Recenze House of the Dead: Remake – osvěžující závan nostalgie

Svolávám dnešní skoro čtyřicátníky, ostřílené pamětníky, herní historiky a zvědavou omladinu! Podíváme se totiž na zoubek představiteli dnes již prakticky mrtvého žánru, kterému se po téměř čtvrtstoletí dostala omlazující zubní péče a má tak znovu možnost se ukázat v celé své kráse. Neočekávejte samozřejmě zázraky, přesto vám už nyní mohu slíbit, že se drtivá většina z vás sveze na příjemné vlně nostalgie a třeba se také přidá i dnešní generace hráčů, byť na ně titul primárně nemíří. 

• Platforma: Nintendo Switch
• Datum vydání: 7. 4. 2022
• Vývojář: MegaPixel Studio
• Vydavatel: Forever Entertainment
• Žánr: On-rail střílečka, hororová arkáda
• Česká lokalizace: Ne
• Multiplayer: lokální kooperace, kompetitivní
• Dat ke stažení: 2,8 GB
• Herní doba: 1 hodina
• Přístupnost: 18+
• Prodejní verze: standardní (digitální) / limitovaná (krabicová)
• Cena: 625 Kč (Nintendo Store), 899 Kč (Xzone)

Zmíněným žánrem není nic jiného než klasická on-rail střílečka, populární hlavně v devadesátých letech minulého století. Nám starším jistě problesknou hlavou večery strávené střílením kachen na videoherních systémech z ťamanských tržnic, několika málo šťastlivcům pak chvíle strávené na originálních automatech se světelnými pistolemi. O pár let později, konkrétně v roce 1998, se na evropských herních pultech ocitl tajemný titul House of the Dead, který se upřímně notně svezl na tehdejší popularitě Resident Evil série. I když už tehdy nešlo o nabušenou AAA pecku, zábava to byla náramná a její béčkové zpracování hráče příjemně okouzlilo. A to samé platí i pro právě recenzovaný remake. Je to jako jízda na kole, během chvíle jste zpátky v sedle a spokojeně ustřelujete umrlcům ohnilé končetiny.

V jednoduchosti je síla

Remake je věrný originální předloze, neočekávejte tedy dodatečné lokace nebo jiná rozšíření. To samé platí o dějové lince. Vžijete se do role agenta AMS, kterému snoubenka Sofie zavolá o pomoc, a to přímo z evropského panství jistého Dr. Curiena. Je zcela jasné, že se na místě odehrávají nechutná zvěrstva, což se prakticky ihned po vašem příjezdu potvrdí. A ne, barbecue party ve veganském stylu to opravdu není. Už za vstupní branou narazíte na řádně smrduté zombie a také polomrtvého doktora, jenž vám před odebráním se do věčných lovišť věnuje fotografii svých blízkých spolupracovníků s posledním přáním, abyste je všechny do jednoho zachránili. To ale není pochopitelně vůbec nic jednoduchého, byť za to výsledná odměna doopravdy stojí. Ale o tom si ještě povíme.

 

1 z 7

- +

Jak je u stříleček kolejnicového typu obvyklé, vaše postava se pohybuje sama a vy máte na starost „pouze“ střelbu a rychlé přebíjení. Stejně jako předloha, i tento remake se dá s prstem v nose dohrát za 45 až 60 minut na jediný zátah. Pokud máte hArdc0re skillz, bude vám stačit obyčejná půlhodinka. Hra však sází na to, že jí budete opakovaně procházet, stejně jako v případě například Diabla. Hlavní průchod hrou se totiž dělí na spoustu větví, a tak cesta dále kolikrát záleží na tom, koho nebo co stihnete ve zběsilém tempu rozstřelit. Stačí třeba nezachránit vědce na prvním mostě a místo hlavním vchodem zahnete dolů po schodech a do domu hrůzy se probijete smrdutými kanály. Vaše počínání se pak retrospektivně ukáže na mapě, samozřejmě jen v případě vaší smrti.

