protože to je charakteristika žánru, jako meč+5 a bederní rouška-1 u Conana, ale zastydlé herní mechanismy je podle mě legitimní kritizovat.
Mně vyhovují WRPG (Fallout, Dragon Age, Witcher) právě pro možnosti volby v příběhu a questech a volitelnému upozadění soubojů. Nemusím grindovat, studovat receptury kouzel, comba a soustředit se na roleplay tedy rozhodovat se jako charakter, ne jenom prožívat jeho příběh. V mnoha JRPG lze souboje také zjednodušit, ale pak mi zůstane jenom interaktivní film kombinovaný s četbou těch dálnopisových depeší v dialozích.
Pokud chci unikátní charaktery a příběh bez možnosti volby jako v JRPG, sáhnu raději po dobré SF/F knize. Přečtu si příběh bez grindu, jenom mi k tomu nehraje ta hudba (ale to se dá dodat externě).
U Tales of Arise jsem zkusil demo. Oceňuji grafiku, a stylizaci ale je to prostě jenom další typické JPRG se všemi vlastnostmi JPRG popsanými výše. Raději si půjdu dohrát chybějící DLC k předloňskému Outer Worlds. Každému podle jeho chuti, ale zatímco staré principy Metroidvanií jsou i dnes životné třeba u Hollow Knighta nebo Ori her, tak ty v JPRG dané kdysi technickými limitacemi by potřebovaly revidovat, pokud chcete do žánru dostat i nové fanoušky. A myslím, že i Otaku fanatikům by opuštění grindu a normální dabing bez hekání vyhovovalo více.
Já jsem anime lover miluji Jp hry ale prostě na FF7 REMAKE /Scarlet nexus /Nier / je tohle totální průměr ve všem XD hlavně grafika vypadá jak z 10 let staré hry a ty úkoly ve hře jsou zase zastaralé měli by se poučit z Witcher 3 nebo RDR2 XD už aby byla FF7 part 2