 

1 z 7

- +

Během vašeho putování jsou všude kolem rozmístěné zničitelné objekty, jejichž rozstřelením získáte rozličné bonusy. Za záchranu každého doktora dostanete cenou lékárničku, se kterou si spěšně obvážete krvácející rány, tady totiž s autohealem předem nepočítejte. Navíc pokud zachráníte veškerý personál, otevře se vám před koncem hry přístup do zbrojnice. A pokud ve hře naleznete čtyři dodatečně schované bedny, budete mít k dispozici kromě defaultní pistole ještě luk, brokovnici a útočnou pušku. A tento arzenál se zatraceně hodí, a to hlavně v novém Horde módu obsahující mnohem větší počet nepřátel. Za zmínku stojí i pěkná řádka achievementů, pro jejichž získání se slušně zapotíte.

Čím více hráčů, tím větší spoušť

V čem původní hra stejně jako remake doopravdy exceluje, je možnost multiplayeru. Na výběr je buď kompetitivní nebo kooperační a asi nemusím dodávat, že hlavně druhý jmenovaný obsahuje parádní porci zábavy. Je sice pravda, že jsem Switch málem prohodil oknem, než se mi podařilo vše nastavit, ale pak už si jen člověk užíval totální masakr. Ve dvou se pak snáze dosahuje většího počtu bodů, za které si pak můžete dokoupit více životů. Výsledný počet bodů navíc rozhoduje o tom, jakého ze tří možných konců příběhu na konci dosáhnete. Určitou roli hraje také zvolená obtížnost. Pro začátek se neostýchejte a nastavte si klidně tu nejlehčí, protože oproti originálu je hra místy neférová a pokud za pikosekundu nezareagujete, dostanete zpravidla od nemytého vejlupka po čuni nebo spapají nebohého člena personálu.

 

1 z 7

- +

Co se týče drobný změn oproti originální verzi, kromě zlehčeného souboje se závěrečným bossem a výše uvedené neférovosti jsem si ničeho dalšího nevšiml. To se samozřejmě nedá říct o ovládání, protože hra vyšla o něco dříve exkluzivně pro Nintendo Switch. Na výběr máte možnost používat páčku, gyroskop či kombinaci obojího + bohaté možnosti nastavení v hlavním menu. Věřím, že si vybere opravdu každý, ale počítejte s trochou času strávenou testováním. Já se zhruba po půl hodince spokojil s levou páčkou a standardní rychlostí odezvy. Světelná pistole by byla úplně nejlepší, ale takovou periferii zatím kluci z Nintenda nemají. Ale kdo ví, třeba se jí nakonec dočkáme, ostatně remake byl ohlášen i pro druhý díl této série. Být ale autory, tak se zaměřím spíše na audiovizuální zpracování. Doprovodná hudba ještě celkem ujde, ale grafické zpracování je tak trochu tragédie.

I když hra běží na slabší konzoli a byla vytvořena v Unity, přeci jen by mohla vypadat lépe. Navíc jsem se během hraní nejednou potkal s občasnými propady FPS, což při jejím zběsilém tempu nebylo něco, co by mě zrovna dvakrát potěšilo. Pokud nehledíte na vizuální stránku a chcete naprostou plynulost, tvůrci do hry zakomponovali tzv. performance mód, po jehož aktivaci vše poběží kolem 60 snímků za vteřinu. Ovšem připravte si k ruce několik blicích pytlíků, protože už tak slabý vizuál dostane ještě více na frak. Pro tento případ jednoznačně doporučuji hrát v handheld módu, na menší OLED obrazovce to není taková hrůza. A hlavně neudělejte stejnou chybu jako já a nehledejte na Youtube walkthrough posledního dílu série z roku 2018, kterého pohání čtvrtá generace Unreal enginu. Pak by se vám chtělo i trochu brečet.

Ne zrovna laciná vzpomínka

Ačkoliv tedy hra nevypadá zrovna sexy, přesto jde oproti originálu o značné vylepšení a když akceptujete její celkovou béčkovost, nijak hrubě vás neurazí. Její síla tkví hlavně v zábavném masakrování všeho možného, a to převážně s přáteli či rodinnými příslušníky u televize. Cenová relace je alespoň pro mě trochu vyšší, osobně bych toleroval hranici kolem čtyř stovek. Na druhou stranu, pokud patříte mezi nostalgické hráče, fanoušky série nebo doma nepočítáte každou korunu, hru si s klidným svědomím pořiďte a vesele se do ní ponořte. Také ji vřele doporučuji mladým otcům či matkám, protože jedno dohrání vyjde zpravidla na kratší dobu, než se probudí jejich ratolesti.